Jan Bauer strana 7 z 17

V Kutné Hoře se schází zemský sněm. Na úvod se v chrámu svatého Jakuba koná mše svatá, v jejímž průběhu nečekaně dojde k vraždě Jana z Hradce. Nikdo neví, kdo ji spáchal, teprve na konci mše lidé kolem klečícího šlechtice zjistí, že ho kdosi probodl dýkou. Ještě téhož dne je v jednom z kutnohorských hostinců nalezeno mrtvé tělo dalšího zúčastníků sněmu Markvarta z Riesenburku. Nejpodivnější ovšem je zjištění, že oba mrtví krátce před tím, než byli zavražděni, odkázali ve své poslední vůli veškerý svůj majetek jakémusi Bratrstvu svatého Josefa Pěstouna...

Když vyslovíme jméno královské dynastie Lucemburků, vybaví se nám Otec vlasti Karel IV., hrdinská smrt slepého Jana u Kresčaku nebo bojovník s husity, údajně proradný Zikmund. Kniha známého popularizátora naší historie Jana Bauera nám však připomene Lucemburky především jako hodně rozhádanou rodinu. Vždyť už první český král z tohoto rodu Jan Lucemburský vypudil svou manželku Elišku Přemyslovnu do Bavor a maličkého synka Václava, pozdějšího Karla IV., věznil na Lokti a Křivoklátě. Vztahům v rodině nepřidal ani Janův sňatek s Beatrix Bourbonskou, po němž vyhnal Karlovu choť Blanku z Valois do Brna. Karel IV., bezpochyby největší z našich panovníků, byl sice člověk poměrně tolerantní a umírněný, jemuž city nebyly cizí, avšak na šachovnici dynastických plánů pohyboval svými dětmi tak, jak mu velela okamžitá výhoda. A sám měl na paměti především zachování a rozhojnění rodu, tudíž ani jeho sňatky nevzešly – přinejmenším zpočátku – z citového vzplanutí. Jenže v porovnání s ním byl jeho prvorozený syn Václav IV. nejen nezdárným králem, ale též manželem, a zejména smrt jeho první ženy Johany Bavorské dodnes vzbuzuje otazníky (či spíše vykřičníky). Nařčení z různých úchylek nebyla prokázána, leč legitimního potomka Václav nezplodil. A nacházel se v neustálém konfliktu s oběma bratry – Zikmundem i Janem Zhořeleckým, kterému se „královsky odvděčil“ za to, že ho vysvobodil ze zajetí (ostatně pobyt ve vězení si coby uherský král vyzkoušel i Zikmund). Bratranci, moravští markrabí Jošt a Prokop, spolu dokonce vedli válku o Moravu. A když se Jošt nečekaně stal římským králem, nedožil se ani korunovace… To Zikmund zemřel, bereme-li ohled na tehdejší dobu, jako stařec, ovšem ani jeho smrt není objasněná – a chování císařovny Barbory Celské takové, jaké bychom od milující manželky očekávali. A tak bychom mohli pokračovat… Buď jak buď, Lucemburkové na českém trůně znamenali pro naše země období navýsost dynamické – a zajímavé i po staletích. Jan Bauer nám ho přibližuje úhlem pohledu, který většina historiků zatlačuje do pozadí.

