Víkend strana 4 z 57

Ať už to jsou slepice, kachny, husy, krůty, holubi, křepelky nebo jiná drůbež - všichni budou mít radost z čerstvého, vámi připraveného, chutného a výživného krmiva. A velkou výhodou je, že přesně víte, jaké suroviny jste použili. Doma vyrobené zdravé krmivo nabízí drůbeži nejen vítané zpestření jídelníčku, ale také posiluje imunitní systém a citlivý zažívací trakt vašich svěřenců. V této knize se dozvíte, jaké rostliny z volné přírody a suroviny lze použít, jak je sbírat, pěstovat a nakonec zpracovat. ***** • zdravé byliny • energeticky bohaté ořechy • chutné ovoce a semena • výživná zelenina • důležité minerálie • sytící obiloviny • cenné oleje ***** Vámi vyrobené krmivo zvýší užitkovost drůbeže, podpoří dobrý zdravotní stav a tak nezbývá než vašim opeřencům popřát dobrou chuť!

V roce 1928 se na zahradě domu pařížského sochaře Paula Landowského objeví polomrtvý otrhaný asi desetiletý chlapec, který nemluví. Laskavá rodina se dítěte ujme a hoch, který se svým pěstounům posléze představí jako Bo D´Apliese, v jejich péči doslova rozkvete, přesto si však celá léta střeží tajemství svého původu. Bo u Landowských dospívá ve vzdělaného mladíka, studuje na prestižní Conservatoire de Paris a zamiluje se do půvabné židovské dívky Elle. Nad Evropou se však začínají stahovat mračna nacismu, a nad Boem i přízrak minulosti, před níž kdysi uprchnul... ********** V roce 2008 se sedm sester D´Apliese setkává na palubě luxusní jachty Titán, s níž vyplují na Egejské moře vzdát poslední poctu svému zesnulému otci, záhadnému muži, jehož hluboce milovaly. Šest adoptovaných dcer, Maia, Ally, Star, CeCe, Tiggy a Electra, se tu poprvé setkává s jeho jedinou biologickou dcerou, svou ztracenou sestrou Merope. Díky ní si všechny mohou přečíst otcův deník, v němž konečně odhalí některá mystéria obklopující jejich milovaného tatínka. Některá z těch šokujících tajemství jako by se natahovala přes propast desetiletí a ovlivňovala i jejich současné osudy... ********** Završení série Sedm sester přináší strhující příběh velké lásky, dávné nenávisti i hluboké bolesti, jež překračují hranice i oceány, a nakonec se proplétají v ohromujícím, nezapomenutelném vyvrcholení.

Maria je šťastná. Po letech, kdy žila jako svobodná matka, poznala svou velkou lásku, Samira. Ovšem s jeho dospívající dcerou Yasmin to někdy bylo obtížné. Flámuje, občas mění partnery. Pak ale dívka během jedné prosincové noci beze stopy zmizí. Nejdřív se má za to, že chtěla svůj život sama ukončit, ale potom policie obviní Samira, že svou dceru zavraždil, přisuzují mu, že šlo o vraždu ze cti. Maria si je nejdříve naprosto jistá jeho nevinou, během soudního procesu ale začne pochybovat a nakonec dospěje k bolestné jistotě, že Samir svou dceru skutečně zavraždil. Její život se začíná hroutit. Snad přece nikdo nemůže, a zej-ména ne muž, kterého tak dobře zná, zavraždit své dítě? Krimiromán Všichni lžou vypovídá o tenkém vlásku, ležícím mezi lží a pravdou, o nějž často klopýtneme. Ledové kriminální drama a zničující obraz rodiny v jejím volném pádu.

ŠOKUJÍCÍ PŘÍBĚHY Z DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY Rok 1946, Świdnica. Do města přijíždí transport vězňů – bývalých esesmanů, katů v koncentračních táborech. Mezi nimi se nacházejí i strážní z koncentračního tábora Gross-Rosen, které zajali spojenci a Sověti v roce 1945. Začíná zdlouhavé vyšetřování, v němž se jim polská prokuratura snaží prokázat vinu. Tisíce stran dokumentů, stovky svědků, hodiny líčení a měsíce čekání na vynesení rozsudku. Z dnešního pohledu jsou tyto procesy přirovnávány k soudu s válečnými zločinci v Norimberku. Popisované případy ukazují neznámou tvář koncentračního tábora Gross-Rosen. Homosexuální kápo, který zneužíval nezletilé chlapce, židovský kápo, jenž dokázal být krutější než němečtí esesmani, sadisté, kteří neměli zábrany zabíjet všemi dostupnými prostředky. To je jen část pravdy, kterou se podařilo odhalit během świdnických procesů v polském takzvaném „malém Norimberku“.

