Jan Drnek

17. listopadu 1989 na Národní třídě zemřel někdo, kdo tam nepatřil. Dva svérázní detektivové zahajují vlastní pátrání na pozadí revolučních událostí. Drnkovo „kdyby“... se ovšem nespokojí jen s detektivkou. Pátrání uvádí do chodu alternativní děje a nastoluje otázku, zda bychom dnes žili v jiném světě, kdyby se tehdy něco událo jinak. A jinak to být mohlo.

Další z řady vojensko-historických mystifikací plzeňského autora Jana Drnka „Druhý dech habsburské monarchie“ se zabývá možností zachování Podunajské monarchie po skončení světové války. Děj se odehrává mezi podzimem roku 1916, kdy umírá císař František Josef I. a na trůn nastupuje přímo myslící voják, přesvědčený katolík (dnes církví blahoslavený) Karel I. Klíčovým bodem mystifikační změny se stává Karlovo rozhodnutí nechat se v Praze korunovat svatováclavskou korunou, vyvést monarchii z války čestným mírem a provést její celkovou reformu na základě quadrilistického uspořádání čtyř státních celků – Koruny svatováclavské, Koruny svatoštěpánské, Jihoslavonského království a zbylých zemí na říšské radě zastoupených. Pražská korunovace a příslib narovnání způsobí obrat ve veřejném mínění Čechů, oslabí zahraniční akci T. G. Masaryka a naruší vztah mezi trůnem a Němci. Karel je nucen opírat svůj plán stále více o slovanské národy říše, zatímco Česká národní rada musí stále více spoléhat na činnost legionářských vojsk. Děj se odehrává na všech bojištích války. Čtenář spolu s hrdiny příběhu putuje s vojenskými ešalony Sibiří, bojuje rozhodující bitvu na Piavě, prochází se audienčními sály i soukromými pokoji Hofburgu. Opět je zde mistrovsky spojena faktografická práce historika (ačkoliv autor se prohlašuje za laika) s erudicí romanopisce, která dává ději spád, napětí a gradaci. Jako u řady dalších Drnkových mystifikací může čtenář číst knihu jako téměř vědeckou historickou práci stejně jako napínavý a literárně sevřený román. Autor nezapře své monarchistické přesvědčení a ještě důsledněji a nelítostněji než například u Žab v mlíku pátrá v daleké minulosti po příčinách našich současných potíží s demokracií, které spatřuje v nerespektování práva a ústavnosti, v nedostatku vyšších idejí a společenských hodnot, v jejich nahrazování inertní hodnotou peněz, svévolné moci a ateistické víry.

Císařské armády jsou poraženy a vyhnány z Nizozemí i z levého břehu Rýna. Svatá říše římská se rozpadá vlivem revolučních myšlenek, její panovníci v Německu kolaborují s Napoleonem a jejich hlavním zájmem je rozchvátit církevní majetky. Místo po ustupujícím náboženství zaplňuje nacionalismus a liberalismus. Ochota postavit se diktátorovi slábne, i císař František II. myslí jen defenzivně. Přes dílčí úspěchy arcivévody Karla jsou císařští po porážce roku 1800 vytlačeni z Německa i z Itálie. Církevní představitelé se také snaží zavděčit nové moci. Pouze nemnozí uvažují o záchraně Svaté říše a církve; arcivévoda Karel, papež Pius VII., mladý Metternich a další… Chápou, že nestačí vojensky porazit Napoleona. To, co je třeba obnovit, tkví v lidech. Nemůže uspět žádné spiknutí, jehož členem by nebyl i Duch svatý. Chce to zázrak, jinak se Evropa vydá nešťastnou cestou. A samozřejmě, chce to zabít i Napoleona. Blíží se osudový rok 1805.

Je to jednoduché, soudruhu první tajemníku. Buď je KSČ diktátor a je jí jedno, co si o ní kdo myslí, nebo žádný diktátor neexistuje a všichni mají stejné možnosti. Chtít být diktátor, kterého mají rádi, protože je o něco menší diktátor, to nejde. Svobodu a demokracii nemůžete nadiktovat, to by byl podvod a oni to cítí. Vy chcete neslučitelné věci. Chcete mít v ruce všechnu moc a současně dát nějakou moc i jim, aniž byste ji pustil z ruky. To si odporuje. – Miluji socialismus, posmutněl Dubček. – Chtěl jsem jen, aby ho mi­lovali i oni.

