Západočeská univerzita v Plzni

Publikace přináší ucelený pohled na rozvoj interkulturní komunikační kompetence (IKK) v moderní výuce cizích jazyků. Propojuje teorii s českou školní praxí a věnuje se aktuálním tématům, jako jsou CLIL, plurilingvismus, multimodální výuka a online mezinárodní spolupráce. Nabízí jak výsledky nových výzkumů, tak praktická doporučení pro učitele na všech stupních vzdělávání. Cílem publikace Interkulturní komunikační kompetence ve výuce cizích jazyků: od teorie k praxi je zachovat interdisciplinaritu, aktuálnost, nadčasovost i inovaci předchozích publikačních výstupů vydaných Fakultou pedagogickou Západočeské univerzity v Plzni v řešení aktuálních otázek rozvíjení interkulturní komunikační kompetence (IKK) ve výuce cizích jazyků na různých stupních škol, včetně terciárního vzdělávání. Kniha představuje současná evropská i mimoevropská výzkumná témata v oblasti rozvoje IKK, která se odrážejí nejen v obsahu jednotlivých kapitol, představujících vybraná výzkumná šetření a nabízejících praktická doporučení pro edukační praxi v českém vzdělávacím kontextu, ale i ve struktuře knihy, která je v návaznosti na současné výzkumné trendy dělena do čtyř tematických částí: (1) Plurilingvismus a rozvoj IKK, (2) CLIL jako prostředek rozvoje IKK, (3) Multimodální přístup jako prostředek rozvoje IKK a (4) Mezinárodní kolaborativní učení online jako prostředek rozvoje IKK. Kniha čtenářům nabízí představení konceptů zcela nových i rozšíření konceptů již v českém kontextu známých a klade důraz na zachování aktuálnosti realizovaných výzkumných šetření v českém vzdělávacím kontextu.

Monografie je detailní sondou do problematiky právního života institutu rodinného fideikomisu šlechty na příkladu jediného svěřenství rodiny Schliků na panstvích Kopidlno a Staré Hrady. V časovém rozmezí více než 300 let se snaží představit proměny zřízení, které bylo vůlí zůstavitele plánováno jako neměnné a trvající na věčné časy, přestože se od počátku měnilo a nakonec zaniklo. Předmětem zájmu jsou zejména zásadní momenty, jakými je založení institutu, přechody držby na nové nástupce spojené často se soudními spory a v neposlední řadě jeho pozoruhodný zánik a velmi krátké – o to však pozoruhodnější – "skorovzkříšení", ke kterému došlo v roce 1926, dva roky po zrušení fideikomisů v Československu. Právě zamýšlená perpetuita fideikomisů způsobuje, že nároky vyplývající z těchto vyhaslých či zrušených institutů, se mohou čas od času objevit i v současných soudních řízeních, což je koneckonců i případ schlikovského rodinného fideikomisu. Hlubší zpracování korpusu dalších šlechtických fideikomisů je proto žádoucí nejen z pohledu právních dějin, ale našlo by své uplatnění i v recentním právu. Předkládaná případová studie nabízí způsob, jak k tomu tématu, které je pro každý fideikomis vždy individuální, během zpracování přistupovat.

Émile Durkheim: Solidarita a moderní pracovní život je kniha norského sociologa P?l Veidena, která originálním způsobem propojuje klasické sociologické myšlení Émila Durkheima se současnou analýzou pracovního života v Norsku. Autor ukazuje, jak může být Durkheimova teorie solidarity aplikována na moderní společnost, a nabízí kritickou reflexi tzv. norského modelu. Publikace je nejen sondou do specifického skandinávského kontextu, ale také inspirací pro české čtenáře: otevírá nové možnosti porozumění práci, státu a společnosti prostřednictvím klasické i současné sociologie.

Publikace Obecná didaktika chemie v přípravě učitelů představuje v současné době jednu z mála publikací, které se věnují aplikaci základních poznatků z obecné didaktiky na učivo chemie. Tím se řadí mezi publikace oborově didaktického charakteru. Nejedná se přímo o didaktickou analýzu chemického učiva, tj. o analýzu konkrétního obsahu, jak je někdy vnímána speciální didaktika chemie, ale o využití poznatků o pedagogickém prostředí na efektivní psychodidaktickou transformaci učiva chemie obecně. V publikaci se řeší zákonitosti poznávacího procesu a jejich uplatnění při zpřístupňování pojmů, otázky forem a metod výuky vhodných pro výuku chemie, ale i otázky ryze specifické pro výuku chemie. Mezi tyto specifické záležitosti patří využití školního chemického experimentu jako prostředku didaktické rekonstrukce obsahu a jako podpůrného prostředku efektivní výuky chemie, uplatnění materiálních didaktických prostředků, včetně využití učebnic a zaměření zpětnovazebních prostředků, jako je uplatnění učebních úloh a záležitostí spojovaných s reflexí a sebereflexí výuky.

