Ústav dějin umění Akademie věd České republiky strana 3 z 3

Časopis Ústavu dějin umění.

Časopis Ústavu dějin umění.

Publikace je věnována v prvé řadě katolické obrazové kultuře v prostředí předbělohorské Prahy, nejvýznamnějším objednavatelům, umělcům a místům, pro něž byla malířská díla určena. Na obraz je v publikaci nahlíženo jako na médium, které v konfesně rozdělené společnosti hrálo navenek roli reprezentační, případně didaktickou, uvnitř katolické komunity jako nástroj sebeidentifikace. Druhá část práce se zabývá vztahem katolíků k nekatolické kultuře země krátce po porážce stavovského povstání roku 1620 a v době počínající katolické protireformace. Anglické resumé, jmenný a místní rejstřík.

Kniha vychází jako druhý svazek ediční řady Epigraphica & Sepulcralia, kterou založil a řídí PhDr. Jiří Roháček, CSc. Centrem zájmu autorky je historie a ideový obsah architektonického typu krematoria a jeho prezentace v širších historických souvislostech. Text představuje první ...komplexnější pohled na problematiku vznikání krematorií a kremačního hnutí v českých zemích od konce 19. století do počátku 21. století v kontextu procesu sekularizace celé společnosti. Krematorium patří mezi novodobé stavební typy, jejichž vznik úzce souvisí s prosazováním občanských nekonfesijních práv. První projekty iniciovaly společnosti ustanovené za účelem propagace pohřbívání žehem, přímo vycházející nebo navazující na činnost jiných spolků nebo organizací propagujících sekularizaci společnosti. Autorka poukazuje na vzájemnou provázanost mezi kremačními spolky a novostavbami, která se projevila především v symbolické rovině, neboť šok z novodobého pohřbívání byl překonáván ideologickým programem.

V ambitu pražského benediktinského kláštera Na Slovanech zvaného též Emauzy se zachoval rozsáhlý cyklus nástěnných maleb z doby Karla IV. Tyto malby, ač značně poničené, jsou pozoruhodné jak svým rozsahem a vysokou uměleckou kvalitou, tak složitou ikonografií. Právě rozbor obsahu Emauzského cyklu je hlavním tématem této knihy. Díky nedávno nalezenému středověkému popisu emauzských maleb je dnes možné zrekonstruovat prvotní rozpětí cyklu a pochopit jeho ideový program. Zjistilo se totiž, že malby nebyly původně pouze v ambitu, ale i v přilehlé kapli, kde se dokonce nacházely ty nejdůležitější výjevy. Cyklus byl inspirován středověkými spisy, které pomocí textu a obrazu uváděly čtenáře do dějin spásy. Základním principem tu byl tzv. typologický způsob biblické exegeze, v němž byly k událostem z Nového zákona přiřazovány starozákonní předobrazy. Malby v ambitu měly své zvláštní poslání, které zřejmě úzce souviselo s výjimečným postavením slovanského kláštera v koncepci Nového Města pražského. Očividně byly také spojeny se slavností Kopí a hřebů Páně, kterou pravidelně doprovázelo velkolepé ukazování svatých ostatků, pořádané na nedalekém novoměstském rynku. Emauzské malby tak kromě jedinečné reprezentace malířského umění Čech druhé poloviny 14. století umožňují nahlédnout i do kulturního a duchovního ovzduší Prahy za vlády císaře Karla IV.

Časopis Ústavu dějin umění.

Sborník Hans von Aachen in Context je sestavený z příspěvků mezinárodní konference, kterou uspořádalo Centrum pro výzkum umění a kultury doby Rudolfa II. na půdě Ústavu dějin umění AV ČR ve dnech 22.-25. září 2010 u příležitosti konání výstavy Hans von Aachen (1552-1615): Malíř na evropských dvorech. V celkem třiceti příspěvcích od badatelů ze sedmi evropských zemí, USA a Kanady je široce pojednána otázka vazeb Hanse von Aachen na italské prostředí a jeho význam jako vůdčí malířské osobnosti ve střední Evropě kolem roku 1600. Autoři jednotlivých studií sledují také vliv jeho tvorby na současníky i následovníky a důležitou obchodní stránku uměleckého provozu: problematiku sítě objednavatelů, uměleckých agentů a umělců ve střední Evropě, do níž byl tento malíř zapojen. V samostatné sekci "Dissertations in Progress" dostaly příležitost mladé badatelky z evropských a kanadských univerzit k prezentaci svých projektů. Knihu uzavírá kompletní bibliografie přední badatelky středoevropské renesanční a manýristické malby a kresby Elišky Fučíkové, jíž je sborník věnován. Kniha vychází s podporou Akademie věd České republiky a Česko-německého fondu budoucnosti.

Sborník Hans von Aachen in Context je sestavený z příspěvků mezinárodní konference, kterou uspořádalo Centrum pro výzkum umění a kultury doby Rudolfa II. na půdě Ústavu dějin umění AV ČR ve dnech 22.-25. září 2010 u příležitosti konání výstavy Hans von Aachen (1552-1615): Malíř na evropských dvorech. V celkem třiceti příspěvcích od badatelů ze sedmi evropských zemí, USA a Kanady je široce pojednána otázka vazeb Hanse von Aachen na italské prostředí a jeho význam jako vůdčí malířské osobnosti ve střední Evropě kolem roku 1600. Autoři jednotlivých studií sledují také vliv jeho tvorby na současníky i následovníky a důležitou obchodní stránku uměleckého provozu: problematiku sítě objednavatelů, uměleckých agentů a umělců ve střední Evropě, do níž byl tento malíř zapojen. V samostatné sekci "Dissertations in Progress" dostaly příležitost mladé badatelky z evropských a kanadských univerzit k prezentaci svých projektů. Knihu uzavírá kompletní bibliografie přední badatelky středoevropské renesanční a manýristické malby a kresby Elišky Fučíkové, jíž je sborník věnován. Kniha vychází s podporou Akademie věd České republiky a Česko-německého fondu budoucnosti.

Komu patří voice-over, hlas filmového vypravěče, kterého nikdy nespatříme?Kdo obývá komiksový Marvelverse a jak nám k pochopení jeho povahy napomůžeteorie fikčních světů? Je možné, aby bylo literární vyprávění použito jakodůkazní materiál v soudním řízení? Jak se v postmoderním psaní uplatňujetradiční žánr ekfráze? Proč stojí za to trvat na rozlišení mezi literárním ahistoriografickým narativem? Jak poznáme nespolehlivého vypravěče a proč siho někteří spisovatelé tak oblíbili? Jakým způsobem přispívá vyprávění kutváření individuální i kolektivní identity?