Triton strana 41 z 157

Výběr kázání P. Jiřího Reinsberga, faráře v pražském chrámu Matky Boží před Týnem a v kostele sv. Havla, z let 1981–1990. Přepis nikdy nemůže postihnout jeho charakteristickou výmluvnost, gesta a dikci, ale přiblíží nám alespoň jeho myšlenky. Příběh mše je tu podán jako putování po místech reálných i imaginárních, která vybízejí k zastavení a přemýšlení, jako průvodce bohoslužbou s přesahem do širokého proudu běžného života. V promluvách nás P. Reinsberg provází mší svatou od počátečního pozdravu až po její závěr. Sobě charakteristickou lidskou formou nám přibližuje mši svatou jako událost, která je součástí našeho života, která má nejen pevně daný řád a logiku, ale také svou krásu a smysl. Jeho kázání nám pak mohou sloužit jako průvodce tímto řádem, jako průvodce naším životem.

Když si začínala psát deník, možná již tušila, že její manželství je omyl. Přesto v něm vytrvala osmapadesát let. Po manželově smrti bilancuje život se sebestředným sobcem, fakticky a téměř bez emocí popisuje ústrky, schválnosti, nadávky a hrubé zacházení, občas vrcholící fyzickým napadením. Některé ze zaznamenaných příhod jsou sotva uvěřitelné, z jiných až mrazí. Hrdinka však dokáže hodnotit svůj osud s nadhledem a smyslem pro humor... Její deník právě držíte v ruce. Varuje všechny, kdo se domnívají, že násilnického partnera změní, vychovají, polepší. Apeluje i na lhostejné svědky domácího násilí, kteří nezasahují s poukazem na heslo co se doma navaří, to se doma sní.

Lynne Murray je profesorkou psychologie a mezinárodně uznávanou výzkumnicí v oblasti vývoje malých dětí, která je známá svou výjimečnou erudicí týkající se důležitosti láskyplné rodičovské péče. Její kniha je cenným zdrojem informací o dlouhodobém výzkumu psychologie malých dětí pro odborníky i rodiče. Poukazuje na to, jak závažné jsou rané vztahy pro emoční, sociální a kognitivní vývoj. Úspěšně spojuje pozorovací metody při výzkumu vývoje dětí s psychoanalytickým pozorováním nemluvněte. Četné fotografie dokumentují dlouhodobá sledování citového rozvoje dětí v rodině a odhalují jejich jedinečnou schopnost komunikovat s okolím. Je na nich patrná touha dětí po spolupráci, radost z interakcí a sdíleného objevování světa. V současné době, kdy je západní společnost mnohdy až nezdravě zaměřená na výkon, přináší významné sdělení, že dobrá citová vazba a sociální interakce mezi rodiči a dítětem jsou základem úspěšného kognitivního vývoje a že kvalitní raná péče je podmíněna dostatečnou délkou rodičovské dovolené a bezpečným vztahem malých dětí se zaměstnanci jeslí. Sociální porozumění a spolupráce, citová vazba, seberegulace a kontrola a kognitivní vývoj (s důrazem na prokázanou prospěšnost prohlížení obrázkových knížek) jsou základními tématy této publikace.

Kniha Transpersonální myšlení v psychologii a psychoterapii přináší výbor textů od různých osobností, které se v současnosti na poli transpersonální psychologie pohybují, ať již v České republice, nebo ve Spojených státech. První část knihy obsahuje teoretické statě – od historie transpersonálního hnutí po mapování hlavních témat transpersonální psychologie. Čtenář se zevrubně dozví, co tento obor znamená, odkud pochází, čím je specifický. Druhá část je složena z příspěvků od významných českých psychoterapeutů, kteří se transpersonálně profilují. Zkušenosti z praxe jsou zde prokládány teoretickými komentáři a ilustrovány jednotlivými kazuistikami. Publikaci lze doporučit zájemcům o transpersonální psychologii, ale také všem těm, jež se zajímají o tak důležité oblasti lidské zkušenosti, jako jsou mystické a jinak spirituální prožitky. Bez náležité pozornosti věnované těmto druhům prožitků nemůže být naše psychologické poznání komplexní.