Právem se pyšníme nejen podivuhodnými dějinami, ale i zemí nad jiné líbeznou a proměnlivou. Kdy se však začaly rýsovat základy českého státu, toho zprvu nevelkého a sobeckými zájmy zmítaného knížectví, které se v budoucnosti mělo stát mocným, slavným a bohatým královstvím? Kdo byli muži, kteří mu vtiskli svou vůli? A jak dokázali vládnout lidu proslulému svou nespoutaností, bojovností a – už tehdy – schopností přizpůsobit se situaci a získat z ní co nejvíc, stejně jako zálibou ve všemožných neřestech? Co stálo za „zbožným zanícením“, s nímž naši první doložení vládcové vymítali vše pohanské? Byla to upřímná víra, nebo jen mocenské a zahraničně-politické cíle? A jak se s křesťanstvím – a v případě knížete Václava dokonce se svatostí – slučovalo třeba takové otrokářství? Asi překvapivě dobře, když tak pohádkově vynášelo… Máme se stydět za to, že Praha desátého století byla evropským centrem obchodu s lidmi a že sjednocení a následný vzestup českého státu zaplatilo takto získané bohatství, když byl podobný byznys leckde provozován ještě o tisíc let později? Za to, že prvním opravdovým tvůrcem naší státnosti je předpokládaný bratrovrah Boleslav I.? Nebo snad za hojně citovaný – a zmiňovanému Václavovi, jak se tu ostatně dočítáme, neprávem připisovaný – poplatek odváděný českým knížectvím do říše? To by nebylo namístě. Raději se začtěme do poutavých řádků, jimiž nám známý popularizátor historie Jan Bauer odpovídá nejen na tyto otázky a zavádí nás do epochy, v níž se rodil náš stát. Těžce, krvavě a dost jinak, než jak nám líčí oslavné legendy – ale na rozdíl od jiných přetrval dodnes. I proto, že u jeho zrodu stály výrazné osobnosti, které autor vykresluje barvitě a s pochopením pro jejich slabosti – ať už se jedná o dobyvatele, otrokáře, bigamistu s přízviskem Pobožný, či skutečně svatého muže. A mezi mnoha jinými zajímavostmi se můžete dočíst třeba i o tom, že v České kotlině se nevyplácí sundávat brnění ani ve chvíli, kdy je vám k nesnesení horko a nepřítel se zdá být na míle daleko (jak se přesvědčil neúspěšný dobyvatel Ota II.), nebo jak se svatokrádežnice stane blahoslavenou (což se podařilo Václavově sestře Přibyslavě).

Jan Bauer, jeden z nejoblíbenějších českých autorů historických knih, říká k jubilejnímu, XX. svazku Edice Český ČAS, tedy ke své knižní novince Tajemné stránky českých dějin: „Pokud jsem svou knihu nazval takto, nebylo by ode mne moudré všechno vybreptat předem. Proto jen stručně: můžete se těšit na sedmadvacet tajemstvím opředených příběhů, sahajících od dávné minulosti až do dvacátých let minulého století. Nechybí v nich neobjasněné (a nepotrestané) vraždy, vášeň, záhady, statečná střetnutí i zbabělé převlékání kabátů, na pravou míru uvedené mýty… Dostalo se i na „události“, které se nikdy nestaly, a přesto posloužily coby předloha pro krásná umělecká díla. A tím raději skončím, více si přečtete sami. Doufám, že i vás, stejně jako mě, zaujmou tajemné příběhy našich barvitých dějin. A chci vás ubezpečit, že se dostane i na ta habsburská strašidla, jak slibuji v podtitulu!“

Dva detektivní příběhy známého českého autora. V prvním se setkáváme s novoměstským rychtářem Jakubem Protivou z Protivce, který pátrá po tajemném vrahovi mladých žen. Jeho nečekanými pomocníky se stávají důvtipný františkánský mnich Blasius a prostořeká nevěstka Magdalena. Ve druhém příběhu Jakub Protiva z Protivce a mnich Blasius čelí řádění tajemného vampýra, kterého se bojí celé Nové Město pražské. Údajně jim má být zázračně oživlý irský alchymista, který má na svědomí vraždy a možná i zmizení cenné relikvie – zubu svatého Jeronýma.

Za vlády krále Václava IV. byla z prostředků bohatých měšťanů sdružených v Bratrstvu obruče a kladiva uprostřed Dobytčího trhu na Novém Městě pražském zbudována kaple Božího těla. Později přešla do vlastnictví pražské univerzity, a když byl v roce 1415 upálen Jan Hus, bylo právě zde obnoveno ono Bratrstvo, aby se řídilo Husovými myšlenkami a usilovalo o reformu církve a nápravu společnosti. V tomto tajném spolku se sdružili Husovi přátelé a příznivci z řad šlechty a univerzitních mistrů. Protestovali u kostnického koncilu, postavili se církvi, králi Václavovi IV. i jeho mladšímu bratrovi, římskému králi Zikmundovi. Zburcovali celou zemi, sami však nepředpokládali, že tak uvolní lavinu, která by mohla smést i je.

