Volvox Globator strana 3 z 76

Temný, antiutopicky laděný román populárního, dnes již kultovního skotského spisovatele, je příběhem vášně, zvrácené lásky, zrady a smrti. Děj je zasazen v blíže neurčené době v bezejmenné zemi, vysávané občanskou válkou. Krajinou se potulují partyzánské skupinky a zabíjejí a plení na každém kroku. Vtrhnou i do poklidného a odloučeného života dvojice hlavních hrdinů, Abela a Morgan, kteří obývají rodinné šlechtické sídlo. Prastarý zámek, svědek jejich temného tajemství, je vlastně dalším hrdinou a stejně jako Abel a Morgan, ani on neunikne pohromě, která je jen odrazem rozkladu uvnitř jeho zdí.

Přední švédský spisovatel se po osmileté přestávce vrátil k próze románem vycházejícím ze skutečné historické události: základem příběhu je čtyřleté působení německého lékaře Johanna Friedricha Struenseeho na dánské politické scéně. Struensee byl roku 1768 zaměstnán jako osobní lékař slabomyslného krále Kristiána VII., ale ve skutečnosti se brzy stal nejmocnějším mužem v zemi. Strhl na sebe veškerou moc absolutistického panovníka a pokusil se o praktickou realizaci osvícenských myšlenek, jejichž byl přívržencem. Pomocí dekretů provedl (celé jedno desetiletí před pádem Bastily!) revoluci shora - mimo jiné zrušil řadu aristokratických výsad, omezil výdaje na armádu, zavedl svobodu tisku a náboženského vyznání. Tím si samozřejmě u dvora udělal řadu nepřátel, kteří se nakonec rozhodli k protiútoku. Za záminku jim přitom posloužil jeho tajný poměr s Kristiánovou ženou, královnou Karolínou Matyldou. Struensee byl zatčen, popraven a všechno se mohlo vrátit do starých kolejí...

Paměti M. A. Salingerové, líčící život se slavným otcem, nabízejí otevřený pohled do soukromí spisovatele, na jeho mýtus, jaké to je být jeho dcerou, i na to, jak charismaticky působil na ženy, které mu byly nejbližší. Jde o moudré a okouzlující svědectví, zachycující Salingerovu izolaci od světa, protkanou okamžiky veselí a oslnivé krásy. Autorka vstupuje i do života rodičů před svým narozením, popisuje jejich dětství, úděsné zážitky za 2. světové války a zejména otcovy počátky literární dráhy. Současně se také vyrovnává s temnými fázemi vlastního života a popisuje hledání cesty ke svému dítěti.

Další vydání úspěšného románu jedné z nejvýraznějších osobností současné anglické literatury — Iana McEwana. Příběh o generačním problému, pocitu osamělosti a neuchopitelnosti okolního světa zcela strhujícím způsobem odhaluje syrovost současnosti, kde takové faktory jako rozpad rodiny, nenávist či tragedie jsou spíše symbolem stejně jako zahrada zalitá betonem, čímž jako by se mělo stmelit to, co se nenapravitelně jednou rozpadlo.

Soubor povídek. Reprint původního vydání z roku 1936. Povídkový soubor autora známého především svými svéráznými pracemi filosofickými a svébytným životním postojem, reprint původního vydání Janda – Sfinx z roku 1936 s předmluvou od J. Kodíčka. Obsahuje povídky: Slavná Nemesis, Jak bude po smrti, Já a strýc, Podivná příhoda, Historie, Skutečná událost sběhnuvší se v Postmortalii, Helena Marná, Jedné noci snil, V létě 1902, V zasněném údolí, Arta, Cestuje do města D., Sta a sta žen.

Publikace vypráví příběh Války proti drogám , kterou K. Evans označuje za nejdelší válku novodobé historie. Ukazuje její kořeny a široké veřejnosti odhaluje dosud většinou neznámé skutečnosti o počátcích kriminalizace drog ve Spojených státech i o tom, jakým způsobem byla Válka exportována do celého světa. Autor rovněž mapuje nástup nových syntetických drog a vytvoření moderního obchodu s drogami. K. Evans, soudce nejvyššího soudu ve Velké Británii, po deset let žijící ve Spojených státech, a nyní na odpočinku ve Walesu, mnoho let pracoval s mladými delikventy , které obhajoval před soudem. Na základě své praxe a odhalených historických skutečností požaduje legalizaci měkkých drog a změnu celkového přístupu společnosti k drogové problematice.

Sbírka básní, textů a deníků představuje působivý výbor z díla Jiřího Melicha (*1953), spisovatele, esejisty, básníka a vysokoškolského profesora.

