Víkend strana 38 z 51

Strhující životní příběh polesného ze Zlaté studny Máte před sebou knihu vzpomínek Roberta Steuna, který se narodil na začátku minulého století. Jako mladík nastoupil na místo adjunkta na šumavských Pláních, kde strávil nejkrásnější období svého života. Poté následoval život plný zvratů, strachu o život svůj i blízkých, v době hrůz 2. světové války. Ve 30. letech se stal policistou, pracoval pro tajnou zpravodajskou službu, dvakrát byl vězněn nacisty. Strhujícím způsobem popisuje dění a události v nejhorším období, které český národ zažil - 2. světovou válku, ale i poválečné roky. Přes všechny útrapy, které mu osud způsobil, zůstal stále srdcem na krásné Šumavě. Po válce chtěl prožít klidný život a tak se s rodinou přestěhoval do šumavských lesů a pracoval jako lesní správce v revíru Zlatá Studna. Šumavskou přírodu miloval celým svým srdcem, ale i zde byla cítit pachuť poválečného období, zejména se ho dotýkala národnostní otázka, soužití Němců a Čechů, kteří sdíleli stejné území. ---------------------- Moji rodiče byli Němci, mou vlastí Čechy. Jsem tedy dítětem svých rodičů, nebo synem své vlasti? Odpověď je velice těžká, ale ještě mnohem těžší je život takového člověka… Mezi dvěma národy jsem se narodil, mezi oběma jsem strávil celý svůj další život, naučil jsem se milovat a nenávidět jak Čechy, tak i Němce, a to, co jsem zažil a čeho jsem se zúčastnil, chci zde jednoduchými slovy popsat. Moje řádky nepřekreslí minulost, nezmění ani přítomnost, ba ani budoucnost… …ten, kdo mé řádky objeví, se dozví, jak jsem žil, jaká to byla doba, co jsem chtěl změnit, jak jsem byl zapuzen skoro všemi příbuznými, protože jsem viděl přicházet největší tragédii lidstva, kterou jsem nechtěl, ale přesto musel prožít.

Řadový voják Josef Sedlmeier za války prošel různými frontami, byl raněný a jaro roku 1945 ho zastihlo spolu s dalšími vojáky na únikové cestě směrem na západ, domů, případně do amerického válečného zajetí, které nebylo takovým postrachem jako hrozící ruské zajetí. Ale stalo se a na území Československé republiky padl do rukou oddílu Rudé armády. Události dostaly spád a zde začíná příběh, který autor působivě líčí na hranici dokumentu a literárně zpracovaných vzpomínek. Po týdnech v zajateckých táborech v Čechách se Sedlmeier ocitl v nacpaných nákladních vagonech vlaku směřujícího do zajateckých táborů Sovětského svazu. Josef byl velmi mladý, rychle se však naučil strategii přežívání v krutých táborových podmínkách. Jeho odysea ho vedla mnoha zajateckými lágry v jižním Rusku a oblasti Kavkazu, vystřídal četná pracovní komanda, poznal mnoho lidí, zajatců i dozorců, Němců i Rusů. V knize vypráví o dřině, šikaně, nedůstojných životních podmínkách, bezmoci, ale také o přátelství, soudržnosti, pomoci a pochopení. Pracovní šikovnost, nezdolný optimismus a humor a hlavně nezlomná naděje a víra v návrat domů mu pomohly přežít. Vypráví o těžkých časech, ale odstup a získaná životní moudrost mu dovolují čtenáře pobavit i veselejšími historkami.

