Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR strana 3 z 3

Ústav pro českou literaturu AV ČR představuje od svého založení v roce 1947 ojedinělé vědecké centrum, které se zaměřuje na teorii a dějiny české literatury od nejstaršího období až po současnost. Současně plní funkci informačního a konzultačního střediska v oblasti literárněvědných informací. Kniha, která je věnovaná tomuto pracovišti, nepředstavuje jeho syntetické dějiny, je spíše sledem náhledů do činnosti jednotlivých útvarů, které Ústav spoluutvářely. Ústav pro českou literaturu se vždy podílel na významných a pozitivních výsledcích české literární vědy, nicméně ani existenci ÚČL nelze oddělit od velmi rozporuplného společenského kontextu, který ji formoval. Historie ÚČL je proto i kronikou proměňujících se vztahů mezi idejemi a iluzemi, totalitní politickou mocí a pragmatikou všedního dne, touhou po svobodném vědeckém bádání a rozmanitými představami o tom, co je smyslem a úkolem literární vědy. Kniha je rozdělena do dvanácti kapitol, ve kterých autoři nastiňují základní badatelské okruhy ÚČL, hlavní kolektivní projekty, mapují práci jednotlivých útvarů, představují nejvýznamnější osobnosti a klíčové momenty z dějin ÚČL. Při jejich zpracování se autoři opírali jak o řadu archivních dokumentů, tak o bohaté vzpomínky pamětníků.

Hrdina proslulého Lodgeova univerzitního románu Morris Zapp tvrdí, že vědecké konference jsou tu proto, aby udržovaly akademický provoz a poskytovaly příležitost k zábavným setkáním. Otevřené společenství začínajících bohemistů a slovakistů z Čech, Slovenska, Polska a dalších zemí už od roku 2002 toto stanovisko na setkáních pražského Ústavu pro českou literaturu AV ČR pravidelně prověřuje. Dospělo mezitím k závěru, že konferenční jednání jsou neméně užitečnou příležitostí zamyslet se například ve srovnávací perspektivě nad obrazem dějin v obou spřízněných literaturách, nad vývojem žánrů, nad možnostmi, jež literatura poskytuje k zachycení naší zkušenosti času a prostoru, nebo nad tím, jakou inspiraci nabízí literárněvědnému bádání – a nejen jemu – dílo a osobnost Vladimíra Macury. K jeho sémiotickým pracím i lidskému odkazu se sborník vybraných studentských prací z let 2002–2009 přihlašuje i svým titulem.

Hrdina proslulého Lodgeova univerzitního románu Morris Zapp tvrdí, že vědecké konference jsou tu proto, aby udržovaly akademický provoz a poskytovaly příležitost k zábavným setkáním. Otevřené společenství začínajících bohemistů a slovakistů z Čech, Slovenska, Polska a dalších zemí už od roku 2002 toto stanovisko na setkáních pražského Ústavu pro českou literaturu AV ČR pravidelně prověřuje. Dospělo mezitím k závěru, že konferenční jednání jsou neméně užitečnou příležitostí zamyslet se například ve srovnávací perspektivě nad obrazem dějin v obou spřízněných literaturách, nad vývojem žánrů, nad možnostmi, jež literatura poskytuje k zachycení naší zkušenosti času a prostoru, nebo nad tím, jakou inspiraci nabízí literárněvědnému bádání – a nejen jemu – dílo a osobnost Vladimíra Macury. K jeho sémiotickým pracím i lidskému odkazu se sborník vybraných studentských prací z let 2002–2009 přihlašuje i svým titulem.

Sborník k osmdesátinám Jaroslava Kolára. Předmětem zájmu Jaroslava Kolára byla starší česká literatura, hlavně období humanismu. Soustředil se na vztah literárního díla a jeho publika.

Dvě zamyšlení proslulého romanisty, teoretika románu a fikčnosti Thomase Pavela. Fikční světy literatury, zvláště jejich románová podoba, jsou v nich chápány jako „nabídka modelů pro interpretaci světů reálných“. Ta zahrnuje několik zásadních momentů lidské zkušenosti, mimo jiné konfrontaci jednání postav se soubory norem a hodnot, především mravních, s možnostmi a limity toho, co vnímáme jako projev svobody lidské bytosti. Autor se zde vyrovnává jak s různými koncepty fikčnosti (od Hamburgerové přes Goodmana k Waltonovi a Doleželovi), tak s poetikou (inspirován Bachtinem) a zvláště pak s etikou vyprávění pojímaného jako interpretace událostí v běhu času – v tom je mu oporou i současná americká kritika historického determinismu. Obecné principy uměleckého zobrazení ilustrují četné příklady ze světových románů a zároveň poskytují podněty k prověřování těchto principů v konkrétní historické situaci.