Víkend

Za časů první republiky se loupilo, vraždilo a kradlo stejně jako v dobách předešlých i budoucích. Některé z těchto starých smutných příběhů vám chce přiblížit i tato knížka. Dočtete se například, kdo zavraždil dva řezníky u Kardašovy Řečice, proč musel zemřít oblíbený trafikant v Mladé Boleslavi rukou vraha, kdo zavraždil manželku učitele o jejím svátku v moravských Trstěnicích nebo proč došlo k vyvraždění selské rodiny ve středočeských Ježovicích. Dozvíte se, jaký zločin spáchal strážník Václav Hejkal a proč musela zemřít vražednou rukou stará chudobná prodavačka v Přerově nad Labem. Přečtete si, jak skončila nešťastná láska mladého tankisty na Olomoucku a také kdo zastřelil továrníka Klímu v pražské Bubenči. A protože osud si někdy rád trochu zažertuje, dozvíte se také, jak neslavně dopadlo vloupání tří lupičů do liberecké tržnice.

Krkonoše si lidé často spojují jen s krajinou, která je však i krajinou paměti. Je to svět, do kterého se po staletí otiskovala práce, jazyk, víra, řemeslo i každodenní starosti. A právě proto má smysl chránit vedle přírodních hodnot i paměť místních lidí. V šestém díle Krkonošští rodáci vzpomínají najdeme životní příběh Franze Brauna z Rýchor, který si jako kluk pamatuje, jak v roce 1938 na jejich louce stavěli čeští vojáci obranné bunkry. Přečtete si muzikantské historky trumpetisty Karla Pičmana, který mimo jiné s kapelou vítal v květnu 1945 Rudou armádu nebo nepříliš veselý odchod rodiny paní Helgy Schulze-Fischer z rodných Vítkovic. Kniha navazuje na dlouhodobou práci Libora Duška – badatele a autora, který umí dějiny vyprávět tak, aby nezůstaly jen v archivech. Jeho síla je v umění ptát se, naslouchat a zpracovat vzpomínky zpovídaného pamětníka. Zároveň nejde o pouhé vzpomínání. Jeho profesní svět se opírá o poctivou práci s prameny, místem a kontextem.

Pět měsíců, jeden týden a tři dny pekla. Německá ofenzíva, jejímž cílem bylo dobýt Stalingrad, začala v srpnu 1942 za účasti 6. armády Friedricha Pauluse a částí 4. tankové armády. Útok byl podpořen intenzivním bombardováním, které velkou část města proměnilo v ruiny. Bitva se zvrhla v boje o každý dům. Obě strany bojovaly o město na Volze zuřivě a s velkým zaujetím. V polovině listopadu byli Něm - ci na pokraji vítězství, zatímco sovětští obránci se drželi posledních úzkých pruhů země podél západního břehu řeky. Rudá armáda však v té době zahájila operaci Uran, jež cílila na slabší rumunské armády chránící boky 6. armády. Špatně vybavené rumunské jednotky byly přemoženy a 6. armáda byla odříznuta a ob - klíčena. Hitler byl odhodlán udržet město za každou cenu a zakázal 6. armádě pokus o průlom. Trval na tom, aby byla zásobována ze vzduchu. Výsledkem byla německá porážka. V únoru 1943 se bez jídla a munice vzdalo asi 91 000 hladovějících a vešmi prolezlých Němců sovětským jednotkám. Ztráty na obou stranách byly obrovské – jenom Sověti měli téměř půl milionu mrtvých a více než 650 000 nemocných nebo zraněných. Autor Jonathan Trigg svým jedinečným stylem odhaluje lidské utrpení skryté za těmito statistikami prostřednictvím vzpomínek a dopisů německých vojáků. Tohle byla válka ve své nejsyrovější podobě – tohle byl Stalingrad.

Přežila jsem varšavské ghetto, plynové komory v Majdanku, hrůzu Osvětimi i totální beznaděj Bergen-Belsenu. Ztratila jsem rodiče, bratry, sestry, jejich životní partnery a děti… Ale pro mě, i když je to nenormální, to není výjimečné. To, že jsem mohla dál milovat, mluvit, psát, jíst toasty, pít čaj a žít svůj život, je výjimečné. Příběh Elly Blumenthalové o přežití holocaustu a budování nového života v daleké Jižní Africe je lekcí houževnatosti, odhodlání a možná trochu nečekaně i radosti. Z plamenů varšavského ghetta do plynových komor nacistických koncentračních táborů; z Polska do Paříže, Palestiny, a nakonec do Kapského Města; od uprchlíka bez státní příslušnosti až po pilíř komunity, Elliných 104 let života nebylo ničím jiným než herkulovským výkonem. Ve stínu hanby a traumatu, které v letech bezprostředně po válce prožívalo tolik přeživších, si Ella vytvořila šťastný domov, kde jen málokdo znal její utrpení a sdílel její historii. Po desetiletích je Ella konečně připravena vyprávět celý svůj příběh autorce bestsellerů Joanne Jowellové. Joanne Jowell mistrně uspořádala vzpomínky do poutavé knihy, v níž nechybí pronikavý postřeh, reflexe a pozornost věnovaná historickým detailům. Máme dojem, jako bychom se s Ellou skutečně setkali.

