Thomas Bernhard strana 2 z 4

Tři autorovy kratší prózy ze šedesátých let spojuje téma trýznivého prožitku lidského údělu. V novele Ungenach (1968) zpracovává motiv dědictví, který o téměř dvacet let později rozvinul ve svém vrcholném románu Vyhlazení. Ve světě zachváceném rozpadem se mladý hrdina v konfrontaci s minulostí pokouší vypořádat se s rozvolňováním hodnot. V rané próze Amras (1964) se dva bratři na krátkou dobu po sebevraždě rodičů ocitají na hranici života a smrti. Bernhard zde kombinuje vyprávění s prvky deníku, útržky korespondence a aforismy; vše má jen podobu fragmentu, protože svět se pro oba bratry rozpadl. Závěrečné Moušlování (1969) je tragikomickou zprávou o zraněném životě a o jednotvárnosti lidské existence. Čtyři muži se po léta scházejí v hospodě u karet. Ale jednoho večera je zvyk porušen, protože jeden z hráčů se už nedokáže ke hře dostavit. Na jediné situaci Bernhard ukazuje, jak se konvence a všední očekávání pod tíhou a tlakem nevypočitatelné skutečnosti rozpadají, jak se z norem, z nichž se skládá život, náhle bez pravidel rodí katastrofa. Česky kniha vychází ve druhém vydání.

V Bernhardově literární pozůstalosti uložené v jeho archivu v rakouském Gmundenu byl přednedávnem objeven autorův rukopis s titulem Moje ceny. Jak z archivních materiálů vyplývá, strojopis vznikl v roce 1980. Svébytný beletristický text obsahuje autorovy komentáře k udělení celkem devíti významných literárních ocenění, jichž se autorovi dostalo, a zároveň tři proslovy, které při těchto příležitostech vznikly. Kniha se vy značuje typicky bernhardovskou sebeironií a komikou, jakož i sarkasmem vůči bezduchým ofi cialitám a společenským rituálům. Thomas Bernhard se narodil 9. února 1931 a zemřel 12. února 1989.

Bernhardova novela Na výšinách vyšla knižně poprvé v roce 1989, avšak autor ji začal psát už v roce 1957, a patří tedy k jeho nejranějším prózám, resp. textům na pomezí poezie a prózy. Jde o rozsáhlý fragmentární útvar, který měl být pravděpodobně součástí většího románového celku. Navzdory tomu je tato novela uzavřeným a samostatným textem, který obsahuje pro autora charakteristická témata, jako např. potřeba tvořit a zároveň nemožnost tvořit, všudypřítomná tragikomičnost, stejně jako stylistické prvky a vyprávěcí techniky, jimiž se vyznačuje Bernhardovo vrcholné tvůrčí období. Novela má zároveň výrazné autobiografické rysy. Osmadvacetiletý autor tu ve zkratce vyslovuje vše, co se ho bytostně dotýkalo a čím trpěl jako opuštěný mladý muž po těžkém plicním onemocnění, z něhož vyvázl takřka jen zázrakem.

Die Hörbücher der LiteraMedia-Reihe stellen klassische Werke kommentiert und lebendig erläutert vor. Jedes Hörbuch besteht aus zwei MCs. Die erste MC stellt in einem Feature Biografie und Gesamtwerk des Autors vor. Die zweite MC bietet mit einer Werklesung im Wechsel von Lesungen und Zusammenfassungen das gesamte Werk. In der Regel wird das Werk mit zwei Stimmen gelesen und - falls möglich - um O-Töne der Autoren (Reden, Lesungen und Interviews) ergänzt.Thomas Bernhard, am 9. Februar 1931 in Heerlen/Niederlande geboren, starb am 12. Februar 1989 in Gmunden/Oberösterreich. -- Dieser Text bezieht sich auf eine vergriffene oder nicht verfügbare Ausgabe dieses Titels.

