Ústav dějin umění Akademie věd České republiky strana 2 z 3

Rozsáhlá třídílná publikace poskytuje komplexní pohled na vývoj výtvarné kultury středověku a rané renesance v regionu východních Čech v letech 1200 až 1550. Umění tohoto regionu je v takovém rozsahu zkoumáno vůbec poprvé a na vzniku publikace se podílelo téměř šest desítek autorů, odborníků na danou problematiku. První díl obsahuje syntetické studie zaměřené na klíčová témata nejen z oblasti výtvarného umění zahrnujícího malířství, sochařství či umělecké řemeslo, ale také podnětné příspěvky z oborů historie, geografie, archeologie, architektury a urbanismu. Následující dva svazky katalogové části podrobně představují jednotlivá umělecká díla v rámci jejich historických a umělecko-historických souvislostí. Publikace neopomíjí ani středoevropský kontext, který je v tomto případě zaměřen zejména na Kladsko, ve sledovaném období součást českého království. Tří svazková publikace je doplněna bohatou obrazovou dokumentací.

Kniha vychází z výsledků pětiletého systematického studia středověké východočeské sakrální architektury. Množství dosažených zjištění dovoluje představit románské a gotické východočeské církevní stavby v uceleném pohledu, který pro severovýchodočeské teritorium dosud nebyl publikován. Kniha je složena ze dvou vzájemně provázaných částí: v první jsou seřazeny studie věnované středověké historii východních Čech s přihlédnutím k vývoji osídlení a zobecňující problematiku venkovských farních a filiálních kostelů, včetně rozboru společenských, liturgických a provozních funkcí staveb, jednotlivých složek jejich dispozic a postižení proměn těchto vztahů v závislosti na změnách ritu. Z nich potom vychází celistvé podání architektonického vývoje od 12. po polovinu 16. století. Druhou složkou je systematický katalog zahrnující 78 staveb z území středověkého hradeckého arcijáhenství/arciděkanátu

Zapomenutá sbírka fotografií odhaluje unikátní pohled do společenství, které vzniklo v ateliéru jednoho z největších architektů 20. století Le Corbusiera. Galaxie Le Corbusier zve čtenáře do zákulisí dějin moderní architektury. Autorka Martina Hrabová představuje soubor doposud neznámých a nepublikovaných fotografií, který v roce 2016 objevila v ášramu Šrí Aurobinda v indickém Pondicherry. V krabici od doutníků z Madrasu zde v roce 1942 zanechal své soukromé fotografie jeden z nejbližších Le Corbusierových spolupracovníků z počátku třicátých let 20. století, český architekt František Sammer (19071973). Kniha přináší intimní portrét u nás málo známého architekta a představuje jej v mezinárodním kontextu. Zároveň odkrývá hodnotu přátelství a osobních vazeb, které přetrvaly i v časech velkých krizí světových dějin. Autorka tak zcela novým způsobem uvádí čtenáře do světa významných postav moderní architektury. Díky rozsáhlému exaktnímu výzkumu a empatickému přístupu autorky k dříve nedostupným pramenům mohou v této vysoce originální a přínosné knize v galaxii Le Corbusier zazářit hvězdy menší velikosti, zato však nepopiratelné mezinárodní důležitosti. Irena Žantovská Murray MArch. Ph.D. HonFRIBA Tato kniha je výjimečná zejména tím, že představuje doposud neznámé fotografické záznamy z galaxie okolo Le Corbusiera, převážně v podobě neformálních momentek. Toto hluboce osobní svědectví přináší působivý vhled do opojných let modernismu a do života těch, kteří jej vytvářeli. Prof. Christopher Long University of Texas at Austin

