Charles Bukowski strana 2 z 8

Tridsaťštyri poviedok amerického spisovateľa Charlesa Bukowského, ktoré písal v rokov 1967 až 1983. V Príbehoch obyčajného šialenstva zobrazuje život v celej svojej nahote. Z jeho textov presakuje desivá úprimnosť a krutá realita, ale aj skúsenosť a poznanie. Skrytý za svoje postavy alebo sám za seba neopakovateľným spôsobom vyslovuje svoje názory, nastavuje ľuďom zrkadlo, smeje sa i plače nad bezútešnosťou života. Sú to príbehy šialenstva, ľudia robia šialené veci lebo život je šialený, osud je šialený, on sám je šialený... píše o ženách, deťoch, väzňoch, bláznoch, o dostihoch, stávkaroch, spisovateľoch, narkomanoch .. o ľuďoch, niekedy až šialene pravdivo.

Bukowski auf Deutschland-Tournee. Auf Einladung seiner Verleger reiste Bukowski mit seiner Freundin Linda Lee über Paris und Südfrankreich in die Bundesrepublik. Er wird in wenigen Tagen von Stadt zu Stadt gereicht, besucht sein Geburtshaus in Andernach u

I tento Bukowského román vypráví autorovo alter ego Henry Chinaski, tentokrát se však s ním a jeho ženou Sarah dostáváme do poněkud nezvyklého prostředí: do hollywoodských filmových studií. Chinaski totiž pro Hollywood píše autobiografický scénář – a v průběhu psaní se setkává s všemožnou filmovou i společenskou smetánkou, od pohledných a povolných hereček přes slavné režiséry po velké spisovatele. Ti všichni jsou přitom pro autora terčem sžíravé ironie. Netřeba dodávat, že i u tohoto románu si přijdou na své příznivci svérázného Bukowského stylu – i zde hlavní hrdina ze všech sil děvkaří, sází na dostizích, excesivně konzumuje alkohol a vůbec všeobecně zanedbává životosprávu a dobré mravy: Chinaski se zkrátka nezmění ani v Hollywoodu.

Drsňák Hank Chinaski líčí své dospívání v Los Angeles, poznamenané despotickým otcem, šikanou ve škole, bídou za hospodářské krize a narůstajícím pocitem odcizení, jemuž čelil vzdorem, násilím a únikem do světa literatury. Tento nejlepší Bukowského román je vyprávěn s typickým gustem a ironickým humorem, navíc dokonale vykresluje atmosféru doby. Anglický název Ham on Rye odkazuje nejen na tehdejší typickou svačinu do školy (žitný sendvič se šunkou) a obrazně i vypravěčův pocit stísněnosti, ale také na Salingerův román Kdo chytá v žitě. V neposlední řadě tím ovšem Bukowski naráží na svůj styl psaní (a ham writer on rye whiskey, tj. „přehánějící neumětel na žitné“) – a tuto sebeironii se snaží zachytit nový překlad Boba Hýska.

Zcela první Bukowského román z roku 1971, v němž se poprvé v celé své kocovinové kráse představuje autorův neblaze proslulý antihrdina a alkoholické alter ego Hank Chinaski. Román je jedinečnou kronikou autorových osudů z padesátých a šedesátých let, kdy se pouze kurvil, chlastal, sázel na dostizích a kazil si zdraví coby poštovní doručovatel a úředník. Jeho tehdejší pracovní a milenecké peripetie říznuté vysokoprocentním cynismem a sardonickým humorem vycházejí v novém překladu Boba Hýska.

Poslední dokončené dílo Charlese Bukowského, vydané krátce po jeho smrti roku 1994, se už svým názvem hlásí k žánru literárního braku. Využívá četné stereotypy šestákových románů a dovádí je ad absurdum. Bukowskému nezáleží na dokonalé konstrukci detektivní zápletky, spíš se vyžívá v barvitých popisech odvrácené tváře Los Angeles. Bukowski se rozloučil ve velkém stylu – v tomto případě se pro jeho román nadchli nejen čtenáři, ale i kritici.

Henry Chinaski, Bukowského alter ego, se v románu Ženský objevuje v roli stárnoucího uznávaného spisovatele, a jak už napovídá sám název, prochází celou řadou vztahů s příslušnicemi opačného pohlaví (adjektivum "něžný" v tomto případě není na místě). Tyto vztahy jsou zpočátku vášnivé a bezprostřední, ale nakonec téměř vždy sklouznou do ubíjejících poloh a oba zúčastněné nemilosrdně drtí. Chinaski tak vrávorá z jedné ženské náruče do druhé a v každé nachází jen chvilkové uspokojení. Znalci Bukowského života a tvorby mohou v románu objevit drobné radosti a paralely - např. postava Lydie Vanceové byla zpracována podle Bukowského chvilkové přítelkyně, sochařky a příležitostné básnířky Lindy Kingové.

