Víkend strana 36 z 51

Leden 1945. V Osvětimi-Birkenau zůstalo 4800 vězňů, ne schopných vydat se vlastními silami na strastiplný pochod smrti. Plynové komory a krematoria byly vyhozeny do vzduchu a sovětská vojska pronikla do hlubin nacistické obrany takovou rychlostí, že táboroví dozorci nestačili zabít přeživší vězně... Pár dní po osvobození koncentračního tábora sem přijíždí lékař Józef Bellert se skupinou více než třiceti krakovských lékařů a zdravotních sester. Po dobu osmi měsíců provozují prakticky na koleni v ruinách osvětimského tábora pravděpodobně největší polní nemocnici 2. světové války. To všechno v době bezprostředně po osvobození, kdy ještě doutnaly sutiny krematorií. Vězni odsouzení k smrti dostali šanci na nový život. Díky Bellertovi a jeho kolegům, kteří jim poskytli lékařskou pomoc bez ohledu na nedostatek vody a jídla, hygienických prostředků, obvazů a léčiv. Jejich zubožení pacienti vážili průměrně 25-30 kg. Trpěli tyfem, horečkami, tuberkulózou, průjmy, otoky a proleženinami. Báli se lidí v bílých pláštích s injekčními stříkačkami, protože je spojovali s injekcemi fenolu, s nimiž esesmani zabíjeli nemocné vězně. Člověk musel být skutečně silný, aby dokázal pomáhat v těchto podmínkách. Už jen pobyt v místě tak velmi zamořeném smrtí, kde se ošetřovatelky a lékaři denně potýkali s fyzickými a psychickými zraněními svých pacientů, představoval obrovské trauma dokonce i pro ty, kteří viděli nejednu válečnou hrůzu. Je těžké tomu uvěřit, ale ze 4 800 pacientů se k životu a zdraví podařilo navrátit 4 620 z nich.

Je to velmi jednoduché! Rybářský vlasec je obrazně řečeno přímá spojnice mezi rybářem a rybou. Aby tato spojnice držela, je potřeba používat bezpečné uzly. Tato kniha ukazuje 40 nejdůležitějších rybářských uzlů s návody na jejich zhotovení krok za krokem a velmi přesnými ilustracemi, které usnadňují jednotlivé kroky perfektně pochopit. • HÁČEK A OBRATLÍK Nejlepší uzly, kterými lze připevnit na vlasec háček nebo obratlík • VLASEC S VLASCEM S těmito uzly je možné bezpečně opět spojit dva různé vlasce • SMYČKOVÉ UZLY A DALŠÍ Ať už jde o zarážkové uzly, cívkové uzly nebo smyčky, zde najdete všechny podstatné

Tato knížka je pozvánkou do kraje Orlických hor. Do míst, která nepatří k nejznámějším turistickým cílům, jimiž procházejí každoročně statisíce lidí. Ale do míst, která mají svého osobitého genia loci, kterého stojí za to poznat, protože každého, kdo tato místa navštíví, dokážou něčím obohatit. Je v nich obsažen kus dějin naší země, historie, kterou bychom měli znát. Seznámíte se zde s příběhy, které k tomuto kraji patří a které jej spoluvytvářely. Najdete zde vyprávění, jež přibližuje osudy kraje a lidí, kteří v něm žili. A možná, že vás tahle knížka inspiruje k tomu, abyste tento nádherný kout naší země navštívili, aby k vám dokázal promlouvat a tiše vyprávět své příběhy. Uvítají vás jemně zaoblené vrcholky kopců a něžné lastury zalesněných údolí, v nichž vám bude svým podmanivě zurčivým zvukem vyprávět příběhy z dávné i nedávné minulosti průzračný křišťál horských bystřin. A tahle knížka vás zve jako za starých časů: Přijďte se potoulat.

Na luxusní sídlo Atlantida na soukromém poloostrově ženevského jezera se sjíždí z různých koutů světa šest mladých žen, které přivedla domů smutná událost: smrt jejich adoptivního otce. Každá ze sester dostává jako dědictví i dopis s údaji, podle nichž může najít svou biologickou rodinu. Tiggy D´Apliese se po smrti otce rozhodne naslouchat svým instinktům a zamíří na skotskou Vysočinu. Naskytne se jí zde vysněná práce: starat se o volně žijící zvířata na odlehlém panství sympatického, šarmantního majitele Charlieho Kinnairda. Zdá se ale, že osud s ní má jiné plány. Stařičký cikán, který žije jako poustevník na panství, mladé ženě prozradí, že i ona má podobně jako on šestý smysl, jímž vnímá věci jinak než běžní lidé. Předpovídá jí, že se brzy vypraví do domoviny svých předků, španělské Grenady. Ve stínu majestátní Alhambry Tiggy poznává dávno minulý cikánský svět v jeskyních Sacromonte, odkud byl její lid vypuzen během dramatických událostí ve Španělsku za druhé světové války. Odvíjí se před ní fascinující příběh proslulé La Candely - nejlepší tanečnice flamenca své doby... Osud ji nepřestává překvapovat, brzy se ocitá před zásadním životním rozhodnutím: má zůstat v zemi svých předků nebo se vrátit k Charliemu na Kinnaird... Sestra Luny je pátým dílem rodinné ságy Sedm sester. Ságu plnou romantiky, vášní, záhad, srdcervoucích milostných dramat a nádherných scenérií lze číst i jednotlivě. Příběh další sestry najdete v následujícím díle ságy Sestra Slunce.

