Triton strana 48 z 157

Dokážeme změnit svůj mozek? Je možné zbavit se zdánlivě neřešitelných konfliktů i zakořeněných stereotypů v chování a ve vztazích, které nám komplikují život? Americký neurovědec Daniel Siegel, zakladatel oboru interpersonální neurobiologie, přichází s převratnou teorií. Mozek má podle něj empatickou schopnost vhledu – vnitřního nazírání, která je předpokladem sociální inteligence. Pomocí vnitřního nazírání můžeme provádět pozitivní změny ve svém mozku – a ve svém životě. Tato syntéza nejnovějších poznatků neurovědy a vývojové psychologie s východními meditačními technikami nabízí pozoruhodné možnosti v léčbě nejrůznějších psychických potíží a poruch v každém věku – od puberty až po stáří.

Je léto 1948, v Čechách byla nastolena komunistická diktatura a zemi ochromily čistky, zatýkání, věznění a masová emigrace. Uprostřed strachu a nejistoty je touha prostých lidí po pokoji a klidu ještě naléhavější. Martin byl surově napaden a i to stačí, aby se z něj stal psanec, protože ví, kdo jej napadl a čeho jsou noví pánové schopni. Dramatický útěk plný zvratů a nečekaných setkání, zlovůle, zavilé nenávisti i milosrdné lásky a nezištné pomoci postupně ovlivňuje Martinovu osobnost. Ve své slabosti nalézá sílu následovat hlas svého svědomí a srdce a stojí před zásadním rozhodnutím. Pokud přežije.

Mathias Majer je zkušený příslušník svého druhu, samotář, který dokáže skrytě přežívat v lidské společnosti. Země bývalé Koruny české jsou už po staletí jeho loveckým teritoriem, kde mu krásné ženy rády a ochotně poskytují, co potřebuje k životu. Stojí mimo hierarchii svého druhu, mimo klany, mimo války velmistrů. V jediném okamžiku se ale všechno změní - stává se z něj cíl číslo jedna, štvaná zvěř. Z neznámého důvodu je zatažen do podivného sporu mezi tajemnou velmistryni Mesalinou a vůdcem jednoho z nejsilnějších klanů. Utíkat před nájemnými zabijáky a zkorumpovanými komandy speciálních jednotek nemůže věčně. A přestože se celý svůj dlouhý život spoléhal jen na sebe, tentokrát sám nemá šanci. Zachránit ho mohou jen odpovědi na správně položené otázky. Aby našel otázky a posléze i odpovědi, musí se spolehnout a vydat do rukou těch, které dosud považoval za svou kořist - musí požádat o pomoc obyčejné lidi. Tajemství se táhne do minulosti hlubší, než si na počátku dokázal představit, a hrozba, kterou vynáší na povrch, přináší zkázu pro všechny.

Autorka místy až s brutální upřímností a citovou hloubkou líčí dětství dítěte, které opustila matka, ocitlo se v ústavu a poté v péči adoptivních rodičů. Pohled dítěte, které naráží na zeď nedorozumění,je vylíčen velmi sugestivně. Toto rané trauma a život bez mateřské lásky měly dalekosáhlé důsledky na psychiku holčičky a později dospívající dívky v podobě velkého osamění, mentální anorexie, sebepoškozování a sebevražedných tendencí. Tento osobní příběh má kromě individuální hodnoty univerzální platnost. Je důkazem negativního dopadu raného traumatu na celý pozdější život a zároveň ukazuje nesmírnou lidskou houževnatost, odolnost a schopnost regenerace. Kniha vypovídá hluboce analytickým způsobem o problematice zpřetrhání první vztahové vazby čili vztahu s matkou. Autorka k tomu využívá příběh vlastní traumatické zkušenosti a dlouhodobé práce na sobě. Poselství knihy může pomoci každému z nás uvědomit si hloubku cesty k vnitřnímu dítěti. A možná i udělat léčivé kroky k péči o duši, která je hluboce utvářena vztahem s matkou.

