Charles Bukowski strana 2 z 9

Keby som sa narodil ako žena, bol by som určite prostitútka. Ale narodil som sa ako muž, a tak som neustále prahol po ženách, tých najhorších z najhorších. Na druhej strane mi ženy dobré ženy naháňali strach, pretože tie nakoniec dostali vašu dušu a ja som si posledné zvyšky tej svojej chcel nechať pre seba. V podstate som fantazíroval o primitívnych ženách, o prostitútkach, lebo sú smrtiace a hrubé, nemajú žiadne osobné nároky. O nič som neprišiel, keď odišli. No zároveň som túžil po jedinej žene, nežnej a dobrej, a to aj napriek tej ohromnej cene. Tak či tak, bol som stratený. Silný muž by sa vzdal obidvoch možností. Ale ja som nebol silný. Takže som sa ďalej boril so ženami, respektíve s predstavou o ženách.

Nakoniec sme po dlhých týždňoch hľadania našli ten pravý dom. Po zložení zálohy vyšla mesačná splátka na 789,81 dolárov. Od cesty ho delil vysokánsky živý plot a záhrada bola tiež vpredu, vďaka čomu nebolo dom z ulice vôbec vidno. Ideálne miesto, kam sa schová. Mal dokonca schodisko a celé horné poschodie, kde bola spálňa, kúpeľňa a izba, z ktorej sa stala moja pracovňa. Predošlí majitelia tam nechali obrovský starý písací stôl, škaredý a zbytočný kus nábytku. A tak sa zo mňa konečne po desiatkach rokov stal spisovateľ s písacím stolom. Áno, cítil som strach, strach, že budem ako oni. Panebože, veď som mal napísať scenár. Bol som naozaj zatratený a odsúdený k záhube? Akosi som necítil, že by to tak malo byť. Ale cítil to niekedy niekto, než sa to stane? So Sarah sme tam nasťahovali svoj skromný majetok. Potom nadišiel ten veľký okamih. Položil som písací stroj na svoj nový stôl, vložil do neho čistý hárok papiera a stlačil klapku. Písací stroj fungoval. A mal som tam kopec miesta na popolník, rádio a fľašu. Neverte nikomu, kto vám tvrdí opak. Život začína v 65-ke.

Nakoniec sme po dlhých týždňoch hľadania našli ten pravý dom. Po zložení zálohy vyšla mesačná splátka na 789,81 dolárov. Od cesty ho delil vysokánsky živý plot a záhrada bola tiež vpredu, vďaka čomu nebolo dom z ulice vôbec vidno. Ideálne miesto, kam sa schovať. Mal dokonca schodisko a celé horné poschodie, kde bola spálňa, kúpeľňa a izba, z ktorej sa stala moja pracovňa. Predošlí majitelia tam nechali obrovský starý písací stôl, škaredý a zbytočný kus nábytku. A tak sa zo mňa konečne po desiatkach rokov stal spisovateľ s písacím stolom. Áno, cítil som strach, strach, že budem ako oni. Panebože, veď som mal napísať scenár. Bol som naozaj zatratený a odsúdený k záhube? Akosi som necítil, že by to tak malo byť. Ale cíti to niekedy niekto, než sa to stane? So Sarah sme tam nasťahovali svoj skromný majetok. Potom nadišiel ten veľký okamih. Položil som písací stroj na svoj nový stôl, vložil do neho čistý hárok papiera a stlačil klapku. Písací stroj fungoval. A mal som tam kopec miesta na popolník, rádio a fľašu. Neverte nikomu, kto vám tvrdí opak. Život začína v 65-ke.

THE BEST OF THE BEST OF BUKOWSKI The Pleasures of the Damned is a selection of the best poetry from America's most iconic and imitated poet, Charles Bukowski. Celebrating the full range of the poet's extraordinary sensibility and his uncompromising linguistic brilliance, these poems cover a lifetime of experience, from his renegade early work to never-before-collected poems penned during the final days before his death. The Pleasures of the Damned is an astonishing poetic treasure trove, essential reading for both long-time fans and those just discovering this unique and important American voice.