Písař zemského soudu s pověřením pro zvláštní úkoly Lukáš Trobl z Květnice vyšetřuje vraždu svého přítele alchymisty Valentina Weigela, někdo ho zabil zřejmě proto, aby se mohl zmocnit tajného receptu. Z případu je však odvolán. Má totiž zjistit, kdo ve skutečnosti je a co sleduje tajemná alchymistka Barbara, do níž se zamiloval sám císař Rudolf II. Údajně se jedná o neteř doktora Johna Dee, který byl kdysi na císařův příkaz vyhnán z Prahy...

Kniha obsahuje dva detektivní příběhy z konce 14. století, jejichž ústředními hrdiny jsou rychtář Nového Města pražského Jakub Protiva z Protivce a jeho přítel, poněkud rozpustilý mnich Blasius. První příběh vypravuje o tom, jak čeští páni zajali a uvěznili krále Václava IV. Kdosi neznámý využil těchto dramatických poměrů k troufalé loupeži klášterního pokladu augustiniánů klášteře na Karlově a Protiva a Blasius mají najednou spoustu starostí, aby lupiče vypátrali. Druhý příběh začíná v hostinci U Zlaté husy na Koňském trhu, kde je zavražděn bohatý benátský kupec Balbi. Zvláštní znamení – krvavý cejch, který má na těle – zavede oba středověké detektivy do jednoho hradu nad řekou Sázavou, jehož majitel je údajně stižen tajemným rodovým prokletím. Souvisí snad toto dávné prokletí s vraždou benátského kupce a krvavým cejchem, jímž ho kdosi označil?

Vychází k 600. výročí vypuknutí husitské revoluce Před šesti sty lety začala vyházením novoměstských konšelů z okna radnice husitská revoluce. Krátce nato zemřel český král Václav IV. Jeho mladší bratr a zákonný dědic římský a uherský král Zikmund Lucemburský se však nemohl pro nepokoje v zemi ujmout dědičného trůnu a tažení první křížové výpravy do Čech skončilo krachem. Kniha známého popularizátora historie Jana Bauera nás provází složitým a neklidným obdobím husitských válek. Snaží se přitom o seriózní a nestranný výklad doby, která bývala někdy vynášena jako nejslavnější období českých dějin a jindy naopak zatracována jako roky rozvratu a chaosu. Autor nás dovádí až do roku 1437, kdy umírá císař a král Zikmund, jehož diplomatickým umem se podařilo ukončit období husitských válek. Země však zůstala i nadále rozdělena mezi kališníky a katolíky. Knihu doprovází portréty nejvýznamnějších osobností té doby, jako byli např. Jan Želivský, Jan Žižka z Trocnova, Prokop Holý, Čeněk z Vartemberka, Jakoubek ze Stříbra či Oldřich z Rožmberka a dále chronologický přehled a stručný popis významných husitských bitev.

Případy královského soudce Melichara Další, již pátá historická detektivka se soudcem Melicharem a jeho pomocníkem Božetěchem, odehrávající se za vlády Jana Lucemburského. Po návratu z tažení do Uher je zatčen jeden z předních velmožů království Jindřich z Lipé a uvězněn na hradě Týřově. Král Jan Lucemburský ho obviňuje ze zrady a požaduje jeho smrt. Království hrozí vzpoura mocného rodu Ronovců a krvavá domácí válka. Zároveň je ze zrady obviněn i královský soudce Melichar z Roupova, je uvězněn na Křivoklátě a zřejmě ho čeká mučení a poprava. Jeho pomocník Božetěch usilovně hledá někoho, kdo by pomohl soudce osvobodit a zbavil ho nařčení ze zrady. Času je málo, a proto využije i nabídky, se kterou přijde obávaný lapka a vládce pražského podsvětí Šilhavý Otmar. Jenže tím uzavře smlouvu s ďáblem, na kterou soudce málem doplatí. Zachrání ho sama královna Eliška Přemyslovna, nebo snad nepředvídatelná náhoda? Neskončí nakonec soudce na popravišti?

Adléta Míšeňská z lásky zachraňuje vyhnance z Čech, prince Přemysla. Jenže když se tento princ po mnoha dobrodružných zvratech stane jako Přemysl Otakar I. českým králem, čeká ji ten nejsmutnější osud. Manžel dává přednost uherské princezně Konstancii a obětavou Adlétu zapudí. Vztah Elišky Přemyslovny a jejího manžela rytířského krále Jana Lucemburského je velmi bouřlivý, navíc Eliška musí čelit intrikám své nevlastní matky královny vdovy Elišky Rejčky. Naštěstí má po svém boku oddaného a statečného přítele Viléma Zajíce z Valdeka.