Nakoniec sme po dlhých týždňoch hľadania našli ten pravý dom. Po zložení zálohy vyšla mesačná splátka na 789,81 dolárov. Od cesty ho delil vysokánsky živý plot a záhrada bola tiež vpredu, vďaka čomu nebolo dom z ulice vôbec vidno. Ideálne miesto, kam sa schová. Mal dokonca schodisko a celé horné poschodie, kde bola spálňa, kúpeľňa a izba, z ktorej sa stala moja pracovňa. Predošlí majitelia tam nechali obrovský starý písací stôl, škaredý a zbytočný kus nábytku. A tak sa zo mňa konečne po desiatkach rokov stal spisovateľ s písacím stolom. Áno, cítil som strach, strach, že budem ako oni. Panebože, veď som mal napísať scenár. Bol som naozaj zatratený a odsúdený k záhube? Akosi som necítil, že by to tak malo byť. Ale cítil to niekedy niekto, než sa to stane? So Sarah sme tam nasťahovali svoj skromný majetok. Potom nadišiel ten veľký okamih. Položil som písací stroj na svoj nový stôl, vložil do neho čistý hárok papiera a stlačil klapku. Písací stroj fungoval. A mal som tam kopec miesta na popolník, rádio a fľašu. Neverte nikomu, kto vám tvrdí opak. Život začína v 65-ke.

Človek môže byť zaistený akurát tak v base. Tri metre štvorcové a žiadny nájom, komunálne poplatky, daň z príjmu, žiadne platenie alimentov. Nemusíte platiť za poznávaciu značku. Nedostávate pokuty za parkovanie ani za šoférovanie pod vplyvom alkoholu. Žiadne prehry na dostihoch. Bezplatná zdravotná starostlivosť. Spoznáte ľudí s podobnými záujmami. Kostol. Vychádzky. Pohreb zadarmo. Po skoro dvanástich rokoch sme z tej pôvodnej skupiny sto či dvesto ľudí zostali asi dvaja. Nie každý dokáže jazdiť taxíkom, robiť pasáka alebo predávať drogy, a rovnako tak nie každý chlap – alebo ženská – dokáže pracovať ako poštový úradník. Nemám im to za zlé. Za tie roky som nespočetne veľakrát videl, ako k nám napochodovalo komando stopäťdesiatich nováčikov a ako z každej skupiny zostali nakoniec len dvaja alebo traja – presne na to, aby nahradili tých, čo odišli do dôchodku.

Ženy chcú mužov, čo zarábajú, ženy chcú mužov so zázemím. Koľko žien na úrovni žije s fl ákačmi v chudobnej štvrti? Nie že by som chcel ženu, respektíve nie na to, aby so mnou žila. Ako spolu vôbec ženy a muži vydržia? Aký to má zmysel? Jediné, čo som naozaj chcel, bola opustená jaskyňa niekde v Colorade, v ktorej by som mal zásoby jedla a pitia na tri roky. Riť by som si umýval pieskom. Bral by som hocičo, naozaj hocičo, čo by ma vytrhlo z tejto nudnej, triviálnej a zbabelej existencie.

Pro Charlese Bukowského byla kočka „krásný ďábel“, nezdolný bojovník a lovec, nevypočitatelná myslící bytost, vzbuzující respekt a obdiv. Svazek O kočkách shromažďuje autorovy texty, v nichž kočky hrají hlavní roli. Jeho kočky jsou divoké a panovačné, Bukowski je zachycuje, jak pronásledují svou kořist, válí se a procházejí po popsaných stránkách, probouzejí ho tím, že mu zaboří tlapky do obličeje. Jsou to však i tvorové přítulní a láskyplní, kteří autora inspirují a probouzejí v něm potřebu něžné a neustálé péče.