Reflexe a hodnocení kvality výuky I. je prvním dílem učebního textu, který vede své čtenáře - budoucí učitele, k soustavnému promýšlení a zlepšování kvality didaktické práce se žáky ve výuce. 2. rozšířené a upravené vydání.

Monografie etnoložky a historičky a etnologa z Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni představuje originální pohled na protektorát Čechy a Morava prizmatem propagandy. Ta sehrávala dvojí roli: obyvatelům vnuceného státního útvaru předkládala v celostní a srozumitelné podobě svůj zcela závazný světonázor a současně sloužila k pacifikaci společnosti. Kniha analyzuje osy této propagandy: vztah k Evropě a evropanství, poměr k českým dějinám a likvidační reflexi Židů. Pozornost je přitom věnována jak propagandistickému dějepisectví a pseudohistoriografii, tak politickému národopisu, který v jistých ohledech navazoval na starorakouskou a meziválečnou sudetoněmeckou tradici. V obecné rovině jde pak o text, jenž ukazuje postupy při likvidaci liberálních narativů ve společnosti.

Publikace podává přehled o základních stylech a žánrech jazzové a populární hudby. Kniha je primárně zaměřena na vývoj světové hudby, okrajově ale zmiňuje i českou hudební scénu. Publikace je primárně určena studentům hudebních fakult a konzervatoří s hudebním zaměřením a učitelům hudební výchovy. Díky své srozumitelnosti najde své uplatnění také u širší hudební veřejnosti, která se zajímá o populární hudbu a jazz.

Publikace “Mravnostní kriminalita páchaná mladistvými pachateli” se věnuje bližšímu rozboru a specifikaci mravnostní trestné činnosti mladistvých pachatelů. Problematika trestné činnosti mládeže je literaturou poměrně opomíjena, jakkoliv jde o oblast oblast trestné činnosti, která je odborně nepochybně značně podnětná. Trestná činnost mladistvých, zejména pak ta mravnostní, tvoří současně z mnoha důvodů velmi nebezpečnou kategorií kriminálního jednání. Publikace se i ohledem na tato východiska věnuje dané problematice jak z hlediska kriminologického, kdy syntetizuje poznatky kriminality mladistvých a kriminality mravnostní v jeden celek, tak i z pohledu trestního práva s důrazem na výkladu o důležitosti věku v trestním právu, trestní odpovědnost mladistvých a finálně i na rozbor jednotlivých mravnostních trestných činů.

Publikace představuje ne zcela obvyklé spojení učebnice a monografie, které výrazně překračuje tradiční rámec učebnic občanského práva hmotného. Zatímco většina učebnic prezentuje autoritativní názory jako "jedinou pravdu", předkládaná kniha se často zaměřuje na různorodá stanoviska a podněcuje čtenáře k vlastním úvahám. Tím se nejen rozšiřuje obzor informací, ale také podněcuje kritické myšlení. Publikace nezřídka konstatuje spornost řešení právních problémů a upozorňuje na oblasti, které vyžadují další pozornost na poli legislativy i právní interpretace. Tento přístup přináší čtenářům nový pohled na poznání práva a poskytuje jim bohatší základ pro jejich další odbornou práci. Navíc se text věnuje i řadě různých, ať již recentních, anebo i historických právních názorů, které jsou obvykle v publikacích podobného zaměření opomíjeny, a tím přispívá k odbornému rozvoji čtenářů.