Kulturní historik Christopher Lasch (1932–1994) z Univerzity v Rochesteru zkoumá kořeny a důsledky normalizace patologického narcismu v americké kultuře 20. století na základě psychologické, kulturní, umělecké a historické syntézy. Používá v ní dosud převážně úzce klinický pojem, aby diagnostikoval patologii, která se, jak se mu jeví, rozšířila do všech oblastí života Američanů. Podle jeho definice (převzaté z Freuda) narcista, jehož pohání potlačená zlost a nenávist k sobě samému, uniká do velkolepého sebepojetí neboli obrazu o sobě, přičemž ostatní lidi využívá jako nástroje k uspokojení, i když zároveň touží po jejich lásce a uznání. Ozvěny takových vlastností vidí Lasch ve fascinaci osudem a slávou celebrit, ve strachu ze soutěživosti, v neschopnosti potlačovat nedůvěru, v mělkosti a krátkodobosti osobních vztahů a v hrůze ze smrti. Podle Lasche Amerika zplodila po 2. světové válce typ osobnosti, který klinickým definicím „patologického narcismu“ plně odpovídá. Tato patologie se nepodobá každodennímu narcismu – hédonistickému egoismu –, ale spíše velmi slabému pocitu self, který si žádá neustálé potvrzování zvnějšku. Patologie pro Lasche představuje jakousi zvýrazněnou verzi normality. Symptomy této osobnostní poruchy Lasch nachází v radikálních politických hnutích 60. let 20. století, ale i v duchovních kultech a hnutích 70. let 20. století, počínaje „estem“ a konče „rolfingem“. Svou tezi staví Lasch na osobitých politických názorech a encyklopedickém uchopení amerických sociálních a ekonomických dějin, aktuálních výtvarných a literárních děl a na klinickém výzkumu a psychologických teoriích narcistických poruch osobnosti.

Diabetologie 2016

Kaleidoskop vzpomínek na 50 let programu transplantací ledvin je v pravém smyslu slova nejenom literaturou faktu, ale zároveň svědectvím o půlstoletí fungování úžasného organismu, v němž se snoubí moderní technika a lidský um ve snaze pomáhat potřebným (nemocným), což nebývá, jak máme možnost denně se přesvědčovat, vždy a všude samozřejmostí. Laičtí i poučení čtenáři zde mají vzácnou možnost nahlédnout nejenom do profesionálního i lidského zákulisí týmů, které se podílejí na transplantacích, ale poodhalit i vnitřní svět pacientů, jimž lékaři, sestry a další personál Institutu klinické a experimentální medicíny navrátil naději a chuť žít. Díky za to.

V povídce Brayanovo Zlato se setkáváme s Arlenem Sedlákem. Ten má jako sedmnáctiletý poselský učeň před sebou svou první výpravu spojenou s nocováním na cestě. Ocitne se v mrazivých horách, sám a s nebezpečným nákladem. K tomu ho stále pronásleduje obří skalní démon Jednoruký… Byly časy, kdy démoni ještě nebyli tak troufalí. Chrany totiž dokázaly víc než jen držet jadrnce v mezích, ale umožnily člověku bránit se, bojovat a vítězit. Arlen by rád světu tuto magii vrátil. Abban, kupec z krasijského Velkého Bazaru, zase ochotně nabídne ke koupi cokoli, po čem lidské srdce touží. Hrdinou Poselského odkazu je Trnka Damaj. Po rodinné tragédii prchá do močálů. Sám, bez ochrany, jen s vlastním důvtipem a špetkou bylinkářských znalostí. Dokáže malý chlapec vzdorovat noci plné démonů? Posel Ragen, na kterého po dvaceti letech v sedle začíná doléhat věk, je však ochoten riskovat cokoliv pro jeho záchranu. Sbírka Chrany obsahuje tyto povídky: Brayanovo Zlato Velký Bazar Poselský odkaz