Další devátý samostatný příběh této série nazvaný Ve špatné společnosti vyšetřuje kriminální inspektor Thomas Andreasson a právnička Nora Lindeová Mladá matka Mina žije v neustálém strachu. Už řadu let ji týrá její manžel Andreis, kterého si před lety vzala z velké lásky. Po čase se ale jeho chování začalo měnit. Andreis je poznamenám válečnými událostmi v Bosně, odkud jako malý chlapec spolu s matkou a mladším bratrem za otřesných okolností uprchl. Je neobyčejně schopný a podnikavý, ale k prosazení svých cílů a získání bohatství se neštítí použít jakýchkoliv prostředků. Po posledním brutálním napadení se ho Mina i s jejich malým dítětem rozhodne opustit a před soudem svědčit proti němu. S pomocí policie a státní zástupkyně se pak ukrývá na neznámém místě. Jenže neexistuje žádný úkryt před mužem tak mocným a nemilosrdným, jako je Andreis. Za každou cenu chce dostat Minu zpět a je připraven rozdrtit každého, kdo mu stojí v cestě. Neváhá použít násilí, při němž zemře několik jejích blízkých …

Kniha vypráví o osudech německého vojáka Lothara Herrmanna, který byl navzdory svému zdravotnímu stavu zařazen v roce 1944 do horské pěší divize, s níž putoval na východní frontu. Když už nebylo možné udržet pozice proti Rudé armádě, musely se německé jednotky uchýlit k chaotickému ústupu. Lothar spolu s několika kamarády ztratil kontakt s vojáky a společně se snažili probojovat nehostinnou krajinou. Zcela vyčerpaní se nakonec dostali do zajetí a stali se ruskými válečnými zajatci. A zde začne jeho martyrium. Na dlouhém pochodu smrti uvidí Lothar jednak umírat mnoho vězňů, jednak se stane svědkem brutality a naprostého nezájmu o osudy zajatých vojáků. Přesto však neztrácí naději, že se sám vrátí jednou domů. Než se tak stane, bude muset přežít velmi tvrdé podmínky v zajetí. Autor knihy Klaus Willmann se rozhodl vyprávět osud hlavního hrdiny Lothara Herrmann v ich-formě, tedy jako by tím hrdinou byl on sám. Tento druh vyprávění podle jeho názoru umožní čtenářům lépe pochopit, jak bezskrupulózní vládci všech tehdejších zúčastněných států posílali mladé lidi na smrt, nebo je uvrhli do bídy, aniž by přitom definovali dobro a zlo.

Sny, láska, touha po kypícím životě a dosud nepoznaná erotická přitažlivost náhle vpadnou do života mladé, nezkrotné, naivní a citlivé bavorské vévodkyně Sisi. Jako blesk ji zasáhne setkání s rakouským císařem Františkem Josefem. V jediném okamžiku se zrodí vášnivý oboustranný vztah navzdory jejich rozumu i odporu obou rodin. Mladá rebelka s živelnou touhou po svobodě je odhodlaná stát po boku rozervaného muže skrytého pod dokonale udržovanou maskou císaře, tvrdého vládce přední evropské monarchie. Pro něj se vydá na obtížnou cestu budoucí císařovny, opustí domov, milovanou přírodu, volnost, a čelí zkostnatělé, avšak neúprosné etiketě císařského dvora a jeho pletichám. Aniž tuší, že František Josef podléhá démonům, kteří mu na chvíli ulehčují náročný život, ale o nichž i on ví, že ho mohou zničit. A ještě je tu kletba, kterou na něho uvalila neznámá žena jako pomstu v nejvyšším zoufalství. Temný slib… Toto je jedna z legend o císařovně Alžbětě. Nikoli její biografie, nýbrž temná varianta historického milostného příběhu, první díl románu o jejím životě a osudu. Román byl napsaný podle úspěšného, dosud šestidílného, seriálu televize RTL vysílaného na konci roku 2021. Záhy po vydání získala kniha prestižní označení Spiegel Bestseller a stala se bestsellerem čtenářů a řady literárních žebříčků. V letošním roce vyjde druhý díl románu Sisi - Verlagen und Verrat. Na Vánoce 2022 bude televize RTL vysílat novou řadu seriálu, která ztvární další léta života císařovny Alžběty v manželství, soukromí a politice.

