Thomas Bernhard

Reissued with stunning artwork by Leanne Shapton and a new afterword by Ben Lerner, Wittgenstein's Nephew is a memento mori of restless genius. It is 1967. Two men lie bedridden in separate wings of a Viennese hospital. The narrator, Thomas Bernhard, is stricken with a lung ailment; his friend Paul, nephew of Ludwig Wittgenstein, is suffering from one of his periodic bouts of madness. As their friendship quickens, these two eccentric men discover in each other an antidote to their feelings of despair on the unexpected strength of what they share - a spiritual symmetry forged by their love of music, black humour, disgust for bourgeois Vienna, and fear of mortality. A restless blend of fiction and memoir, Wittgenstein's Nephew is not only a haunting meditation on the artist's struggle to maintain a foothold on reality, but an impassioned eulogy to a real-life friendship.

Reissued with stunning artwork and a new afterword by Leanne Shapton, The Loser is Thomas Bernhard's iconic portrait of creative obsession. Mid-century Austria. Three aspiring concert pianists - Wertheimer, Glenn Gould, and the narrator - have dedicated their lives to achieving the status of a virtuoso. But one day, two of them overhear Gould playing Bach's Goldberg Variations, and his incomparable genius instantly destroys them both. They are forced to abandon their musical ambitions: Wertheimer, over a tortured process of disintegration that sees him becoming obsessed with both writing and his own sister, with whom he has a quasi-incestuous relationship culminating in death; and the narrator, instantly, retreating into obscurity to write a book that he periodically destroys and restarts. Written as a monologue in one remarkable unbroken paragraph, Thomas Bernhard's dazzling meditation on failure, genius, and fame is a radical new reading experience: musical, paralysing, raging, and inimitable.

Reissued with stunning artwork by Leanne Shapton and a new afterword by Anne Enright, Woodcutters is a blistering European classic. An unnamed writer arrives at an 'artistic dinner' hosted by a composer and his society wife: a couple he once admired, but has now come to detest. They have been brought together by their friend Joana's suicide, but the guest of honour, a famous actor from the Burgtheatre, is late. As the guests await his arrival, little do they know that they are being subjected to the narrator's merciless scrutiny from his wing-backed throne, the targets of a tirade of epic, frenzied proportions. When the star actor finally arrives, he ushers in an explosive end to the evening that is impossible to see coming. Originally banned in Thomas Bernhard's homeland, Woodcutters brutally exposes the hollow pretentiousness of the Austrian bourgeoisie in an unforgettable firework display of humour and horror.

Svazek Bernhardových řečí, rozhovorů a fejetonů ukazuje „veřejného Thomase Bernharda“, tj. shromažďuje podle chronologického řazení jeho žurnalistické práce a veřejná vyjádření. K obrazu Bernharda-spisovatele patří i to, jakým způsobem svůj veřejný obraz spoluutvářel, jak provokoval veřejnou odezvu na své dílo a do svého díla tuto veřejnou odezvu vepisoval. I zde se lze setkat s charakteristickým bernhardovským rukopisem – i zde je patrný nestabilní střed mezi humorem a vážností, komedií a tragédií. Většina shromážděného materiálu byla až dosud rozptýlena po časopisech, zejména pokud jde o Bernhardovy literární počátky a jeho články v regionálním tisku. Zajímavá je různá míra otevřenosti: jestliže se z jeho řečí, románů či povídek zdá, že autor je rozhořčený a nemilosrdný kritik svého okolí, pak z některých jeho interview je patrné, že rubem razance je smích, který u něho předmět kritiky vyvolává. Poučné jsou i rané texty, protože Bernhard v nich prozrazuje své literární vzory (Rimbaud, jemuž v mládí věnoval samostatnou přednášku, či Hamsun). Pozdější „veřejné“ texty jsou pak často k nerozeznání od literatury, zejména ty, v nichž inscenuje „aféry“ jako veřejné divadelní představení, jehož scénou není Burgtheater, ale noviny a čtenářské dopisy. Ten, kdo zná Bernhardovu tvorbu, ví, že toto je způsob, jímž autor traktuje hluboké existenciální problémy. Publikovaný svazek „veřejného Bernharda“ velice plasticky dokumentuje, jak se k této rovině Bernhard postupně propracovává. Publikace vychází ze svazku, který pod názvem Der Wahrheit auf der Spur připravili editoři nakladatelství Suhrkamp. Česká edice představuje výbor z tohoto svazku, a to s ohledem na relevantnost vůči českému kulturnímu prostředí. Tento výbor doplňujeme ještě jedním rozhovorem Petera Hamma s Thomasem Bernhardem.

