Volvox Globator strana 80 z 91

Strhující autobiografický příběh představuje Nafi Nassim (*1949), dceru afghánského diplomata a Tádžičky, vyrůstající v Afghánistánu v neobvykle svobodném, osvíceném prostředí. Otec i manžel umožní Nafi získat vzdělání, a ta se později stane zdravotní sestrou a jistou dobu dokonce působí ve Francii a Íránu. Když se však k moci dostanou komunisté a do Afghánistánu vtrhne sovětská armáda, změní se její život v peklo: jako vzdělaná žena se západními kontakty je i s celou rodinou neustále ohrožena. Všichni její mužští příbuzní jsou postupně zatčeni, odvlečeni do Sovětského svazu nebo prostě beze stopy zmizí. Mladá žena několikrát riskuje život a prchá přes hory z Kábulu, aby dostala do bezpečí ty, kdo jí ještě zbyli. Získá politický azyl ve Francii, postupně si vybuduje novou existenci, znovu se však vrací do Afghánistánu – chce za každou cenu najít svého syna, donuceného bojovat proti mudžáhidům… Autorka knihu věnovala všem ženám, které musí žít v exilu.

Rozsáhlá dvousvazková publikace podává v 1 200 biofilmografických heslech vyčerpávající přehled o životě a díle významných herců a hereček řady národních kinematografií celého světa (vyjma herců českých) se zvláštním zřetelem na jejich význam v kontextu celosvětového vývoje filmu. Slovník zahrnuje ty osobnosti, které aktivně tvořily na přelomu 80. a 90. let bez ohledu na jejich věk. Profil každé osobnosti tvoří faktograficky zhuštěné životopisné údaje s přihlédnutím k uměleckým úspěchům včetně ocenění (Oscary, Césary, Zlaté glóby, festivalové ceny a další) na divadle, ve filmu i v jiných tvůrčích oblastech, portrétní fotografie, filmografie a odkazy na články v českém tisku.

"Tséhóné'o" znamená v jazyce Šajenů "to, co roste". Pro Šajeny jsou to živé bytosti přinášející lidem požehnání. S respektem k hlubokému vztahu rostlin a lidí vyvíjejícímu se po tisíce let skládají autoři mozaiku rostlinných druhů, známých i exotických, které měly nebo mají pro Šajeny význam v léčení, při výrobě předmětů, v náboženském životě, jako součást jídelníčku apod. Z této mozaiky zároveň vystupuje mnohobarevný, dynamický a v mnohém překvapivý obraz Šajenů 19. a 20. století. Šajeni nebyli jen společností válečníků, lovců bizonů a zubožených indiánů z rezervace, ale také zručných švadlen, pěstitelů kukuřice, obchodníků a zbožných lidí. Tuto ojedinělou etnobotanickou monografii tvoří tři části. Po nezbytném seznámení se s šajenskými dějinami a kulturou, následuje obecné zamyšlení nad významem rostlin v životě Šajenů. Největší prostor dostává přehled rostlinných druhů, seřazených podle čeledí, s botanickým popisem, perokresbami, údaji o využití a dalšími etnologickými a historickými souvislostmi. Botanici jistě ocení slovník synonym, překladatelé slovník anglických názvů a milovníci jazyků množství šajenských výrazů. Zájemce o indiánské kultury potěší hlubší pohled na jednu z těch nejvýznamnějších kultur.

Kniha obsahuje dvě povídky Román v devíti dopisech a Plazunkov. Tyto dva drobné skvosty z povídkové tvorby Dostojevského přibližují čtenářům další z galerie petrohradských postaviček. Plazunkov se stává obětí kruté hry svého prohnaného nadřízeného a vinou své naivity přichází nejen o všechny peníze, ale i o nevěstu a ocitá se na samém dně. Také v Románu v devíti dopisech se hraje o přátelství mužů a o čest ženy: tentokrát vítězí lstí žena, které se podaří zatajit nevěru.

Čtyři povídky významné současné maďarské dramatičky, režisérky a spisovatelky Kataliny Thurózcyové: Smrt V.I. by se snad nejlépe dala nazvat bizarní parodií poměrů (nejnovějších i těch trochu starších) v Rusku. Povídka Starobyle vonící dáma není jen črta ze staré Prahy, ale současně i poděkování B. Hrabalovi za vše, co jeho tvorba čtenářům přináší. Hluboká znalost díla tohoto českého spisovatele umožnila autorce až obdivuhodně se přiblížit téměř nenapodobitelnému Hrabalovu stylu. Soubor doplněn texty Pojď, Horatio! a Přebolí?, z nichž pozorný čtenář snadno vycítí úzký vztah autorky k dramatickému umění.

Rocková hudba by nebyla to, co je, bez Deep Purple. Deep Purple by nebyli tím, čím se stali, bez Iana Gillana. Slavný zpěvák slavné skupiny napsal paměti, a tak v mnoha ohledech kontroverzní osudy skupiny před námi vyvstávají, viděny očima nejpovolanějšího. Konečně se dozvíte, jak to bylo se vztahem Iana Gillana a Ritchie Blackmorea či co se stalo při natáčení Smoke on the Water. Gillan popisuje třicet let spojených s domovskou skupinou, nevynechává však ani svoje začátky v hloubi 60. let či pozdější účinkování s Black Sabbath a úspěšnou sólovou kariéru.