Arteriální hypertenze – současné klinické trendy XIV

Dr. Aribert Heim (nar. 1914, zemřel patrně r. 1992 v Káhiře), nacistický lékař, příslušník SS, přezdívaný dr. Smrt. V roce 1941 pracoval pár měsíců v koncentračním táboře Mauthausen, ale stihl se za tu dobu neblaze zapsat do dějin krutostí evokující srovnání s Josefem Mengelem. Podle svědectví přeživších vězňů usmrcoval pacienty injekcemi benzinu přímo do srdce, bez umrtvení prováděl chirurgické výkony na zdravých lidech, jiní pamětníci vzpomínají na sbírku lebek vězňů, kterou měl dr. Heim na psacím stole na ukázku dokonalého chrupu. Ve zmatku poválečného období si zařídil gynekologickou praxi a žil klidný rodinný život v Baden-Badenu. Nebýt některých německých lovců nacistů, jako byl Simon Wiesenthal, a zejména policejního vyšetřovatele Alfreda Aedtnera, dr. Heim by zůstal nepovšimnut. Po vydání zatykače se mu podařilo uprchnout a až do sklonku roku 2009 zůstalo jeho zmizení neobjasněné. Nicholas Kulish a Souad Mekhennetová odhalují, jak Aribert Heim podnikal s nemovitostmi, jak uprchl do egyptské Káhiry, jak konvertoval k islámu a žil pod muslimským jménem Tárik Husejn Faríd.

Tato kniha tematizuje hlavní problémy současného filosofického uvažování o medicíně a o bioetických problémech. Autoři v ní odborně a zároveň čtenářsky přístupně zprostředkovávají výsledky rozsáhlého a interdisciplinárního zkoumání medicíny a jejích hraničních oblastí a zároveň načrtávají základní dimenze budoucího výzkumu. Dokumentují tak životnost a potenciál projektu filosofie medicíny (nejen) v Čechách, ale i možnou cestu propojování humanitních, přírodovědných a technických přístupů pro lepší řešení problémů současného „chorobami i zdravím trpícího“ člověka. Z recenzního posudku prof. Mgr. et Mgr. Andreje Démutha, Ph.D.

Problémové chování žáků patří ke každodenní realitě škol a školských zařízení. Nelze před ním zavírat oči ani očekávat, že odezní samo nebo že ho vyřeší někdo jiný. Každý pedagogický pracovník – profesionál, ale i každý jiný vychovatel – rodič, prarodič nebo třeba pěstoun, by měl mít o tomto chování a možnostech nápravy alespoň základní povědomí. K němu patří i znalost systému, který v naší zemi zajišťuje institucionální pomoc při řešení problémového chování, ať už jde o záškoláctví, šikanu, vandalismus, zneužívání návykových látek či jiné nežádoucí jevy. Problémové a rizikové chování je velmi mnohotvárné a za jeho konkrétními projevy mohou být rozmanité příčiny. Profesionální intervence není tudíž jednoduchá a často se na ní podílí více odborníků či zařízení. Tato publikace mapuje současný systém institucionální pomoci s cílem poskytnout vychovatelům – v nejširším smyslu tohoto slova – základní přehled. Legislativní rámec, ve kterém tento systém existuje, se však pochopitelně mění, a proto se proměňuje i ona cesta institucionální pomociPrávě s tím by měl čtenář k předložené publikaci přistupovat a případné změny, o nichž informují odborná periodika, registrovat. Je dobré mít na paměti, že vždy existuje řada míst, kam se může obrátit s žádostí o profesionální pomoc ten, kdo si neví rady s konkrétní výchovnou situací.