Skrachovanec je príbehom stretnutia troch klavírnych virtuózov Glenna Goulda, Wertheimera a anonymného rozprávača. Všetci traja sú výnimoční, ale Goldbergovské variácie dokáže geniálne zahrať iba jeden - Američan Glenn. Práve jeho klavírna genialita má na obidvoch priateľov a spolužiakov skazonosný účinok; hudba v Bernhardovom spracovaní nemá upokojujúci vplyv, neposkytuje estetický zážitok, ale naopak, dokáže aj zabíjať. Okrem veľkých autorových tém, či už vzťahu umenia a života, alebo jazyka a jeho možností postihnúť okolitý svet, tu tradične rezonuje aj neľútostná kritika Rakúska, predovšetkým v oblasti súdnictva a školstva.

Skrachovanec je príbehom stretnutia troch klavírnych virtuózov Glenna Goulda, Wertheimera a anonymného rozprávača. Všetci traja sú výnimoční, ale Goldbergovské variácie dokáže geniálne zahrať iba jeden - Američan Glenn. Práve jeho klavírna genialita má na obidvoch priateľov a spolužiakov skazonosný účinok; hudba v Bernhardovom spracovaní nemá upokojujúci vplyv, neposkytuje estetický zážitok, ale naopak, dokáže aj zabíjať. Okrem veľkých autorových tém, či už vzťahu umenia a života, alebo jazyka a jeho možností postihnúť okolitý svet, tu tradične rezonuje aj neľútostná kritika Rakúska, predovšetkým v oblasti súdnictva a školstva.

Dielo jedného z najvýraznejších autorov rakúskej literárnej scény nie je ani nášmu čitateľovi neznáme. Jeho tvorba je čo do žánrov naozaj pestrá – básnické zbierky, romány, divadelné a rozhlasové hry. Scenéria diela je umiestnená do čias konca 2. svetovej vojny. Prostredníctvom hlavného hrdinu – mladého učňa spoznávame psychológiu Rakúšanov. Pivnica tak predstavuje paralelu nazerania na svet na princípe mikrokozmos – interakcia – makrokozmos. V  diele sledujeme pre Bernharda typický štýl, ktorým autor spĺňa vysoké nároky. Ani táto práca náročného čitateľa po štýlovej stránke určite nesklame.

Ve svém prvním velkém románu, jenž vyšel v roce 1967, odhaluje Thomas Bernhard se svou typickou bezohledností, ironií, ale především prozaickou suverénností úzkostné stránky lidského života, který se často až zákonitě vyjevuje jen jako nevýslovné utrpení.

Ve svém třetím delším prozaickém díle z roku 1970 představuje Bernhard postavu Konráda a jeho manželku upoutanou na kolečkové křeslo. Konrád před lety zakoupil opuštěnou vápenku kdesi v Rakousku a uchýlil se do ní proto, aby získal klid nezbytný pro sepsá

Soubor Bernhardových nejranějších prozaických textů - většinou novinových příspěvků z let 1950 až 1956 - je poprvé takto souhrnně představen českému čtenáři. V těchto prózách je zřetelný vliv Bernhardova dědečka, spisovatele Johannese Freumbichlera (1881-1949), neboť jsou ještě plné vztahu k idylickému venkovu. Literární identifikace se světem venkova, představující v padesátých letech už poněkud anachronický mýtus v opozici k městu, nám pomáhá pochopit zaujetí, s nímž autor v pozdějším díle ničí venkovskou idylu. K těmto raným prózám je přiřazen fragment Ital (1964), který Bernhard později ještě rozvinul v románě Vyhlazení (1986). Závěrečnou povídku, napsanou původně pod názvem Listonoš (vyšla 1963), autor později pozměnil a vydal pod názvem

Soubor povídek Thomase Bernharda (1931-1989) nastoluje všechna ústřední témata a postupy jeho tvorby: problém viny a trestu, institucionální moci a osudu jedince, tradice moderního myšlení i jeho sebedestrukce. Právě v povídkách se ještě průzračněji odhaluje zvláštní litanický charakter Bernhardova vyprávění, v němž rytmus řeči zpochybňuje každou ustálenou myšlenku a každou tezi mění ve svůj protiklad. Autor tak navazuje na nejlepší evropskou tradici tohoto literárního žánru: jen málokterý vypravěč do káže stylistickou vypjatostí a hloubkou promluvy vyjádřit nepřímo existenční tragiku a zároveň komičnost postav, které zobrazuje. Bernhardovy povídky se svým významem řadí k jeho velkým románům, stejně jako celé jeho dílo patří k vrcholům světové prózy 20. století.