Aus Anlaß des 75. Geburtstags von Thomas Bernhard erscheint mit Ja ein Prosastück, das sämtliche seiner großen Themen in den weitgespanntesten Denk- und Satzbewegungen präsentiert. Von Tod und Leben, von Wahnsinn und Vernunft, vom Gehen und Denken ist hier die Rede – und damit, wie stets bei diesem Autor, von der Möglichkeit des Überlebens in unseren Zeiten. Die hier erzählte Geschichte läßt sich kurz zusammenfassen: Ein Naturwissenschaftler, der sich wegen seiner Arbeit drei Monate von allem abgeschlossen hat, besucht »urplötzlich«, um sich vor dem Umkippen in den Wahnsinn zu bewahren, einen befreundeten Makler. Die in dessen Haus stattfindende Begegnung mit einem Schweizer Bauingenieur und dessen Lebensgefährtin, einer Perserin, rettet ihn. Allerdings nicht die Perserin: Obwohl der Naturwissenschaftler zunächst als Zuhörer auf gemeinsamen Spaziergängen ihren physischen und psychischen Niedergang aufhält, kann er nicht verhindern, daß sie ihre Ankündigung, sich umzubringen, wahr macht. In kaum einem anderen Buch erfährt der Leser in derart konzentrierter Form die grundlegende Lebens- und Schreibhaltung des Thomas Bernhard: Es kommt stets darauf an, die sich »urplötzlich« einstellenden »lebensrettenden Augenblicke« zu bestehen, damit sich die bloße Existenz in ein geglücktes Leben verwandelt.

Další svazek her Thomase Bernharda.

Svazek představuje soubor raných próz Thomase Bernharda, které vznikaly na sklonku padesátých let, z nichž některé publikoval pouze časopisecky či v literárních přílohách německých novin. První část tohoto souboru, Události, připravoval autor ke kniž nímu vydání, ale byl jedním známým německým nakladatelem odmítnut, údajně pro zjevné stopy improvizace, příliš odvážnou metaforiku a podivný obraz světa, a vyšel až roku 1969 v Literárním kolokviu v Berlíně; celek těchto krátkých próz pak vydalo nakl adatelství Suhrkamp ve 14. svazku kritického vydání autorova Díla roku 2003. Dnešní čtenář a obdivovatel Bernhardova prozaického díla v těchto prvních prózách ovšem shledá dvě ústřední linie, které provázely celou vyzrálou autorovu tvorbu: smysl pro paradox a absurditu krátké povídky-zprávy, v rozsáhlejších textech pak hudebně litanický hlas vypravěče zaznamenávající typicky bernhardovské vidění světa.

Román Korektura z roku 1975 patří k vrcholným dílům Thomase Bernharda. „Ve skutečnosti jsem nakonec zděšen z toho, co jsem dosud napsal, protože vím, že vlastně vše je úplně jinak, takže když se dostaví ta pravá chvíle, musím vše neustále korigovat, a tak vše jen opravuji, až pak opravuji, už i co jsem jednou opravil,“ říká hrdina románu architekt Roithamer. V knize se zrcadlí lidská velikost i ubohost, proměňující se vztah ke krajině i vlasti, rodině i institucím. Hluboká tragika lidského úsilí po dokonalosti, tragika touhy po životní a umělecké pravdě se jako v jiných autorových dílech pojí s komičnem a ironickým nadhledem.

Román Mýcení z roku 1984 je autobiografickým příběhem a zároveň autorovým stanoviskem k otázkám umělecké tvorby. Rámec vyprávění je jednoduchý. Vypravěč se účastní „umělecké večeře“ na počest předního herce Dvorního divadla. Z ušáku v ústraní pozoruje dění a zároveň se před jeho vnitřním zrakem odvíjí příběh mrtvé přítelkyně. Bernhard si bere na mušku pokrytectví a služebnost „umělecké společnosti“, její míjení se s uměleckou pravdou. Nemilosrdná kritika je i zde bytostně spjata s komikou, s uměním nadsázky a často i s vědomou provokací někteří protagonisté „umělecké večeře“ se v knize poznali a zažalovali Bernharda za nactiutrhání.

Na klavírním kurzu v salcburském Mozarteu se setkávají tři klavíristé: Wertheimer, budoucí klavírní génius Glenn Gould a fiktivní vypravěč. Drtivé setkání s Glennem Toulcem a jeho nepřekonatelnou interpretací Bachových Goldbergovských variací představuje ústřední motiv příběhu o posedlosti uměním, touze po dokonalosti a tragických ztroskotáních. Román Ztroskotanec, který vyšel v roce 1983, snad nejzřetelněji vyslovuje Bernhardovy postoje k problematice umění, ale současně nabízí další témata pozdní tvorby tohoto nejvýznamnějšího rakouského spisovatele druhé poloviny 20. století: spílání Rakousku, všudypřítomná tragikomičnost a sebeironie.

