Triton strana 49 z 157

Kniha podává přehled o tzv. nové morbiditě mládeže, která v současnosti významně ohrožuje zdraví dospívajících a zvyšuje jejich nemocnost i úmrtnost. Jedná se o tzv. syndrom rizikového chování v dospívání; je pro toto období typický a je vázán na vývojové problémy tohoto věku. Zahrnuje několik okruhů – oblast psychosociální, návykových látek a reprodukčního zdraví. Mají společné možné příčiny (rizikové faktory) i společné faktory prevence (ochranné faktory). Kniha seznamuje se zákonitostmi biopsychosociálního vývoje v dospívání a podrobně pak osvětluje jednotlivá riziková chování i z hlediska nejnovějších poznatků, a ukazuje, jak zasahují do zdravého vývoje. Uplatňuje také rozsáhlé odborné zkušenosti autorů z jejich praxe. Jejím cílem je být vědecky fundovaným pomocníkem pro všechny, kdo se s touto problematikou setkávají (škola, rodiče, lektoři různých programů).

Skutečný a před několika lety silně medializovaný příběh dívky, kterou od čtyř let sexuálně zneužíval otčím. Hra „na pavoučka“ začala zdánlivě nevinně, byla však čím dál drsnější, až v dívčiných devíti letech vyústila v brutální znásilnění. To však byl pouze začátek… Těžko uvěřitelné pokračování zahrnuje kromě opakovaných sexuálních ataků ze strany otčíma a jeho kumpánů také bití, podávání drog, citové vydírání i nechtěná těhotenství a vynucené potraty. Život hrdinky několikrát visel na vlásku. Ve snaze uniknout traumatizujícím zážitkům se málem otrávila léky, řezala se žiletkami a jednou skoro vykrvácela, když si do břicha zabodla střep. A co je nejhorší – devastující hry se odehrávaly v kulisách navenek spořádané rodiny s úspěšnými dcerami a dobrým ekonomickým standardem a oběti téměř nikdo nepomohl. Selhala matka i širší rodina, selhaly instituce, soudy i jednotliví sociální pracovníci. Strhující vyprávění samotné hrdinky nekončí… V současné době je třicetiletá mladá žena matkou čtyř dětí. Studuje vyšší odbornou školu sociálně právní a prohlubuje si znalosti arteterapeutických metod a technik. Sama prošla mnoha terapiemi, opakovaně pobývala v psychiatrických léčebnách. Ve vztazích s muži stále tápe. Bývalý manžel byl pedofil, zneužíval její syny a spáchal sebevraždu skokem pod vlak. S původní rodinou si stále nerozumí a před svým někdejším tyranem se necítí v bezpečí. Ale kvůli dětem je odhodlaná všechno překonat, ony jsou smyslem jejího života. „Nikdy to nevzdávejte, vždycky zbývá jiskřička naděje,“ vzkazuje všem, kteří podobně jako kdysi ona trpí a marně volají o pomoc.

Slova papeže Františka ve společnosti rezonují, papež na žebříčku popularity stoupá.Tento fakt je zajímavý, protože František zpochybňuje náš životní styl a priority od samotných základů, a přesto jej nepovažujeme za trapného mravokárce – spíše za prostého řečníka, který sděluje nepříjemné pravdy, jež jsme už dávno potřebovali slyšet. František nezpochybňuje jen praktiky Církve, ale celý přístup naší civilizace k otázkám vůdcovství. Ukazuje nám vizi toho, jak by měli vůdci žít a jakých hodnot by se měli držet. Tato kniha není o katolické víře a není ani Františkovým životopisem. Zvláštní je, že dnes již přečetné Františkovy životopisy se víceméně mlčky vyhýbají Bergogliově jezuitské spiritualitě, která jej na roli vůdce plně připravila a dosud určuje jeho způsob myšlení a konání. Kniha je proto především učebnicí vůdcovství a jako případová studie v ní posloužil papež František a jeho duchovní vůdcovské imperativy: Důkladně poznejte sami sebe, ale žijte službou druhým! Vnořte se cele do světa, ale denně se ze světa stahujte! Žijte přítomností, ctěte tradici a tvořte budoucnost! Člověk připravující se na vůdcovskou roli nemusí být nutně křesťan či věřící, aby si principy této knihy osvojil. Musí pochopit jen to, že skutečné vůdcovství má hluboce duchovní charakter.

