Víkend strana 39 z 51

Četné aféry, milenci, mecenáši a ctitelé – to byl rušný svět dvorní herečky Kateřiny Schrattové, které se nakonec podařilo připoutat k sobě císaře. František Josef nade vše miloval svou duchaplnou družku a „přítelkyni“, musel však s bolestí uznat, že nebyl jediným mužem v jejím životě. Procházeli jím muži mocní, vlivní a bohatí, kteří si její náklonnost získávali materiální pomocí a dary, dále muži, které opravdu milovala, ti byli většinou z okruhu hereckých kolegů. Avšak stálicí v jejím životě byl František Josef, její spolehlivá opora, mecenáš, oddaný přítel a velmi pravděpodobně i milenec. Ona mu oplácela svou společností, rozptylovala jeho únavu, chmury a starosti i strasti. Upřímně a dobrosrdečně mu pomáhala zvládnout rány osudu, jako byla sebevražda jediného syna, korunního prince Rudolfa, i vražda milované manželky, císařovny Alžběty. Nebyla mu věrná, ale až do své smrti byla dokonale loajální, císaře ctila a o jejich vztahu nikdy nikomu nic neprozradila. Katrin Unterreiner vychází z objevených a zpřístupněných pramenů a vykresluje portrét velmi cílevědomé femme fatal.

Charles Liblau znal dobře nacistické tábory - Osvětim, Březinku, Mauthausen, Melk, Ebensee, protože v nich strávil déle než tři roky, až do osvobození. Popisuje to, co prožil, viděl, zaslechl, zapamatoval si, co ho citelně zasáhlo a utkvělo v jeho srdci a mysli. V jeho slovech není nenávist, touha po pomstě a odvetě, jen obyčejná lidská bolest a rozhořčení nad ponižováním člověka. „Tyto vzpomínky ve mně vzbuzují odpor – vyznává – sepsal jsem je, abych ukázal, jak se člověk choval k člověku.“ Bez emocí popisuje události, při nichž tuhne krev v žilách, jako kdyby byl jejich komentátorem a ne přímým účastníkem. Má velké štěstí. Dostává se z téměř bezvýchodných situací. Hladový, špinavý, vystrašený a otrhaný, přesto dokáže vnímat bídu a utrpení druhých. Jeho vyprávění o táborovém životě prostřednictvím postojů a chování těch, kteří vězňům přímo veleli, ukazuje v jasném světle mechanismus nacistického stroje. Představuje kápa z Osvětimi co možná nejobjektivněji, s některými se dokonce snaží soucítit, protože byli chyceni do hrozivé pasti. Tato autorova hluboká humanistická citlivost dokazuje, že člověk si i v nelidských podmínkách Osvětimi a Březinky mohl zachovat vlastní tvář, důstojnost a zůstat člověkem až do tragického konce, který mu připravil nelítostný osud.

V žádném případě neplatí hloupá jako slepice. Proč naše slepice dělají to, co dělají? A proč často nedělají to, co od nich chceme? Pozorovat slepice uklidňuje a je zábavné – některé způsoby chování zná každý chovatel slepic, jiné překvapují a zarážejí. Jisté jsou dvě věci: chování slepic docela jistě není nudné. A slepice jsou všechno jiné než hloupé. Mnoho výjimečných a okouzlujících fotografií zachycuje mnohé, ale ne všechno - slepice jsou prostě příliš rychlé… Zaručeně ale každému vykouzlí úsměv na tváři. Antje Krause a Wilhelm Bauer s humorem popisují a vysvětlují to, co naše slepice po celý dlouhý den dělají: hrabou a zobou, jedí a pijí, popelí se a sluní, čistí se a podřimují, dorůstají a učí se, povídají si…