Nečekaná žádost o pomoc přivádí Johna Francise Kováře z říše Inků do současné Prahy ve světě po katastrofální pandemii. Chaos však postupně nahrazuje pořádek – nebo tvrdá diktatura? John se za pomoci odbojářů (jak se označují sami) či teroristů (jak je nazývají jiní) snaží najít autora záhadné žádosti, pravděpodobně bývalého agenta E.F. Při tom se však neodvratně zaplétá do boje v realitě, která idealistům neodpouští, kde je naděje vysmívaným pojmem a smrt blízkou společnicí.

JFK s přáteli a kolegy jsou jen jedni z mnoha příslušníků neviditelné armády chránící rovnováhu paralelních světů. Je to práce jako každá jiná, jen se při ní častěji umírá. Někdy jde o drobnost, jindy doslova a do písmene o všechno. A někdy se přes veškerou snahu vše vymkne z ruky a agenti sami změní celý svět. Seznamte se s každodenní rutinou i zlomovými okamžiky paralelversa.

Skutečný a před několika lety silně medializovaný příběh dívky, kterou od čtyř let sexuálně zneužíval otčím. Hra „na pavoučka“ začala zdánlivě nevinně, byla však čím dál drsnější, až v dívčiných devíti letech vyústila v brutální znásilnění. To však byl pouze začátek… Těžko uvěřitelné pokračování zahrnuje kromě opakovaných sexuálních ataků ze strany otčíma a jeho kumpánů také bití, podávání drog, citové vydírání i nechtěná těhotenství a vynucené potraty. Život hrdinky několikrát visel na vlásku. Ve snaze uniknout traumatizujícím zážitkům se málem otrávila léky, řezala se žiletkami a jednou skoro vykrvácela, když si do břicha zabodla střep. A co je nejhorší – devastující hry se odehrávaly v kulisách navenek spořádané rodiny s úspěšnými dcerami a dobrým ekonomickým standardem a oběti téměř nikdo nepomohl. Selhala matka i širší rodina, selhaly instituce, soudy i jednotliví sociální pracovníci. Strhující vyprávění samotné hrdinky nekončí… V současné době je třicetiletá mladá žena matkou čtyř dětí. Studuje vyšší odbornou školu sociálně právní a prohlubuje si znalosti arteterapeutických metod a technik. Sama prošla mnoha terapiemi, opakovaně pobývala v psychiatrických léčebnách. Ve vztazích s muži stále tápe. Bývalý manžel byl pedofil, zneužíval její syny a spáchal sebevraždu skokem pod vlak. S původní rodinou si stále nerozumí a před svým někdejším tyranem se necítí v bezpečí. Ale kvůli dětem je odhodlaná všechno překonat, ony jsou smyslem jejího života. „Nikdy to nevzdávejte, vždycky zbývá jiskřička naděje,“ vzkazuje všem, kteří podobně jako kdysi ona trpí a marně volají o pomoc.

Japonsko – daleká a pro našince snad i poněkud exotická krajina – zůstává stále jakoby zahaleno rouškou tajemství. Autor, mladý lékař a začínající vědecký pracovník, měl již začátkem šedesátých let výjimečnou možnost se „na dálku“ písemně seznámit se svým japonským protějškem a téměř současně i s americkým profesorem, z čehož vzniklo celoživotní přátelství a občas i spolupracující trojúhelník. V rozpětí třiceti let navštívil Japonsko třikrát, přičemž musel projít „trnitou cestou“ povolování zahraničních cest v době komunismu. Měl možnost v Japonsku pracovat a seznámit se s mnoha překvapujícími a pro nás dodnes málo známými stránkami každodenního života včetně nezvyklých konvencí ovládajících mezilidské vztahy v životě i na pracovišti. Seznamuje čtenáře s některými zvláštnostmi japonského jazyka a písma, s téměř nadlidským úsilím každého jedince neztratit svou tvář čili „giri“, nechybí ani líčení výletů do japonské přírody a národních parků, jakož i několik vzpomínek na toulky po Tokiu. Kniha je zakončena vzpomínkami na poslední kratší cestu na mezinárodní sjezd, kde se naposledy setkává s mnoha přáteli a kterou již mohl konečně absolvovat i s manželkou.