Výbor z Bukowského korespondence ukazuje oblíbeného autora z jiné stránky: dopisy přátelům, redaktorům i kolegům, chronologicky řazené, se dotýkají především tématu psaní. Zachycují jednak pomalu se rozvíjející Bukowského tvůrčí kariéru „zevnitř“, očima autora, který líčí, jak začínal poezií v malých časopisech, jak na dlouhá léta psaní úplně přerušil, protože propil psací stroj; jak na jeho možnosti psát působila jeho zaměstnání i lidé kolem něj. Současně čtenář objevuje jakýsi autorský manifest, který Bukowski neformuluje jako prohlášení pro veřejnost rozepsané do okázale formulovaných tvůrčích zásad: spíše mezi řádky čteme autorova zaujetí „pro svůj způsob“, přezíravost vůči mainstreamovému „správnému psaní“ i rigidním zásadám literárních škol. Navzdory takovému zdánlivě ledabylému postoji je zřejmé, jak důležité psaní pro Bukowského bylo a s jakou vážností se mu věnoval.

Ženy chcú mužov, čo zarábajú, ženy chcú mužov so zázemím. Koľko žien na úrovni žije s fl ákačmi v chudobnej štvrti? Nie že by som chcel ženu, respektíve nie na to, aby so mnou žila. Ako spolu vôbec ženy a muži vydržia? Aký to má zmysel? Jediné, čo som naozaj chcel, bola opustená jaskyňa niekde v Colorade, v ktorej by som mal zásoby jedla a pitia na tri roky. Riť by som si umýval pieskom. Bral by som hocičo, naozaj hocičo, čo by ma vytrhlo z tejto nudnej, triviálnej a zbabelej existencie.

Človek môže byť zaistený akurát tak v base. Tri metre štvorcové a žiadny nájom, komunálne poplatky, daň z príjmu, žiadne platenie alimentov. Nemusíte platiť za poznávaciu značku. Nedostávate pokuty za parkovanie ani za šoférovanie pod vplyvom alkoholu. Žiadne prehry na dostihoch. Bezplatná zdravotná starostlivosť. Spoznáte ľudí s podobnými záujmami. Kostol. Vychádzky. Pohreb zadarmo. Po skoro dvanástich rokoch sme z tej pôvodnej skupiny sto či dvesto ľudí zostali asi dvaja. Nie každý dokáže jazdiť taxíkom, robiť pasáka alebo predávať drogy, a rovnako tak nie každý chlap – alebo ženská – dokáže pracovať ako poštový úradník. Nemám im to za zlé. Za tie roky som nespočetne veľakrát videl, ako k nám napochodovalo komando stopäťdesiatich nováčikov a ako z každej skupiny zostali nakoniec len dvaja alebo traja – presne na to, aby nahradili tých, čo odišli do dôchodku.

INTRODUCTION BY RODDY DOYLE 'He brought everyone down to earth, even the angels' LEONARD COHEN Charles Bukowski is one of the greatest authors of the twentieth century. The autobiographical Ham on Rye is widely considered his finest novel. A classic of American literature, it offers powerful insight into his youth through the prism of his alter-ego Henry Chinaski, who grew up to be the legendary Hank Chinaski of Post Office and Factotum.

The definitive collection from a writer whose transgressive legacy and raw, funny, acutely observant writing has left an enduring mark Here is Bukowski eating walnuts and scratching his back, rolling a cigarette while listening to Brahms, showering with Linda in the mid-afternoon. Here is Bukowski knowing that the secret is beyond him, that people who never go crazy live truly horrible lives, that there's a bluebird in his heart that wants to get out. Here is Bukowski at his most hilarious and heart-breaking, his most raw and profound; here is Bukowski at his best.

