Zlatý řez

Architektura pro všechny smysly.

Monografie architektonické kanceláře Martina Rajniše, spoluautora obchodního domu Máj a Nového Smíchova, který posledních letech spolu s týmem svých spolupracovníků rozvíjí vizi budoucí trvale udržitelné architektury, která by byla přátelská k lidem i k p

Kniha s provokujícím názvem Úřad kreátora je shrnutím názorů Romana Kouckého, který patří mezi nejvýraznější osobnosti soudobé české architektury, na vztah současné architektury a památkové péče. Po mnohaletých zkušenostech s navrhováním staveb do histori

Pražské stavby, které stojí za povšimnutí. Fotografie, půdorysné řešení objektů.

Průvodce po moderní architektuře Moravy a Slezska mapuje dědictví stavební kultury 20. století od secese a rané moderny přes funkcionalismus a meziválečnou avantgardu až po nejvýznamější stavby druhé poloviny století včdtně oživení architektonické

Tančící dům je první stavbou špičkového světového architekta, která byla v Praze po sametové revoluci realizována. Pojmenování dostal podle tvaru svých dvou nárožních věží, které připomínají slavný taneční pár Freda Astaira a Ginger Rogers. Autorem Tančíc

Fotografický projekt subjektivním způsobem interpretuje jedny z nejvýraznějších staveb 20. století na českém území, včetně těch málo známých a opomíjených. Oproštěním se od detailů odvádějících pozornost zůstává esence architektonického díla. Absence m

Kniha obsahuje editorský výběr 13 textů z let 1983-2009, jejichž autory jsou přední američtí teoretikové a historikové architektury, a odráží tak posun, k němuž došlo v interpretaci architektury od 60. let 20. století do naší doby. V prvním desetiletí 21. století se jako reakce na kritickou teorii architektury, která dominovala akademickému diskursu od 60. let 20. století, vyvinula teorie tzv. projektivní architektury. Jestliže kritická architektura a její teorie má ambice přispívat k chápání a výkladu světa prostřednictvím architektonické tvorby a zaujímat politická stanoviska ke společenským otázkám, projektivní architektura spíše než z filosofie a ideologie čerpá z managementu, nemá ambici svět měnit, nýbrž pragmaticky zajistit, aby co nejlépe fungoval. Oba směry uvažování se různou měrou projevují v soudobé architektonické praxi a pochopitelně se dostávají do vzájemných střetů a konfliktů. Čítanka poslouží k základní orientaci čtenářů v soudobé teoretické debatě o architektuře, jak se profilovala v akademickém prostředí ve Spojených státech. Antologii otevírá zasvěcená úvodní stať editorky Moniky Mitášové, která rovněž opatřila každý text komentářem, poukazujícím na jeho význam a místo v rámci daného diskursu.

Téma veřejného prostoru patří dnes ke klíčovým tématům architektonické diskuze i k důležitým motivům městských politik a plánů. Co je však tak nového na tématu veřejného prostoru, že přitahuje pozornost tvůrců, politiků i teoretiků na architektonických výstavách, konferencích a v médiích? Možná, že je to právě novodobá nesamozřejmost veřejného prostoru: jeho zpochybnění, rozklad jeho fyzické formy i tradiční funkce a opětovné hledání jeho nových forem i nové náplně. Výběr textů předních architektů, urbanistů, sociologů i právníků se pokouší postihnout dvojznačnost veřejného prostoru jako prostoru fyzického i sociálního a zároveň poukázat na rozdílné hodnotící postoje, na rozkmit mezi ohlašováním krize a rozkladu veřejného prostoru na jedné straně a pozitivním hledáním nových forem a programů na straně druhé.

Nová edice nakladatelství Zlatý řez, nazvaná čtení o architektuře, si klade za cíl vydávat v kapesním formátu knížky, které obsahují výrazné osobní formulace důležitých témat moderní a současné architektury. Diference. Topografie současné architektury je soubor esejů španělského architekta a teoretika Ignasiho de Sola-Moralese z osmdesátých a devadesátých let dvacátého století.

Druhý svazek edice čtení o architektuře přináší pět textů jednoho z nejvlivnějších architektů současnosti, Rema Koolhaase. Byly napsány v rozmezí let 1993-2001, tedy před masovým rozšířením internetu, před teroristickým útokem na World Trade Center a před současnou finanční krizí. Archiktektonická a urbanistická realita, kterou popisují, ale trvá a představuje stále stejně nesnadný problém k řešení.