PROHLEDALY CELÝ SVĚT, ABY JI NAŠLY. ALE CO KDYŽ SE NECHCE NECHAT NAJÍT? Šest sester D´Apliese se už vydalo na svou pouť za vlastními kořeny a objevilo své biologické rodiny. I rok po smrti jejich adoptivního otce však stále zůstává nezodpovězená otázka, kdo a kde je mytická ztracená sedmá sestra? Dívky touží splnit přání svého zesnulého otce a najít onu neznámou sestru dřív, než se o výročí otcovy smrti vydají na smuteční plavbu na jachtě. Jejich jedinou stopou je zvláštní prsten ve tvaru sedmicípé hvězdy a adresa jedné odlehlé vinice na Novém Zélandu… Hledání je postupně zavede do Kanady, Anglie, Francie a nakonec do Irska. Do půvabné venkovské krajiny západního Corku, kde se před téměř stoletím začal odvíjet spletitý příběh odvážného boje za svobodu, který na smrt znepřátelil členy jedné ze zdejších rodin. Dávné křivdy, zrada a nenávist neblaze ovlivnily i další generace včetně chudé a početné farmářské rodiny O´Reillyových, v níž v šedesátých letech vyrůstá bystrá a zvídavá Mary. Stíny minulých tragédií ale dopadnou i na ni, a zdá se, že sahají až do současnosti, v níž se starý příběh protne s pátráním Maii, Ally, Star, CeCe, Tiggy a Electry po jejich záhadné sedmé sestře.

Když Belle Hattonová přijíždí ve třicátých letech do anglické kolonie v Barmě, aby tam vystupovala jako zpěvačka pro zámožné hosty v luxusním hotelu, její motivací není jen touha po dobrodružství a exotice. Za rozhodnutím opustit Anglii stojí novinový výstřižek, který našla po smrti otce. S úžasem z něj zjistila, že nebyla jedináček, jak si vždycky myslela. Rodičům se kdysi v Barmě narodila její starší sestra, která krátce po narození zmizela z kočárku v zahradě. A nejen to - z jejího zmizení místní úřady podezíraly Bellinu psychicky labilní matku, kterou její manžel rychle odvezl ze země zpátky do vlasti. Šokovaná Belle je odhodlaná zjistit, co přesně se před pětadvaceti lety v Barmě stalo. Když ale začne pátrat v Rangúnu po odpovědích, setkává se jen s odmítáním, mlčením, ale i s nezastíranými výhrůžkami. Nakonec jí začíná jít doslova o život.

Julia se po tragické havárii, při níž zahynuli její manžel a malý syn, vrací do míst svého dětství. Krajina kolem norfolského panství Wharton Park se pro ni stává útočištěm před okolním světem a vzpomínky na milovaného dědečka, pěstitele orchidejí v panských sklenících, jí dodávají sílu i v okamžicích nejhlubšího zoufalství. Navíc se ve Wharton Parku objevuje nový dědic panství, milý a laskavý muž, který tají podobné šrámy na duši jako Julia. Jejich zpočátku opatrná náklonnost se brzy mění v hlubší cit, ale Julia se mu brání, protože má pocit, že ztratila právo na štěstí. Majitel panství při rekonstrukci starého šlechtického sídla narazí na ukrytý deník Juliina dědečka. Když Julia odveze zápisky babičce Elsie, která se odstěhovala z Wharton Parku brzy po manželově smrti, Elsie se navzdory dávným slibům rozhodne, že je načase svěřit vnučce pravdu. Před užaslou Julií tak postupně začne odhalovat dávný tragický příběh lásky, který začíná na Wharton Parku těsně před válkou a pokračuje v exotickém Thajsku, vlasti orchidejí, které Juliin dědeček s takovou láskou po celý život pěstoval. Lásky, která dramaticky zasáhla do osudů několika obyvatel panství, ale také do osudu nádherného venkovského sídla, s nímž jejich životy zůstaly navždy spojeny.