Paměti nomenklaturního prognostika – Je to jednoduché, soudruhu první tajemníku. Buď je KSČ diktátor a je jí jedno, co si o ní kdo myslí, nebo žádný diktátor neexistuje a všichni mají stejné možnosti. Chtít být diktátor, kterého mají rádi, protože je o něco menší diktátor, to nejde. Svobodu a demokracii nemůžete nadiktovat, to by byl podvod a oni to cítí. Vy chcete neslučitelné věci. Chcete mít v ruce všechnu moc a současně dát nějakou moc i jim, aniž byste ji pustil z ruky.To si odporuje. – Miluji socialismus, posmutněl Dubček. – Chtěl jsem jen, aby ho milovali i oni.

18. února 1853 je maďarským atentátníkem zavražděn mladý rakouský císař František Josef I. Na trůn je podle nástupnického práva povolán jeho mladší bratr Maxmilián, který slouží jako kapitán u námořnictva v Terstu. Maxmilián je bystrý, chytrý a již také zkušený světák, který procestoval kus Evropy, leccos prožil, je zvyklý jednat sám za sebe. Ve Vídni nemá žádné omezující vazby na bratrovu kamarilu neschopných patolízalů a rychle buduje svůj tajný kabinet, hledá schopné muže do posádky. Je tělem i duší námořník a říši řídí jako loď, která má cíl. Nastupuje právě na začátku Krymské války a musí obstát mezi mlýnskými kameny Ruska a Francie, později Pruska. Rakousko je ve špatné finanční situaci, jeho armáda je zaostalá, jeho národy jsou rozeštvány a rozjitřeny nedávnou revolucí, Svatá aliance se rozpadá a říše je považována za snadnou kořist. Udržet neutralitu však nestačí. Císař Ferdinand Maxmilián I. musí nabídnout něco jiného, než je dravý kapitalismus, liberalismus, socialismus či nacionalismus. Musí nabídnout vizi stability, která má perspektivu a je otevřená do budoucnosti. Jenže dějiny Evropy druhé poloviny 19. století pak budou poněkud jiné. A naše současnost také. Český čtenář dostává do rukou možná završující dílo Jana Drnka (*1960), pozoruhodného plzeňského autora alternativní i skutečné historie. Trilogie Maxmilián mapuje období našich dějin, o kterém nás ve škole mnoho nenaučili. Kromě napínavého čtení o jiné bitvě u Solferina či u Sadové, nabízí příběh druhorozeného, vizi, v níž se Evropa nevydává liberální či nacionalistickou cestou, ale cestou osvědčených civilizačních a absolutních hodnot. Drnek jasně ukazuje, že nejsme otroci předurčených dějin, že za dějiny neseme osobní zodpovědnost a také vinu. Nabízí dnešnímu rozpadajícímu se světu, kde všechno zklamalo, tu a tam nějaký ten staronový společenský konzervativní model a... Deklaraci závislosti.

18. února 1853 byl maďarským atentátníkem zavražděn mladý rakouský císař František Josef I. Na trůn byl podle nástupnického práva povolán jeho mladší bratr Maxmilián, který dospěl mimo dvůr jako kapitán u námořnictva v Terstu. Maxmilián je bystrý, chytrý a zkušený světák, zvyklý jednat sám za sebe. Po korunovaci rychle vybudoval svůj tajný kabinet ze schopných mužů. Nastoupil na začátku Krymské války a musel obstát mezi mlýnskými kameny Ruska a Francie. Podařilo se mu obratným manévrováním udržet neutralitu říše a využít války k tomu, aby provedl zásadní reformy a zlepšil finanční situaci Rakouska. Podařilo se mu smířit rozeštvané národy a bez boje získat protektorát nad Rumunskem. Nyní čeká jeho vládu skutečná zkouška ohněm. Dravý francouzský císař Napoleon III. bude chtít využít italského nacionalismu a pokořit Rakousko v Lombardii. Maxmilián nemůže ustoupit, věří, že stát a říše jsou více než národ. Navíc ví, kdo je jeho skutečný nepřítel, kdo takové války financuje. Rakousko musí obstát, a celá Evropa se na to bude jen dívat. Jenže dějiny Evropy druhé poloviny 19. století se již vyvíjejí poněkud jinak. A naše současnost také. Český čtenář dostává do rukou možná završující dílo Jana Drnka (*1960), pozoruhodného plzeňského autora alternativní i skutečné historie. Trilogie Maxmilián mapuje období našich dějin, o kterém nás ve škole mnoho nenaučili. Kromě napínavého čtení o jiné bitvě u Solferina či u Sadové, nabízí příběh druhorozeného, vizi, v níž se Evropa nevydává liberální či nacionalistickou cestou, ale cestou osvědčených civilizačních a absolutních hodnot. Drnek jasně ukazuje, že nejsme otroci předurčených dějin, že za dějiny neseme osobní zodpovědnost a také vinu. Nabízí dnešnímu rozpadajícímu se světu, kde všechno zklamalo, tu a tam nějaký ten staronový společenský konzervativní model a... Deklaraci závislosti.