Nicolas Mahler zpracoval černočernou komedii Thomase Bernharda do podoby úžasné komiksové adaptace. Každý druhý den dopoledne – vyjma sobot s volným vstupem – usedá na lavici před Tintorettovým Mužem s bílým plnovousem ve vídeňském Uměleckohistorickém muzeu hudební filozof Reger. Jednoho dne dojde k přerušení této rutiny: Reger požádá přítele Atzbachera, aby se s ním v muzeu sešel právě v sobotu. Než je však důvod tohoto nezvyklého chování odhalen, oddává se Reger velkolepým strhujícím tirádám namířeným proti umění vůbec a proti malířství zvláště, zatracuje Stiftera i Heideggera, nadává na Vídeň i Vídeňany – a přitom ví, že záchranu nelze hledat jinde než právě u člověka.

Román Starí majstri je často považovaný za Bernhardove najlepšie prozaické dielo. Hlavný hrdina Reger, ktorý vyštudoval v Lipsku a vo Viedni hudbu, píše pre Times kritické články. Už vyše tridsať rokov preto chodí každý druhý deň do Umeleckohistorického múzea vo Viedni. Tu, v Bordoneho sále, presedí niekoľko hodín, ustavične sa pozerá na Tintorettov obraz Muž s bielou bradou a rozjíma o umení a živote. Má na to vhodné podmienky: ideálnu teplotu v Bordoneho sále a Irrsiglera, zriadenca múzea, ktorý splní každé jeho želanie. Ako sa však Reger dokáže vyrovnať so stratou svojej manželky? Dokáže ju nahradiť umenie? Zachránia Regera obrazy starých majstrov? Aj na tieto otázky nachádza Bernhardovo majstrovské dielo rozhodujúce odpovede.

V románu Staří mistři (1985) přivádí slavný rakouský spisovatel Thomas Bernhard (1931–1989) takřka k dokonalosti svou literární metodu zobrazení světa. Základní téma celého svého díla – je to komedie? je to tragédie? – rozehrává se sarkasmem a sžíravou kritikou všeho a všech. Na jedné straně umění nadsázky, komika a humor, na straně druhé vášnivé zaujetí proti státu – zejména rakouskému –, společnosti a kultuře. A tak jedni v něm vidí neúprosného morálního kritika, druzí mistra literární komiky a humoru. Ať tak či tak, oba tyto póly Bernhard přetavuje ve výsostnou literaturu, jejíž četba je mimořádným zážitkem.

Reissued with stunning artwork and a new afterword by Leanne Shapton, The Loser is Thomas Bernhard's iconic portrait of creative obsession. Mid-century Austria. Three aspiring concert pianists - Wertheimer, Glenn Gould, and the narrator - have dedicated their lives to achieving the status of a virtuoso. But one day, two of them overhear Gould playing Bach's Goldberg Variations, and his incomparable genius instantly destroys them both. They are forced to abandon their musical ambitions: Wertheimer, over a tortured process of disintegration that sees him becoming obsessed with both writing and his own sister, with whom he has a quasi-incestuous relationship culminating in death; and the narrator, instantly, retreating into obscurity to write a book that he periodically destroys and restarts. Written as a monologue in one remarkable unbroken paragraph, Thomas Bernhard's dazzling meditation on failure, genius, and fame is a radical new reading experience: musical, paralysing, raging, and inimitable.

Reissued with stunning artwork by Leanne Shapton and a new afterword by Anne Enright, Woodcutters is a blistering European classic. An unnamed writer arrives at an 'artistic dinner' hosted by a composer and his society wife: a couple he once admired, but has now come to detest. They have been brought together by their friend Joana's suicide, but the guest of honour, a famous actor from the Burgtheatre, is late. As the guests await his arrival, little do they know that they are being subjected to the narrator's merciless scrutiny from his wing-backed throne, the targets of a tirade of epic, frenzied proportions. When the star actor finally arrives, he ushers in an explosive end to the evening that is impossible to see coming. Originally banned in Thomas Bernhard's homeland, Woodcutters brutally exposes the hollow pretentiousness of the Austrian bourgeoisie in an unforgettable firework display of humour and horror.

Reissued with stunning artwork by Leanne Shapton and a new afterword by Ben Lerner, Wittgenstein's Nephew is a memento mori of restless genius. It is 1967. Two men lie bedridden in separate wings of a Viennese hospital. The narrator, Thomas Bernhard, is stricken with a lung ailment; his friend Paul, nephew of Ludwig Wittgenstein, is suffering from one of his periodic bouts of madness. As their friendship quickens, these two eccentric men discover in each other an antidote to their feelings of despair on the unexpected strength of what they share - a spiritual symmetry forged by their love of music, black humour, disgust for bourgeois Vienna, and fear of mortality. A restless blend of fiction and memoir, Wittgenstein's Nephew is not only a haunting meditation on the artist's struggle to maintain a foothold on reality, but an impassioned eulogy to a real-life friendship.