Roza Šaninová, jejíž vzpomínky se nyní dostávají do rukou českému čtenáři, patřila k nejznámějším sovětským odstřelovačkám za druhé světové války. V bojích na frontě se proslavila nejen díky mimořádné odvaze, za což byla vyznamenána jako jedna z mála sovětských vojaček Řádem slávy druhého a třetího stupně, ale také díky své nesporné kráse, kterou využila sovětská propaganda ve velkém množství válečných periodik, které zásadním způsobem ovlivňovaly mladou generaci v podpoře válečného úsilí. Autorka byla také vynikající odstřelovačkou, která měla na svém kontě podle neoficiálních záznamů 75 či 76 zabití nepřítele a spolu s dalšími dvěma mladými ženami byla součástí skupiny pojmenované jako Prchající trojka. Roza byla jednou z přibližně dvou tisíc odstřelovaček, které Sověti za války vycvičili ve svých výcvikových střediscích a které měly podle neoficiálních záznamů zastřelit více než jedenáct tisíc Němců. Více než 250 mladých dívek, včetně Rozy, zaplatilo za své hrdinství životem. Vzpomínky Rozy Šaninové, které zachycují její službu od října 1944 do její smrti v lednu 1945, kdy se spolu s dalšími vojáky a vojačkami účastnila mimořádně tvrdých bojů v Bělorusku, v Pobaltí a velké sovětské ofenzívy ve východním Prusku, jsou dokladem nejen o jejím hrdinství, ale také o zoufalství a rozervanosti, kterou prožívala, o poměrech a postavení vojaček v sovětské armádě, o jejích láskách, přátelstvích a zklamáních ze surového života na frontě. Roza byla, jak vysvítá z Deníku, velmi citlivá a talentovaná dívka, projevující velký zájem o literaturu, umění a vzdělání, která zahynula v pouhých jednadvaceti letech v prudkých bojích u města Znamenskij v Kaliningradské oblasti.

Jaký byl císař František Josef I. v soukromí? Na tuto otázku dává Katrin Unterreiner mnoho odpovědí a představuje tak různé pohledy na muže, jenž stál 68 let v čele mocné monarchie a podílel se na utváření evropských dějin. Císařův tradovaný oficiální obraz ukazuje vážného muže celý život svědomitě plnícího povinnosti a věrného svým ideálům. Na rozdíl od oficiálního pohledu autorka píše o císařově dětství a útlém mládí, o láskyplném a uctivém postoji k matce Žofii, o kamarádských vztazích s bratry a humoru, který v té době často projevoval a jehož stopy v něm zůstaly po celý život, ovšem jen v kontaktu s nejbližšími lidmi. Jeho celoživotní hluboká láska k manželce Alžbětě, kterou svým zvláštním způsobem opětovala, zde není formována dojmy z romantického kultovního filmu Sisy, nýbrž doložena korespondencí a archivními materiály. Také oboustranně problematický vztah se synem, korunním princem Rudolfem, je prezentován jako důsledek zásadně rozdílných povah a přístupů k životu. Kontakty s dcerami byly poznamenané i přísnou dvorní etiketou a stylem císařova a císařovnina života. Později, když byl dědečkem, si teprve plně užíval vnoučat a otevřeně jim dával najevo svou náklonnost. Zajímavý je také pohled na císaře, jaký podávají vzpomínky a svědectví jeho komorníka a některých zaměstnanců, kteří ho ukazují jako laskavého, vůči nim velmi zdvořilého chlebodárce. V posledních letech života a vlády se stal symbolickou postavou pro obyvatelstvo monarchie i mezinárodní politiku. Monarchii a povinnostem k ní také patřily jeho poslední myšlenky.

Velký milovník a znalec Beskyd Richard Sobotka vypráví o půvabu zdejší krajiny, kráse dřevěných kostelíků, rozhleden a zámků, ale také jak se na nich slastně žilo, nebo kde hledat nejhezčí místo pro poslední odpočinutí. Seznámí vás i s dávno zapomenutými řemesly a pověstmi o podivuhodných a nadpřirozených silách, které horaly provázejí odnepaměti. Z bájných pokladů, které jsou v hornatých Beskydech dodnes podle pověstí ukryty, patří ale k nejcennějším samotné hory a lidé, kteří v nich žijí.

