Triton strana 55 z 157

Myslíte si, že se autoři, katolík John Micklethwait a ateista Adrian Wooldridge, budou jako novináři zasazovat o mezinárodní politickou agendu, založenou na náboženství. Velký omyl. Toužíte snad po vášnivě ideologické knize, v níž se dozvíte, které světové náboženství je nejlepší? Zklamete se také. Ale pokud se zajímáte o suše analytické dílo, plné nezaujatých údajů a postřehů z oblasti sociologie a politologie náboženství (hlavní důraz je ovšem kladen na křesťanství a Spojené státy a na otázky vztahu náboženství a moderního způsobu života), zjistíte, že máte v rukou strhující čtení, které českého čtenáře doslova zahrne záplavou informací z oblasti, o jejíž existenci prakticky neměl ani tušení.Kniha sice byla dopsána ještě před změnou na papežském úřadě, dokonce před bin Ládinovou smrtí a „arabským jarem“, ale základní myšlenka a závěr jsou nadčasové: současné problémy ve světě nespočívají v náboženství samotném, nýbrž ve spojení náboženství s autoritářskou mocí. Autoři poukazují na návrat víry v Boha do veřejného i soukromého prostoru všude na světě, a zároveň nutí čtenáře, aby se nedívali na náboženství jen z hlediska dobra a zla, nebo pravdy a lži, ale aby zaujali přemýšlivější postoj a uvážili především užitečné světské role církví. Knihou prostupuje dějinná otázka: Je moderní svět nepřítelem náboženství? První odpověď dala revoluce ve Francii, jejíž vůdci prohlašovali, že náboženství je problematické samo o sobě a že by společnost měla přijmout sekularismus. Druhou odpověď formulovali Otcové zakladatelé Spojených států, kteří přišli s odlukou státu a církve a vizí náboženské svobody a názorové soutěže, zaručující zdravý vztah mezi vírou a politikou. Dějiny ukázaly, že se ekonomická prosperita a náboženská svoboda vzájemně podmiňují a že se náboženství a moderní svět vzájemně nevylučují. Vize úplné náboženské svobody, náboženské plurality a vzájemné tolerance zároveň vyžaduje, aby si jednotlivci mohli svobodně vybrat své vyznání – nebo aby ho mohli svobodně odmítnout.

Paul Glaser objeví během návštěvy Osvětimi mezi vystavenými exponáty kufr z Nizozemska se svým jménem. Rozhodne se, že začne pátrat po válečné minulosti své rodiny. Postupně odhaluje neuvěřitelný příběh sestry svého otce, tety Roosje. Najde její deník, mnoho fotografií, filmy, dopisy a písně.Roosje byla úspěšná učitelka tance. Když vypukla válka, začal její manžel sympatizovat s nacisty a svou židovskou ženu udal. Roosje byla zatčena a poté vězněna v několika koncentračních táborech.Kousek po kousku skládáme Roosjin utajený život jako stavebnici. Je to příběh silné, citlivé a nebojácné ženy, která si přes všechna protivenství zachovala životní optimismus. Nezlomily ji ani děsivé zkušenosti z koncentračních táborů. Ve svém deníku, ze kterého tato kniha vychází, Roosje napsala:„Abych uchovala vzpomínky na ztracenou minulost, píšu o svém životě knihu. Potřebuju minulost, abych mohla žít budoucnost.“