Publikace je v pořadí 6. svazkem příspěvků z pravidelných sjezdů historiků a historiček umění, pořádaných pod záštitou Uměleckohistorické společnosti. Téma VI. Sjezdu, který se konal 20. 21. Září 2018 v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze je zde reflektováno v širokém spektru přístupů v pěti tematických celcích: I. Apologie autora; II. Má každé umělecké dílo svého autora?; III. Umělec, umělecké dílo a spoluautorství scény; IV. Osobní narativy a sebestylizace umělců a umělkyň; V. Falzum, fikce, mystifikace, aneb Žert, satira, ironie a hlubší význam. Každému tematickému bloku předchází úvodní studie z pera odborných garantů sekce. Autoři: Milena Bartlová, Hana Buddeus, Karel Císař, Jana Fantysová Matějková, Marcel Fišer, Ivo Hlobil, Petr Jindra, Petra Kolářová, Tomáš Kolich, Milan Kreuzzieger, Blanka Kubíková, Lucia Kvočáková, Johana Lomová, Zdislava Melicharová Ryantová, Kamil Nábělek, Terezie Nekvindová, Magdalena Nespěšná Hamsíková, Michaela Ottová, Martina Pachmanová, Lenka Panušková, Tatiana Petrasová, Roman Prahl, Marcela Rusinko, Tomáš Sekyrka, Jitka Šosová, Josef Štogr, Petr Tomášek, Vít Vlnas, Radim Vondráček, Tomáš Winter, Jana Zapletalová

Publikace je primárně zaměřena na provenienční výzkum kulturních statků vyvlastněných německým obyvatelům Československa v bezprostředně poválečném období. Vzhledem k tomu, že toto téma bylo v České republice teprve zcela nedávno otevřeno, jsou zde publikované statě jedním z prvních vykročení po nezmapované cestě. Texty se zabývají procesem konfiskace, následného nakládání s movitými kulturními statky, které byly zestátněny, a osudy jejich původních majitelů. Publikace se snaží se osvětlit tendence, jež vedly ke konfiskaci, i mechanismy, které řídily další nakládání s těmito předměty.

V centru pozornosti česko-německé publikace stojí proces záchrany, ale i devastace kulturně hodnotných předmětů z majetku postiženého poválečnými nacionálně motivovanými majetkovými represemi, a to se zvláštním důrazem na situaci v severních Čechách. Vzhledem k tomu, že pouhý popis odosobněných úředních mechanismů by sám o sobě nebyl schopen adekvátně přiblížit, co a proč se s těmito věcmi stalo, je k obecným kapitolám připojeno devatenáct případových studií sledujících konkrétní vybrané předměty dnes uložené ve veřejných sbírkách, objekty, jejichž zařízení původně tvořily, a osobnosti jejich posledních soukromých majitelů.

Drobná publikace kapesního formátu je určena především pro návštěvníky pozoruhodného klasicistního zámku Kačina na Kutnohorsku. Vychází z podrobného stavebně historického průzkumu Luboše Lancingera, seznamuje čtenáře s okolnostmi dlouho trvající stavby, na níž se účastnila celá řada významných architektů své doby, a to nejen těch, kteří působili v Čechách. Projekt lze zřejmě přisoudit Christianu Schurichtovi, Georgu Fischerovi a předně Johannu Philippu Joendlovi, který na stavbu bezprostředně dohlížel a přizpůsoboval dobovým trendům. Ke stavbě se vyjadřovali i vídeňští architekti Alois Pichl a Joseph Gerog Kornhäusel. Publikace je vybavena fotografiemi celé řady původních plánů, které se ke stavbě zachovaly, v závěru nechybí nezbytný soupis pramenů a literatury.

V roce 1945 se fotograf Josef Sudek (18961976) vydal do ulic Prahy, aby dokumentoval škody, které napáchala druhá světová válka. Vznikl tak soubor bezmála čtyř stovek snímků, které zachycují zraněnou městskou krajinu poškozené stavby, skladiště deinstalovaných soch či ochranná protipožární a protiletecká opatření. Výstava v Domě fotografie Galerie hlavního města Prahy (22.5.19.8.2018) je spolu s putovní výstavou, prezentovanou ve stejném roce v několika evropských městech ve spolupráci s Českými centry, prvním komplexním představením této dnes téměř neznámé části Sudkova díla. K výstavě vychází obsáhlý katalog s pěti odbornými eseji a bohatým obrazovým doprovodem. Texty poprvé odborně analyzují Sudkův soubor, jeho obsah osvětlují nástinem historických okolností závěru války v Praze, či nabízejí srovnání fotografií Prahy roku 1945 od dalších autorů. Fotografie významných historických událostí svým obsahem obvykle zastiňují obrazové kvality samotné fotografie výstava a katalog však prokazují, že u Josefa Sudka toto zažité nahlížení zastiňuje hloubka a kvalita jeho fotografických obrazů, které charakterizuje citlivé osobní zaujetí autora složitým námětem.

