Sigmund Freud

1932-ben jelent meg először magyar fordításban azoknak az előadásoknak a szövege, amelyeket 1916 -1917 telén Sigmund Freud orvosoknak és laikus hallgatóknak tartott a pszichoanalízis alapvető kérdéseiről, a pszichoanalitikus kezelésről, "a szavak alkalmazásáról a pszichoterápiában", ahogyan ő maga jellemezte módszerét. Három alapkérdést elemez a huszonnyolc fejezet. Az elvétések, az álom és a neurózisok tana körül csoportosítva, a pszichoanalitikus teórián és a gyakorlaton kívül megismerjük azokat a társadalmi körülményeket és azt a tudományos légkört is, amelyekben a freudizmus kialakult és világszerte ismertté vált. A Bevezetés a pszichoanalízisbe kiadásával egyidejűleg Hermann Imre remek fordítói tevékenységére emlékezünk: ma is jórészt az ő magyar szakkifejezéseit használja a pszichoanalitikus szakirodalom.

„Výklad snov“ je prelomovým dielom Sigmunda Freuda o interpretácii snov a zákutiach ľudského podvedomia. V tejto priekopníckej práci prezentuje svoje teórie o skrytých významoch snov, ktoré často odzrkadľujú potláčané želania, obavy a konflikty. Pomocou dôkladnej analýzy snov odhaľuje komplexné mechanizmy nevedomia a ilustruje, ako ovplyvňujú psychiku a správanie ľudí. „Výklad snov“ predstavuje neodmysliteľnú klasickú publikáciu z oblasti psychológie, ktorá položila základy pochopenia ľudskej duše a naďalej fascinuje a inšpiruje vedcov, terapeutov, ako aj každého, kto sa zaujíma o psychiku človeka.

Mezi Freudovy nejslavnější knihy patří Přednášky k úvodu do psychoanalýzy, jejichž první řadu přednesl mezi lety 1915 a 1917 v posluchárně Vídeňské psychiatrické kliniky. Jeho cílem byla srozumitelnost při výkladu základních psychoanalytických pojmů a jevů. Freud na tento projekt navázal v Nové řadě přednášek k úvodu do psychoanalýzy z roku 1933, ačkoli tato řada už nikdy před posluchači přednesena nebyla. Freud zde své poznatky (např. nauku o snech či téma ženskosti) reviduje a doplňuje a představuje mimo jiné strukturální model psychiky (id, ego, superego). Tím završuje své učení. Freudovy přednášky dodnes patří k základním psychoanalytickým textům z pera samotného tvůrce tohoto směru. Sigmund Freud (1856–1939), vídeňský neurolog a psychoterapeut, zakladatel psychoanalýzy. Narodil se v moravském Příboru v židovské rodině, během jeho raného dětství se rodina přestěhovala do Vídně. Zemřel v londýnské emigraci, kam se uchýlil před nastupujícím nacismem. Vytvořil psychoterapeutickou metodu založenou na pacientových volných asociacích, navázání přenosového vztahu s analytikem a interpretaci snů. Vymyslel či rozvinul řadu pojmů, mezi něž patří libido, stadia psychosexuálního vývoje (orální, anální, falické, genitální), oidipský komplex, předvědomí, nevědomí a vědomí (topografický model psychiky), id, ego a superego (strukturální model psychiky), narcismus, pud smrti a pud života. Hluboce ovlivnil řadu psychologických, filozofických i antropologických teorií. Stal se třetí nejcitovanější osobou v psychologii 20. století. V Portále vyšla řada jeho knih.

"Dream psychology is the key to Freud's works and to all modern psychology" - André Tridon This handsome gift edition presents one of Sigmund Freud's most influential works, Dream Psychology featuring a luxurious, gold-embossed cover design, gilded page edges and patterned endpapers. In this fascinating work by one of the pioneers of psychology and psychoanalysis, Freud unlocks the secrets of the human mind. Featuring an extraordinary range of case studies, Dream Psychology is an accessible distillation of his theories on dream analysis for the general reader, decoding the symbolism of dreams and exploring how the unconscious mind communicates its desires. The methods of psychoanalysis outlined here were revolutionary in their time and continue to play a major role in modern psychology. This pocket-sized gift edition contains the classic English translation by David Eder and introduction by André Tridon. It is wonderfully presented with a gold embossed cover design, ivory pages, beautifully designed endpapers and gold gilded page edges. Part of the Arcturus Ornate Classics series, this book makes wonderful gift for any lover of classic fiction.