Města jsou jedním z nejvyšších projevů lidské duchovní a fyzické kultury. Jak ale plánovat a stavět město v naší současné digitální a globální životní situaci, jejíž nestabilita, křehkost a dynamičnost je tak obtížně uchopitelná? Jakým způsobem plánovat a projektovat město na desetiletí a staletí dopředu, když se město téměř každý den tak chaoticky proměňuje? Města potřebují kontinuitu, evoluci, nikoliv revoluci. Potřebují řád i svobodu, aby mohla být adaptabilní, různorodá a složitá, přitom však efektivní, trvanlivá a krásná. Texty v této knize představují malou část euroamerického uvažování o městě jako architektonickém a urbanistickém problému od druhé poloviny 80. let do současnosti. Každý z vybraných autorů přináší jiný úhel pohledu, kterým městské prostředí čte a jímž vidí profesi a roli architekta či urbanisty: od teoretické reflexe (Lieven De Cauter a Michiel Dehaene, Richard Sennett, Ali Madanipour) přes analýzu (Christopher Alexander, Roger Trancik, N. John Habraken, Nikos Salingaros) po manifest (Andrea Branzi).

Díla krajinářské architektury se vyznačují proměnlivostí danou tím, že jejich materiálem je živá hmota, jejíž esenciální vlastností je růst. Projevuje se v nich nejen lineární běh času, ale také cyklické střídání ročních období a proměny počasí; ovlivňuje je intenzita slunečního svitu, množství a charakter srážek, síla a směr větru i střídání teplot. Přes veškerou proměnlivost je základem úspěšného krajinářského díla autorský vklad, koncept, který je dostatečně silný a zároveň bere v úvahu nestálou a dynamickou povahu života na Zemi. Texty předních architektů, krajinářských architektů a teoretiků odrážejí proměny uvažování o architektuře a tvorbě krajiny v posledním půlstoletí: jejich autory jsou Kenneth Frampton, James Corner, Stefan Körner, Ian McHarg, Anne Whiston Spirn, Marc Treib, Richard Weller a Christophe Girot.

Antologie tří editorů předkládá českým čtenářům překlady 161 textů významných architektů euroamerické sféry, a to převážně z období po druhé světové válce. Není strukturovaná podle témat, texty jsou v ní řazeny, jak šly za sebou v chronologickém pořádku. Antologie se také vyhýbá tomu, aby texty dále členila podle nějakých zvratů v architektonické debatě. Soustřeďuje se konečně jen na texty praktikujících architektů, nejsou v ní obsažené texty teoretiků a historiků architektury. Primárním kritériem výběru pro ni nebyl tolik význam textů, jako význam jejich autorů, předních osobností euroamerické architektonické scény posledních osmdesáti let. Cílem editorů bylo ukázat, jak a o čem tito architekti psali a jak přitom zdůvodňovali charakter svých prací.

Dům postavený na určitém místě vstupuje s tímto místem do dialogu, na němž se dům i místo podílejí stejnou měrou. Jelikož však každý z nich hovoří svým vlastním jazykem, záleží na styčných bodech: oběma je však společná jejich materiální a prostorová dimenze. Je nasnadě, že především v této rovině bude probíhat komunikace mezi nimi. Jde tedy o vazbu architektury k místu, o místo oslovené osobním Ty, o architekturu vztahu. To jistě není žádné nové téma, ale spíše všeobecně známý fakt architektury. Přesto však takový fakt, o němž se musí každá generace architektů znovu přesvědčit. Kniha Vztahy. O vazbě k místu v architektuře vyšla v německém originálu poprvé v roce 1994 a stala se důležitým zdrojem poznání historie architektury a stavby měst z perspektivy vztahu architektonického díla a fyzického místa, architektury a topografie. Téma fyzického prostředí architektury, chápané celostně jako kulturní fenomén, je v digitální době stále více aktuální. Kniha se těší stálému zájmu čtenářů a v roce 2014 vyšla po dvaceti letech ve druhém doplněném a rozšířeném vydání, z nějž je pořízen český překlad. Tomáš Valena patří k významným středoevropským historikům architektury, v českém prostředí je známý zejména jako znalec díla Josipa Plečnika. Nakladatelství Zlatý řez nyní předkládá českým čtenářům jeho stěžejní teoretické dílo, jehož tématem je vztah architektury a fyzického místa. Autor nejprve zkoumá samotný pojem místa, poté uvažuje nad různými podobami genia loci a konečně předkládá historický přehled dialogického vztahu architektury k místu nejen v evropské tradici. Ukazuje, jak přírodní a krajinné podmínky ovlivňují podobu architektonického díla a jak architektura svým pozorným čtením místa pomáhá člověku zabydlet se ve světě. Bohatě ilustrovaná kniha spojuje vysokou odbornou náročnost se čtenářskou přitažlivostí.