Stefanos

Počátek 18. století znamená v Čechách po jen o málo nadějnější vládě císařů Leopolda I. a Josefa I. nové utužení absolutistické vídeňské politiky. Na mnoha českých panstvích vládne tvrdou rukou cizí šlechta. V náboženské oblasti usiluje řadu desetiletí o moc jezuitský řád, který podporuje násilnou rekatolizaci navzdory umírněnějšímu stanovisku jiných církevních hodnostářů. Císař Karel VI. se snaží prosadit tzv. pragmatickou sankci, která znamená jen další oklešťování stavovských práv českého království. V této době z neblahé řady cizí i domácí šlechty vybočuje jedna významná osoba: hrabě Špork, který, ačkoli pocházel z cizího vestfálského rodu, bojuje za práva českého království a snaží se alespoň na svých panstvích prosadit poměry, jež do jisté míry respektují náboženskou toleranci i zájmy českého obyvatelstva. Svým převratným úsilím i výstřední povahou však proti sobě poštvává mocné nepřátele, kteří intrikami usilují přivodit jeho pád. Kniha je doplněna dobovým pojednáním o autorovi románu Josefu Svátkovi z pera významného českého esejisty Ferdinanda Strejčka.

V roce 1948, kdy sovětská propaganda tvrdila, že se křesťané ve východním bloku těší plné náboženské svobodě, zatkla rumunská tajná policie faráře Richarda Wurmbranda. Důvodem byla jeho komunistickému režimu nepohodlná snaha zachovat věrnost vlastnímu přesvědčení a duchovní službě. Kniha Láska vytrvá je skutečným příběhem Sabiny Wurmbrandové, která po uvěznění svého manžela se sama záhy ocitá v pracovním táboře. Podmínky tam jsou strašlivé, ale i na tomto místě si uchovává víru i vytrvalou křesťanskou lásku. Po propuštění Sabina pokračuje ve své předchozí křesťanské práci, třebaže nemá žádných zpráv o manželovi a dokonce ani neví, zda je ještě vůbec naživu. Za lidsky zoufalých okolností a navzdory komunistické represi se Sabina snaží předávat křesťanské poselství a spolu s dalšími budovat ilegální komunitu věřících i ve stínu státem ovládané loutkové církve. Oba manželé se nakonec znovu shledávají a po odchodu na Západ zakládají organizaci Hlas mučedníků, která se stává ve svobodném světě mluvčím pronásledované církve.

Soubor esejistických pojednání a literárněhistorických úvah z pera bohemisty Vladimíra Novotného (1946) představuje monografickou analýzu dosavadního básnického, prozaického, ale i dramatického díla Pavla Rejchrta. Čili umělce, který začal knižně publikovat až v prvních polistopadových letech a jehož tvorba bývá označována za novodobou variantu evangelického literárního existencialismu. Jednotlivé autorovy charakteristiky ukazují, kde a v čem je Rejchrt žijícím klasikem tohoto tvůrčího směřování, kde a jak ho ale výrazně překračuje a stává se svébytným mluvčím soudobé varianty literatury morálního nepokoje.

Příběh severokorejské rodiny, která dokázala udržet při životě poselství evangelia v jednom z nejbrutálnějších protikřesťanských režimů, jaké lidstvo zná, po více než padesát let. V roce 1907 přineslo duchovní probuzení v Pchjongjangu do Koreje ohromný rozmach křesťanství. Americký misionář William Blair tehdy prohlásil, že "nesmírný oceán modliteb se nyní vzdouvá k Božímu trůnu". O padesát let později se v důsledku krutého pronásledování na severu Koreje tento oceán doslova vypařil; přece však dál přežívalo alespoň několik pramínků. Tato kniha přináší příběh jedné severokorejské rodiny, v níž se předávalo evangelium z generace na generaci ve stínu pracovních táborů, věznění, výslechů a především uprostřed každodenního děsivě ubíjejíc í ho života v Severní Koreji.

Memoárová kniha Samuela Jana Hejzlara Na háku volně navazuje na předchozí díl vzpomínek Na hraně koncentrující se na život v Liberci a bývalém sudetském pohraničí v těsně poválečném období. Tentokrát se autor detailně, často humorně, každopádně vždy s nadhledem barvitě a sugestivně rozepisuje o dvou letech povinné vojenské služby 1957 58, kterou tento pevně věřící muž absolvoval především v západočeském pohraničním újezdu Hradiště v Doupovských horách. Popisuje své problémy plynoucí z razantního odmítnutí použít v jakémkoliv případě zbraň, ale také příhody se svými spolubojovníky postiženými nekompromisním a absurdním vojenským drilem ze strany důstojníků sloužících tehdy v armádě pod vrchním velením nechvalně proslulého generála Alexandra Čepičky. Líčí denní život v kasárnách, ale nevyhýbá se i zachycení výjimečných událostí, revolt jednotlivých vojáků i jejich psychických problémů ústících mnohdy až k sebevraždě nebo jiným násilnostem. Nachází však i v tomto nehostinném a syrovém prostředí hřejivé lidské výjimky mezi řadovými vojáky i veliteli, kteří se vyrovnávaj&iacu te; nebo alespoň mlčky tolerují jeho duchovní postoj k životu, ačkoli hned v prvních dnech služby obdržel vojín a později svobodník Hejzlar přezdívku Modlil. Výrazný akcent na spirituální rozměr existence odlišuje Hejzlarovy vojenské memoáry od řady podobných literárních děl situovaných do armádního prostředí v tíživých padesátých letech dvacátého století.