„Egyáltalán nem titkolom el tehát Önök előtt, hogy az „elfojtás” felismerése egy új lélektani elméletnek nem a betetőzését, hanem a kellő kezdetét jelenti.”

"Egyáltalán nem titkolom el tehát Önök előtt, hogy az "elfojtás" felismerése egy új lélektani elméletnek nem a betetőzését, hanem a kellő kezdetét jelenti."

IRATKOZZ FEL A KIVÁLASZTOTT CÍMRE, KATTINTS A "HAMAROSAN" FELIRAT MELLETTI KIS SZÍVECSKÉRE, HOGY AZONNAL ÉRTESÜLJ A MEGJELENÉSRŐL! Mellőzhetetlen, hogy mindenki tisztában legyen vele, hogy a „férfiasság” és a „nőiesség” fogalma, melyeknek tartalmát a közfelfogás oly kétségtelennek véli, a tudományban a legzavarosabbak közé tartozik, s legalábbis háromféleképpen határozható meg. 

"Mellőzhetetlen, hogy mindenki tisztában legyen vele, hogy a "férfiasság" és a "nőiesség" fogalma, melyeknek tartalmát a közfelfogás oly kétségtelennek véli, a tudományban a legzavarosabbak közé tartozik, s legalábbis háromféleképpen határozható meg."

Významnou součástí Freudovy práce, s jejíž pomocí si ujasňoval své základní teorie, byly popisy jeho klinických případů – kazuistiky jeho pacientů. Ty představují fascinující možnost podívat se na to, jak probíhala Freudova každodenní sezení. V předkládaném výboru představujeme kazuistiky Krysího muže a Vlčího muže. Krysí muž shrnuje jeden z prvních popisů celé psychoanalytické léčby, klinické detaily i vnitřní svět pacienta. Ilustruje konflikt mezi touhou po lásce otce a zápasem s ním, mezi láskou a nenávistí a přemístění nenávistných pocitů do nutkavých příznaků. Naproti tomu Vlčí muž osvětluje záhadu psychosexuality, obsahující fantazie kastrace, primární scény a svedení. Freud v této kazuistice předkládá myšlenku zpětného přepracování traumatické zkušenosti, dodatečného proměňování vzpomínek a fantazií. Kazuistika Krysího muže je doplněna o rozsáhlé Freudovy poznámky, které si dělal bezprostředně po každém sezení. Ty se našly v jeho pozůstalosti a nebyly dosud česky publikovány. Jsou ale skvělým dokladem toho, jak Freud klinicky pozoroval a přemýšlel. Při četbě Freudových případových studií se ukazuje nejen to, že Freud byl schopen mistrovsky analyzovat lidské nitro a promluvit o vytěsněných stránkách lidské duše, ale i to, že jeho výpovědi mají vysokou literární úroveň. Sigmund Freud (1856–1939), vídeňský neurolog a psychoterapeut, zakladatel psychoanalýzy. Narodil se v moravském Příboru v židovské rodině, během jeho raného dětství se rodina přestěhovala do Vídně. Zemřel v londýnské emigraci, kam se uchýlil před nastupujícím nacismem. Vytvořil psychoterapeutickou metodu založenou na pacientových volných asociacích, navázání přenosového vztahu s analytikem a interpretaci snů. Vymyslel či rozvinul řadu pojmů, mezi něž patří libido, stadia psychosexuálního vývoje (orální, anální, falické, genitální), oidipovský komplex, předvědomí, nevědomí a vědomí (topografický model psychiky), id, ego a superego (strukturální model psychiky), narcismus, pud smrti a pud života. Hluboce ovlivnil řadu psychologických, filozofických i antropologických teorií. Stal se třetí nejcitovanější osobou v psychologii 20. století. V Portále vyšly jeho knihy Psychopatologie všedního života, Totem a tabu, Přednášky k úvodu do psychoanalýzy.

Štúdie rakúskeho lekára a psychiatra Sigmunda Freuda (1859 – 1939) zahrnuté v tomto výbere sú venované psychoanalytickej interpretácii podstaty umeleckej tvorby, funkcie umenia a osobnosti umelca. Na základe analýzy rozprávok, divadelných hier Shakespeara, Ibsena a ďalších spisovateľov a textov podáva autor originálne vysvetlenie vzťahov postáv a ich konania. Venuje sa aj osobnosti a postavám z diel Dostojevského a Goetheho. Štúdie o Michelangelovej soche Mojžiša a o fantastických poviedkach E. T. A. Hoffmanna patria k tomu najlepšiemu, čo psychoanalýza priniesla k analýze podstaty umenia a umeleckej tvorby. Tieto Freudove práce, ktoré prvý raz vyšli v slovenskom preklade pred dvoma desaťročiami, podstatným spôsobom prispeli k teoretickým diskusiám o vzťahu umenia a psychoanalýzy, ako aj k prehĺbeniu poznania ich autora, tak často citovaného, no dodnes u nás málo vydávaného.