Filosofie mysli je jedním z pozoruhodných příspěvků k vysvětlení povahy a funkce lidské mysli. Tento filosofický obor je dnes přirozenou součástí kognitivní vědy. Ačkoli jsou jeho výsledky do značné míry teoretickou reflexí problematických aspektů lidské mysli, přibývá filosofických studií, které aplikují jakožto nedílnou součást této reflexe výsledky empirických věd, zejména neurověd. Perspektiva filosofie mysli proto spočívá v teoretické analýze problémů mysli úzce propojené s empirickými poznatky. Tato kniha pojednává o klasických problémech a koncepcích filosofie mysli, jako je ontologický dualismus, analytický behaviorismus, fyzikalismus, teorie identity, funkcionalismus, naturalismus, reprezentacionismus, kauzalita mysli a těla, Jáství. Zároveň se však pokouší ukázat, že klíčovou složku filosofické debaty o mentálním představuje otázka, zda při pohledu na naši vlastní mysl má či nemá perspektiva první osoby sehrát podstatnou roli. Podle autora jsou data získaná z perspektivy první osoby nepostradatelná pro výzkum řady problémů ve filosofii mysli a v kognitivní vědě vůbec.

Oblíbená sympatická postava sázavského světce k sobě stále přitahuje zájem české společnosti, věřící i nevěřící. Svatý Prokop je v chápání českého člověka přímo vzorem svatosti: tak nějak si naši lidé představovali a představují světce: chudého, skromného, laskavě ochotného ku pomoci nejenom ve věcech duchovních, ale i světských, hmotných. A navíc českého, obhájce nejcennějšího pokladu národa, jeho řeči. Sázavský klášter, který založil, se stal ostrovem slovanského jazyka, staroslověnštiny uprostřed latinizujícího prostředí střední Evropy. Na Sázavě se používal jak staroslověnský, tak latinský jazyk, stejně jako římský i východní obřad. Proto se také Sázava stala symbolem boje proti pronikající germanizaci, takže její odkaz byl v dějinách často vyzvedáván právě v obdobích pro český (a slovanský vůbec) jazyk nejnebezpečnějších. Avšak není bez zajímavosti, že největšího rozkvětu kultu a uznání se sv. Prokopovi dostalo v době vlády Karla IV., jenž založením kláštera v Praze „Na Slovanech“ jasně naznačil směr vývoje, kterým by si přál vidět rozvoj země v budoucnosti: ve směřování k sjednocené církvi západní i východní. Karel ho – prvního našeho světce, jenž nezemřel násilnou smrtí – také bez zaváhání postavil do řady našich přímluvců, větší to armády, jak krásně napsal Jaroslav Durych, než jaká byla a je tady na zemi...

Kniha George Herbert Mead: tělo, mysl a svět je první komplexní monografií pojednávající o Meadovi v českém prostoru. Jejím předmětem je prezentace a analýza naturalistické filozofie jednání tohoto myslitele a její následná aplikace na rozličné filozofické problémy, jako je problém poznání, sebe-vědomí, sociálního konstrukcionismu, etiky či filozofie dějin. Ústředním tématem této studie je problém epistemologického konstrukcionismu. V tomto ohledu je hlavním autorovým argumentem tvrzení, že konstrukce našeho přirozeného světa se neodehrává „v našich hlavách“, nýbrž v praktickém jednání a aktivním zapojování environmentálních struktur do našich účelově zaměřených aktivit. Práce je rozdělena do tří kapitol. První z nich se zabývá východisky Meadovy teorie jednání (aktu), jakož i pokusem o uvedení této teorie do konstruktivní diskuse s proudy filozofie mysli a kognitivních věd, souhrnně nazývanými „situovaná kognice“ (A. Clark, D. D. Hutto, M. Johnson, H. Maturana, A. Noë a další). V kapitole druhé se autor věnuje genezi a analýze Meadovy koncepce významového symbolu, (sebe)vědomí a komunikace. V kapitole třetí naopak ukazuje místo těchto teorií v Meadově sociální psychologii, morální filozofii a filozofii dějin.

Bohumil Hrabal, Jack Kerouac, možná i Jack London – to jsou vzdálení literární příbuzní Josefa Pánka. Povídková kniha Kopáč opálů čerpá především z několika let, která autor prožil v Austrálii, ale je také výpovědí o životním pocitu generace, jíž se s pádem totalitního režimu rázem otevřel celý svět. Syrová a nevázaná energie textu podkresluje mnohdy bláznivá a jindy hořká vyprávění hlavního hrdiny, pábitele postkomunismu, muže, jenž nikdy nejezdí na kole s přilbou.

Chruščovova vláda v Sovětském svazu (1953–1964) je jedním z velkých témat novodobé historiografie. V komunistickém dějepisectví byla dlouhá léta naprosté tabu, až do poloviny osmdesátých let dvacátého století Chruščov pro historiky tohoto světa v podstatě neexistoval. Dnes ho ruská historiografie považuje za jednoho z „nejbarvitějších“ domácích politiků dvacátého století. Hlásil se k němu Gorbačov, v současnosti je však jeho hodnocení většinou relativizováno. Překvapující ovšem je, že sovětský totalitní režim umožnil, aby se do čela státu a tím i světové politiky dostal tak nepřipravený jedinec, disponující převážně jen nezměrnou touhou po moci, jehož politická činnost byla až příliš často neodpovědným hazardem.