Podzemními tunely, plazením pod ostnatými dráty, plaváním a veslováním přes řeky, autem, letadlem, na korbě náklaďáku plného obrazů nebo pěšky. Mnozí z nejvýznamnějších Hitlerových soupenců, kteří byli ještě na konci války v blízkosti Vůdcova bunkru v Berlíně, se těmito nejrůznějšími způsoby snažili uniknout z města. Dařilo se to poměrně obtížně. Město bylo téměř zcela obklíčeno sovětskou armádou, takže dostat se pryč bylo životu nebezpečné a téměř nemožné. Albert Bormann, Theodor G. Morell, Julius Gregor Schaub prchali jižním směrem do Rakouska či Bavorska, Joachim von Ribbentrop, Wilhelm Keitel, Alfred Jodl, Karl Dönitz či Albert Speer utíkali na sever, mnozí další se snažili dostat pryč přes berlínskou Tiergarten. Většina lidí, kteří se v bunkru nacházeli, nechtěla zemřít a snažila se z úkrytu, který se pro ně stal vězením, uprchnout. Nejrychleji pryč odsud chtěli nejenom významné osobnosti, jako byli ministři, státní úředníci a členové ozbrojených sil, ale také sekretářky, lékaři i neznámí chlapci z Hitlerjugend. Komu se ale podařilo proklouznout kolem ruských vojáků a dosáhnout svobody? Jak unikli a jakými cestami se vydali zničenými ulicemi Berlína? Stejně tak, co se stalo s těmi, kteří utekli, kam šli a co se stalo s těmi, kteří se nedostali pryč? Na všechny otázky odpovídá tato kniha. Po letech bádání v Berlíně se autorovi podařilo identifikovat různé skupiny a jednotlivce, kteří bunkr opustili, a vystopovat cesty těch, co uprchli, nebo zahynuli.

Barbara Rylko-Bauer vypráví příběh své matky Jadwigy Heleny Lenartowicz, polské lékařky, zatčené v lednu 1944 gestapem. Jako politická vězeňkyně pracovala do konce války jako doktorka v několika koncentračních táborech, včetně Ravensbrücku, Gross-Rosen a Neusalz. K ošetření nemocných měla minimum zdravotnických potřeb a léků, přesto se jí podařilo mimo jiné zabránit propuknutí epidemie břišního tyfu. Počet žen, které zachránila, lze jen stěží odhadnout. Na konci války přežila bezmála pěti set kilometrový pochod smrti do koncentračního tábora Flossenbürg. Čtyřicet dní strávila na cestě s minimem jídla, vody a tepla. Na pokraji sil se jí podařilo přežít a dočkat se konce války. Po osvobození pokračovala ve své profesi v různých uprchlických táborech. Léčila přeživší z koncentračních táborů trpících podvýživou a dalšími nemocemi. Toto fascinující vyprávění je kronikou života silné osobnosti na pozadí převratných událostí světových dějin 20. století. Je poctou statečným ženám, lékařkám, které se vyrovnávaly s nesnadnými okolnostmi ve válečné době, poctou ženě, která jako křesťanka pomáhala mnoha židovským i nežidovským obětem. Tato kniha získala několik významných ocenění, včetně 2015 IPPY Gold Medal in Biography, 2014 IndieFab Book of the Year Award, 2015 Michigan Notable Book Finalist a 2015 Next Generation Indie Book Award.