Přehledná publikace ve formě příručního kapesního průvodce představuje široké laické i odborné veřejnosti souhrn poznatků o stavebním vývoji a uměleckých proměnách dnes převahou barokního komplexu proboštství křížovníků s červenou hvězdou na Hradišti sv. Hypolita u Znojma. Věnuje se rovněž středověké minulosti areálu, stejně jako stručně přibližuje i okolní kostely v Mašovicích, Popicích a Hodonicích, spjaté s proboštstvím výkonem patronátního práva. Odborník na jihomoravské barokní umění, Tomáš Valeš, v koncentrovaném textu vylíčil dějiny areálu v širším historickém a společenském kontextu, s důrazem na velmi cennou malířskou výzdobu z rukou předních barokních malířů Franze Antona Maulbertsche a Josefa Winterhaldera mladšího. V závěru čtenáři najdou i odkazy na podstatné prameny a literaturu, jež lze využít k dalšímu studiu.

Kniha shrnuje nejnovější poznatky o fundaci Karla IV. klášteru Na Slovanech (Emauzy) a literární, především českojazyčné produkci doby Karla IV. Svými texty přispěli do knihy slavisté, muzikologové, bohemisté, literární vědci a historici dějin umění zejména z řad odborníků Akademie věd ČR. Texty vycházejí z příspěvků ze stejnojmenné konference z října roku 2016. Editoři: Kateřina Kubínová ve spolupráci s Klárou Benešovskou, Václavem Čermákem, Tomášem Slavickým, Danielem Soukupem a Štěpánem Šimkem.

Tématem knihy je středověká architektura klášterů dominikánek v Čechách a na Moravě. Klášterům tohoto ženského řádu dosud nebyla věnována ucelená monografie, přestože se ve středověkém období jednalo o důležitý fenomén – do poloviny 14. století vznikl na našem území relativně velký počet devíti konventů dominikánských jeptišek. Kniha se soustředí na dosud existující architekturu řádu, kterou u nás dnes představují již jen dva komplexy – bývalý klášter sv. Kateřiny v Olomouci a bývalý klášter sv. Anny na Starém Městě v Praze. Těmto konventům náleží v rámci knihy podrobné kapitoly, v nichž je nastíněna jejich historie a stavební vývoj jejich budov, především obou kostelů, které se dochovaly jako poměrně celistvé gotické stavby a jsou tak významnými příklady středověké architektury mendikantek. Opomenuty ale nejsou ani zaniklé kláštery a důraz je kladen na zasazení celé skupiny českých a moravských konventů do kontextu středoevropského řádového stavitelství. Důležitou linii textu tvoří také problematika specifických stavebních úprav klášterních budov a kostelů dominikánských jeptišek, reflektujících požadavek přísné klausury řeholnic, a otázky ohledně funkcí jednotlivých prostor.

Publikaci tvoří soubor statí věnovaných uměleckým památkám oblasti bývalého Těšínského knížectví, fungujícího jako svébytný celek od konce 13. století až do roku 1920, kdy bylo rozděleno mezi Československo a Polsko. Texty jednotlivých českých a polských autorů se zabývají vybranými památkami a uměleckými osobnostmi spojenými s daným územím bez ohledu na později vytyčené hranice a připomínají tak někdejší celistvost této oblasti, její uměleckohistorické bohatství a specifika. Autoři se zaměřili na různé druhy uměleckých památek, architekturu, sochařství i malířství, v časovém rozpětí od středověku až po 20. století. Nechybí stati věnované tématům pro Těšínsko zvláště charakteristickým – dřevěné sakrální architektuře či evangelickým kostelům 19. a počátku 20. století. Kniha obsahuje texty v českém a polském jazyce, s anglickými resumé. Autory příspěvků jsou: Irena Adamczyk, Teresa Dudek Bujarek, Przemysław A. Czernek, Ondřej Haničák, Michaela Hrčková, Ludmila Hůrková, Marek Kwaśny, Andrzej Kozieł, Žaneta Lechovičová, Klára Mezihoráková, Hana Myslivečková, Zdeněk R. Nešpor, David Pindur, Dalibor Prix, Romana Rosová.