V této povídce z raného období Dostojevského tvorby (1846) autor zkoumá jednu zpostav petrohradského "dna", bezvýznamného úředníčka pronásledovaného strachem o místo, jehož dvojtvářnost vrcholí tragikomickým koncem, připomínajícím známou povídku Přivedla žebráka na mizinu z Nerudovch Povídek malostranských.

Tato publikace vyplňuje mezeru na českém knižním trhu, neboť nabízí nejen nový překlad Tomášova evangelia, ale poprvé také jeho koptský text a řecké fragmenty. Je proto určena nejen laikům, ale i odborníkům z řad teologů a religionistů. Kniha je opatřena

Soubor legend, sebraný V. V. Tomkem, který zde přinášíme, nebývá uveden ani v podrobných přehledech Tomkovy bibliografie. Vznikl patrně jako vedlejší produkt jeho pilné heuristické činnosti, případně využil starších zpracování těchto literárních útvarů. Že se Tomek věnoval legendám i podrobněji je zřejmé - kromě jeho jiných prací o českých legendách - z jeho úvahy v Časopisu českého musea "Svatá Ludmila a Čechy za jejího věku" uveřejněné v roce 1860, kde dokazuje, že latinská legenda o sv. Ludmile vznikla nedlouho po jejím zavraždění.

Soubor legend, sebraný V. V. Tomkem, který zde přinášíme, nebývá uveden ani v podrobných přehledech Tomkovy bibliografie. Vznikl patrně jako vedlejší produkt jeho pilné heuristické činnosti, případně využil starších zpracování těchto literárních útvarů. Že se Tomek věnoval legendám i podrobněji je zřejmé - kromě jeho jiných prací o českých legendách - z jeho úvahy v Časopisu českého musea "Svatá Ludmila a Čechy za jejího věku" uveřejněné v roce 1860, kde dokazuje, že latinská legenda o sv. Ludmile vznikla nedlouho po jejím zavraždění.

Třetí část dnes již klasického Castanedova svědectví o soudobém čarodějnictví v Mexiku. Pod vedením dona Juana a dona Genara se Castaneda již desátý rok učí dívat tak, aby "viděl". Učí se "zastavit svět" kolem sebe – prolomit ono všeobecné skálopevné přesvědčení, že to, co vnímáme, skutečně je, protože cesta bojovníka vede trhlinou v této jistotě.

Autor zajímavým a vzrušujícím způsobem vysvětluje, že svitky, napsané hebrejsky a aramejsky ortodoxní židovskou sektou mezi lety 150 př.n.l. a 68 n.l, byly součástí větší knihovny, jejíž rukopisy dokazovaly, že křesťanství bylo částí početnějšího hnutí v židovské komunitě. Kniha však neobsahuje jen základní informace, ale vrhá nové světlo na různé aspekty historie a výzkumu svitků.

Když vyšla kniha Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, vypukl poprask. Okamžitě se stala bestselerem, byla přeložena do mnoha jazyků a prodána v nákladech, o jakých se může nakladateli jen zdát. A tak není divu, že se dočkala nejrůznějších reakcí – včetně reakce literární. Ženy jsou z Prsu, muži z Chujoše A. Collinsové a E. Sullivana je parodií slavné knihy Johna Graye, s velkým úspěchem vydané i u nás. Vtipně napsaný doplněk, který uvítal i sám autor bestselerové předlohy, má podtitul Návod poslední záchrany, jak se vyhnout vzájemnému porozumění a vyrovnat si účty v partnerských vztazích .

Autor předkládá zájemcům o dějiny literatury a okultismu studii, která mapuje vývoj okultismu od osvícenství do 1. pol. 20. století. Činí tak na příkladech jednotlivých představitelů tohoto myšlenkového proudu, a to zejména těch, kteří významným způsobem ovlivnili světovou literaturu (Cazotte, Goethe, Novalis, Poe, Balzac, Bulwer-Lytton, Baudelaire, Rimbaud, Huysmans, de Maupassant, Strinberg, Meyrink aj.). Zařazuje sem ale i takové autory, kteří se věnovali spíše nebeletristické tvorbě, a to velice rozmanitého ražení (křesťansky orientovaný de Saint-Martin, theosofka Blavatská, temný mág Crowley aj.). Kniha je doplněna o reprezentativní antologii.

Autor zajímavým a vzrušujícím způsobem vysvětluje, že svitky, napsané hebrejsky a aramejsky ortodoxní židovskou sektou mezi lety 150 př.n.l. a 68 n.l, byly součástí větší knihovny, jejíž rukopisy dokazovaly, že křesťanství bylo částí početnějšího hnutí v židovské komunitě. Kniha však neobsahuje jen základní informace, ale vrhá nové světlo na různé aspekty historie a výzkumu svitků.

Prvotina jednoho z nejslibnějších prozaiků lužickosrbské literární scény, soubor jedenácti povídek, v nichž hrdina hledá svůj ráj . Neokázalé, zdánlivě neosobní zachycení problému se vyvíjí v tiché drama touhy, která nemůže dospět uspokojení, ale i přes zdánlivou tragičnost jednotlivých osudů jako by Mětowá rozprostírala křehkou oponu asociací, jež mohou vnímavému čtenáři určitou naději poskytnout.