Publikace pojednává o historii Národní jednoty severočeské, která hrála významnou roli nejen v období Československé republiky (1918–1938). Jednalo se o obranný spolek, který se snažil posílit český vliv v pohraničních oblastech. Soužití Čechů a Němců se už ve druhé polovině 19. století dostávalo stále více do roviny národnostních komplikací. Obzvláště vážná situace byla ve smíšených regionech. Česká menšina se dostávala do útlaku, a proto se začaly zakládat obranné jednoty, které podporovaly Čechy zejména v hospodářské a kulturní oblasti. V severočeském pohraničí působila od roku 1885 Národní jednota severočeská, která se velmi rychle rozrůstala, a těsně před první světovou válkou čítala více než padesát tisíc členů. Činnost Národní jednoty severočeské pokračovala i po válce (v době první republiky), jelikož podle skutečných poměrů v zemi nebylo možné považovat národnostní otázku za uzavřenou. Spolek po dobu několika desetiletí podporoval českou menšinu v převážně německých oblastech, a to například tím, že pomáhal živnostníkům, organizoval množství kulturních akcí, byl činný v menšinovém školství a vydával vlastní časopis Hraničář. Autorka analyzuje činnost tohoto spolku v různých oblastech, jako je politika, školství a kulturní aktivity. Zkoumá také jeho vztah k německým nacionálním spolkům. V březnu 1939 se Národní jednota severočeská stala součástí Národní matice, čímž jako samostatná organizace přestala existovat.

Publikace Autorita v Hebrejské bibli a v židovské tradici, která navazuje na řadu předchozích monografií věnovaných různým fenoménům v Bibli a jejich interpretacím, nevypráví kompletní historii nebo chronologii tradičních příběhů patriarchů, proroků, soudců, králů, kněžstva a učenců. Historie je zde pouze jako jakousi kostrou, na níž lze jednotlivé fenomény spojené s mocí a autoritou názorně představit. Tato monografie záměrně odsouvá na okraj prvoplánové interpretace absolutní boží vlády a zaměřuje se na méně zkoumané aspekty pozemské, tedy společenské, náboženské a politické moci, jak je vidí pisatelé a čtenáři Hebrejské bible a tradenti ústní Tóry. Bible jako autoritativní text byla mocným impulsem pro společenské procesy. Stejně jako mocní, kteří nacházeli v Písmu oporu pro svou vládu a pevně danou společenskou hierarchii, čerpali z biblického textu inspiraci i ti, kdo se proti mocenské svévoli bouřili a argumentovali svědomím a strachem z Boha. Napětí přítomné v tradovaných dějinách Izraele, totiž konflikty mezi mocí kněžstva, aristokracie a králů a na druhé straně duchovní autoritou proroků i vzdělaných laiků se přenášelo do pozdějších staletí v dynamickém vytyčování hranic mocenské svévoli. Toto potýkání se s pokusy mocných o násilné nastolení tyranie se táhne dějinami Západu a díky Bibli je položeno v základech moderní společnosti.

Publikace se snaží nastolit „pragmatický“ přístup k výtvarnému umění a tvorbě obrazů. Ty zde nejsou představovány primárně jako estetický objekt, jímž se jeví na úrovní osobního chápání, ale jsou s mnoha důkazy zkoumány jako významný a ničím jiným nezastupitelný sociální proces, nezbytný k vynalézání a testování nových obrazových znaků, potřebných pro zvládnutí nových sociálních kontextů. Takto založený koncept obrazu, výtvarného umění, jeho teorie a dějin, včetně jeho pedagogiky, zde představuje tuto oblast jako ucelený systém s jistou funkcionalitou a směřováním, mnohdy v protikladu k mínění, že nic takového v umění hledat nelze, neboť nejcennější na něm je jeho nezaměřenost a jeho svoboda, usilování o nezávislost jeho existence a maximalizace jeho estetického účinku, které v kantovské tradici jakýkoli další účel vylučují. V tomto kontextu však už nestačí učit se pouze užívání (kritice) těchto vizuálních znaků jako takových, ale je třeba porozumět celému procesu, v němž znaky vznikají a jsou socializovány. Při tomto zkoumání se postupně vyjevují některé souvislosti, vázané na rehabilitaci pojmu struktura v pojetí Jana Mukařovského - strukturní představa o vývoji umění a o jeho funkčním, pragmatickém začleňování do aktivního fungování society; představa o obraze, o zobrazení jako postupně se vyvíjející struktuře vizuálních znaků (což znamená také ovšem i navyšující se množství jejich vzájemných vztahů!), funkčně směřující skrze individuálně podmíněné jedinečné vnímání a poznávání k sociální kooperaci a koordinaci. Klíčová slova: výtvarné umění, obraz, struktura, interaktivita, sociální kooperace a koordinace. The publication aims to introduce a “pragmatic” approach to visual arts and the creation of images. It presents images not primarily as aesthetic objects, which they seem to be through subjective perception; instead, it uses a body of evidence to examine images as a significant social process that cannot be substituted by anything else and that is essential for the inventing and testing of new visual signs required to deal with new social contexts. This concept of image, visual art and its theory, history and pedagogy is used here to represent the entire area as a coherent system with a certain functionality and orientation; in some parts this concept contradicts the opinion that nothing of that sort can be sought in art because the most valuable aspect of art is its absence of focus, its freedom and striving for an independent existence and for a maximisation of its aesthetic effect, which, in line with the Kantian tradition, rules out any other purpose. In this context, however, it is no longer enough only to learn how to use (or criticise) these visual signs as such; it is necessary to understand the entire process in which these signs are created and socialized. This examination process gradually reveals certain connections related to the restoration of the term “structure” as it was understood by Jan Mukařovský: a structural idea of the development of art and its functional, pragmatic integration into the active functioning of the society; an idea of image, or depiction, as a gradually evolving structure of visual signs (which also implies, of course, an increasing amount of their mutual relations!), functionally striving, through individually conditioned unique perception and cognition, for social cooperation and coordination. Keywords: visual art, image, structure, interaction, social cooperation and coordination.