Novorozenci jiných lidí nám mohou připadat jako pasivní, malé bochníčky chleba - hezky vonící a příjemné na dotek, ale hlavně jako něco, co je vhodné akorát tak na povození v kočárku. Když však máme své vlastní miminko, zjistíme, že to je velmi náruživý a složitý človíček plný života. Nemluvňata už v tom nejútlejším věku s ohromnou vervou přímo hltají smyslové podněty a informace ze světa kolem sebe. Miminko jednak absorbuje cokoli, co mu nabízíte, jako obrovská, žíznivá houba, ale také „promlouvá“ a vypráví nám, co potřebuje, co si myslí a co cítí. Každé dítě přichází na svět se spoustou vrozených vlastností a má toho mnoho co říci, a to ještě dřív, než se naučí mluvit.

Další rozšířené a přepracované vydání monografie Hypertenze autorského kolektivu vedeného prof. MUDr. Jiřím Widimským mladším a prof. MUDr. Jiřím Widimským starším představuje moderně pojatý a komplexní pohled na celou širokou problematiku vysokého krevního tlaku. Kniha zahrnuje epidemiologické údaje, patogenezi hypertenze, klasifikaci a diagnostiku hypertenze včetně různých metod měření krevního tlaku. Na rozdíl od všech předchozích vydání je pozornost věnována i hypertenzi v dětství a dospívání. Podrobně jsou diskutovány farmakologické léčebné přístupy u hypertenze, často se opírající o existující evidenci o příznivém ovlivnění kardiovaskulární morbidity a mortality. Najdeme zde i kapitoly zahrnující léčebné přístupy k hypertenzi v různých specifických situacích, jako hypertenze u diabetes mellitus, ischemické choroby srdeční či v těhotenství. Samostatná kapitola je věnována i nefarmakologickým přístupům k terapii rezistentní hypertenze. Kniha obsahuje i komplexní shrnutí poznatků o sekundární hypertenzi, její diagnostice a léčbě, především renální a endokrinní hypertenzi. Monografie zahrnuje poznatky jak českých, tak i evropských směrnic o diagnostice a léčbě hypertenze vydaných v roce 2012/2013. Kniha je určena nejen specialistům, ale i všem lékařům, kteří se ve své praxi setkávají s problematikou arteriální hypertenze (internisté, kardiologové, praktičtí a dětští lékaři, nefrologové, diabetologové či endokrinologové).

Kniha George Herbert Mead: tělo, mysl a svět je první komplexní monografií pojednávající o Meadovi v českém prostoru. Jejím předmětem je prezentace a analýza naturalistické filozofie jednání tohoto myslitele a její následná aplikace na rozličné filozofické problémy, jako je problém poznání, sebe-vědomí, sociálního konstrukcionismu, etiky či filozofie dějin. Ústředním tématem této studie je problém epistemologického konstrukcionismu. V tomto ohledu je hlavním autorovým argumentem tvrzení, že konstrukce našeho přirozeného světa se neodehrává „v našich hlavách“, nýbrž v praktickém jednání a aktivním zapojování environmentálních struktur do našich účelově zaměřených aktivit. Práce je rozdělena do tří kapitol. První z nich se zabývá východisky Meadovy teorie jednání (aktu), jakož i pokusem o uvedení této teorie do konstruktivní diskuse s proudy filozofie mysli a kognitivních věd, souhrnně nazývanými „situovaná kognice“ (A. Clark, D. D. Hutto, M. Johnson, H. Maturana, A. Noë a další). V kapitole druhé se autor věnuje genezi a analýze Meadovy koncepce významového symbolu, (sebe)vědomí a komunikace. V kapitole třetí naopak ukazuje místo těchto teorií v Meadově sociální psychologii, morální filozofii a filozofii dějin. Roman Madzia, Ph.D. (1984), v současnosti působí jako Alexander von Humboldt Postdoctoral Fellow na filozofickém semináři Institutu kulturních studií na Univerzitě Koblenz-Landau (SRN).