Kniha vypráví napínavé životní příběhy autorčina otce, rodinných příslušníků a jejich přátel během druhé světové války. Otec autorky Oswald Holzer se narodil roku 1911 v Čechách v židovské rodině. Příchod nacistické okupace představoval radikální zlom v životě židovské komunity a Oswald, jeho příbuzní a přátelé se museli rozhodnout, zda setrvají na okupovaném území a budou doufat, že přežijí, či zda se před nacistickým šílenstvím zachrání útěkem a budou hledat štěstí v jiné zemi. Někteří, mezi nimi i Oswald, emigrovali. Drtivá většina těch, kteří zůstali, našla smrt ve vyhlazovacích táborech. Tam zahynuli i Oswaldovi rodiče. Po smrti svých rodičů autorka objevila více než čtyři sta dopisů z Velké Británie, Francie, Palestiny, Švédska, Argentiny, Ekvádoru, Číny a Spojených států amerických, v nichž rodiče, příbuzní a přátelé popisovali své osudy v průběhu válečné doby. Začala rozkrývat minulost své rodiny a pečlivě shromažďovala informace o ztraceném světě židovské kultury v meziválečném Československu, aby jej mohla ve svém díle věrohodně zobrazit. Výsledkem jejího úsilí je jedinečný, pravdivý příběh o vůli přežít, útěku před jistou smrtí a hrůzách nacistické okupace Čech a Moravy, který v roce 2013 získal ocenění Global Ebook Award v kategorii Životopis. Kniha přináší cenné svědectví o obzvláště tíživém období lidských dějin, na něž by budoucí generace neměly zapomenout. Nadto také poskytuje významné informace ohledně smrti Reinharda Heydricha, architekta konečného řešení židovské otázky, jejíž okolnosti nebyly až dosud zcela objasněny.

V nečekaně zralých verších předkládá třicetiletý autor jakési zkratky příběhů, obrazů či úvah, volně ukotvených v širším středoevropském a východoevropském časoprostoru. V nich vyvolává bájné i skutečné postavy minulosti, nechává je promlouvat o jejich (vlastně svých) postřezích, postojích, pochybnostech... Tyto subtilní stavy mysli osobitým způsobem zachycuje a ustaluje pomocí násobných rýmů ve verši a okouzluje až neskutečnou bohatostí jazyka. Výsledkem jsou průhledy do kolektivního nevědomí duše civilizovaného Evropana, sondy, ze kterých čiší jednou hrůza z všudypřítomné věčnosti a nicoty, jindy hrdá příslušnost ke společenství, z nějž kdysi povstala naše civilizace; především ale vyzařují ono nezničitelné, jakkoli těžko zachytitelné kouzlo lidské duchovní pospolitosti, která se neustále vznáší nad všemi možnými krizemi, válkami, epidemiemi...

Je léto 1948, v Čechách byla nastolena komunistická diktatura a zemi ochromily čistky, zatýkání, věznění a masová emigrace. Uprostřed strachu a nejistoty je touha prostých lidí po pokoji a klidu ještě naléhavější. Martin byl surově napaden a i to stačí, aby se z něj stal psanec, protože ví, kdo jej napadl a čeho jsou noví pánové schopni. Dramatický útěk plný zvratů a nečekaných setkání, zlovůle, zavilé nenávisti i milosrdné lásky a nezištné pomoci postupně ovlivňuje Martinovu osobnost. Ve své slabosti nalézá sílu následovat hlas svého svědomí a srdce a stojí před zásadním rozhodnutím. Pokud přežije. .

Nečekaná žádost o pomoc přivádí Johna Francise Kováře z říše Inků do současné Prahy ve světě po katastrofální pandemii. Chaos však postupně nahrazuje pořádek – nebo tvrdá diktatura? John se za pomoci odbojářů (jak se označují sami) či teroristů (jak je nazývají jiní) snaží najít autora záhadné žádosti, pravděpodobně bývalého agenta E.F. Při tom se však neodvratně zaplétá do boje v realitě, která idealistům neodpouští, kde je naděje vysmívaným pojmem a smrt blízkou společnicí.