Štúdie rakúskeho lekára a psychiatra Sigmunda Freuda (1859 – 1939) zahrnuté v tomto výbere sú venované psychoanalytickej interpretácii podstaty umeleckej tvorby, funkcie umenia a osobnosti umelca. Na základe analýzy rozprávok, divadelných hier Shakespeara, Ibsena a ďalších spisovateľov a textov podáva autor originálne vysvetlenie vzťahov postáv a ich konania. Venuje sa aj osobnosti a postavám z diel Dostojevského a Goetheho. Štúdie o Michelangelovej soche Mojžiša a o fantastických poviedkach E. T. A. Hoffmanna patria k tomu najlepšiemu, čo psychoanalýza priniesla k analýze podstaty umenia a umeleckej tvorby. Tieto Freudove práce, ktoré prvý raz vyšli v slovenskom preklade pred dvoma desaťročiami, podstatným spôsobom prispeli k teoretickým diskusiám o vzťahu umenia a psychoanalýzy, ako aj k prehĺbeniu poznania ich autora, tak často citovaného, no dodnes u nás málo vydávaného. Kiežby sme aspoň v nás alebo u ľudí nám podobných mohli nájsť aktivitu nejakým spôsobom príbuznú s básnickou tvorbou! Jej preskúmanie by nám dávalo nádej, že získame akési prvotné pochopenie tejto tvorby. A skutočne, takáto vyhliadka tu existuje – básnici sami radi zmenšujú vzdialenosť medzi ich typom a bežnou ľudskou bytosťou; veď nás tak často uisťujú, že v každom človeku drieme básnik a že posledný básnik zomrie až s posledným človekom. Sigmund Freud: Básnik a fantázia

Výklad snů (v německém originále Die Traumdeutung) je kniha zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Výklad snů patří k nejznámějším Freudovým knihám. Poprvé vyšla roku 1899 v nakladatelství Franz Deuticke. Nakladatel nicméně knihu plánoval na rok 1900, a proto je v prvním vydání uvedeno právě toto vročení. S distribucí však začal již na konci roku 1899. Kniha je považována za klíčový Freudův spis, neboť kromě popisu techniky výkladu snu obsahuje i definici pojmů vědomí a nevědomí (v pozdějších vydáních poté ještě předvědomí) a také tzv. Oidipovského komplexu. Freud v knize analyzuje především své vlastní sny a Výklad snů je tak jedním z klíčových informačních zdrojů Freudových životopisců, jiné možné zdroje Freud systematicky ničil. Kniha se dlouho nemohla u čtenářů prosadit, za prvních deset let se prodalo jen něco přes 300 výtisků.

Slavná novela Gradiva od Wilhelma Jensena z roku 1902 (knižně vyšla 1903) vypráví příběh mladého archeologa Norberta Hanolda. Bludné představy a sugestivní sny ho zavedou z domova až do daleké Itálie, kde pátrá po tajemně kráčející dívce, kterou zná z antického reliéfu a již si pro sebe nazve Gradiva. Přízračné setkání, které se odehraje v troskách Pompejí v žáru poledního slunce, přinutí Hanolda i čtenáře pochybovat, zdali se jedná o realitu, či sen. Je Gradiva přeludem, nebo skutečnou dívkou z masa a kostí? Může se Hanold spoléhat na svůj úsudek, nebo ho zcela ovládly bludné představy? Jeho italská výprava se tak postupně stává poutí do temných zákoutí vlastní duše a návratem k sobě samému. Novela Gradiva i dlouho po svém vzniku inspirovala řadu literárních a výtvarných děl (mj. Andrého Bretona, Andrého Massona, Salvadora Dalího) a filmů. A zaujala také slavného psychiatra Sigmunda Freuda, který jejímu rozboru věnoval samostatnou studii. „Básníci a spisovatelé jsou cennými spojenci a je třeba si vysoce vážit jejich svědectví, neboť mívají povědomí o řadě věcí mezi nebem a zemí, o nichž si naše školní moudrost může nechat jen zdát,“ tvrdí Freud v analýze Blud a sny v Gradivě z roku 1907, své vůbec první rozsáhlejší literární studii. Podle zakladatele psychoanalýzy podává Jensen v Gradivě natolik precizní popis rozvoje a terapie bludu, jako by se jednalo o opravdovou psychiatrickou studii. Archeolog Hanold, který podléhá bludným představám, se podle Freuda stává reálným pacientem trpícím neurózou, na němž jeho vysněná dívka Gradiva alias Zoë uskuteční psychoanalytickou léčbu, jako by byla zkušeným psychiatrem. A Hanoldovy sny nejsou podle Freuda ničím jiným než vytěsněnými erotickými touhami, a také proto na ně ve studii brilantně aplikuje metodu známou z Výkladu snů.