Slova papeže Františka ve společnosti rezonují, papež na žebříčku popularity stoupá. Tento fakt je zajímavý, protože František zpochybňuje náš životní styl a priority od samotných základů, a přesto jej nepovažujeme za trapného mravokárce – spíše za prostého řečníka, který sděluje nepříjemné pravdy, jež jsme už dávno potřebovali slyšet. František nezpochybňuje jen praktiky Církve, ale celý přístup naší civilizace k otázkám vůdcovství. Ukazuje nám vizi toho, jak by měli vůdci žít a jakých hodnot by se měli držet. Tato kniha není o katolické víře a není ani Františkovým životopisem. Zvláštní je, že dnes již přečetné Františkovy životopisy se víceméně mlčky vyhýbají Bergogliově jezuitské spiritualitě, která jej na roli vůdce plně připravila a dosud určuje jeho způsob myšlení a konání. Kniha je proto především učebnicí vůdcovství a jako případová studie v ní posloužil papež František a jeho duchovní vůdcovské imperativy: Důkladně poznejte sami sebe, ale žijte službou druhým! Vnořte se cele do světa, ale denně se ze světa stahujte! Žijte přítomností, ctěte tradici a tvořte budoucnost! Člověk připravující se na vůdcovskou roli nemusí být nutně křesťan či věřící, aby si principy této knihy osvojil. Musí pochopit jen to, že skutečné vůdcovství má hluboce duchovní charakter.

George Maybach Frederickson, pravým jménem Oziáš Jiří Rys, má svá tajemství, dobrodružnou povahu a pozitivní vztah k masu. Krvavému masu. Po letech strávených u britských speciálních jednotek se začíná nudit a hledá něco zajímavějšího, zábavnějšího. Dostává však jednoduchou zprávu – doma potřebují pomoct. Přestože své pokrevní příbuzné již víc než generaci neviděl, vrací se do rodných kopců a – málem umírá. Nejjistější způsob, jak přežít, je utéct. Ale Oziáš Jiří Rys nemůže utéct. Krev není voda. Nevěří, že se z beskydských lesů dokáže vrátit živý, ale udělá všechno, aby rodině pomohl, aby je zachránil…

Po celé generace představovala pro lidstvo sluneční soustava – Mars, Měsíc, Pás asteroidů – velké pohraničí. Až dosud. Mimozemský artefakt, který pracoval podle svého naprogramování pod mračny Venuše, se přemístil na oběžnou dráhu Uranu, kde vybudoval obrovskou bránu, jež vede do bezhvězdného prostoru. Jim Holden a posádka Rosinanty jsou součástí rozsáhlé flotily vědeckých a vojenských lodí, která se vydává artefakt prozkoumat. Jenomže za scénou se rozvíjí složitá intrika, jejímž hlavním cílem je zničení Holdena. Zatímco se vyslanci lidstva snaží rozhodnout, zda brána znamená příležitost nebo hrozbu, netuší, že to největší nebezpečí si přivezli s sebou.

Po celé generace představovala pro lidstvo sluneční soustava – Mars, Měsíc, Pás asteroidů – velké pohraničí. Až dosud. Mimozemský artefakt, který pracoval podle svého naprogramování pod mračny Venuše, se přemístil na oběžnou dráhu Uranu, kde vybudoval obrovskou bránu, jež vede do bezhvězdného prostoru. Jim Holden a posádka Rosinanty jsou součástí rozsáhlé flotily vědeckých a vojenských lodí, která se vydává artefakt prozkoumat. Jenomže za scénou se rozvíjí složitá intrika, jejímž hlavním cílem je zničení Holdena. Zatímco se vyslanci lidstva snaží rozhodnout, zda brána znamená příležitost nebo hrozbu, netuší, že to největší nebezpečí si přivezli s sebou. Kniha získala cenu Locus v kategorii nejlepší science-fiction román roku 2013. Hlasovali čtenáři stejnojmenného amerického odborného časopisu.

Druhá světová válka začala v září 1939 jako regionální konflikt ve střední Evropě a skončila o šest let později podpisem bezpodmínečné kapitulace Japonska. Za běžným výkladem válečného dění jako dramatického sledu bojových či politických operací je ovšem nutné vidět každodenní utrpení milionů vojáků na frontě a civilního obyvatelstva v zázemí, koncentrační tábory s plynovými komorami, rozbombardovaná města a nekonečné proudy zoufalých běženců. Je relativně snadné sledovat válku na mapách generálních štábů, ale je to jen část pravdy. Její větší díl je ukryt ve strachu útočícího vojáka, ve sténání raněných či v pláči pozůstalých. Autora této knihy bude až do smrti pronásledovat filmový záběr hořící kalmycké stepi s tisícihlavými stády pološílených kozáckých koní, jejichž jezdci nalezli smrt v nepodařené sovětské ofenzívě u Charkova. Onen apokalyptický obraz měl před očima i při psaní této knihy. Druhé vydání je obohaceno o rozhovor se zesnulým autorem, doslov jeho blízkého kolegy prof. Martina Kováře a obrazovou přílohu.