Předkládaná kniha textů si klade za cíl představit středověké umění z různých úhlů v celé šíři, bohatosti a pestrosti, obsahuje studie ke středověké architektuře, sochařství, deskové, nástěnné a knižní malbě i uměleckému řemeslu. Tématika textů je nejen česká, ale zahrnuje v širokém geografickém rozpětí evropskou středověkou kulturu v rozmezí několika staletí. Do knihy přispěli svými texty kromě českých a slovenských badatelů také přední vědci z Francie, Německa, Švýcarska, Anglie, Polska a Maďarska. Svorníkem tohoto badatelského úsilí je osobnost Kláry Benešovské, významné medievalistky zejména v oblasti středověké architektury a též neúnavné organizátorky vědeckého života, jejíž zásluhou se šíří poznání českého středověkého umění také v evropských odborných kruzích. Kniha je vybavena bohatým obrazovým doprovodem, rozsáhlým rejstříkem, kompletní bibliografií Kláry Benešovské a anglickými resumé.

Další svazek řady Epigraphica et Sepulcralia s koncepcí periodického fóra epigrafických a sepulkrálních studií a s úkolem mapovat současný stav bádání obou v reálné praxi úzce souvisejících disciplín – sepulkrálního bádání a středověké a novověké epigrafiky. Jednotlivá čísla by měla vědomě vedle sebe stavět příspěvky různého chronologického, tematického, disciplinárního a metodického záběru a příspěvky renomovaných českých a zahraničních badatelů společně s výběrem kvalitních příspěvků badatelů nastupující generace. Kromě příspěvků z 10. zasedání Longius aut propius, mors sua quemque manet v Praze 31. října – 2. listopadu 2012 tedy v předkládané publikaci nacházíme komplementárně další příspěvky výše uvedeného vymezení.

Drobná publikace si klade za cíl ve formátu kapesního průvodce oslovit nejširší laickou, ale i odbornou veřejnost. V kompaktním textu znalec barokní architektury, Pavel Vlček, předkládá jak poznatky týkající se zaniklých sakrálních objektů středověkého dominikánského kláštera s kostelem, které předcházely barokní monumentální stavbě klášterního a poutního kostela sv. Vavřince s konventem dominikánů, tak zejména podrobné vylíčení výstavby a osudů proslulého Hildebrandtova chrámu sledovaných na pozadí historických okolností a architektonického kontextu. Dějiny objektu jsou dovedeny až do současnosti. V závěru navazují pasáže věnované uměleckému mobiliáři kostela a nechybí ani stručná „hagiografie“ sv. Zdislavy a soupis literatury, odkazující případného zájemci ke zdrojům jednotlivých názorů.

Sedmnáct původních textů, uspořádaných na počest významného českého teoretika a historika architektury Rostislava Šváchy (*1952) spojují tři témata, která se vracejí v jeho pracích. Tvary odkazují k jeho knize Lomené, hranaté a obloukové tvary. Česká kubistická architektura 1911–1923 (2000), v níž se promítl jeho zájem o klasiky dějin umění a tvarovou psychologii. Uvažování Rostislava Šváchy o prostoru, která je zároveň konkrétní formou i představou, sleduje intelektuální linii vedoucí od čistě formálního, stylového výkladu k hlubšímu, ideovému pochopení uměleckých děl. Na tomto ideovém pozadí výkladu tvarů a forem se představuje výběr textů některých významných kolegů a žáků Rostislava Šváchy. Studie sledují témata, která jsou předmětem jeho prací i s jejich nezaměnitelnou metodou, jež tkví ve spojení formálního výkladu s otázkami morální kvality architektonické tvorby. Názorově blízcí jsou mu Kenneth Frampton výkladem urbanistické megaformy, Monika Platzer zájmem o nekanonické užívání forem architektury klasické moderny, brutalismu a stylu high-tech v sousedním Rakousku nebo Henrieta Moravčíková s příspěvkem o slovenském brutalismu šedesátých let 20. století. Přitažlivost i odstředivost Šváchových podnětů skvěle zastupují studie Vojtěcha Lahody o problému architektonické formy v sochařství a Jindřicha Vybírala, jehož metodologické uvažování o psaní biografií umělců, je sebeironickou reflexí oboru. Příspěvky a témata nejmladších Šváchových spolupracovníků Richarda Biegela, Huberta Guzika, Martina Horáčka, Ludmily Hůrkové nebo Ivany Panochové, ukazují, že silné osobnosti dokáží vychovat jedince sobě podobné.