Krysí muž a Vlčí muž

---

Významnou součástí Freudovy práce, s jejíž pomocí si ujasňoval své základní teorie, byly popisy jeho klinických případů – kazuistiky jeho pacientů. Ty představují fascinující možnost podívat se na to, jak probíhala Freudova každodenní sezení. V předkládaném výboru představujeme kazuistiky Krysího muže a Vlčího muže. Krysí muž shrnuje jeden z prvních popisů celé psychoanalytické léčby, klinické detaily i vnitřní svět pacienta. Ilustruje konflikt mezi touhou po lásce otce a zápasem s ním, mezi láskou a nenávistí a přemístění nenávistných pocitů do nutkavých příznaků. Naproti tomu Vlčí muž osvětluje záhadu psychosexuality, obsahující fantazie kastrace, primární scény a svedení. Freud v této kazuistice předkládá myšlenku zpětného přepracování traumatické zkušenosti, dodatečného proměňování vzpomínek a fantazií. Kazuistika Krysího muže je doplněna o rozsáhlé Freudovy poznámky, které si dělal bezprostředně po každém sezení. Ty se našly v jeho pozůstalosti a nebyly dosud česky publikovány. Jsou ale skvělým dokladem toho, jak Freud klinicky pozoroval a přemýšlel.
Při četbě Freudových případových studií se ukazuje nejen to, že Freud byl schopen mistrovsky analyzovat lidské nitro a promluvit o vytěsněných stránkách lidské duše, ale i to, že jeho výpovědi mají vysokou literární úroveň.

Sigmund Freud (1856–1939), vídeňský neurolog a psychoterapeut, zakladatel psychoanalýzy. Narodil se v moravském Příboru v židovské rodině, během jeho raného dětství se rodina přestěhovala do Vídně. Zemřel v londýnské emigraci, kam se uchýlil před nastupujícím nacismem.
Vytvořil psychoterapeutickou metodu založenou na pacientových volných asociacích, navázání přenosového vztahu s analytikem a interpretaci snů. Vymyslel či rozvinul řadu pojmů, mezi něž patří libido, stadia psychosexuálního vývoje (orální, anální, falické, genitální), oidipovský komplex, předvědomí, nevědomí a vědomí (topografický model psychiky), id, ego a superego (strukturální model psychiky), narcismus, pud smrti a pud života. Hluboce ovlivnil řadu psychologických, filozofických i antropologických teorií. Stal se třetí nejcitovanější osobou v psychologii 20. století. V Portále vyšly jeho knihy Psychopatologie všedního života, Totem a tabu, Přednášky k úvodu do psychoanalýzy.
menej