Jedné únorové noci roku 1944 je ve špinavém slumu ve Stockholmu – oblasti známé jako Bažina, nalezena mrtvá žena přitlučená hřebíky k podlaze. O třicet let později se v ospalém předměstí Stockholmu najde další za vražděná žena. Způsob vraždy je tentýž. Honba za vrahem má osudové následky pro policistky, které na pří padu pracují. V sedmdesátých letech šlo o Britt-Marii, v osmdesátých letech je to Hanne, pak Malin, která u policie pracuje dodnes. Vyřeší po letech policistka Malin a její šéf Manfred dosud nevyřešené vraždy? Lovec stínů je originálně a skvěle napsaný kriminální román o nepotlačitelné touze pochopit sám sebe, a zároveň skvěle podaný příběh o brutálním vrahovi, který policii tak dlouho unikal…

Sportovní rybář často musí spontánně reagovat na výjimečné situace u vody. Je dobré, když má ve svém batohu rádce. Markus Bötefür prozradí svoje nejlepší triky a tipy pro každou situaci u vody. Co dělat za špatného počasí? Jak to udělat, aby můj háček byl zase ostrý? A jak najdu nejlepší nouzovou nástrahu v přírodě? • DRAVÉ RYBY Nástrahy, technika, taktika - triky pro každou situaci • NEDRAVÉ RYBY Těstoviny, bílí červi, kukuřice – domácnost i příroda mají co nabídnout • VŠEOBECNÉ RADY Dovolená, signalizátor záběru, místo rybolovu - pomoc pro všechny případy

Ten jejich teplý, vypucovaný dům představuje neskutečný kontrast k místu, v němž pobývám, v němž nadále spávám. Nelze uvěřit, že naše světy dělí sotva několik metrů přehrazených ostnatým drátem. Nemůžu osudu odpustit, že mě poslal na špatnou stranu. Koneckonců nedokážu pochopit tolik věcí. Už jenom to, že ten její manžel, mimořádně brutální esesman, který se vrací domů v botách potřísněných lidskou krví, si hraje s dětmi a objímá svou ženu… Nejhorší věc, kterou musím dělat, je čištění jeho vysokých bot. Umazané od bláta jsou vždy cítit smrtí, zůstávají na nich její stopy, že jsou také jeho zbraní. Před očima mi vyvstává, jak jimi kope mé spoluvězeňkyně, viděla jsem to přece už tolikrát. Jeho zlost a kopance zabily nejednu z nás. A já teď pečlivě krémuji a leštím ta odporná bagančata. Nořím do nich ruku a přidržuji je mezi koleny. Mám chuť zvracet. Odér krému se mísí s pachem kůže a já si uvědomuji, že jestli se mi to peklo podaří přežít, už nikdy, opravdu nikdy nebudu čistit boty. Ann, esesmanova žena, která se právě přistěhovala do Osvětimi, se v novém domově zpočátku necítí dobře. Je vyděšená, protože ještě nikdy svého milovaného Hanse neviděla tak unaveného. Nabývá přesvědčení, že jeho práce musí být skutečně těžká a vyčerpávající, protože její muž je podrážděný. Nejvíc ji trápí to, že jí nechce říci, co přesně dělá, což v ní vyvolává ještě větší neklid. Ann nepochybuje o tom, že neustálý kontakt s těmi zločinci v pruhovaných pyžamech se negativně odráží na jeho zdraví. Po úmorné práci v osvětimském táboře se esesmani vraceli do svých domovů, přímo do náručí svých žen a dětí. Nedaleko za táborovými dráty pěstovali růže nebo chovali králíky, v zahradách radostně poštěkávali psi. O jejich pohodlí se starali vězni a místní civilisté, kteří pro ně museli pracovat. Esesmani pili v místní kantýně, chodili do veřejného domu, jezdili na výlety a zamilovávali se do děvčat z okolí. Některým se život v Osvětimi tak zalíbil, že jej nechtěli opustit. A někteří se tam vraceli dokonce i po válce.

