Ústav dějin umění Akademie věd České republiky strana 3 z 3

Kniha se zaměřuje na architektonické dění na Světové výstavě (Expo) v Ósace v roce 1970. Přináší novou interpretaci československého pavilonu, díla architektonického tria Rudiš, Palla a Jenček společně s týmem výtvarníků. Přibližuje nejprve proces poznávání japonské architektury a urbanismu očima zahraničních návštěvníků a ambivalentní status tehdejšího Japonska jako země budoucnosti. Architektura na výstavě a československý pavilon jsou poté konfrontovány z různých perspektiv: z pohledu architektonických forem, ideových koncepcí výstav i myšlenkových tendencí té doby. Právě ty na výstavě ve zhuštěné podobě předjímaly nadcházející vývoj architektury, urbanismu i celé civilizace. Text zúročuje široce založený výzkum českých a zahraničních zdrojů a čerpá z dobových dokumentů, svědectví tvůrců i dobové kritiky.

Publikace přináší příspěvky 18. a 19. zasedání k problematice sepulkrálních památek. Tyto mezinárodní vícedenní konference pořádá Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i. od roku 2000. Jsou zaměřené na téma sepulkrálních památek jako hmotných artefaktů sepulkrální kultury a umění v tradičním slova smyslu, s věcným či metodickým vztahem ke středoevropské problematice. Nevyhýbají se ovšem ani tématům, která šířeji osvětlují kontext, v němž tyto památky vznikaly a funkčně se uplatňovaly. Důraz je kladen na charakter interdisciplinárního, inter regionálního a interinstitucionálního setkání. 18. zasedání bylo tematicky zaměřeno na památky do r. 1526, 19. zasedání bylo bez časového omezení.

Kniha, na jejíž přípravě se podíleli Martin Mádl, Radka Heisslerová, Tadeáš Kadlec, Sylva Dobalová a Petra Zelenková, pojednává o projektech hraběte Jana Jáchyma Slavaty z Chlumu a Košumberka (1635–1689). Tento český šlechtic se v roce 1673 stal majorátním pánem a vladařem hradeckého domu a začal také zastávat významné zemské úřady. Změna jeho společenského postavení se odrazila v různých stavebních projektech. Autoři knihy se v prvních kapitolách věnují barokní úpravě malostranského domu pánů z Hradce (dnes součást Velvyslanectví Italské republiky) a jeho vnitřní výzdobě. Na základě archivních materiálů sleduje průběh stavebních a uměleckých prací v paláci, prováděných mezi léty 1673–1689. V knize je rekonstruována i dispozice reprezentačních a soukromých prostor slavatovské rezidence. Interpretovány tu jsou také stavební a umělecké prvky, které se v torzální podobě dochovaly zejména v reprezentačním apartmánu. Dalším mapovaným pražským projektem je bývalá Slavatovská zahrada na Smíchově, z níž se dochovalo několik architektonických a sochařských elementů. Zvláštní pozornost je v knize věnována úpravě věže malostranského paláce a dochované bráně Slavatovské zahrady, jejichž členění představuje pozoruhodné předstupně středoevropského dynamického baroka. Za Jana Jáchyma Slavaty došlo také k úpravě jihočeského zámku Červená Lhota. Kapitola, která je věnovaná tomuto zámku, se zabývá zejména zčásti dochovaným hlavním sálem a jeho štukovou a nedávno odkrytou malířskou výzdobou. Kniha dále nabízí kontextuální studie, které pojednávají o slavatovských grafikách, a o umělcích, kteří pracovali pro Jana Jáchyma Slavatu. Obsahuje také exkurz věnovaný svatbě Marie Josefy Slavatové a Heřmana Jakuba Černína a svatební hostině, která se odehrála v nově upraveném paláci na začátku roku 1687. V samostatné kapitole jsou shrnuty také stavební proměny Slavatovského paláce v průběhu 18. a 19. století. Na závěr je zařazena edice relevantních písemných pramenů. Texty doprovází fotografický materiál, jmenný a místní rejstřík, přehled pramenů, seznam použité literatury a cizojazyčné resumé.