S pojmem flexibilita ve vzdělávání se v dnešní době setkáváme všude tam, kde chceme zdůraznit schopnost studentů, učitelů a vzdělávacích institucí používat při učení a vzdělávání různorodé formy, metody a prostředky, volit je a přecházet mezi nimi dle potřeby s cílem dosáhnout plánovaných výsledků učení u různých cílových skupin nebo i u jednotlivců různými cestami. Tato monografie přináší ucelený pohled na flexibilitu, flexibilní učení a flexibilní formy vzdělávání v kontextu výuky na vysoké škole společně s výsledky dlouhodobé studie zaměřené na postoje, zkušenosti a vybavenost vysokoškolských studentů technologiemi pro flexibilní učení.

Kniha nabízí přehled výsledků několikaletého archeologického výzkumu tzv. cikánského tábora v Letech a prostřednictvím fotografického katalogu také výběr nálezů. Po stručné historii tábora a dalších osudech místa v poválečném období jsou představeny nedestruktivní metody, s jejichž využitím byla zjištěna přesná poloha tábora. Prostřednictvím výsledků archeologického odkryvu pak publikace umožňuje čtenářům vstoupit do samotného tábora, na jehož místě se pod dnešním povrchem dochovaly pozůstatky jeho zástavby a je možno nahlédnout i za jeho ohrazení, kde byla zkoumána administrativní budova nebo protiletadlový kryt. Samostatná pozornost je věnována nálezům movitých artefaktů, které pocházejí z archeologických vrstev z různých částí areálu tábora, ovšem největší soubor byl získán odkryvem vzorku výplně odpadní jímky. Ztracené a vyhozené věci vydávají po několika desetiletích svědectví o českých Romech a Sintech, z nichž jen nepatrná část přežila nacistický holokaust. Vypovídají o jejich každodenním životě před internací stejně jako o jejich věznění v letském táboře. Stručně jsou shrnuty výsledky analýzy ekofaktů, kterým se věnovali specialisté se zaměřením na archeozoologii, archeobotaniku a palynologii. Součástí publikace je i kapitola věnovaná lokalizaci a sondáži hřbitova obětí tábora. Vydáno ve spolupráci s Muzeem romské kultury v Brně.

Literární monografie představuje se zřetelem k literárnímu kontextu autorův život a dobovou literárněhistorickou a literárněkritickou reflexi jeho próz a hodnotí reprezentativní oblastí Šmídovy tvorby: téma soužití Čechů a Němců v západních Sudetech, originální inovativní vztah k regionálním a lokálním pověstem Šumavy a Podkrušnohoří a také komično textů odkazující k humoristické tradici české literatury. Kniha ukazuje Šmídovo dílo jako nepominutelný autorský vklad nejen do kultury západočeského regionu, ale i do české národní literatury, představuje autorův nepředsudečný postoj k hodnotě vlastenectví ve smyslu novodobého zemského patriotismu

Kolektivní odborná monografie tematizuje proces národního uvědomění v literární komunikaci a ve školním prostředí od nejstarších dob po konec 19. století s přesahem do 20. století. Historické skutečnosti kolem utváření českého národa při literární komunikaci a vzdělávacím procesu rozkrývá a interpretuje 15 autorů, kteří tak tematicky navazují na oblast odborného zájmu profesora Viktora Viktory.