18. února 1853 byl maďarským atentátníkem zavražděn mladý rakouský císař František Josef I. Na trůn byl podle nástupnického práva povolán jeho mladší bratr Maxmilián, který dospěl mimo dvůr jako kapitán u námořnictva v Terstu. Maxmilián je bystrý, chytrý a zkušený světák, zvyklý jednat sám za sebe. Po korunovaci rychle vybudoval svůj tajný kabinet ze schopných mužů. Během Krymské války obratně manévroval, udržel neutralitu říše, využil války, aby provedl zásadní reformy a zlepšil finanční situaci Rakouska. Podařilo se mu smířit rozeštvané národy a získat protektorát nad Rumunskem. Podařilo se přezbrojit armádu a v roce 1859 v severní Itálii drtivě porazit dravé Francouze a nacionalistické Italy, vybojovat si právo na uspořádání Itálie v ryze konzervativním duchu. Stal se úspěšným císařem, a nyní jej čeká poslední válečná zkouška, neboť Prusko může zůstat silné jen tak, že vytlačí Rakousko z Německého spolku. Maxmilián ví, kdo je jeho skutečný nepřítel, kdo takové války financuje, kdo zneužívá liberalismu, nacionalismu a dluhových závislostí, aby rozvrátil tradiční řád křesťanské Evropy. Jde o budoucnost celého kontinentu a zvítězit ve válce nestačí. Chce to koncepci. Jenže dějiny Evropy druhé poloviny 19. století se již dávno vyvíjejí poněkud jinak. Český čtenář dostává do rukou možná završující životní dílo Jana Drnka (*1960), pozoruhodného plzeňského autora alternativní i skutečné historie. Trilogie Maxmilián mapuje období našich dějin, o kterém nás ve škole mnoho nenaučili. Kromě napínavého čtení o jiné bitvě u Solferina či u Sadové, nabízí příběh druhorozeného vizi, v níž se Evropa nevydává liberální, socialistickou či nacionalistickou cestou, ale cestou osvědčených civilizačních a absolutních hodnot. Drnek jasně ukazuje, že nejsme otroci předurčených dějin, že za dějiny neseme osobní zodpovědnost a také vinu. Nabízí dnešnímu rozpadajícímu se světu, kde všechno zklamalo, tu a tam nějaký ten staronový společenský konzervativní model a... Deklaraci závislosti.

Osudový rok 1938, období Mnichovské zrady a největší potupy mladé Československé republiky. Rok, který předznamenal konec naší státnosti o pár měsíců později. Dodnes se mezi vojenskými analytiky, historiky, ale i celou veřejností vedou vášnivé debaty o tom, zda jsme měli odmítnout postoupení Sudet a se zbraní v ruce bránit naši vlast. Stačilo málo, aby..., kdyby... A právě oním „kdyby“ se zaobírá tato jedinečná historická mystifikace , která svým smyslem pro detail i celek, strategii i taktiku, ale i příběh samotný, bravurně vypráví příběh fiktivní obrany naší republiky před hitlerovskými vojsky.

Příběh této jedinečné historické mystifikace začíná přesně tam, kde skončila předchozí kniha 1938 Věrni zůstaneme - tedy v noci 30.září, těsně předtím, než zazněly první výstřely války o Československo. Po odmítnutí mnichovské dohody i kapitulace byla válka s Německem nevyhnutelná, už nebylo otázkou zda, nýbrž kdy. Dechberoucí popis osudového střetnutí, plný propracovaných detailů jednotlivých bojových operací a lidských příběhů, je však také zajímavou úvahou na téma národního uvědomění a pospolitosti.