Charles Bukowski (19201994) egy kicsit kilóg a huszadik század amerikai irodalmából. Versei alapján a beatköltők közé sorolták, de ő soha nem volt harcias. Önéletrajzi ihletésű regényeiben, amelyeknek főszereplője alteregója, Henry Chinaski, nagyrészt az amerikai társadalom lecsúszott figuráiról írt, nyersen, őszintén, húsba vágó humorral és bölcsességgel. Alkoholista, napról napra élő, kompromisszumokat nem ismerő életmódja miatt sokan rajongtak és rajonganak érte, de ő köszönte, nem kért ebből, sőt ha lehetett, kerülte a rajongóit (kivéve, ha azok nők voltak), az embereket és főleg az írókat. Charles Bukowskinak mára világszerte kultusza lett, beleértve Magyarországot is. És bár első ránézésre felháborító(nak tűnő) életmódja miatt sokan viszolyogtak és viszolyognak tőle, hogyan is ne lenne kultusza egy olyan embernek, akinek még a sírján is ez áll: Dont try, azaz: ne próbáld, csináld. Próbáltam rábeszélni Jimmyt, hogy olyan helyre menjünk a parton, ahol nincs túl sok ember. Az ingem nélkül elég hülyén éreztem magam. Irigyeltem azokat, akik ott fürödtek, és semmi bajuk sem volt. Utáltam az összes rohadt köcsögöt, aki napozott, úszott, aludt, beszélgetett vagy labdázott. Utáltam a hátukat, az arcukat, a könyöküket, a szemüket, a köldöküket és a fürdőruhájukat. A víz tele volt emberekkel. Miért is olyan jó ez a tengerpartozás? Senkinek sincs jobb dolga ennél? Gondolj bele, egy csomó nő megy a vízbe, és belepisálnak. Igen, te meg megiszod. Tudtam, hogy én soha nem fogok tudni emberek között normálisan élni. Talán a legjobb lesz, ha szerzetesnek megyek. Majd úgy teszek, mintha hinnék Istenben, eléldegélek egy kis hálófülkében, orgonán játszom, és egyfolytában misebort vedelek. Hónapokig is a szobámban maradhatok meditálni, közben senkinek se kell a fejét néznem, és csak beküldik nekem a bort. A gond csak az volt, hogy a szerzetesruha tiszta gyapjú. Ami még rosszabb, mint a katonai kiképző egyenruha. Azt képtelen lennék hordani. Valami mást kell kitalálnom.

Azt hittem, hogy a postánál nagyobb csapás már nem érhet, erre most itt vagy te.

Obkolesila ma parta sestrojebačov, mužov, ktorí mali veľké domy a čas smiať sa, čítať, chodiť do divadla, nakupovať obrazy, ktorí už pomaly nedokázali myslieť ani cítiť. Biela škrobenosť a moja porážka. Zhromaždenie. „Ako sa cítiš?“ „Nádherne.“ „Teba tá ihla nebolí?“ „Jebem ťa.“ „Prosím?“ „Hovorím – jebem ťa.“ „Je to ešte chlapec. Trápi ho to akné a niet sa čomu diviť. Koľko máš rokov?“ „Štrnásť.“ „Chcel som ťa len pochváliť, ako statočne znášaš tú ihlu. Si silný.“ „Jebem ťa.“ „Ale takto so mnou nemôžeš hovoriť.“ „Jebem ťa. Jebem, jebem, jebem.“ „Nebuď taký zatrpknutý. Čo keby si bol, napríklad, slepý?“ „To by som sa aspoň nemusel pozerať na tvoj ksicht.“ „To decko je vadné.“ „Asi hej, dajte mu radšej pokoj.“

„Milliók kedvenc vén kujonja, Charles Bukowski, a 20. század amerikai irodalmának mára egyik legkiemelkedőbb alakja és még mindig legegyénibb hangja nem csak ünnepelt költő és regényíró, de zseniális novellista is. A város legszebb nője című műve most jelenik meg Magyarországon először, ráadásul hét éve ez az első itthon eddig kiadatlan kötete. A könyvben harminc novella szerepel, és mind olyan, mintha egy-egy kisfilmet néznénk, így az élmény, amit Buktól kapunk, nem 2 az 1-ben, hanem 30 az 1-ben. Vannak köztük megrázó, letaglózó, abszurd, groteszk, gyomorba vágó, rettenetes, illetve végtelenül vicces és szórakoztató darabok. Közös nevezőjük az a következetesen kívülálló, az életet egyszerre mélyen megélő és kívülről szemlélő attitűd, valamint az elegánsan nyegle stílus, ami Bukowskit és halhatatlan műveit már egészen fiatal kora óta jellemzi. Ha a novella az irodalom Instagram-posztja ((C) Pritz Péter), akkor Bukowskitól most harminc olyan posztot kapunk, amelyek ugyanolyan emlékezetesek lesznek, mint találkozásunk az első szerelemmel, mint életünk első dugása, koncertje vagy berúgása."