Prvýkrát som sa dozvedel, že som idiot, na školskom dvore. Ukazovali na mňa prstom, sácali ma a posmievali sa mi rovnako ako jednému či dvom ďalším idiotom. Oproti tým, ktorých naháňali a bili, som mal jednu výhodu. Svoju vzdorovitosť. Keď ma obkolesili, nebál som sa. Preto sa ani raz nepustili do mňa, vždy si to odniesol jeden z tých dvoch a ja som sa len prizeral, ako ho mlátia. Dofrasa, ako môžu čakať, že sa človek celý šťastný každé ráno zobudí o pol siedmej na budík, vyskočí z postele, oblečie sa, nasilu sa nakŕmi, vyserie a vyští, umyje si zuby, učeše sa a bude sa pretĺkať premávkou, aby sa dostal na miesto, kde v podstate zarába kopec peňazí niekomu inému a ešte má byť vďačný, že mu dali šancu robiť to?! Ráno som obvykle čumel na hodiny a roztáčal s ňou prvé kolo: trochu ma napína na vracanie, ale nedávam na sebe nič znať, potom sa pochlapím, urobím ju a odvalím sa. „No vidíš,“ hovorím, „teraz budem štvrťhodinu meškať.“ Ona nakluše do kúpeľne, šťastná ako blcha, umyje sa, skočí na záchod, skontroluje si chlpy v podpazuší, pozrie sa do zrkadla, znepokojená skôr zo staroby než zo smrti, a vlezie pod perinu práve vo chvíli, keď si naťahujem deravé trenky za kakofónie áut, čo sa valia na východ po Tretej ulici. Po oboch stranách cesty bola poriadna hĺbka a keby ten chlap urobil jediný kiks, všetkých by nás zabil. Bolo to absurdné. Čo ak sa ráno pohádal so ženou? Alebo mal rakovinu? Alebo sa mu zjavil Boh? Čo ak ho práve rozboleli zuby? Hocičo. Mohol to urobiť. Vysypať nás do mora. Vedel som, že keby som šoféroval ja, zvažoval by som možnosť a vhodnosť rozhodnutia všetkých nás utopiť. A niekedy sa vďaka podobným úvahám možnosť zmení na skutočnosť. Za každú Johanku z Arku sedí na opačnom konci hojdačky jeden Hitler.

A collection of previously unpublished letters from America's cult icon on the art of writing. Charles Bukowski was one of our most iconoclastic, raw and riveting writers, one whose stories, poems and novels have left an enduring mark on our culture. On Writing collects Bukowski's reflections and ruminations on the craft he dedicated his life to. Piercing, unsentimental and often hilarious, On Writing is filled not only with memorable lines but also with the author's trademark toughness, leavened with moments of grace, pathos and intimacy. In the previously unpublished letters to editors, friends and fellow writers collected here, Bukowski is brutally frank about the drudgery of work and uncompromising when it comes to the absurdities of life and of art.

In On Love, we see Charles Bukowski reckoning with the complications of love and desire. Alternating between the tough and the tender, the romantic and the gritty, Bukowski exposes the myriad faces of love in the poems collected here - its selfishness and its narcissism, its randomness, its mystery and its misery, and, ultimately, its true joyfulness, endurance and redemptive power. Whether writing about his daughter, his lover, or his work, Bukowski is fiercely honest and reflective, using love as a prism to look at the world and to view his own vulnerable place in it.

'A cat is only ITSELF, representative of the strong forces of life that won't let go' For Charles Bukowski there was something majestic and elemental about cats. He considered them to be sentient beings, whose searing gaze could penetrate deep into our being. Cats see into us; they are on to something. An illuminating portrait of one very special writer and a lifelong relationship with the animals he considered his most profound teachers, On Cats brings together Bukowski's reflections on the ruthless, resilient, indigent and endearing creatures he so admired.