Bolesti v zádech jsou jednou z nejčastějších civilizačních chorob. Jejich příčinou je u převážné většiny pacientů svalová nerovnováha jako důsledek pohybové chudosti a stereotypu. Proto je zásadní součástí léčby aktivní zapojení pacienta do léčebné tělesné výchovy. Autor v zájmu co nejlepší informovanosti pacientů o sestavách cviků přinášejících úlevu při bolesti v zádech, ale především s cílem co nejširší prevence těchto obtíží doporučuje cviky, které přinášejí nejlepší výsledky.

Kniha psychologických esejů z pera Virginie Satirové spatřila světlo světa dlouho po její smrti. Tohoto úkolu se společně s týmem editorů ujal její blízký spolupracovník John Banmen, který vybral a upravil některé autorčiny starší texty. Jednotlivé kapitoly jsou tvořeny jednak původními psanými eseji, jednak přepisem realizovaných přednášek. Kniha čtenářům nabízí v jedenácti kapitolách možnost seznámit se nezprostředkovaně se způsobem, jímž Satirová uvažuje o psychoterapii, jejích cílech a metodách, s autorčiným pohledem na roli a osobnost rodinného psychoterapeuta a s některými zásadními životními momenty, které měly vliv na vznik formování jejího přístupu k práci s lidmi. Jednotlivé kapitoly jsou opatřeny předmluvami odborníků z řad psychologů, psychiatrů a psychoterapeutů, kteří sami přístup Virginie Satirové ve své práci více či méně využívají. Kniha není učebnicí psychoterapie či odborným textem v pravém smyslu slova, ale spíše vhledem do životní cesty a uvažování inspirativního člověka, který významně ovlivnil obor psychoterapie, a není proto určena jen odborníkům z řad pomáhajících profesí, ale i čtenářům z řad laické veřejnosti

Byl jedním z nejlepších reportérů prvního českého luxusního magazínu o cestování, vzniklého po sametové revoluci z nadšení pár kamarádů. Navštívil přes čtyřicet zemí světa, oženil se se svou studentskou láskou, zrekonstruoval rodinný dům, stal se zástupcem šéfredaktora i otcem dvou dcer. Pak přišel pád. Měl podobu schizofrenie – Sametového Heroda škrtícího plyšovou prackou a nemilosrdně ničícího identitu, sny, plány a naděje. Dva pokusy o sebevraždu, ztrátu prestižní práce i kus sebe samého, pochyby o smyslu existence, zápas o udržení důstojnosti a rodiny, život na sinusoidě euforických vrcholků a propadů do nejhlubší deprese popisuje Libor Michalec s mrazivou věcností a bolestnou upřímností jazykem hovorovým a nic nezastírajícím. Syrovost výpovědi vybízí ke srovnání s hollywoodským zpracováním příběhu loni zesnulého amerického matematika Johna Forbese Nashe mladšího, držitele Nobelovy ceny za přínos k teorii her, rovněž bojujícího se schizofrenií (film o jeho osudu se jmenuje Čistá duše).

Clariel je dcera jedné z nejvýznačnějších rodin ve Starém království, pokrevně spjaté s Abhorseny a, což je ještě důležitější, s králem. Sní o tom, že bude vést prostý život v ústraní. Zjišťuje však, že takového cíle lze jen obtížně dosáhnout, když se v hlavním městě volně pohybuje nebezpečná volnomagická bytost, rodiče ji chtějí provdat za zabijáka a proti starému a uzavřenému králi Orrikanovi se plánuje revoluční spiknutí. Když se Clariel nechá vtáhnout do pokusu najít a ujařmit nepřátelskou bytost, objeví v sobě utajené magické schopnosti, s nimiž se však zároveň pojí velká nebezpečí. Odolá svodům moci, unikne před nechtěným manželstvím a zachrání krále? Dlouho očekávaný prequel k trilogii Staré království: Sabriel, Lírael a Abhorsenka. Garth Nix v Clariel spřádá příběh stejně neotřelý a podmanivý.