Autor knihy, rumunský luterský farář, jenž byl ve své vlasti v padesátých letech čtrnáct let vězněn pro svou víru, zde předkládá svá kázání, která si v duchu sestavil ve vězení, a to zejména během dlouhých dvou let strávených na samotce. Kniha je pozoruhodným a jedinečným dokumentem o hlubinách křesťanské víry uprostřed nelidského teroru a zoufalství. J. B. Phillips, americký teolog a autor známého moderního anglického překladu Nového zákona, napsal po přečtení této knihy: Je to snad nejpodivuhodnější kniha, kterou jsem kdy četl. Richard Wurmbrand musí být jedním z nejdůležitějších křesťanů naší doby. Jeho zkušenosti přesahují mnohé z toho, co považujeme za nejzazší meze lidských možností, a kde si on přesto zachoval víru v Krista i moc Boží lásky. Některé myšlenky autora nám možná budou připadat zvláštní. Sám autor o tom v úvodu knihy píše: Dobře vím, že mnou vyslovené myšlenky jsou v rozporu s tím, jak mnozí křesťané rozumějí Písmu. Avšak můj život v čase, kdy jsem ona kázání sestavoval, se rovněž neshodoval s životním stylem křesťanů ve svobodném světě. Neměl jsem Bibli, teologické knihy ani křesťanské společenství, jež by dohlíželo na správnost mého uvažování. Neporovnávejte mé myšlenky ze samotky s tím, co vás napadá, když sedíte v pracovně či obývacím pokoji. Raději se snažte pochopit, co si mysleli a myslí miliony křesťanů v komunistických věznicích, když na ně dorážejí strašlivé zmatky.

V devíti teologických rozjímáních nad křesťanskou vírou v dnešním světě rozvíjí autor v různých souvislostech na pozadí současných poměrů několik biblických motivů, především novozákonních, kterými se opakovaně zabýval v několika příležitostných kázáních z poslední doby. Úvahy spojuje ústřední téma neobvyklého vítězství, skutečnost, že zvěstované evangelium ve světě a přiznání se k Ježíši Kristu nepřináší vavříny, na kterých bychom mohli spokojeně usnout, ale spíš trní útrap všeho druhu. A také zjitřenou citlivost pro přemnohá zla, jež normální společnost vůbec neregistruje. Víra ovšem, jak praví apoštol Jan, přemáhá svět, vede nás i skrze mnohá sklíčení ba utrpení k pokoji, který je nad všeliký rozum lidský. Leč nevítězíme my sami, ani zbraněmi duchovními ne, například stupňováním svých výkonů intelektuálních nebo mravních, ale to vítězství nad světem (a tím i nad námi samými v naší přirozené Bohu zcizenosti) nám vybojovává toliko láska (a víra), kterou nám dal Otec. Tento div nepodmíněného daru Boží milosti všem, kteří jej neodmítnou, chtějí z různých stran osvětlit všechny kapitolky tohoto komorního souboru úvah.

29. prosince 1948 zatkla luterského faráře Richarda Wurmbranda tajná policie. Jeho zločinem bylo, že pracoval jako duchovní správce misijně horlivého křesťanského sboru, což ateistický komunistický režim v Rumunsku považoval za činnost společensky podvratnou. Richard ve vězení strávil celkem čtrnáct let. Prošel mučením a bitím, pobýval dlouhodobě na samotce. Jeho manželka Sabina prožila tři roky v pracovním táboře, kde trpěla nedostatečnou výživou a mrazem, když s tisíci dalšími ženami pracovala na nikdy nedokončeném Dunajském kanále. Tajná policie se ji také pokoušela zlomit falešnými zvěstmi o tom, že její muž zemřel za mřížemi. Richard a Sabina Wurbrandovi však měli neotřesitelnou víru v Krista. Díky ní sami nepropadali beznaději, ale naopak vyprávěli o naději v Kristu také ostatním vězňům. Separátní příběhy obou manželů, které může český čtenář již znát z knih V Božím podzemí a Láska vytrvá, jsou nyní vyprávěny v rámci jedné knihy, doplněné o další dosud nepublikované informace. Ačkoli nás tato kniha přivádí do temných vězeňských cel, zprostředkovává nám duchovní inspiraci a dává nám zahlédnout, jak Kristovo světlo září do srdcí těch, kteří se bezvýhradně vydali svému Spasiteli.