V devíti příbězích přináší autor svědectví o výjimečných lidech, spojených s událostmi válečných a poválečných let na Šumavě. Příběh prvý líčí životy čtyř pilotů, z nichž Matěj Pavlovič pocházel ze Šumavy z Vlkonic a zahynul jako hrdina v prvopočátcích druhé světové války v cizí zemi. Obdobným hrdinou byl i Jaroslav Vyhnis, odchovanec pilotní školy z klatovského letiště. Na svou Šumavu se vrátil i s anglickou manželkou a prvorozeným synem Jaroslavem. Následující vyprávění pojednává o Janu Písečném, který na Šumavě zůstal i přesto, že byl perzekuován a odsouzen po válce ve své vlastní zemi. Dalším v pořadí je Josef Lupoměský, který při nasazení v Itálii ke konci války utekl a pomáhal tamním partyzánům v boji proti německé armádě. Později vstoupil do Československé samostatné brigády v Anglii. I on po válce na Šumavě zůstal. Tragický je příběh rodiny Pavlovičových z Vlkonic, odkud byli v roce 1942 odvezeni bratři pilota RAF Matěje Pavloviče do Internačního tábora ve Svatobořicích na Moravě, přestože již v té době jejich bratr nežil. Jednalo se tehdy v protektorátu Čech a Moravy o utajovanou akci „E“ uskutečněnou pod přísným dohledem klatovského gestapa. Neméně zajímavé je vyprávění o životě Vladimíra Holuba z Puchverského mlýna na Klatovsku, který si i ve svých 95 letech obdivuhodně hodně pamatuje, což dotváří průběh jeho života i rodiny ve škále válečných a poválečných let.

Dvacet příběhů vypráví osudy lidí z posledních let druhé světové války. Je to čas neokázalého hrdinství, kdy muži působí v ilegalitě, nebo odcházejí do lesů a hor mezi partyzány. Vlastenectví v tom čase není jen prázdnou frází a často se za ně platí cenou nejvyšší. Zmíněné je vypálení Juříčkova mlýna a tragický osud Juříčkovy rodiny, jakož i partyzánů a odbojářů, kteří v kritickém čase našli v Juříčkově mlýně útočiště. Je to i tragický příběh „Valašského Edisona“, vsetínského vynálezce Josefa Sousedíka. I příběh mistra pekaře z Dolní Bečvy na Valašsku, který jako zanícený sportovec navštívil v roli diváka celou řadu sportovních utkání Olympijských her a také Mistrovství světa. A v závěrečných dnech druhé světové války pomáhal se zbraní v ruce hájit Pustevny před jejich zničením ustupujícími Němci i Maďary. Jsou to především příběhy prostých lidí, kteří přes strasti ve válečném čase nepoztráceli své vlastenectví a všemi dostupnými prostředky podporovali ilegální hnutí. A v prvých hodinách navrácené svobody hrdě vyvěšují na svůj dům československý prapor, který po všechny roky okupace ukrývali v prádelníku s nadějí, že se dočkají svobody.

RYCHLÁ POMOC PRO ÚL Je ve včelstvu roztoč varroa a navíc roznáší viry? Potřebujete rychlou pomoc? Tuto jedinečnou knihu si můžete vzít s sebou na stanoviště úlů, pomůže vám rychle se na místě správně rozhodnout. Snadno pochopitelné návody zaručí jasné a srozumitelné vedení čtenáře knihou. Nejdůležitější metody k rozeznání četnosti spadu a k rozhodnutí o dalším postupu jsou jednoduché, přehledné a srozumitelné. Návody pro prevenci a pracovní postupy při případném napadení jsou krátké a stručné. Mnohé fotografie a grafiky to názorně ilustrují a vysvětlují. Nepostradatelný pomocník pro všechny včelaře! Dr. Wolfgang Ritter se již více než 40 let zabývá roztočem varroa a jako celosvětově uznávaný odborník již léta prosazuje přirozená opatření pro udržení zdraví včel medonosných.

