Volvox Globator

Hugleikur Dagsson je islandský karikaturista, spisovatel a komik, který se narodil v roce 1977 a od té doby dýchá vzduch a dělá vtipy. . https://volvox.cz/images/dot.gif V zimě svítí na Islandu slunce jen tři hodiny denně. V létě na Islandu slunce vůbec nezapadá. Islandský národní nápoj se jmenuje „Černá smrt“. Islandské národní jídlo je shnile žraločí maso. Na Islandu jsou jeho knihy kultovním bestsellerem. Je známý svým jednoduchým stylem a opravdu hodně černým humorem. V češtině mu vyšlo už pět knih, jejichž názvy A tomu se mám smát?, To má být legrační?, A to je nějaký vtip? , Lidové fláky a Jste nuly, které jeho dílo trefně vystihují – buďto se budete válet po zemi smíchy, nebo vás Dagssonovy kresby okamžitě pohorší a odpudí. Tématu smrti se rozhodně nevyhýbá a během let 2017 – 2021 nám umíchal koktejl nasycený černočerným humorem. V pořadí již šestý soubor brutálních vtipů kreslených nejjednodušším možným, a přesto nezaměnitelným způsobem, si buď okamžitě oblíbíte, nebo pohoršeně odložíte stranou. Nevhodné pro děti a mládež a citlivější jedince. Jste-li opravdový loser, toto je kniha pro vás! Hugleikur Dagsson: „Doufám, že nemám žádné prorocké schopnosti, protože spoustu věcí, co jsem nakreslil, bych nechtěl zažít.“

"Říkají mi, že napsat tak otevřenou knihu chtělo hodně odvahy, jenže já ji psal, protože jsem se potřeboval zamyslet nad svým životem. Vím, že každý někde v mé knížce zahlédne sám sebe, a to, kam ho můj příběh může zavést, je důvod, proč se o něj dělím." Paul Stanley Inspirativní biografie jedné z nejtrvalejších rockových ikon začíná v již 50. a 60. letech minulého století, v době, která byla pro Paula Stanleyho traumatizující a bolestná i kvůli vrozené vadě zvané mikrotie - budoucí frontman skupiny KISS vyrůstal pouze s jedním uchem, byl tedy zčásti neslyšící. Nelehké okolnosti v něm však vzbudily vnitřní touhu uspět v tom nejnepravděpodobnějším oboru: v hudbě. Stanleyho vzpomínky, doplněné dosud nepublikovanými fotografiemi, jsou plnohodnotným a neúprosným portrétem rockové hvězdy. Kytarista a zpěvák zde odhaluje neuvěřitelné vzestupy a stejně neuvěřitelné pády ve svém životě i v kapele. Syrově popisuje bouřlivou dynamiku svých osobních vztahů v uplynulých čtyřech desetiletích. Kronika příběhů skrývajících se za slavnými skladbami je v českém vydání knihy rozšířena o barevnou fotografickou přílohu z koncertů, které skupina KISS odehrála v Čechách v letech 2008-2023.

Alegorický román Kamenná orgie Jevhenije Kononenko v sobě spojuje dva symbolické, vzájemně se prolínající příběhy. Každý z nich se odehrává v jiném časovém období: jeden vypráví o životě společenství prvních křesťanů ještě před tím, než Římská říše přijala křesťanství. Druhý děj probíhá v současnosti, v blíže neurčeném místě, má mírně fantaskní nádech a zároveň odkazuje na onen příběh z dávné minulosti. Autorka s ironickým nadhledem líčí manželské drama spisovatelky a programátora, kteří docházejí k poznání, že rozluštit tajemství jejich životů není vůbec snadné – nevyjasněné vztahy je nechrání, nýbrž jim ubližují. Román se ptá na řadu důležitých otázek. Dá se vůbec změnit osud, dá se ovlivnit skutečnost? Je všechno, co se s člověkem děje, nevyhnutelné? Byly pocity lidí v dávných časech stejné jako dnes? A kdy si muž skutečně začíná vážit ženy? A odpovídá si, že porozumění mezi pohlavími už nenapomáhají zaběhlé šablony chování, ale vytváření hodnot a seberealizace.