Poslední dokončené dílo Charlese Bukowského, vydané krátce po jeho smrti roku 1994, se už svým názvem hlásí k žánru literárního braku. Využívá četné stereotypy šestákových románů a dovádí je ad absurdum. Bukowskému nezáleží na dokonalé konstrukci det ektivní zápletky, spíš se vyžívá v barvitých popisech odvrácené tváře Los Angeles. Bukowski se rozloučil ve velkém stylu v tomto případě se pro jeho román nadchli nejen čtenáři, ale i kritici.

Charles Bukowski (1920-1994) egy kicsit „kilóg" a huszadik század amerikai irodalmából. Versei alapján a beatköltők közé sorolták, de ő soha nem volt harcias. Önéletrajzi ihletésű regényeiben, amelyeknek főszereplője alteregója, Henry Chinaski, nagyrészt az amerikai társadalom lecsúszott figuráiról írt, nyersen, őszintén, húsba vágó humorral és bölcsességgel. Alkoholista, napról napra élő, kompromisszumokat nem ismerő életmódja miatt sokan rajongtak - és rajonganak - érte, de ő köszönte, nem kért ebből, sőt ha lehetett, kerülte a rajongóit (kivéve, ha azok nők voltak), az embereket és főleg az írókat. Charles Bukowskinak mára világszerte kultusza lett, beleértve Magyarországot is. És bár - első ránézésre - felháborító(nak tűnő) életmódja miatt sokan viszolyogtak - és viszolyognak - tőle, hogyan is ne lenne kultusza egy olyan embernek, akinek még a sírján is ez áll: „Don't try", azaz: ne próbáld, csináld. „Próbáltam rábeszélni Jimmyt, hogy olyan helyre menjünk a parton, ahol nincs túl sok ember. Az ingem nélkül elég hülyén éreztem magam. Irigyeltem azokat, akik ott fürödtek, és semmi bajuk sem volt. Utáltam az összes rohadt köcsögöt, aki napozott, úszott, aludt, beszélgetett vagy labdázott. Utáltam a hátukat, az arcukat, a könyöküket, a szemüket, a köldöküket és a fürdőruhájukat. A víz tele volt emberekkel. Miért is olyan jó ez a tengerpartozás? Senkinek sincs jobb dolga ennél? - Gondolj bele, egy csomó nő megy a vízbe, és belepisálnak. - Igen, te meg megiszod. Tudtam, hogy én soha nem fogok tudni emberek között normálisan élni. Talán a legjobb lesz, ha szerzetesnek megyek. Majd úgy teszek, mintha hinnék Istenben, eléldegélek egy kis hálófülkében, orgonán játszom, és egyfolytában misebort vedelek. Hónapokig is a szobámban maradhatok meditálni, közben senkinek se kell a fejét néznem, és csak beküldik nekem a bort. A gond csak az volt, hogy a szerzetesruha tiszta gyapjú. Ami még rosszabb, mint a katonai kiképző egyenruha. Azt képtelen lennék hordani. Valami mást kell kitalálnom."

I tento Bukowského román vypráví autorovo alter ego Henry Chinaski, tentokrát se však s ním a jeho ženou Sarah dostáváme do poněkud nezvyklého prostředí: do hollywoodských filmových studií. Chinaski totiž pro Hollywood píše autobiografický scénář – a v průběhu psaní se setkává s všemožnou filmovou i společenskou smetánkou, od pohledných a povolných hereček přes slavné režiséry po velké spisovatele. Ti všichni jsou přitom pro autora terčem sžíravé ironie. Netřeba dodávat, že i u tohoto románu si přijdou na své příznivci svérázného Bukowského stylu – i zde hlavní hrdina ze všech sil děvkaří, sází na dostizích, excesivně konzumuje alkohol a vůbec všeobecně zanedbává životosprávu a dobré mravy: Chinaski se zkrátka nezmění ani v Hollywoodu.