„Ten chlápek nemá matku“ je staré španělské rčení, které se říká o klucích, kteří projevují sklony k ničemnostem a destrukci. Dobře si ho pamatuji ze svého dětství na Portoriku, protože ho lidé často používali, když mluvili o mně.Nicky Cruz ví o ďáblově moci mnoho. Od své dramatické konverze v šedesátých letech, kdy zanechal kriminálního života vůdce newyorského gangu, se po celém světě setkává se strastiplnými příběhy mnoha obyčejných lidí i některých nejhorších vězňů z věznic s nejpřísnější ostrahou.Nicky Cruz, který čerpá ze svého spiritistického dětství, života v newyorském gangu i znalostí a zkušeností z následujících čtyř dekád boje s nadzemskými duchy zla, předkládá v knize Ďábel nemá matku těžce vydobyté pochopení toho, jak ďábel zkouší všechno možné, jen aby získal vládu v tomto světě, ale rovněž jasně ukazuje, že nakonec zvítězí Bůh.ĎÁBEL JE HORŠÍ, NEŽ SI MYSLÍTE,ALE BŮH JE MNOHEM, MNOHEM VĚTŠÍ.Lehká literatura ke čtení to není, ale není nad to, mít do boje s nadzemskými silami zla, jehož realitu prožíváme tady a teď, důvěryhodného a věci znalého průvodce.Za těch čtyřicet let, které uplynuly od doby, kdy díky nesobecké horlivosti Davida Wilkersona přišel Nicky Cruz v New Yorku ke Kristu, procestoval snad celý svět a promlouval k trpícím ze všech společenských vrstev. Jeho pastorační činnost ovlivnila mnoho tisíc členů gangů z chudinských čtvrtí.

Kniha Nevzdávat se naděje je strhující autobiografií somálské gynekoložky Hawy Abdiové, angažující se v hnutí za lidská práva a nominované na Nobelovu cenu míru. Zároveň je autentickým obrazem smutného osudu a tragického stavu současné somálské společnosti. Doktorka Hawa Abdiová se svými dcerami provozuje nemocnici a školu v největším táboře pro vysídlené somálské občany v zemi, který existuje již přes dvacet let a který poskytl útočiště neuvěřitelným 90 000 lidí. V roce 2010 zvolil časopis Glamour Hawu Abdiovou a její dcery Deqo a Aminu Mohamedovy (které jsou rovněž lékařkami) za „ženy roku“, trojici pak nazval „somálskými světicemi“ a Hawu Abdiovou označil jako „Matku Terezu kříženou s Rambem“. V roce 2011 zařadil americký týdeník Newsweek dr. Abdiovou mezi „150 žen, jež otřásly světem“. Ve své somálské nemocnici dokázala společně s dcerami zachránit desetitisíce životů.

Daniel Suelo (vlastním jménem Daniel Shellabarger) se v roce 2000 dobrovolně rozhodl žít zcela bez peněz. Nežebrá ani není bezdomovec. Nemá nouzi, naopak, lidi kolem sebe často obdarovává. Nestraní se společnosti, má spoustu přátel a účastní se různých aktivit a projektů, své názory vysvětluje a obhajuje na vlastních webových stránkách. Zároveň však ve vztazích a v diskusích respektuje také jiné názory. Žije bohatým vnitřním i společenským životem v přítomnosti – tady a teď. Suelův pozoruhodný životní příběh plný dramatických zvratů i jeho svébytný světonázor vzbuzují naléhavé otázky o osobních jistotách a filozofických, etických, náboženských a sociálních hodnotách každého jedince, o smyslu lidské existence, o mezích osobní svobody – a především o základech a hodnotách společnosti, v níž žijeme.