Není snad nic důležitějšího než poznání, kým jsme a jaký je smysl našeho života. V této knize hledá autorka odpovědi na otázky: Kdo je člověk? Existuje duše? Co je vědomí? O co usilovali staří Egypťané? Snaží se podle svých možností proniknout oblast mýtů, umění, náboženství, magie, filosofie, psychologie, medicíny, fyziky i matematiky – a pokouší se tak o syntézu a originální úhel pohledu na základní otázky. Dívá se z pozice nezaujatého, zvídavého člověka, který se celý život zabývá výtvarným uměním a hermetismem. Abychom pochopili význam symbolu, je třeba zapojit obrazovou představivost, což nám může pomoci porozumět souvztažnostem skrze intuici. Proto se autorka rozhodla svoji knihu postavit z velké části na ilustracích, se kterými strávila mnoho času a mohla proto jejich symboliku do hloubky vstřebat. V bohatě ilustrované knížce představuje staré egyptské symboly zejména v kontextu psychologie C. G. Junga a filosofie A. Schopenhauera. Záměrem je vybídnout čtenáře k přemýšlení o lidské podstatě. Kniha je vhodná pro široké publikum.

„Člověk není ani svobodným, ani nesvobodným, nýbrž může se toliko cítit svobodným, právě tak jako nesvobodným.“ Úvaha O lidském jednání – věnovaná tématům svobodného rozhodování a svobodné vůle – představuje úvod spisu významného představitele kulturního života třicátých a čtyricátých let Bohuslava Brouka, na němž autor pracoval v letech 1954–1958 v Melbourne a Londýně a který zamýšlel předložit jako habilitační práci. Závěr celého spisu je pro čtenáře k dispozici pod názvem O šalbě svobody a filosofie (Volvox Globator, 2011).

Francouzský psychoanalytik Erik Porge si ve své práci klade za cíl navázat na svého předchůdce Jacques Lacana, který do seznamu pudů (orální, anální, skopický) zařadil i pud invokační (poslechový). Pojmem „stadium echa“ nazývá Porge strukturální moment, který leží na pomezí mezi křikem a oslovením, předchází stadiu zrcadla a zároveň je i jeho součástí. Ve snaze o jasnou formulaci invokačního pudu se autor vrací ke klinickým jevům, jako je echolálie u autismu, objasňuje funkci psychoanalytikova mlčení a zabývá se strukturálními otázkami, mezi které je možné zařadit Nadjá [surmoi].

Dlouho očekávané paměti Wernera Herzoga líčí v 36 krátkých pasážích scény a obrazy z neuvěřitelně bohatého autorova života, doplněné jeho krátkými úvahami. Zachycují život v rozpětí jednoho století, který by se nevešel ani do jednoho z jeho slavných filmů. Mladý, věčně hladový Herzog, s nímž matka uprchla z rozbombardovaného Mnichova do chudičké vsi v Alpách, vyroste v mladíka toulajícího se osaměle světem, na něhož záhy číhá v nejzazších končinách Egypta v horečkách smrt. Je to nadšenec a ctižádostí poháněný individualista, který uprostřed džungle tiše rozmlouvá s rozběsněným Klausem Kinským a rozpláče se u smrtelného lože přítele Bruce Chatwina. Ať už mluví o situacích během natáčení, jež občas ohrožují i životy ostatních, nebo o svém vztahu s Kinským, vždy jsou ve hře riziko a silné emoce. Tato kniha plná nespoutané touhy po životě a údivu nad naším nádherným světem je skutečnou literární událostí.

Knihou Čistota ticha přináší Stanislav Struhar další sbírku křehkých a průzračných próz, kterými zaujal i čtenáře za hranicemi Rakouska. Tichou poezií a svému stylu vlastní estetikou vypráví o osudech nejen Rakušanů a Čechů v současné Vídni a uchopuje tak téma více než aktuální. Stíny ticha Když Jakub dorazí na babiččin pohřeb, je už dospělý. Sám ve Vídni potkává Vídeňanku, se kterou se kdysi znal, a tentokrát s ní poprvé mluví německy. Jejich matky se znepřátelily, ovšem on se s dívkou setkává znovu, nečekaně však obdrží telefonát. Lehkost ticha Emmerich je nejlepší zahradník na Ústředním hřbitově, už odmala miluje květiny, ovšem trpí pocitem osamělosti. Jednoho dne stane u nemocničního lůžka kamarádky z dětství, která se kdysi přikláněla k radikálním názorům. Všechny milované stíny Herwig se vrací domů poté, co se jeho máma rozešla s přítelem. Vídeňské parky neztratily své kouzlo a literatura i hudba jeho mládí ho provází na každém kroku. Konečně se jeho máma zase usmívá, ovšem z hlasu jí zaznívá starost, kterou občas cítil v době, kdy umřel táta. Nebe ciziny Jen co se Viktor nastěhuje do vídeňského bytu svého bratra, potkává jeho nevlídnou sousedku. Jeho krajané ho před ní varují, ovšem netrvá dlouho a Viktor se s ní setkává znovu.

