Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR strana 3 z 3

Kniha zahrnuje dvě dosud nepublikované univerzitní přednášky významného českého literárního vědce a estetika Jana Mukařovského (1891-1975). První z nich, Estetické studie z moderní české lyriky, proslovil v Praze v letním semestru 1928-1929. Mukařovs ký zde objasňuje a na příkladech z novodobé české poezie dokládá podstatné rysy lyrického básnictví. Druhou je torzo univerzitní přednášky Sociologie básnictví ze zimního semestru 1934-1935 (Praha, Bratislava). V opozici k tradiční literární historii Mukařovský zdůrazňuje potřebu zkoumat vedle vnějších souvislostí literárního dění též a především jeho zákonitosti vlastní, imanentní. Knihu edičně připravili M. Havránková a M. Jankovič, který je také autorem doslovu.

Hrdina proslulého Lodgeova univerzitního románu Morris Zapp tvrdí, že vědecké konference jsou tu proto, aby udržovaly akademický provoz a poskytovaly příležitost k zábavným setkáním. Otevřené společenství začínajících bohemistů a slovakistů z Čech, Slovenska, Polska a dalších zemí už od roku 2002 toto stanovisko na setkáních pražského Ústavu pro českou literaturu AV ČR pravidelně prověřuje. Dospělo mezitím k závěru, že konferenční jednání jsou neméně užitečnou příležitostí zamyslet se například ve srovnávací perspektivě nad obrazem dějin v obou spřízněných literaturách, nad vývojem žánrů, nad možnostmi, jež literatura poskytuje k zachycení naší zkušenosti času a prostoru, nebo nad tím, jakou inspiraci nabízí literárněvědnému bádání – a nejen jemu – dílo a osobnost Vladimíra Macury. K jeho sémiotickým pracím i lidskému odkazu se sborník vybraných studentských prací z let 2002–2009 přihlašuje i svým titulem.

Hrdina proslulého Lodgeova univerzitního románu Morris Zapp tvrdí, že vědecké konference jsou tu proto, aby udržovaly akademický provoz a poskytovaly příležitost k zábavným setkáním. Otevřené společenství začínajících bohemistů a slovakistů z Čech, Slovenska, Polska a dalších zemí už od roku 2002 toto stanovisko na setkáních pražského Ústavu pro českou literaturu AV ČR pravidelně prověřuje. Dospělo mezitím k závěru, že konferenční jednání jsou neméně užitečnou příležitostí zamyslet se například ve srovnávací perspektivě nad obrazem dějin v obou spřízněných literaturách, nad vývojem žánrů, nad možnostmi, jež literatura poskytuje k zachycení naší zkušenosti času a prostoru, nebo nad tím, jakou inspiraci nabízí literárněvědnému bádání – a nejen jemu – dílo a osobnost Vladimíra Macury. K jeho sémiotickým pracím i lidskému odkazu se sborník vybraných studentských prací z let 2002–2009 přihlašuje i svým titulem.

Sborník k osmdesátinám Jaroslava Kolára. Předmětem zájmu Jaroslava Kolára byla starší česká literatura, hlavně období humanismu. Soustředil se na vztah literárního díla a jeho publika.

Dvě zamyšlení proslulého romanisty, teoretika románu a fikčnosti Thomase Pavela. Fikční světy literatury, zvláště jejich románová podoba, jsou v nich chápány jako „nabídka modelů pro interpretaci světů reálných“. Ta zahrnuje několik zásadních momentů lidské zkušenosti, mimo jiné konfrontaci jednání postav se soubory norem a hodnot, především mravních, s možnostmi a limity toho, co vnímáme jako projev svobody lidské bytosti. Autor se zde vyrovnává jak s různými koncepty fikčnosti (od Hamburgerové přes Goodmana k Waltonovi a Doleželovi), tak s poetikou (inspirován Bachtinem) a zvláště pak s etikou vyprávění pojímaného jako interpretace událostí v běhu času – v tom je mu oporou i současná americká kritika historického determinismu. Obecné principy uměleckého zobrazení ilustrují četné příklady ze světových románů a zároveň poskytují podněty k prověřování těchto principů v konkrétní historické situaci.