Nečekaná žádost o pomoc přivádí Johna Francise Kováře z říše Inků do současné Prahy ve světě po katastrofální pandemii. Chaos však postupně nahrazuje pořádek – nebo tvrdá diktatura? John se za pomoci odbojářů (jak se označují sami) či teroristů (jak je nazývají jiní) snaží najít autora záhadné žádosti, pravděpodobně bývalého agenta E.F. Při tom se však neodvratně zaplétá do boje v realitě, která idealistům neodpouští, kde je naděje vysmívaným pojmem a smrt blízkou společnicí.

Proč a jak reaguje tělo na psychickou zátěž? Proč své tělo zneužíváme? Kdo nese vinu za psychosomatické onemocnění? Proč máme strach z psychoterapie? Rozhodují o vzniku psychosomatických onemocnění individuální problémy pacienta a genetické dispozice, nebo také civilizační vlivy a společenské podmínky? Na všechny tyto otázky odpovídá MUDr. PhDr. Jan Poněšický, Ph.D. – lékař, psycholog, psychoterapeut a psychoanalytik. Nastiňuje souvislosti mezi biologickým fungováním našeho těla a psychikou v reakci na zátěžové situace. Pacienti i lékaři se často omezují na hledání tělesných příčin onemocnění. K harmonizaci pak používají léky působící pouze na výsledné symptomy. Skutečná duševní podstata nemoci však zůstává skryta a neléčena. Budeme tedy hledat příčiny úporných bolestí hlavy v kostech a svalech, nebo spíše v nevyřešených osobních problémech? Jan Poněšický přináší psychoterapeuticky odborné, přesto však všeobecně srozumitelné vysvětlení. Kniha shrnuje dosavadní názory lékařů a psychologů, zabývajících se psychosomatickými souvislostmi nemocí, a zároveň předává autorovy dlouholeté zkušenosti v tomto nejstarším (a zároveň nejmodernějším) oboru medicíny, jehož krédem je: Nemocí netrpí jenom postižený orgán, ale celý člověk.

Emeritní profesorka porodnictví z Edinburghské univerzity Rosemary Manderová se v této knize zabývá těhotenstvím, porodem a šestinedělím a bolestí, jež všechna tato období provází, stejně jako bolestí, kterou může cítit plod a novorozené dítě. Pojem „bolest“ je tu rozpracován obsáhle a do detailů. Autorka v textu představuje teoretické přístupy k chápání bolesti a k jejímu ovládání, jež jsou založeny na výsledcích mnoha výzkumů. Na rozdíl od některých jiných knih tu ale uvádí i možnost, že lékařský zásah může mít v některých případech i negativní dopad a bolest naopak zhoršuje. Kniha Bolest při porodu bude neocenitelným pomocníkem pro porodní asistentky i mnohé další profese, jejichž příslušníci chtějí pomáhat ženám co nejlépe se vypořádat se zkušeností porodu a s ním spojenou bolestí.

V květnu 2009 postihla Richarda Marshe, policistu z Napa Valley v Kalifornii, cévní mozková příhoda („mrtvice“), po které se stal obětí syndromu uzamčení (locked-in syndrome, ve francouzštině maladie de l’emmuré vivant, doslova „choroba zazdění zaživa“). Při něm je pacient při vědomí, dokáže myslet, vnímat, slyšet i rozumět, avšak není schopen pohybu ani komunikace s okolním světem, jelikož všechny vůlí ovlivnitelné svaly jsou paralyzovány. Když Richard Marsh po dvou dnech po mrtvici znovu nabyl vědomí, mohl na nemocničním lůžku jen bezmocně přihlížet, jak se lékaři ptají jeho ženy, zda ho mají odpojit od přístrojů. On však nechtěl zemřít a byl rozhodnutý bojovat. Jeden z lékařů naštěstí usoudil, že Richardova situace možná není úplně beznadějná. Zjištění, že Richard může komunikovat mrkáním, stálo na počátku jeho dlouhé a svízelné cesty k uzdravení. Nikdo přesně neví, jak je možné, že se Richard Marsh uzdravil – 90 % pacientů se syndromem uzamčení umírá během prvního měsíce, syndrom je v podstatě neléčitelný. Richardovi se to však podařilo a v knize Zazděný zaživa popisuje, co všechno během dlouhých měsíců rehabilitace prožíval.