Pokud získáte při četbě této knihy pocit, že to, co právě držíte v rukou, je patologické, obsesivní a snad i šílené, tak jste právě trefili do černého. Taková je Dražba série č. 49 — předehra pro volné pokračování mistrovské Duhy přitažlivosti — slatina slovních hříček, jemné satiry, inteligentního jazyka a výjimečného humoru. Vyprávěním se jako tenká nit line hranice mezi tím, co představuje gnostické šílenství a co jen pomyslný krůček k šílenství, a v tom osciluje hlavní hrdinka Oidipa Maasová, vykonavatelka závěti svého zesnulého milence, žalostně a téměř paranoidně toužící po alternativní komunikaci. Tato Pynchonova práce je mnohými odborníky považována za naprostý vypravěčský triumf, za okultní knihu se záplatkou na hranici surrealismu, plnou tajemné a zastřené symboliky, jíž dominuje záhadná organizace Trystero, a současně za jemný náčrt roztříštěnosti americké kultury posedlé konspirací.

Krátkou novelu Moje zápisky (1908), jejíž vydání bylo v Sovětském svazu až do nástupu perestrojky zakázáno, pokládal L. Andrejev (1871–1919) za své nejzdařilejší dílo. Novela byla původně zamýšlena jako pokračování dramatu Sáva (1906), její hrdina se však nakonec stal jeho přímým protikladem a samotný text ostrým útokem proti ideji Lva Tolstého »o neprotivení se zlu násilím«. Moje zápisky vzbudily po svém vydání značný, vesměs však kritický ohlas. Vypravěčem je vězeň odsouzený za hrůzný čin k doživotnímu vězení, a proto se právě zde snaží nalézt smysl svého života není-li možné změnit vnější svět, je třeba najít vlastní svobodu a tu nachází právě ve vězeňském životě – v jeho řádu. Ve vězení si vytváří vlastní filosofii »železné mříže«. Vylepšuje a zpřísňuje vězeňská pravidla a dokonce i po propuštění na svobodu tuto filosofii nadále vyznává a svůj dům si staví jako vězení s celou, v níž ho hlídá najatá stráž. Nadále věří, že naše vězení je nesmrtelné.

Publikace nabízí ucelený pohled na jednu z nejdominantnějších částí Prahy. První část se věnuje historii Vyšehradu od počátku jeho existence až do nástupu 21. století. Část druhá provází čtenáře po všech zdejších objektech, nabízí jejich popis, seznamuje s jejich historií a představuje méně známé pověsti či události, které jsou s nimi spojeny. Třetí část je zasvěcena proslulému hřbitovu od jeho počátků včetně podstatných skutečností o více než stovce významných osob, jejichž hroby tu čtenář může nalézt. Část závěrečná se pak zabývá nejbližším podhradím.

Publikace představuje sbírku povídek, která pojednává o cestě současných mágů. Šamanský úder je okamžik, kdy se mága dotkne velikost a on jí poté zprostředkuje veškerenstvu básnickým obrazem či uměleckým dílem, a tak otevře brány lidského podvědomí. Šamanská tvůrčí potencialita tak vynalézá symbolické příběhy s takřka hypnotickým účinkem. Šamanský tvůrčí úder je léčba šokem: vynález vlastního, niterně cítěného omráčení, po němž přichází překvapující nápad, který rozbíjí nudnou příčinnost a plodí nový aspekt světa a nové poznání, že cokoli v člověku může být jinak. - Václav Návrat vystudoval Akademii múzických umění, zabývá se hrou na barokní a klasicistní housle. Je sólistou a uměleckým vedoucím několika souborů staré hudby, s nimiž natočil řadu CD. Je skladatelem a majitelem studia Rituart, ve kterém vytváří soudobou počítačovou hudbu pro spojení s živými nástroji. Je malířem a ilustrátorem, maluje symbolistní obrazy s „šamanskými“ prvky jako svobodný záznam cest po různých vrstvách realit. Je autorem mnoha básní, povídek, esejů, divadelních her a scénářů, v nichž uplatňuje svá intenzivní studia duchovních nauk a vizionářské koncepty vyjadřované uměním...

Roku 1922 byla vytvořena Velká Praha připojením řady obcí: nově vzniklých měst (Královské Vinohrady, Karlín, Smíchov, ap.) a více než třiceti okolních vesnic. Některé si ještě dlouho uchovávaly venkovský ráz, jiné se rychle měnily v městské čtvrti. O historii, kulturních památkách i o různých zajímavostech těchto „obcí vůkolních“ poutavě vypravuje tato kniha.