Kozy vědí, co chtějí! Kozy jsou velmi inteligentní a veselá zvířata. Svou zvědavou a hravou povahou vnášejí do našeho života rozmanitost a zábavu. Tři odborníci na chov koz vám v této knize prozradí, jak s nimi správně zacházet, dozvíte se také důležité praktické poznatky o tom, jak je chovat a pečovat o ně způsobem, který vyžadují jednotlivé druhy i jejich povahy. Najdete tu vše o ustájení a chovu, plemenitbě a odchovu, plemenech koz, jejich užitkovosti, krmení a zajištění krmiva i o jejich nemocech. A to nejdůležitější nakonec – informace o zpracování kozích produktů: mléku, mléčných výrobcích, masu a kůži. V osvědčeném průvodci naleznete vše, co potřebujete vědět o chovu koz!

Autorka vychází ze vzpomínek mladé ženy Soni Maicherové, jejíž dosavadní středostavovskou existenci zcela zničily válka, útěk a vyhnání. Spolu s matkou a devítiměsíčním synem musela bezhlavě opustit rodnou zemi a vydat se na nebezpečný útěk, aniž by věděla, kam ji osud zavede a zda ještě někdy uvidí svého manžela, který musel narukovat do německé armády. O tom, jak se přes všechny těžkosti a rány osudu vyrovnala se svým životem, vypráví tato kniha. I když jde pouze o jeden z osudů statisíců žen té doby, přesto je důležité o něm informovat a vyprávět. Většina pamětníků té doby již zemřela. Hrozí, že tehdejší události upadnou v zapomnění. Právě proto je důležité si připomínat to, co se ještě nedávno dělo ve středu Evropy.

Příběhy myslivců a jejich psích kamarádů Není pro myslivce krásnější chvíle, než se procházet ztichlým lesem ve společnosti jediného opravdového přítele – loveckého psa. Autor vypráví zejména příběhy zkušených loveckých psů, starých mazáků, kteří se vyznají v lese a v lovu. Příběhy psů s krví čistou jak křišťál, ale i těch, jejichž krev je naředěna všelijakými příměsemi psů obyčejných, přesto si na lovecké stezce nezadají. Jsou to i málo pravdě podobné příběhy o psech s očima ohnivýma a se srstí černou jako noc. Ne nadarmo se říká, že pes je nejlepším přítelem člověka. O to pevnější je vazba mezi loveckým psem a jeho pánem – myslivcem. Výraz pán není nejpříhodnější, spíš přítel. Jedno je jisté: pokud budou lovci a lovečtí psi, bude mezi nimi existovat obdivuhodné pouto přátelství. Kachny, polekané výstřelem, vytáčely ve vzduchu široký oblouk, rychle se dostávaly mimo střelecké pole. Viktor se musel za letkou pootočit. Zamířil, potáhl hlaveň po směru letu, stiskl kohoutek… Dřevo lávky, na které stál, bylo zpuchřelé. Střelec nedržel loveckou pušku příliš pevně, pažba ho tvrdě udeřila do čelisti, rána ho srazila do vody. Poslední, co viděl, bylo, jak se Lusy v mohutném skoku vzpíná nad hladinou rybníka. Voda jí z dlouhé srsti crčí jako napěněný závoj, slechy napřímené, tělo vypjaté do oblouku, mordu dychtivě rozevřenou okamžik předtím, než uchopí výstřelem sraženou kachnu. Voda byla nepříjemná, hrozně studená. Ten protivný pocit Viktor vnímal celým tělem. Nejhorší však bylo, že pod hladinou ztratil orientaci, kudy nejblíž ke břehu. Ztěžklé oblečení ho táhlo ke dnu. Takhle umřít jsem nechtěl, napadlo ho, takhle ne. Stále se nemohl dostat nad hladinu. Pak se přece odrazil od bahnitého dna. Konečně se jedna ruka, pak druhá dobývala nad hladinu, ale to už ho zase táhlo mokré oblečení ke dnu, nezadržitelně klesal níž. Když se napůl omráčený Viktor znovu přiblížil k hladině, ucítil, jak se mu cosi zahryzlo do límce. To byla Lusy. Nechala střelenou kachnu kachnou a přispěchala Viktorovi na pomoc…

Nová knížka Katrin Unterreinerové vypráví příběh silné ženy, která vždy věděla, co chce a důsledně šla za svými cíli. Byla však také ženou mnoha tváří. Paradoxem jejího života bylo, že mohla dělat všechno, co chtěla, měla všechno, co chtěla, ale nic z toho ji neučinilo šťastnou. Autorka se zaměřuje hlavně na období mezi jejím třicátým rokem, kdy se císařovna začala stále více odpoutávat od života na vídeňském dvoře a rokem jejích nedožitých 61. narozenin. Císařovna hodně cestovala, věnovala se svým zájmům, nestáhla se do pozadí a nežila skromně, naopak ji vždy doprovázela velká družina. Sisin vztah k rodině byl rezervovaný až chladný, s výjimkou až přehnané mateřské lásky k nejmladší dceři Marii Valérii. Proto jsou zajímavé nové poznatky například o císařovnině vřelém vztahu k vnučce Elle. Ačkoliv se mnozí domnívají, že už o Sisi nelze napsat nic nového, kniha přináší nové informace, které poskytují pohled na tento dosud neznámý soukromý život, který si císařovna mohla zcela svobodně utvářet.