Rosanně je pouhých jedenáct let, když potkává Roberta Rossiniho, začínajícího operního pěvce, který navždy změní její život. Když slyšel její překvapivě krásný hlas, povzbudil ji, aby se věnovala zpěvu. S podporou svého bratra se vydává na cestu, která ji zavede od skromných začátků v zapadlých uličkách Neapole na třpytivá jeviště nejprestižnějších světových operních domů. O pár let později se jejich životy opět protnou. Navzdory rozdílům věku i postavení se do sebe oba rodáci z Neapole vášnivě zamilují. Rosanna ovšem zanedlouho zjišťuje, že o Robertově minulosti zdaleka neví všechno, a temné stíny starých poklesků neodvratně zakalí jejich vztah. Zpočátku se zdá, že stravující vášeň a společná láska k hudbě všechno překoná, ale Rosannu čeká hořké poznání, že zrada a zklamání nejsou jen motivy slavných libret a život má daleko k romantické árii…

Koncentrační tábor Osvětim přestavuje bezbřehé lidské utrpení, ponižování, rozpad osobnosti, ale i hrdinský zápas o záchranu vlastní identity. Svět desatera naruby. Svět odvrácené strany lidských hodnot. Svět bez naděje, bez slitování vůči druhým, svět bez Boha. Přikázání tohoto světa zněla: „zabíjej“, „kraď“, ale též „vydávej falešná svědectví“. Bylo zapotřebí nesmírné statečnosti, charakteru a sebeovládání, aby člověk zůstal člověkem, když přicházel hlad, namáhavá práce, hrozby a šikana. Snaha přežít v podmínkách panujících v Osvětimi bez pokřivení páteře bylo hrdinstvím. Kniha vypráví o lidech, kteří, i když byli jen zrnky písku hozenými mezi kola obrovského stroje teroru, se dokázali proti zlu účinně postavit a tak zachránit lásku, víru a naději tam, kde jiní ztráceli své člověčenství.

Statečný muž riskující svou kariéru i život v boji proti bezpráví v nacistické Třetí říši, nebo pouhý úředník, který vždy jen plul s proudem? Ať tak či onak, je příběh Konrada Morgena, soudce z řad SS, téměř neuvěřitelný. Na podzim 1943 navštívil koncentrační tábor v Osvětimi, aby vyšetřil původ zachyceného balíčku odeslaného z tábora a obsahujícího zlato. Během vyšetřování zjistil, že táboroví dozorci a zřejmě i vedení tábora se podílejí na rozsáhlých krádežích a korupci. Navíc také odhalil, že vězni jsou zabíjeni, aniž by to schválilo vedení SS. V době, kdyby byly miliony Židů likvidovány podle programu Konečného řešení, se Konrad Morgen pustil do shromažďování důkazů o těchto „nezákonných vraždách“. Navštívil také další koncentrační tábory, například Buchenwald, a později dosáhl vznesení obžaloby a uvěznění velitele tábora Karla Kocha i jeho sadistické manželky Ilse. Soud SS shledal Kocha vinným a odsoudil ho k trestu smrti. Zdánlivě neohrožený soudce se pokusil dostat před soud i jiné nacistické zločince včetně velitele koncentračního tábora v Osvětimi Rudolfa Hösse. Tvrdil dokonce, že se snažil dosáhnout obžaloby Adolfa Eichmanna, který byl zodpovědný za masové deportace Židů do vyhlazovacích táborů. Skutečný příběh s napětím thrilleru, který se čte se zatajeným dechem, odhaluje postupně se ztrácející hranici mezi spravedlností a bezprávím ve Třetí říši, líčí činnost Konrada Morgena, často rozporuplné postavy, a zamýšlí se nad možnými motivy jeho snah.

Bill Close prožil válku pozoruhodným způsobem. Od obrany Calais v roce 1940 až po porážku Německa v květnu 1945, sloužil jako velitel tanku v Královském tankovém pluku - a přežil. Jedenáctkrát dostal jeho tank zásah nepřátelskou palbou a on se pokaždé zachránil. Často jen převzal velení jiného tanku a pokračoval v boji. Třikrát byl raněn. Konce války se dočkal jako jeden z nejzkušenějších a nejvynalézavějších britských tankových velitelů a své bojové zážitky později barvitě vylíčil. Jeho kniha není jen mimořádnou autobiografií, nýbrž také přesvědčivým vyprávěním o pozoruhodných výkonech Královského tankového pluku v průběhu celé druhé světové války. Jako záznamu každodenních situací, s nimiž se musely vyrovnávat posádky tanků před více než pětasedmdesáti lety - podmínek, kterým musely čelit, a bitev, v nichž za těchto podmínek musely bojovat -, se jí jen máloco může vyrovnat.