Próza vypráví především o hledání a tápání mladého muže, který v polovině osmdesátých letech dvacátého století přichází do Prahy studovat vysokou školu technického oboru, ale duší je umělcem. V Praze hlavní postava prózy zakládá rockovou kapelu, zajímá se ale i o mnohé jiné v kulturním a duchovním dění té doby. Postupně se hrdina dostává do stále větších problémů, především osobních. Po převratu ve společnosti v osmdesátém devátém roce se situace hlavní postavy spíše ještě zhoršuje, nedokáže se v nové době zorientovat. Posléze je u hlavní postavy diagnostikována schizofrenie a ve třiceti letech hrdina zemře. Próza zachycuje, specifickým způsobem, viděním přes vnímání hlavní postavy knihy, situaci v české společnosti a její proměnu v přelomových letech, zobrazuje tuto dobu prostřednictvím jedinečného, individuálního příběhu, který je ovšem svým způsobem příznačný, vždyť mladého hrdinu přicházejícího do velkoměsta s mnoha ideály a na konci příběhu zcela zničeného známe ve zpracování řady autorů minulosti. Autor vychází ze skutečných postav, jejich osudy jsou ale pozměněné. Vyprávění je ztvárněno poměrně tradičním, přehledným způsobem, autor zdaleka tolik neexperimentuje jako v některých svých předchozích prózách a prakticky nepoužívá pro jeho způsob psaní typických parodických postupů, persifláží a mystifikací.

Kniha se zabývá původem tarotu a možnostmi jeho užití. Obsahuje popis 78 tarotových karet, jejich základní a obecné významy a jejich interpretace v určitých oblastech života. Provede čtenáře krok za krokem vykládáním z tarotových karet. Detailně probírá, jak karty používat, jak postupovat při jejich vykládání a čtení.Publikace uvádí tradiční významy tarotových karet, jejich spojení s řeckou mytologií, s klasickou symbolikou čísel, s astrologickými a kabalistickými hodnotami; popisuje jejich základní principy, obecné významy a moderní interpretace ve stěžejních oblastech života, významy odrážející existenciální problémy i záležitosti všedního dne. Přehledný a podrobný text může sloužit jako průvodce především těm, kdo s tarotovými kartami teprve začínají. Mimo jiné obsahuje návody na výrobu vlastních jednoduchých symbolických karet.

Richard Brautigan, americký spisovatel označovaný jako poslední a nejliterárnější z beatniků, je českým čtenářům dobře znám. Již v roce 1986 Olga Špilarová přeložila jeho knížku V melounovém cukru, která se stala v tehdejším Československu kultovní. Brilantní próza Detektivem v Babylónu byla poprvé vydána v roce 1977 s podtitulem Román soukromého očka roku 1942. Už obálka prvního vydání napovídá, že se nebude jednat o klasický detektivní příběh, ale o vyprávění, které si tento žánr bere jako odrazový můstek k vytvoření absurdního příběhu, v němž se vedle nespočtu humorných situací obnažuje lidská existence. Ne nadarmo byla novela nazvána metafyzickou detektivkou. Hlavní postava C. Card je vystaven neutěšené životní situaci (nuzné podmínky, dluhy, hlad) a zároveň prožívá blaženost vyvolávanou sněním. Kdykoli je schopen „přepnout“ a ocitnout se ve starověkém Babylónu, kde je vždy úspěšný a vždy po boku krásné přítelkyně Nana-dirat. Ovšem popis dění jednoho odpoledne a večera, ve kterém C. Card po velmi dlouhé době plní zakázku, se může jevit přinejmenším stejně absurdním jako svět snění. Vykreslení všech postav i situací je nesmírně trefné a vtipné.