V lesích kolem hradu Křivoklátu pořádá král Jan Lucemburský štvanici na jeleny. V jejím průběhu je zabit královský lovčí Hynek z Bukové. Šlo jen o nešťastnou náhodu nebo o úmyslnou vraždu. Jan Lucemburský se dokonce domnívá, že obětí této vraždy se měl stát on sám. Povolává svého oblíbeného vyšetřovatele, který mu před časem zachránil život, královského soudce Melichara z Roupova s žádostí, aby údajného vraha dopadl. Jenže sám mu to nijak neusnadní, když vzápětí opustí České království a odjede do ciziny. Melichar tak zůstává sám vůči všem podezřelým, vesměs předním českým pánům, kteří mu nejsou nikterak nakloněni. Dokonce bude muset čelit pokusu o vraždu. Kdo se ho chtěl zbavit a proč? Snad proto, aby zabránil objasnění vraždy královského lovčího Hynka? A měl být opravdu zabit Hynek nebo sám král?

Stárnoucí Rožmberk Petr Vok už ví, že jeho sňatek s mladičkou Kateřinou z Ludanic byl omyl. Dívka nejenže neoplývá očekávaným bohatstvím, ale navíc není duševně zcela v pořádku. Útěchou se Vokovi stává pohledná a energická Zuzana Vojířová z Vacovic, hofmistryně jeho fraucimoru. Rožmberk ji zprvu zahrnuje drahými dary, aniž by čekal, že ona sama o něj projeví zájem. Přesto se na nemocemi sužovaného posledního vladaře rodu pětilisté růže usměje štěstí v podobě Zuzaniny přízně. Podaří se mu však získat i její lásku?

Dne 7. února 1311 byl v bazilice sv. Víta na Pražském hradě slavnostně korunován nový český král Jan Lucemburský a spolu s ním i jeho žena Eliška. K její korunovaci byl použit nádherný zlatý a perlami a safíry zdobený diadém, jaký nosila už její matka Guta Habsburská. Od té doby byl uložen spolu s ostatními korunovačními klenoty v klenotnici baziliky sv. Víta. Jenže když si měla královna Eliška při příležitosti křtu svého syna Václava, budoucího Karla IV., podruhé nasadit na hlavu tento vzácný daidém, zjistilo se, že v klenotnici chybí. V podezření z jeho zcizení byl především sám král Jan, který potřeboval peníze na vojenskou pomoc Ludvíkovi Bavorskému proti římskému vzdorokráli Fridrichovi Sličnému. Krále však nebylo možné jen tak obvinit a tak Jindřich z Lipé požádal o vyšetření krádeže diadému královského soudce Melichara z Roupova. Času je však na její objasnění zpropadeně málo. Termín křtu malého Václava se valem blíží a Melichar se ocitá ve velmi nepříjemné situaci.

V Kutné Hoře se schází zemský sněm. Na jeho úvod se v chrámu sv. Jakuba koná mše, během níž je kýmsi zavražděn Hynek z Lichtenburka. Několik dní nato dojde k další vraždě. V jedné kutnohorské uličce je nalezeno mrtvé tělo dalšího účastníka sněmu Břeňka z Riesenburka. Úkolem najít pachatele obou vražd je pověřen pomocník královského sudího Jakub Protiva z Protivce, kterému při vyšetřování pomáhá jeho důvtipný přítel mnich Blasius. Druhý příběh začíná na Karlštejně, kde za nepřítomnosti krále Václava IV. rokuje královská rada. Hned první večer se její jednání zvrhne v divokou pitku, která se neobejde bez následků. Ráno je totiž v hradní studni nalezeno tělo významného předáka českého panstva Ctibora Berky z Dubé. Zahynul jen náhodou, nebo byl úkladně zabit?

Epocha Rudolfa II. nás dodnes fascinuje svou magií, tajemností a záhadami. Pojďme se spolu ponořit do hloubi rudolfínské doby a vyprávějme si o pozoruhodném císaři a o lidech, kteří tuto dobu spoluvytvářeli!