Román Cesta meče nás přenese do alternativního světa Kabírského emirátu, jenž silně připomíná středověkou Asii, jen s tím podstatným rozdílem, že všechny zbraně jsou zde živé a disponují vlastním rozumem. Zářní, jak sami sebe tyto meče, kopí či halapartny nazývají, pokládají lidi za své „Nosiče“, aniž by tušili, že i oni jsou inteligentní. Samotní lidé zase nemají ani ponětí o tom, že mnohé jejich činy neřídí jejich vlastní vůle, nýbrž vůle rozumných zbraní.Ač po zuby ozbrojen, je tento svět mimořádně vlídný a mírumilovný: šermířské umění je v něm sice vybroušené k až nepředstavitelné dokonalosti, ale přesto – či právě proto – jsou všechny souboje zcela nekrvavé. Kabírský emirát je tedy klidnou a stabilní zemí, avšak nedochází v něm prakticky k žádnému pokroku – rozvíjí se v podstatě jen šerm a kovářství, tedy to, co především zajímá Zářné.Když řád harmonického světa znenadání naruší krvavé vraždy, šokuje to jak lidi, tak i Zářné – vždyť něco takového se naposledy stalo před bezmála osmi stoletími! Vyšetřováním vražd jsou, ovšemže nezávisle na sobě, pověřeni mladý šlechtic Čen Ankor a jeho urozený meč, známý jako Jednorožec z Mei-lanu. Podaří-li se jim najít cestu k sobě navzájem, možná dokáží zvrátit osud svého světa, beznadějně vychýleného z rovnováhy. Aby však zodpověděli veškeré otázky a odhalili všechna tajemství, budou se muset vydat na dlouhou pouť…

Španělský filozof Manuel García Morente (1886–1942) byl od roku 1912 profesorem etiky na madridské Universidad Central a roku 1930 podtajemníkem na ministerstvu osvěty v Berenguerově vládě. Od roku 1931 zastával funkci děkana na Filozofické fakultě, ale po vypuknutí občanské války byl zbaven vysokoškolské katedry a přinucen uchýlit se do exilu v Paříži. Tyto dramatické zážitky jej přivedly ke konverzi a k hluboké duchovní proměně. Po návratu do Španělska v roce 1940 se nechal vysvětit na kněze. Zmíněnou zkušenost a to, co následovalo, vtělil Morente do dvou působivých textů, jež jsou v této knize uveřejněny v doslovném přepisu. Jejich vydání bylo pečlivě připraveno Javierem Carballo a bylo umožněno díky souhlasu mladší filozofovy dcery Carmen García-Morente a s pomocí jejích dětí Carmen a Emilia Bonelli García-Morente. Ti jako první zjistili, jaký prospěch tyto spisy přinášely čtenářům, kteří nad jejich stránkami mohli zažívat totéž dojetí, jaké naplňovalo autora při jejich psaní. Snad někteří zaslechnou podobnou výzvu, jíž se při četbě stali svědky.

Vladimir Vasiljev se do povědomí českých čtenářů zapsal především jako spoluautor románu Denní hlídka, ovšem své doposud nejzásadnější dílo ve skutečnosti napsal ještě předtím. Je jím právě Technik Velkého Kyjeva, jedna z klíčových knih, které v 90. letech minulého století pomáhaly formovat podobu novodobé ruské fantastiky. Svět, do něhož nás autor přivádí, se podobá světům meče a magie – jen s tím rozdílem, že meče nahrazují pušky a pistole, hrdinové nejezdí na koních, nýbrž v rychlých autech, a místo čár a kouzel zaujímá vyspělá technika. Je to svět nekonečných velkoměst, obývaných nejen lidmi, ale i elfy, trpaslíky, orky a dalšími rasami. Svět, v němž stroje žijí vlastním životem, a nepotřebují – ba ani nechtějí – dohled živých bytostí. Svět, po jehož silnicích a dálnicích se prohánějí divoké kamiony. Svět plný tajemství a skrytých pravd...Je to fantasy? Je to sci-fi? Je to kyberpunk? Odpověď na každou z těchto otázek zní ano, ale jednotlivé žánry a hranice mezi nimi pro Vasiljevovu nespoutanou fantazii nic neznamenají. Mísí se a splývají ve strhujícím příběhu, v němž se jedná o osud celého světa.