Strhující, detailní a upřímné vzpomínky heavymetalového hudebníka a zakládajícího člena skupiny Black Sabbath – kapely, kterou časopis Rolling Stone nazval „Beatles heavy metalu“. S více než 70 miliony prodaných desek pomohli Black Sabbath vytvořit samotný žánr, a to díky charakteristickým hutným riffům, podladěným kytarám a apokalyptickým textům. Baskytarista a hlavní textař Geezer Butler při tom sehrál obrovskou roli – od návrhu jména kapely, až po využití své fascinace hororem, náboženstvím a okultismem. Příběh, o kterém vypráví Into the Void, se odvíjí z dob, kdy kapela začínala jako bluesové kvarteto v Birminghamu. Butler otevřeně píše o svém dětství v sedmičlenné dělnické rodině i o tom, jak jeho deziluze z organizovaného náboženství a třídních systémů dala vzniknout textům a uměleckým tématům, které bezesporu dodnes silně rezonují s fanoušky po celém světě. Into the Void odhaluje měkčí stránku heavymetalové legendy a popisuje formování jedné z nejvíce vzrušujících rockových kapel. Stejně jako Geezerovy basové linky je originální, dramatická a v mnohém překvapivá.

První z devíti knih, Učení dona Juana, inspirovaných setkáním Carlose Castanedy s donem Juanem; první svazek „fenoménu Castaneda“, který se rázem stal kultovní knihou své generace a mezi filosofickými bestsellery světa se drží už čtyřicet let.Tato jedinečná zpráva o setkání s yaquijským čarodějem nás zavádí do světů, v nichž platí jiné časoprostorové zákony, které jsou však stejně skutečné jako ten, na nějž jsme zvyklí

V knize Oddělená skutečnost Carlos Castaneda překonal hrůzu ze světa čarodějů a vrátil se k donu Juanovi. Učení s ním je náročné, nebezpečné, ale občas i veselé. Castanedovi se sice nedaří proniknout do skutečnosti, z níž bojovníci čerpají sílu, ale vynaložená námaha nebyla marná, protože na této cestě dostává i obyčejný svět zcela nové, netušené dimenze.

Cesta do Ixtlanu je třetí částí dnes již legendárního svědectví o soudobém čarodějnictví v Mexiku. Pod vedením dona Juana a dona Genara se Castaneda již desátý rok učí dívat tak, aby „viděl“. Učí se „zastavit svět“ kolem sebe, prolomit ono všeobecné skálopevné přesvědčení, že to, co vnímáme, skutečně je, protože cesta bojovníka vede trhlinou v této jistotě.

Ilustrovaná Modlitba Páně Alfonse Muchy je duchovním dílem, které se svojí ornamentikou řadí k vrcholům české secese. Otčenáš vyšel poprvé v Paříži v roce 1899 a Mucha si přál jeho prostřednictvím představit způsob, jak lze skrze archetypální křesťanskou modlidbu dojít k božskému ideálu, nejvyššímu stavu duchovního bytí. Vychází ze zednářské symboliky a z pokusů s mimosmyslovým vnímáním, kterým se zabýval v kruhu zájemců o vyšší světy spolu se svým přítelem C. Flammarionem. Na své duchovní cestě si Mucha uvědomil, že základními kameny lidskosti jsou tři ctnosti – krása, pravda a láska. Šířením této myšlenky chtěl přispět k povznesení lidského bytí a v konečném důsledku k rozvoji lidstva. Grafické listy symbolizující putování člověka za božstvím i průvodní slovo dokazují autorovu jedinečnou schopnost propojit krásu obrazu s hlubokým duchovním prožitkem. Filozoficky laděný litografovaný text je zdobený ornamentem a doplněný vlastními kaligrafiemi. Otčenáš byl Muchovým prvním uměleckým a filozofickým manifestem a Mucha sám toto dílo považoval za své nejlepší. V roce 1900 vystavil knihu a přípravné črty na Světové výstavě v Paříži a byl hluboce poctěn, když se jeho ilustracím dostalo pozornosti císaře Františka Josefa I.