Na knižní pulty přichází poslední část mystifikační série o jiné druhé světové válce. Léto 1942 se skláni k podzimu. Rudá armáda nebyla poražena a dva miliony mužů pro ni nejsou žádné ztráty. Rychlost a síla útoku dalších sledů je šokujíci. Wehrmacht couvá na staré linie a Sověti se ženou znovu ke Krakovu. Československo má válečného prezidenta a ten jen s potížemi přesvědčuje občany, že nyní je třeba mobilizovat. Nyní půjde o všechno a Malá dohoda bude bojovat o přežití. Českoslovenští politici se domnívají, že Malou dohodu ovládají, ale podunajští monarchové mají své vlastni plány. Válka urychluje koncentraci střední Evropy nejprve do dvou silných mocenských bloku, poté do dvou staronových říší. Jen Češi a Slováci do této koncepce jaksi nezapadají. Všechno by bylo mnohem jednodušší, kdyby byli oslabeni, kdyby snad ani nebyli Hádají se i mezi sebou a překážejí v procesu integrace. Tvrdohlavé se drží svých husitských tradic a rituálů, ale také svých vojenských kvalit. Sedí uprostřed Evropy jako Žáby na prameni.

Jsou strhujícím, takřka didaktickým příběhem vztahu Čechů k vlastnímu kmenovému a státnímu zřízení od příchodu kmene do kotliny Bohemie až po současnost. Kniha mapuje vývoj českého vztahu k vlastnictví, k legitimitě a hierarchii moci, v rámci širších celoevropských dějů. Pro svou stručnost a přehlednost se přímo nabízí jako pomůcka pro školní výuku dějepisu.

Na knižní pulty přichází poslední díl mystifikační trilogie o jiné druhé světové válce. Operace Bouře je název plánu invaze Rudé armády do Evropy, která byla skutečně plánována v letech 1941-1942 Stalinovým hlavním štábem. Zde jsme však v jiném, změněném světě, který se utvářel v předchozích dvou dílech trilogie. Máme zde Velkoněmeckou říši očištěnou od nacismu a Československou republiku, která se po odražení Wehrmachtu v roce 1938 stala motorem nového sjednocení Malé dohody. Ta však přerůstá meze pouhého spojeneckého paktu a směřuje k vytvoření federace, nového podunajského soustátí tří monarchií a jedné, zpola sekula-ristické republiky. Toto směřování děsí zejména prezidenta Beneše, který je ochoten spojit se s kýmkoliv, kdo zabrání návratu Habsburků na trůn. Češi nevěří Němcům ani proradnému Západu, nedůvěřují katolickým Slovákům a nakonec ani svým balkánským spojencům. V národě doznívají ozvěny panslavismu a část Čechů stále sní o velké slovanské říši a věčném bratrství na východě. Realistické a konzervativní síly se snaží o to, aby se Československo postavilo po bok Němců a spojenců v zápase o Evropu. V létě 1942 začíná sovětský vpád do Polska a Češi stále ještě nevědí...

Mystifikace Jana Drnka se vrací do září a října roku 1938, do zlomové doby, která osudově rozhodovala o dnešku. V období mnichovské dohody představovaly pojmy národ a republika klíčové hodnoty a rozhodování tehdejších politiků zřejmě nemalou měrou př ispělo k devalvaci těchto nadřazených ideí v povědomí národa, který se pod tlakem okolností odvrátil od věcí vznešených k vlastnímu břichu. A přitom stačilo jen velmi málo aby, kdyby

Nová kniha Jana Drnka Mystifikované dějiny národa českého představuje celou obsáhlou sbírku mystifikací, zaměřenou na historii Čechů a jejich státnosti, počínaje příchodem kmene Čechů do kotliny zvané Bohemie a konče žhavou současností.

První díl pseudohistorické epopeje Jana Drnka pod názvem Žába a škorpion navazuje na úspěšný mystifikační román Žáby v mlíku a rekonstruuje pravděpodobný politický i vojenský vývoj v období jara 1939 – léta 1942.