Elegantní a půvabné Posy Montagueové, která je posledním potomkem starého anglického rodu, se už blíží sedmdesátka, ale duši má stále mladou. Žije v nádherném venkovském sídle svých předků v Suffolku, kde prožila idylické dětství s milovaným tatínkem, jehož vášní byli motýli. Později tam jako mladá vdova sama vychovala dva syny. Navzdory silnému poutu, které ji s Admirálovým domem spojuje, však nemá na vybranou. Historické sídlo chátrá a Posy už nemá ani sílu, ani prostředky na jeho záchranu. Bolestné rozhodnutí Admirálův dům prodat však uvolní lavinu událostí, která hrozí zničit nejen Posy, ale i její dva dospělé syny, jejich partnerky a rodiny. Události, jejichž kořeny sahají do víc než půl století dávné minulosti, z níž se náhle vynoří nejen Posyina první láska Freddie, ale i stíny dopadající na životy všech jejích blízkých. A také jedno staré temné tajemství pohřbené pod nánosem lží a polopravd, jemuž náhle musí čelit… Strhující, barvitá a dojemná rodinná sága sepsaná mistrovskou vypravěčkou Lucindou Riley patří k autorčiným nejlepším dílům, v nichž se proplétá minulost s přítomností a v nichž hlavní roli nakonec sehrávají různé podoby lásky.

Rybaření je výsada. Výsada, kterou si musíte zasloužit a můžete jí užívat už od útlého věku. Proč se z nás stávají rybáři? Stojí za tím dávný pud lovců, nebo je to prostě jen vášeň? Snad obojí. Ale ať je za tím cokoli, lov ryb nikdy není jen o rybách. Je i o přírodě a pobytu v ní. Rybaření je o mnohých příhodách a překvapeních, náhodách, neuvěřitelných scenériích a nezapomenutelných zážitcích. Rybář je lovec. Lovec s právem rozhodovat o životě a smrti ryby, kterou uloví. Ano, ryby vždy budou součástí našeho jídelníčku, ale správný rybář ví, že není žádným hrdinstvím rybu ulovit a zabít, nýbrž jí darovat život, a zvláště pak velkým rybám, které žily v našich vodách mnoho let. Rybář musí být i hospodář a myslet do budoucna. V minulosti jsme udělali mnoho chyb. Ryby už se v mnohých řekách nemohou dostat na svá trdliště a bez pravidelného vysazování by byly řeky takřka prázdné. Je načase začít si vážit toho co máme a snažme se zachovat tohle bohatství i pro naše děti a vnoučata. Ukažte jim svítání u vody i západ slunce, teplou noc i větrný den u jezera a ulovenou rybu, která pomalu odplouvá, aby žila dál. Dostanete za to odměnu největší – šťastný pohled očí dítěte, ze kterého se stává opravdový rybář…

Lze po manželství zatíženém lží znovu milovat? Ceylon, 1935. V manželství dcery úspěšného obchodníka s drahokamy Louisy Reeveové s okouzlujícím a zábavným Elliotem jako by nechybělo vůbec nic. Kromě vytouženého dítěte. Zatímco se Louisa zotavuje z opakovaných potratů, její manžel mizí z domova stále častěji, údajně za obchodem. A jednoho dne se už nevrátí... Po jeho náhlé smrti při autohavárii začíná Louisa rozplétat klubko záhad kolem Elliotovy existence a vypraví se po jeho stopách na plantáž Cinnamon Hills. V nádherném koutě ostrova na pobřeží Indického oceánu ji čeká nejen šokující odhalení, ale také svérázný majitel plantáže Leo, k němuž ji to instinktivně přitahuje. Dokáže v sobě po vší bolesti a zklamání najít sílu znovu milovat?

Neobyčejný pohled do soukromí císařské rodiny Skandály, intriky, pikantnosti Arcivévoda Ludvík Viktor, nejmladší bratr císaře Františka Josefa, jistě patřil k nejkurióznějším Habsburkům. Byl inteligentní, duchaplný, šarmantní, veselý na jedné, cynický, intrikánský a moralizující na druhé straně. Vzhledem k jeho rozporné povaze ho lze jen stěží jednoznačně charakterizovat. Nepochybně byl oslnivá osobnost, avšak stejně jako mnozí Habsburkové stojící v druhé řadě, nenašel pro sebe žádný úkol, který by mu alespoň trochu vyhovoval. Ludvík by jistě měl díky své výmluvnosti předpoklady pro to, aby v monarchii sehrával jednu z vedoucích rolí. František Josef však ani u nejmladšího bratra nedokázal využít jeho nadání a umožnit mu tak naplněný život. Vykázal ho do ústraní, nepřátelské útoky vídeňské společnosti vyústily ve výsměch a štvanici. Katrin Unterreiner s použitím nových pramenů vylíčila v této první biografii nejmladšího císařova bratra překvapivý obraz života svérázného prince. Umožňuje tak zajímavý pohled za kulisy císařské rodiny.