Třináctiletou modrookou Markétu znáte z předchozí knihy Holka na útěku. Ještě nedávno byla ve škole i doma největším outsiderem, ale pak se všechno změnilo. Najednou má šanci začít jiný život v jiném městě, jenomže… U babičky v Praze je všechno tak jiné, než bylo doma! Nová škola, noví spolužáci, jiné město a jiná domácnost. A k tomu tajemství jejího odchodu do Prahy, které se snaží v nové třídě skrývat, smutek po domově, po mámě a sourozencích... Podaří se Markétě, i přes ne zrovna nejlepší začátek, najít si v novém prostředí kamarády a urovnat vztahy s mámou a nevlastním otcem? Najde k tomu se svou ustrašenou povahou odvahu a přestane být „holkou na útěku“?

Jeden z vězňů během práce padne vysílením. Kápo ho utluče k smrti a nařídí Stefanovi vzít jeho ostatky na záda a odnést je do tábora, přičemž má ještě zpívat. „Nosím toho vězně již několik desítek let a nemohu ho donést…“ vzpomíná na svoji noční můžu Stefan Lipniak. Autoři popisují pět velmi odlišných příběhů lidí, kteří přežili peklo koncentračního tábora Osvětim. To, co tam zažili, nelze popsat slovy. A přesto se rozhodli promluvit. O tom, o prožili a jak poznamenala tato krutá zkušenost z vyhlazovacího tábora Osvětim jejich další život. JÓZEF PACZYŇSKI, holič velitele Rudolfa Hösse. Na otázku, proč mu nepodřezal hrdlo, bude muset odpovídat celý život. MARCELI GODLEWSKI, člen Domácí armády. Po mnoha měsících výslechů se dostává do tábora, odkud při první příležitosti uteče. LIDIA MAKSYMOWICZOVÁ, byla uvězněna jako tříletá dívenka. Vystrašené dítě skrývající se pod pryčnou před zraky doktora Mengeleho. KAROL TENDEDA, byl infikován tyfem v rámci lékařských experimentů. Nikdy se nesmíří s faktem, že lze beztrestně mluvit o „polských vyhlazovacích táborech“. STEFAN LIPNIAK, čtyřicet čtyři měsíců za dráty. Celé mládí. Příliš o tom nemluví, protože život není jenom tábor.

Krok za krokem k prvnímu úlovku Chytání ryb fascinuje člověka a není to žádný div: lov štiky, candáta, kapra a další nabízí napětí i uvolnění současně, fascinující zážitky z přírody přinášejí radost. Rybaření nejsou žádné čáry, ale ideální koníček pro každého. Tato kniha ukazuje, jak jednoduchá je cesta stát se úspěšným rybářem. - MÍSTA KDE CHYTAT Kde ryby žijí a co tvoří jejich potravu - VYBAVENÍ Co začátečník opravdu potřebuje - CÍLENĚ NA RYBY Nedravé ryby, kapři, dravé ryby, rybolov na moři a muškaření - DOBRODRUŽSTVÍ Chytání ryb po celém světě

Písecko je vyhledávaným a malebným koutem jižních Čech. Místem plným historických památek, kouzelné přírody i technických pamětihodností. Tak známe tato místa my, současníci. Ale co všechno se změnilo v průběh uplynulých staletí? Na to se vám pokusí odpovědět tato kniha. Dozvíte se o zmizelém zámku ve Slavoňově, o vltavských bunkrech, které roku 1938 nesměly být využity, nebo o historických mostech na Vltavě. Budeme si vyprávět o záchraně hradu Zvíkov, o přestěhování kostelíka v Červené nad Vltavou nebo o varvažovském panství maltézských rytířů. Připomeneme si, jak se změnila tvář milevské klášterní baziliky, jak kdysi vypadala písecká katovna a co objevil průzkum kostelní hrobky v Mirovicích. V průběhu staletí se kolem nás mnohé změnilo, pohledy do minulosti jsou ale vždycky zajímavé.