Na Ganymedu, obilnici vnějších planet, je příslušnice Marťanské vesmírné pěchoty svědkem zmasakrování své čety nestvůrným supervojákem. Na Zemi se vlivná politička zoufale snaží zabránit meziplanetárnímu válečnému konfliktu. Venuši zabrala mimozemská protomolekula, způsobila na ní obrovské, záhadné změny a hrozí, že se rozšíří do celé sluneční soustavy.V nesmírné pustině vesmíru, na lodi jménem Rosinante, James Holden a jeho posádka ve službách Spolku vnějších planet udržují klid a mír.Když se ujmou prohledávání válkou zničeného Ganymedu, aby pomohli najít unesené dítě, vychází najevo, že budoucnost lidstva závisí na tom, zda jediná loď dokáže zabránit mimozemské invazi, která už možná začala...

Zlost patří k přirozeným lidským emocím. Mnozí lidé však mají s jejím zvládáním potíže a škodí tím sobě i svému okolí. Proto je jedním z největších vkladů do života naučit děti již odmalička zlost rozpoznávat, přijímat a zvládat či pozitivně projevovat. Tato přehledná a srozumitelná kniha nabízí praktické rady, aktivity, dotazníky, cvičení i krátké pohádky a básničky, které kromě pedagogů a pracovníků pomáhajících profesí využijí především rodiče při výchově malých vznětlivých „soptíků“. Warwick Pudney novozélandský sociální ekolog a vztahový terapeut. Už 25 let se věnuje terapeutické práci s rodinami, dvojicemi, chlapci a muži. Specializuje se na témata zlosti, zneužívání, rodičovské výchovy a otcovství. Přednáší na Univerzitě v Aucklandu (AUT) a pořádá vzdělávací workshopy a kurzy. Éliane Whitehouseová novozélandská pedagožka, psychologická poradkyně a psychoterapeutka se zaměřením na rodinné vztahy. Pořádala kurzy „spokojeného rodičovství“ a vydala několik knížek pro děti. Společně s Warwickem Pudneyem napsala několik knih o dětské zlosti.

Tato kniha přichází na trh právě včas jako cenná a praktická pomůcka pro moderní rodiče, kteří po dobách „racionálního“ rodičovství minulých desetiletí opět dopřávají sluchu hlasu svého srdce a objevují v sobě netušené a leckdy skryté možnosti intuitivního rodičovství vycházejícího z přirozené empatie pro malé dítě. Je to rodičovství, které se citlivě nechá vést potřebami dítěte už od nejčasnějšího dětství a jejich projevy a má plnou důvěru nejen ve vlastní schopnosti, ale i v kompetenci dítěte být aktivním partnerem v onom od samého počátku se rozvíjejícím „andělském kruhu“ vzájemných podnětů a odpovědí, z nichž se během prvních měsíců života postupně vytváří jedinečný vztah mezi dítětem a jeho klíčovou pečující osobou – bezpečné přilnutí. Kniha je praktickou pomocí při tom, jak můžeme jako rodiče u sebe i u dítěte aktivovat „zrcadlící neurony“, jejichž činnost je předpokladem vzájemnosti. Rodiče nejmenších dětí tu najdou řadu konkrétních podnětů a poukazů, jak tento nejcennější vklad do procesu probouzení lidství u svého dítěte uvádět v život. Srozumitelně napsaná, čtivě přeložená a poprvé českému čtenáři zpřístupněná kniha nalezne plným právem nepřehlédnutelné místo v rodičovské knihovničce.