Ano, přežil jsem a jsem volný, ale k čemu je to dobré? Často si kladu tuto otázku. Abych vyprávěl o vraždění milionů nevinných obětí, abych podal svědectví o nevinné krvi, prolité těmito vrahy? Ano, přežil jsem, abych podal svědectví o těch velkých jatkách: Treblince. Chilu Rajchmanovi bylo osmadvacet let, když jej v říjnu 1942 deportovali do Treblinky. Po vystoupení z vlaku byl oddělený od přátel, unikl plynovým komorám a postupně se stal třídičem šatstva, kadeřníkem, nosičem mrtvol nebo „zubařem“. Druhého srpna 1943 se zúčastnil povstání v táboře a utekl. Po několika měsících bloudění se ukryl u přítele. Válka ještě neskončila… Po osvobození se stal jedním ze sedmapadesáti vězňů, kteří přežili Treblinku. V žádném jiném koncentračním táboře nedošlo k takovému zdokonalení masového vraždění statisíců lidí. Jeho svědectví o deseti měsících v pekle plynových komor Treblinky, uveřejněné poprvé, je naprosto jedinečné. Záznamy pořizoval bezprostředně po všem, co prožil, v rychlosti, dokonce ještě před vítězstvím nad nacisty, proto patří mezi nejsilnější svědectví. Po válce se Chil Rajchman oženil s Lilou, s níž měl tři syny. Koncem roku 1946 opustil Polsko a odjel do Uruguaye. Svědčil v několika procesech s bývalými příslušníky SS. Celý život měl své poznámky u sebe a vracel se k nim vždy, jakmile mu vypověděla paměť. Dříve než před několika lety zemřel, požádal rodinu, aby jeho svědectví zveřejnila.

Dne 15. srpna to začalo. Pokryla nás dělostřelecká palba a palba Stalinových varhanů, která trvala hodiny. Stále si pamatuji, že právě v tu noc došlo k zatmění měsíce. Vypadalo to, že se to perfektně hodí do nálady soudného dne. Ve svých pozicích jsme dokázali vydržet každodenní prudké útoky dva týdny. Pak hrozilo obklíčení, protože Rusové dokázali napravo i nalevo od nás přejít řeku a postupovali podél našich křídel. Proto přišel rozkaz vyklidit pozice a ustoupit zpět. Následujících šest týdnů bylo to nejhorší, co jsem ve válce zažil. Každý den nové situace, noční ústupy, budování obrany a snaha udržet pozici až do večera. A další noc stejná hra. Spánek nepřicházel v úvahu, všichni dosahovali nadlidských výkonů, i když mnoho našich kamarádů padlo, nebo bylo těžce zraněno. Stále slyším jejich křik. na něco takového se nedá zapomenout. Kniha vypráví o osudech německého vojáka Eberharda Dennerleina. Když vstoupil v roce 1936 do 47. ženijního praporu v Mnichově, nastal opravdový zlom v jeho životě. Zavázal se k tomu, že bude po celý život věrně sloužit wehrmachtu. Ve svých dvaceti letech byl již jmenován velitelem roty. Po vojenských misích v Nizozemsku, Belgii a Francii byl v roce 1943 převelen na východní frontu, kde čelil drsné a špinavé realitě války. Jeho další osudy se na konci války protnou i s dějinami Československa. Z Tábora se nakonec dostal do ruského zajetí, kde strávil několik let. Po celou dobu si své zážitky a myšlenky zaznamenával do deníku, který se tak stal důležitým svědectvím jeho života.

Seděl na holé zemi a sledoval šňůru prázdných vozů, které se valily kolem tábora. Vracely se od vlaků, které vezly jeho lidi do pekla známého jako Treblinka. Vozy se hřály v pozdně odpoledním slunci a pomalu se sunuly přes nekonečná pole. Ještě nedávno tyhle povozy tažené koňmi převážely sklizeň či dobytek. Teď se používaly k odvozu jeho lidí do vlaků smrti. Židi byli po stovkách postrkováni z povozů do dobytčích vagonů. Mnozí z nich zemřeli dávno předtím, než dorazili na místo určení. Někteří měli před smrtí odvahu napsat na boky těchto vozů vzkazy. Jiné byly načmárané na bocích nákladních vagonů. Všichni doufali, že tato poslední tragická slova pomohou zachránit nějaký další život. Psali vlastní krví. Někteří v jidiš, jiní v polštině. Nenechte se jimi odvézt... Utečte...