Vydejte se na cestu po zmizelých Orlických horách a jejich podhůří. Je krásná, plná zajímavostí a dobrodružství poznání. Kniha přináší příběhy z dávno minulých časů, zejména co zajímavého v tomto krásném kraji bylo a v průběhu věků, zejména v posledním století, zmizelo. Líčí osudy zaniklých skláren, hamrů, mlýnů, tkalcoven, důlních děl, či zaniklou slávu orlickohorského skla. Najdete zde příběhy starých hradů, dozvíte se i o zmizelých cestách a přeměnách krajiny, ale také o bývalých vesnických hospodách, lidové architektuře nebo drobných sakrálních památkách. Přibližuje lidové zvyky, posvícenské slavnosti i lidové slovesnosti kraje pod Orlickými horami. Bylo by dobře, kdyby přispěla alespoň trochu k tomu, abyste si tento kraj zamilovali, seznámili se s jeho minulostí a pochopili, z čeho vyrůstala jeho současná krása.

Moje jméno je Liliana Bucci, ale všichni mi říkají Tatiana. Narodila jsem se v Rijece 19. září 1937 a jsem jedním z mála dětí, které přežily vyhlazovací tábor v Osvětimi. Já jsem Alessandra Bucci, ale odjakživa mi všichni říkají Andra. Narodila jsem se v Rijece 1. července 1939 a stejně jako moje sestra Tati jsem jedním z mála dětí, které přežily vyhlazovací tábor v Osvětimi. *** Více než rok před koncem války se dostávají do koncentračního tábora Osvětim, bezbranné a nevědomé jsou vrženy do toho nejodpornějšího mechanismu nacistické vyhlazovací mašinerie. Obě sestry přežily možná proto, že je považovali za dvojčata a zařadili je do bloku dětí určených k otřesným lékařským pokusům. Vzpomínají na hrůzy, které zažily: zimu, hlad, strašidelné hromady mrtvol, letmé návštěvy mámy, vyhublé tak, že ji nemohly poznat. A vždy v pozadí komín, který chrlí kouř a plameny, jediný způsob, jak se „dostat ven“, pokud jste Židé, jak říkali strážci… Při vyprávění svého příběhu s obtížemi hledají slova a kladou si mimo jiné i otázku: Jak to, že jsme přežily, proč zrovna my? Podle nejnovějších odhadů bylo do Osvětimi deportováno přes 230 000 chlapců a dívek z celé Evropy, pouze několik desítek přežilo. Toto je příběh dvou z nich.

Stojím před esesmanem na vratkých, třesoucích se nohou. Nemám odvahu pohlédnout mu do tváře… Přikládá bič k mému krku. Předpokládám, že zanedlouho do tohoto pohybu vloží veškerou sílu a přidusí mě tak, že nebudu moci dýchat. Za m je vše jinak. Zastrčí konec biče pod mou bradu a přinutil mě zvednout hlavu. Poddávám se jeho vůli, přivírám však oči, abych neviděla jeho obličej. „Otevři oči.“ Poslušně otevírám víčka a s hrůzou hledím do jeho modrých, téměř tyrkysových očí, které si mne prohlížejí. NEOBVYKLÝ PŘÍBĚH Za každým vytetovaným číslem na předloktí se skrývá krutý osud. Před námi se odvíjí dlouhých pětasedmdesát let utajovaný příběh Stefanie, která poznala peklo koncentračních táborů na vlastní kůži. Byla ženou význačného představitele domácího odboje a kvůli němu se dostala do Osvětimi. Jako rukojmí a oběť „mužské“ války se sama ocitla na frontě. Jejím bojištěm byly táborové baráky, apelplac a kilometry drátů nabitých elektřinou. Hlad, selekce a ustavičné ohrožení života. Panický strach o děti, výčitky svědomí a bolest. Přesto však přežila. Prošla peklem Osvětimi, Ravesbrücku a Flossenbürgu, přežila pochod smrti. Velkou zásluhu na tom měl Jürgen, dozorce SS. Bylo to přátelství nebo již láska, co je spojovalo… Tento neuvěřitelný příběh nikdo nevymyslel, napsal jej sám život.

Útulny, sruby, horské boudy a chaty vznikaly téměř od samého počátku turistiky. Byla to místa, kde turista daleko v horách a kolikrát v krajně nepřívětivém počasí našel v nouzi přístřeší a mnohdy také příjemné místo k pobytu, působící milým a klidným dojmem. Chataři byli pověstní svou přívětivostí a pohostinností, neváhali v nebezpečí vyrazit na pomoc postiženému a riskovat při záchraně třeba i vlastní život. Tak, jak do hor pronikali turisté, tak se tam za nimi stěhovaly i horské chaty a útulny. Původně skromný přístřešek se časem proměnil v přívětivou útulnu či horskou chatu a některé z nich se v novějších časech proměnily v horské hotely.