Vinice jsou starým kulturním dědictvím a utvářejí krajinu. V knize najdou poučení a zajímavé informace jak hobby vinaři, tak majitelé zahrad a domů. Tato publikace dává odpovědi na otázky kolem pěstování révy a zpracování hroznů. • Požadavky révy na stanoviště • Doporučení pro výběr odrůdy • Vedení révy a její opora • Pokyny pro péči o půdu • Odborná ochrana rostlin • Výroba druhově typických vín

Zločinci jsou určení pouze k tomu, aby zemřeli, jak správně tuší hlavní hrdina tohoto příběhu, bývalý student práv Helmut Kalmeder, který kvůli svému nadšení pro komunistické myšlenky a své tvrdošíjné povaze strávil několik let v koncentračním táboře Dachau. Ve skutečnosti je nezpůsobil˘ pro službu na frontě, tudíž nemá tu čest bojovat za vůdce. Rozkaz z října 1942 změní osud nejen jemu, ale i dalším jemu podobným. Muži fyzicky způsobilí k boji jsou převezeni z vězení a koncentračních táborů do výcvikového střediska Heuberg, kde absolvují výcvik a jsou připraveni na plnění svých povinností řádných německých vojáků. Nejen zloději, vrazi nebo defraudanti, ale i političtí a náboženští disidenti, tak najdou svůj osud jako příslušníci trestního praporu 999, a to nejen na Balkánů, ale později i na východní frontě, aby tam zemřeli za vlast, v jejíž ideály stěží někdo z nich věřil, a za vůdce, jehož už téměř nikdo neuznával. Kniha na základě osobních zkušeností autora, který se sám jako obyčejný voják zúčastnil bojů ve druhé světové válce, přináší velmi osobitý a přesvědčivý obrázek o životě trestanců v třetí říši, kteří se jako vojenské služby nehodní dostali do „pekla“ výcvikového tábora, kde lidský život neznamenal nic. Autor zároveň ukazuje, jak to vypadalo za fasádami tzv. velké války, kde probíhaly každodenní malé zápasy o přežití.

Na letní jachtařský tábor na malém ostrůvku, ležícím v těsné blízkosti Sandhamnu, každoročně přijíždějí stovky dětí. Vedoucí ale tak velký počet dětí nezvládají a ty si brzy mezi sebou nacházejí obětního beránka. Šikana nabírá na razanci a každým dnem přitvrzuje. Ukrytý ve stínu zřejmě někdo sleduje každý krok dětí. Zmizí jedno z dětí a k případu je přivolán Thomas Andreasson z policejní stanice v Nacce. Došlo k neštěstí, únosu nebo vraždě? Noru Lindeovou čeká prozatím nejtěžší případ od jejího nástupu do Úřadu pro potírání hospodářské kriminality. Vede trestní stíhání proti majiteli jedné stavební firmy kvůli zpronevěře několika milionů korun a očekává, že dojde k jeho odsouzení. Jenže obžalovaný nechce za žádnou cenu skončit ve vězení a je pevně rozhodnutý se bránit, což má ve finále zdrcující důsledky. Může mít zmizení dítěte souvislost s tímto případem? Thomas je po krátkém působení u jedné bezpečnostní agentury zpátky u policie. Znovu dělá to, co miluje, ale jeho vztah s přítelkyní Pernillou je hodně napjat˘. Když se ujme vyšetřování zmizení dítěte z jachtařského tábora, musí jeho soukromé problémy stranou. Začíná zoufalé pátrání, žas se nemilosrdně rychle krátí…