A mindennapi élet pszichopatológiája Freud alapvető műve. Azt mutatja meg benne, hogy egészséges emberek mindennapos gondolataiban és cselekvéseiben hogyan nyilvánulnak meg a tudattalan erői. A tulajdonképpeni pszichopatológia, a kórlélektan tárgya éppen a társadalom mindennapjaiba beilleszkedni nem tudó, aszociálissá vált ember, aki ösztönei és indulatai rabjaként szenved. Kis elvétések, elszólások, elírások, feledékenységek analízise árulja el a könyvben a tudattalan mozgását. A mindennapi élet ilyen apró „kórtüneteiből” elemzi ki Freud a mögöttük meghúzódó indulati és ösztöntényezőket. Az anyag, amelyen Freud a tudattalan szerepét itt bemutatja, mindenkinek rendelkezésére áll; mindennapi élete apró jelenségeinek megfigyelésével mindenki önmagán tanulmányozhatja és ellenőrizheti Freud állításait. A mindennapi élet pszichopatológiájában elemzett jelenségek tudattalan motívumai számos esetben korántsem fekszenek olyan ményen, hogy a műben adott útmutatás segítségével alkalomadtán bárki ne próbálhatná ki önmagán is felderítésüket, elmélyítve ezzel önismeretét, emberismeretét.

1932-ben jelent meg először magyar fordításban azoknak az előadásoknak a szövege, amelyeket 1916 -1917 telén Sigmund Freud orvosoknak és laikus hallgatóknak tartott a pszichoanalízis alapvető kérdéseiről, a pszichoanalitikus kezelésről, „a szavak alkalmazásáról a pszichoterápiában”, ahogyan ő maga jellemezte módszerét. Három alapkérdést elemez a huszonnyolc fejezet. Az elvétések, az álom és a neurózisok tana körül csoportosítva, a pszichoanalitikus teórián és a gyakorlaton kívül megismerjük azokat a társadalmi körülményeket és azt a tudományos légkört is, amelyekben a freudizmus kialakult és világszerte ismertté vált. A Bevezetés a pszichoanalízisbe kiadásával egyidejűleg Hermann Imre remek fordítói tevékenységére emlékezünk: ma is jórészt az ő magyar szakkifejezéseit használja a pszichoanalitikus szakirodalom.

Freud nikdy nenapsal skutečnou učebnici psychoanalýzy. A tak se tomuto účelu nejvíc blíží jeho přednášky. Jejich první řadu přednesl mezi lety 1915 a 1917 v posluchárně Vídeňské psychiatrické kliniky tak, aby je pochopili i posluchači bez hlubšího psychiatrického vzdělání. Jeho způsob podání je živý a projevuje se v něm Freudova schopnost didaktického myšlení. Stavba přednášek vychází z toho, co je každému bezprostředně známo z vlastních prožitků. Tématem jsou tři klasické oblasti psychoanalytického zkoumání: chybné úkony, sny a neurotické symptomy. Přednášky jsou skvělým přehledem poznatků tzv. překladatelského období psychoanalýzy. Freud na tento projekt navázal v Nové řadě přednášek k úvodu do psychoanalýzy z roku 1933, ačkoli tato řada už nikdy před posluchači přednesena nebyla. Freud zde své poznatky reviduje a doplňuje a představuje mimo jiné strukturální model psychiky. Jedná se o nejpřekládanější Freudovo dílo, které dodnes patří k povinným textům všech výukových psychoanalytických institutů o ideální úvod k poznání psychoanalýzy, jak jej může podat jen jeho tvůrce sám. Sigmund Freud (1856-1939), vídeňský neurolog a psychoterapeut, zakladatel psychoanalýzy.