Neznámá povídka významného filozofa "stříbrného věku", autora Dialektiky mýtu, který byl za sovětské vlády uvězněn a pracoval jako vězeň na stavbě Bělomořského kanálu. O jeho prozaických pracích se dovídáme až dnes — Losev jako svoje vzory uváděl E.T.A. Hoffmanna a E.A. Poea. Povídka z roku 1932 je zpovědí člověka, který byl jako gymnazista divadelní fanoušek a měl svoje ideály, ale nakonec dochází k dezintegraci jeho osobnosti. V této souvislosti můžeme mluvit o podobnosti s Dostojevského Zápiskami z podzemí. Duševní zlom vede hlavního hrdinu až k zapálení městského divadla, kde uhoří stovky lidí. Jádrem výpovědi je "živý sen", v němž mýtický falus zaplaví svým semenem celou zemi a zde se pak rodí jen bezduché opice. Tato miniatura, kterou můžeme přiřadit rovněž k sci-fi novelám M. Bulgakova, představuje mistrovský text. Varuje před dehumanizací, rozpadem systému hodnot a ztrátou souvislostí.

Román Věž, talentovaného waleského autora, je zasazen do prostředí ostrova Anglesey. Ten je z dávné historie známý jako centrum keltských učitelů a kněží – druidů, z raného středověku jako bašta nezávislých velšských knížat a dnes jako tradiční region, kde se stále – i přes erozivní působení globalizačních a asimilačních procesů – uchovává kontinuita velšského jazyka, kultury a způsobu života. Věž autorova románu bývala kdysi větrným mlýnem, potom zříceninou, dnes je nákladně a okázale renovována. Tento symbol něčeho trvalého i měnícího se v Hughesově vyprávění stává objektem, s nímž jsou po jednotlivých kapitolách spojeny prolínající se osudy hlavních postav. Hughesův román Věž tak představuje vynikající psychologickou sondu vztahu lidí a místa i poetickou evokaci krajiny.

Publikace představuje výbor osmdesáti básni z díla významné polské autorky. Básnířka byla českému čtenáři poprvé představena v roce 1979. Ewa Lipská se narodila roku 1945 v Krakově — vystudovala krakovskou Akademii krásných umění a poté v roce 1967 debutovala sbírkou Wiersze (Básně), po ní následovaly další básnické sbírky, za které obdržela řadu významných polských literárních cen. Sbírku uspořádal podle autorčiny pozdní tvorby Libor Martinek, který dílo rovněž opatřil úvodem a doslovem.

H. James se narodil v Americe, téměř celý život však působil v Británii, jejíž občanství přijal až roku 1915. Častým námětem jeho próz bylo právě přesídlení Američanů do Evropy a jejich reakce na prostředí starší evropské civilizace, stejně jako tzv. »kažení nevinnosti«. Oba tyto motivy pak spoluvytvářejí základní osnovu jeho slavného románu. Hlavní hrdinkou je mladá Američanka, Isabel Archerová, kterou po smrti otce přiveze teta do Anglie, kde poté žije s její rodinou. Isabel je krásná a inteligentní, takže o nápadníky není nouze. Brzy jí navrhne sňatek mladý a bohatý přítel jejího bratrance. Sám bratranec Ralph je do ní rovněž zamilovaný, má však tuberkulózu, a proto se ženit nechce. Isabel nabídku odmítne a odmítá i dalšího nápadníka, který o ni usiloval už v Americe a rozjel se za ní do Anglie. V Římě,kam s tetou odjede, se seznámí s Gilbertem Osmondem, starším, lehkovážným a sobeckým člověkem, jenž rozházel své jmění a vidí příležitost ve sňatku s Isabel, která zdědila peníze po svém strýci. Isabel se do něj zamiluje a vezme si ho. Ke sňatku přispěje i pletichářská madam Merlová, později se ale Isabel dozví, že Osmondova dcera Pansy je vlastně též dcerou madam Merlové. Isabelin život se sňatkem s Osmondem změní v utrpení, přesto je rozhodnuta v manželství setrvat, byť ji její bývalý snoubenec láká, aby s ním odjela. H. James zde rozehrává střet mezi inteligentní a nezkaženou, současně však nezkušenou Američankou Isabel, jejím snoubencem Casparem a bratrancem Ralphem a na druhé straně Gilbertem Osmondem s madam Merlovou, které prostředí naopak zkazilo a vzbudilo v nich sobecké zájmy. Dokonalé vykreslení prostředí, postřehy týkající se amerického a anglického (evropského) způsobu života a žebříčku hodnot, nepřímá charakterizace postav a v neposlední řadě i dramatické situace vyvstávající z rozdílů, to vše přispívá k tomu, že Portrét dámy představuje vynikající dílo moderní klasiky.