Vzpomínky Hanse von Lucka jsou v první řadě vyprávěním o válečných taženích tohoto mladého a schopného důstojníka ve službách německého wehrmachtu. Čtenář se nejprve seznámí s tím, jak se mladý muž v duchu rodinné tradice rozhodl nastoupit do Reichswehru, kde se osudově setkal s později legendárním německým polním maršálem Erwinem Rommelem, jehož schopnosti velmi oceňovali i jeho protivníci. Hans von Luck se během války účastnil jako velitel praporu a později pluku všech klíčových tažení nacistické armády, nejprve bleskového tažení do Polska (1939), pod velením Rommela útoku na Francii (1940), invaze do Sovětského svazu (1941–1942), později se znovu pod velením Rommela účastnil jako velící důstojník Německého afrického sboru (Deutsches Afrikakorps) památných bojů v severní Africe (1942–1943) a na konci války spodílel na obranných bojích německé armády po zahájení úspěšné spojenecké invaze v Normandii (1944–1945). Krátce před skončením války byl zajat v bezvýchodné situaci sovětskou armádou a odvlečen na Kavkaz, kde pracoval skoro až do konce svého zajetí v gruzínském pracovním táboře v městečku Tkibuli. Líčení Hanse von Lucka není jen klasickým vyprávěním vojáka o bojích, ale svědectvím o válečné době očima z druhé strany barikády. O inteligenci a mimořádných schopnostech autora svědčí mimo jiné skutečnost, že se mu nejvyšší představitelé německé armády nebáli svěřit politickou misi, jejímž cílem bylo přesvědčit Adolfa Hitlera o nutnosti stažení německých armád ze severní Afriky. Jeho svědectví je důkazem o rostoucích rozporech mezi generály německé armády a politickým vedením nacistické říše. Vzpomínky na ruské zajetí, ale i na střety s protivníky odhalují hlubokou empatii a uznání von Lucka dokonce i vůči svým protivníkům, které dokázal nejen ocenit, ale projevit jim i svůj soucit.

Když jsem roku 1945 vystoupila z lodi, která mě dopravila do Spojených států, moji američtí příbuzní na mě naléhali, abych zapomněla na všechno, co se stalo mé rodině – a mně – během války. Říkali mi, abych na to už nikdy nemyslela a nemluvila o tom. Bylo mi patnáct a oni byli dospělí, tak jsem je poslouchala. Mlčela jsem čtyřicet let. Ale nebyla jsem doopravdy svobodná, dokud jsem nezačala mluvit o tom, co se mi přihodilo jako dítěti. Toto je můj příběh. ------------------------ Irene Butterová, rozená Hasenbergová, byla šťastná malá holčička, když do jejího života poprvé zasáhl fašismus. Napoprvé se její rodině podařilo uniknout, když se vzdala svého majetku a zázemí, opustila příbuzné a odstěhovala se z Německa do Nizozemska. Temný mrak zrůdné ideologie je ale brzy dostihl i tam. Zpočátku měli Hasenbergovi štěstí, jako zázrakem několikrát unikli před transportem do koncentračního tábora, nakonec je ale dostihl stejný osud jako tisíce jiných židovských rodin. V táboře Bergen-Belsen zažila Irene nepředstavitelné hrůzy, strach, hlad, špínu a ponižování, ani ona, ani její rodina ale neztrácela naději. Konečně se zdálo, že se na rodinu usmálo štěstí, dostali se na svobodu, ale ještě cestou z tábora zemřel Irenin otec a ona sama byla odtržena od matky a bratra. Přes všechno zlo, které zažila, přes nenávist a pohrdání, kterým čelila, se Irene rozhodla nebýt obětí holocaustu, odmítla být nepřítelem. Dál vidí v lidech dobro a její celoživotní snahou je „nebýt nikdy tím, kdo jen přihlíží“.

Kriminalisté vzpomínají na nejzajímavější případy z praxe. Poznáte například triky úspěšného sňatkového podvodníka – podobně jako odvážné finty svádivé slečny. Neuvěřitelně se jeví příběh kasaře: po lanu se spouštěl za lupem až do třicetimetrové hloubky. Proč stále platí, že vrah se vrací na místo činu? Jak došlo k utajené vendetě na jižanský způsob uprostřed Prahy? Co přivedlo uznávaného lékaře k nočním zlodějským výpravám do obchodů? Z jakého důvodu vyhlásila kriminální centrála pátrání po tahitské tanečnici? A proč pražský fantom kradl ženám výhradně bikiny? Odpovědi na všechny otázky najdete v této knížce, zahrnující ještě další pozoruhodné případy.