Sir Richard Francis Burton – cestovatel, jazykovědec, učenec a šermíř s nepříliš dobrou pověstí a kariérou v troskách.Algernon Charles Swinburne – neúspěšný básník a stoupenec markýze de Sade, pro něhož je bolest rozkoší a brandy jeho zkázou!Oba stojí na životní křižovatce, polapeni v epicentru svářících se sil, jež hrozí rozervat impérium.Inženýři přetvářejí krajinu stále většími, rychlejšími, hlučnějšími a špinavějšími zázraky techniky, eugenikové šlechtí specializovaná zvířata, která by poskytla levnou pracovní sílu, libertini se bouří proti represivním zákonům a požadují společnost založenou na kráse a tvořivosti, zatímco zpustlíci posouvají hranice omezující lidské chování prostřednictvím magie, drog i anarchie.Když lord Palmerston Burtona pověří, aby vyšetřil útoky na mladé ženy, jež spáchalo podivné zjevení známé jako Skákající Jack, a zjistil, proč londýnský East End terorizují vlkodlaci, pohrouží se oba naši přátelé do hrozivých hlubin tohoto morálního a etického vakua.Pátrání je zavede k jedné z nejdůležitějších událostí jejich doby a k děsivé možnosti, že svět, ve kterém žijí, by neměl vůbec existovat!Sláva páře! Hodderovi se podařilo krásně vystihnout podstatu steampunkového Londýna jako ošklivého a zachmuřeného města, plného špatných pokusů, špíny, konspirací a samozřejmě páry. Kniha má atmosféru tak hutnou, že by se dala krájet.

Paralelní světy se navzájem podobají. Někdy jako vejce vejci, jindy jako améba velrybě. V realitě, do níž se JFK a jeho přátelé dostali, není Francisco Pizarro tím, koho známe z naší historie. Ale i tady jeho srdce postihla nemoc, kterou vyléčí jen zlato. Aby naplnil svou touhu po bohatství, vydává se do centra tajemné říše Inků, do bájného Zlatého města. I John F. Kovář a jeho přátelé se potřebují dostat do Zlatého města, i když z naprosto odlišného důvodu: chtějí se prostě vrátit domů. S profesorem von Wonderem, který toho vzhledem ke svému zranění už moc nenachodí, s Pizzarovými hrdlořezy v zádech a indiány pohrdlivě shlížejícími na snažení hrstky bílých dobrodruhů se to zdá být téměř nemožné. Jisté je jen jedno — někteří v horách zahynou.

Moc zavazuje, obzvlášť ve spojení s magií. Představte si, že jste se stali bohy – a někdo vás chce téhle vlastnosti zbavit! Nikdo neví, co se děje se skupinou vědců. Vuko Drakkainen je má najít a přivést na Zem, nebo zabít a zahladit stopy. S takovou misí přichází na Midgaard – svět, na němž existuje rasa inteligentních bytostí, i magie. Mezitím už někteří dávno zemřeli a další sáhli po magii a prohlásili se za bohy. Nikdo se nechce vrátit. Žádný z nich neodevzdá ochotně moc, kterou získal. Vuko prochází zeměmi Midgaardu a hledá krajany, aby dokončil misi. Splní svůj úkol? Ledová zahrada počtvrté otevírá své brány, tiskne k zemi a ohromuje jako „Zahrada pozemských rozkoší“ Hieronyma Bosche. Naplněno magií, prošpikováno akcí. Nepřestanete, dokud nedočtete.

Vítejte v budoucnosti. Lidstvo osídlilo sluneční soustavu, ale ke hvězdám stále nedosáhne. Rádo ale sahá po násilí a křehká rovnováha mezi pozemskou vládou, revolucionáři z vnějších planet a paranoidními korporacemi se může kdykoliv změnit ve válečné peklo. Jim Holden těží led v Saturnových prstencích a rozváží ho k asteroidům Pásu, když se svou posádkou narazí na opuštěnou loď Scopuli. Aniž by o to stáli, spadne jim do klína tajemství, pro které je kdosi ochoten zabíjet – nemilosrdně a v nepředstavitelném měřítku. Detektiv Miller hledá mezi miliardami dalších lidí jednu jedinou dívku, která má to štěstí, že její rodiče jsou dost bohatí na to, aby si pátrání mohli dovolit. Když ho stopa zavede k Jimovi Holdenovi a Scopuli, začínají zdánlivě nesouvisející dílky skládanky zapadat do sebe. Venku v Pásu vládnou odlišná pravidla a jedna malá loď může změnit vesmír. .