Znovu vás zveme na setkání se zajímavými lidmi, do jejichž života i osudu se zapsala Šumava. Seznámíte se s nelehkým životem známého modravského starosty Antonína Schuberta, jemuž mnohokrát život ukázal odvrácenou tvář. Antonín Pártl vzpomíná na dětství a historii obce Dolní Vltavice krátce po roce 1945, kdy prázdné domy skýtaly místa pro klukovská dobrodružství. Poutavě o tehdejší době vypráví i Karel Potužník. V některých vesnicích, jak se shodující i mnozí další pamětníci, to vypadalo jako v seriálu Zdivočelá země. Někteří přistěhovalci, dobrodruzi z vnitrozemí, si mnohdy hráli na kovboje. Jenomže přišel podzim a neměli čím krmit dobytek, protože nesušili seno. Rozprchli se bůhvíkam, a tak bylo třeba zbylý dobytek soustředit do stáda a každý sedlák musel týdně dávat fůru sena, aby do jara vydržel. I další osudy lidí, o nichž se v knize dočtete, by vydaly na samostatný román. Spoustu historek poskytl i Miroslav Mayer, lesák a ochránce hranic. Z paměti mu nikdy nevymizí slova neznámého vojáka základní služby z pohraniční roty na Březníku, který se po smrti svého kamaráda blízko Židovské skály a Medvědí hory vyjádřil: „Mým největším přáním je, aby již na žádných hranicích neumírali lidé…!“ Na konec jsme si nechali vzpomínky na skutečnou šumavskou legendu, „malého – velkého muže“, lékaře Zdeňka Kostroucha. Za svými pacienty jezdil na koni obětavě v kteroukoliv denní nebo noční hodinu a za jakéhokoliv počasí, tenkrát sehnat sanitku bylo spíš kouzelnickým uměním…

Prostřednictvím této knížky přijměte pozvání do krajiny, která byla ještě donedávna přístupná pouze armádě, lesníkům, odborníkům a hrstce vyvolených. Od roku 2016 se Brdy otevřely i pro běžné návštěvníky a byla zde zřízena chráněná krajinná oblast, která je v současnosti přístupná pomocí turistických tras a sítí cyklostezek. Naše toulky ale nejsou klasickým průvodcem, jenž by vás detailně touto krajinou provedl. Jsou volnou inspirací, která se nedrží striktně hranic této relativně neznámé krajiny uprostřed Čech. Některá místa, jakými je kupříkladu i Svatá Hora, však představují natolik významný fenomén, že by je bylo škoda nezmínit. Střední Brdy nejsou typickou krajinou hradů a zámků, přesto je zde středověk zpřítomněn zajímavými archeologickými lokalitami, které lze při troše dobré vůle najít. Střední Brdy jsou především přírodní oázou, a to i přesto, že z drtivé většiny jsou tvořeny hospodářským lesem. Najdete zde ale velmi cenná bezlesí, představující typický brdský fenomén. Příroda Brd spojená s pohybem, působí v dnešní uspěchané době na člověka jako balzám. My vám k tomu přinášíme i pár inspirací a několik příběhů pro potěchu duše i těla. Tak neváhejte, a vydejte se s námi na toulky po středních Brdech.

Púrnimě je teprve šestnáct let. Po smrti své matky, stejně jako všechny indické ženy v jejím věku, čeká, až jí otec vybere manžela. Když ale potká Savitu, pozná, že existuje i jiný život, než jen manželství plné krutosti a opovržení. Narodily se odsouzené k celoživotnímu utrpení v neuvěřitelné bídě - jako všechny ženy v malých indických vesnicích. Nezáleží na tom, jestli je to sestra, manželka nebo matka. Zde je žena otrokyně. Púrnima a Savita ponížené, znásilněné a zmrzačené nacházejí útočiště v přátelství. Oheň naděje, který kdysi vzplanul v jejich srdcích, nezhasne. A čím víc si s nimi osud hraje, tím jasněji hoří...