Sefer

Dílo Hostinec /Austeria/ je známé hlavně svým filmovým zpracováním v režii Jerzyho Kawalerowicze. Českým čtenářům se Stryjkowského podivuhodný text, odehrávající se v předvečer první světové války v jednom haličském hostinci, dostává do rukou poprvé.

Práce Josepha M. Davise se zabývá životem a dílem rabína Jom Tov Lipmana Hellera (1578-1654), významného znalce Talmudu, známého svým zájmem o židovskou filosofii, ale také hebrejskou gramatiku, matematiku a astronomii. Heller pocházel z Německa, avšak velkou část svého života strávil v Praze, kde působil jako vrchní rabín. Hellerovo pražské působení ukončilo nejasné udání, na jehož základě byl roku 1629 zatčen a několik měsíců vězněn ve Vídni. Po propuštění na něj bylo uvaleno vysoké výkupné a zákaz působit jako rabín na habsburském území. Davisova práce je výjimečná nejen hlubokou znalostí dobových reálií, ale především schopností zasadit je do širšího kontextu dějin židovské i nežidovské Prahy a celé střední Evropy. Autor zprostředkovává mozaiku detailů poutavým způsobem a podává fascinující portrét rabi Hellera jako hlubokého a všestranného učence, jako odpovědného představitele své komunity, avšak současně také jako člověka, jenž se musí vyrovnat s osobní porážkou, vyhnanstvím a exilem. Česká edice rozšiřuje původní anglické vydání o vůbec první český překlad vlastního životopisu rabi Hellera s názvem Megilat ejva a o studii na téma Autobiografie v židovské literatuře v 16. až 18. století. Zařazeny jsou i překlady několika básní z pera rabiho Hellera a rabiho Šelomo Efrajima z Lencyže, jež doprovází studie Dějinné události v liturgické poezii.

Gustav Sicher (1880–1960) je jedním z několika málo Židů, kteří působili jako rabíni v českých zemích před druhou světovou válkou a mohli na svou činnost navázat i po jejím skončení. Období šoa přežil v Palestině a do Československa se vrátil v roce 1947. Stal se vrchním zemským a pražským rabínem a významnou měrou přispěl k obnovení židovských obcí, rozvrácených a z velké části vyvražděných německými nacisty. Pokus o připomenutí pozoruhodné osobnosti rabína Gustava Sichera se ukázal být složitější, než editoři a autoři této knihy předpokládali. Přesto se však, jak doufáme, podařilo s využitím archivů a muzejních fondů v Jeruzalémě i v Čechách a díky vzpomínkám lidí, kteří se s rabínem Sicherem znali a setkávali, shromáždit materiál, který zajímavým a přehledným způsobem zrcadlí jeho život i život českého židovstva té doby. Kniha dokumentuje jeho předválečnou činnost, kdy se kromě povinností ve svých obcích podílel na prvním rabínském překladu Pěti knih Mojžíšových do češtiny, udržoval kontakty s předními osobnostmi tehdejšího náboženského života (mj. s Martinem Buberem), a jak dokládají dopisy od prof. Sigmunda Freuda či básníka Franze Werfela, zajímal se i o filosofii, historii a moderní vědu. Závěrečný oddíl se snaží prostřednictvím vzpomínek lidí, kteří se v mládí s rabínem Sicherem v Čechách či v Palestině setkali, přiblížit jeho pojetí judaismu a vztah k židovskému společenství, k tradici i k obyčejným lidským bolestem a problémům.

Výbor z kratších textů Henryka Grynberga pořídila editorka a překladatelka Olga Hostovská po dohodě s autorem převážně z knih ycie ideologiczne (Židovská škola; Život studentský, život veselý; Exodus) a Szkice rodzinne (Socialismus po Polsku; Domov; Racoon) takovým způsobem, aby vybrané tematické celky mapovaly zhruba padesátileté období od konce 40. let minulého století do konce tisíciletí. Čtenář se zde postupně seznamuje se zkušenostmi žáka židovské školy, s radostmi vysokoškolského studenta v době odhalování stalinských zločinů, s poválečným budováním země, s podivnou atmosférou gomókovského Polska i s důvody, které autora přiměly k emigraci. Poslední dvě prózy (Povinnost; My Židé z Dobrého), které přeložila Daniela Lehárová, byly vybrány z knihy Monolog polsko-ydowski (2003). První líčí události z 90. let, kdy se autor vrátil do Polska, aby splnil slib daný mrtvému otci. Závěrečný esej My, Židé z Dobrého přibližuje čtenáři postavení židovského autora, který žije v USA, ale nepí še ani anglicky, ani jidiš, protože jeho mateřským jazykem se stala jednou provždy polština.

Jana Herrmannová v této knize s humorem i s nostalgií zaznamenala historii své rodiny, základním způsobem propojenou s jejím vlastním příběhem. Málokde se setkáme s tak přesvědčivým a v nejlepším slova smyslu zábavným zachycením atmosféry padesátých a zejména šedesátých let minulého století a jejich pokračování. Rodina Herrmannových, skládající se z české maminky, židovského otce a jedné dcery, je navzdory převážně polemické debatě, která v ní neustále probíhá, soudržná a neoddělitelně vzájemně připoutaná. Do tohoto vztahu vstupuje příbuzenstvo z obou stran včetně těch, kteří zahynuli za války, nebo odešli po roce 1968 do emigrace. Kniha Rodné hnízdo je mimo jiné vyprávěním o tom, že všichni někam patříme a že i přes všechny nesnáze a někdy i pohromy je dobré žít. I když to není vždycky lehké.