V pokračování knihy Lovy na Šumavě najdete opět poutavé vyprávění lesáků a myslivců, jejichž příběhy prozrazují, jak běžel čas v severní a jižní části české Šumavy. U nás na Srní napadl v roce 1993 první sníh již v listopadu. Nebylo ho zase tolik oproti minulým létům, jen 35 centimetrů. To se každý z místních raději drží doma a moc ven nevychází. Při tom svém přemítání a občasném pohledu z okna do zahrady jsem zjistil, že mi celkem dobrý jelen chodí okusovat jalovce hned pod okny. Když se u mé chalupy objevil již poněkolikáté, řekl jsem si: „Chlapče, ten jelen se přímo nabízí, abys ho střelil… A jak se rozhlížím po zahradě, která nebyla v té době oplocena, vidím, že ten můj vyhlídnutý jelen opět kráčí k nám! Otočil jsem se jak na obrtlíku a vběhl zpátky do domu. Popadl jsem kulovnici, nacpal do kapes několik nábojů a běžel rychle zpátky. Přitom jsem si v běhu kulovnici i nabil. Nezdržoval jsem se již ničím a po jelenovi jsem z volné ruky rovnou vystřelil, což mohlo být na tradiční vzdálenost 70 metrů. Značil zásah, ale přesto vzápětí zmizel v přilehlé houštině blízkého lesíka…

Skutečné případy.

Přežily peklo tábora i pochod smrti Ruth, Felice, Fela, Gerda, Aliza, Halina – šest mladých dívek, které spojil jeden osud. Všechny měly své sny, plány, ambice, ale dostaly se tam, kde byla hranice mezi lidskostí a bestialitou velmi tenká. Všechny přežily peklo Gross-Rosen. Všechny byly nemilosrdně hnány v pochodu smrti. Bohužel ne všechny pochod uprostřed zimy přežily. Co způsobilo, že některým ženám bylo dáno začít jiný šťastnější život, zatímco jiným byla šance na nový začátek odebrána? Nacisté se důsledně snažili zakrýt stopy po svých zločinech. Ničili koncentrační tábory, pálili dokumenty, zakopávali vězeňkyně do masových hrobů kdesi na samotě. Proto je minulost dívek z Gross-Rosen pokryta prachem zapomnění. Agnieszka Dobkiewicz se na základě nemnoha zdrojů, které se zachovaly do dnešních dob, snaží odhalit bolestnou pravdu o životě Ruth, Felice, Fely, Gerdy, Alizy a Haliny. Kniha Agnieszky Dobkiewicz je velmi osobním pohledem na válečné peklo šesti žen. Je neobyčejně důležitá a skvěle zdokumentovaná. Je depresivní, ale potřebná. Smutná, a zároveň krásná.

Příběh zrady českého letce Poté, co nacistické Německo vytvořilo Říšský protektorát Čechy a Morava, jenž se stal součástí Hitlerovy Velkoněmecké říše, uprchl šestadvacetiletý československý letec při první příležitosti ze své vlasti. Nejprve odcestoval do Polska, poté uprchl do Francie a odtud se nakonec dostal do Velké Británie, kde vstoupil do dobrovolnické zálohy RAF. Zdálo se, že Augustin Přeučil byl stejný jako mnoho mužů, kteří přijeli do Velké Británie, aby pokračovali v boji proti Hitlerovi. Usadil se zde, a dokonce se oženil.18. září 1941 byl při cvičném letu u pobřeží Sunderlandu a Hartlepoolu prohlášen za nezvěstného. Mělo se za to, že zahynul. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno a nic dalšího o něm nebylo známo. Jeho mladé ženě byl přiznán válečný vdovský důchod; on sám se stal jen další smutnou statistikou války. Augustin Přeučil však nebyl mrtvý. Poté, co přistál s „ukradeným“ Hurricanem poblíž Bastogne v Belgii, byl místními lidmi považován za sestřeleného spojeneckého pilota, ukrýván a předán do péče místní odbojové skupiny. Přeučil se jim za důvěru odvděčil tím, že se vydal gestapu a prozradil vše, co věděl. Reakce gestapa byla rychlá a brutální. Pro Přeučila to znamenalo začátek nové kariéry tajného agenta gestapa. Pracoval především v Československu. Skončil ve službách Hitlerovy Třetí říše, zradil svou vlast, adoptivní zemi i svou ženu. Příběh se může zdát zvláštním, ale je zcela pravdivý...