Carl Jung

Rukopis slavné Červené knihy vázaný v kůži pojmenovaný autorem původně Liber Novus ležel od smrti C. G. Junga v trezoru jedné švýcarské banky. Jungova rodina považovala zápisky za příliš intimní a fantastické, bála se kompromitace a odmítala jakékoli návrhy na zveřejnění. Teprve v roce 2000 se britskému historikovi lékařství Sonu Shamdasanimu podařilo domluvit se s dědici pořízení faksimile původního Jungova rukopisu a jeho vydání. Od prvního vydání v angličtině, němčině a češtině kniha zaznamenala celosvětový úspěch a řadu vydání v mnoha jazycích. Stejně populární jako velkoformátová kniha v podobě středověkého foliantu s Jungovými vlastnoručními kresbami je ve světě její čtenářská edice, která obsahuje pouze text bez grafického doprovodu, který ovšem o to víc vyniká svou profétickou silou obraznosti a jazykové barevnosti. „Kniha, která představuje zásadní přínos k porozumění kulturní historie dvacátého století.“ Magdaléna Platzová, Respekt Nakladatelství Portál provedlo monumentální čin. Do češtiny – jako do druhého překladového jazyka na světě – převedlo faksimile a bohatě komentované vydání Jungovy Červené knihy.

A magyar nyelven eddig még nem publikált kötet Jung munkásságának hazánkban alig ismert oldalát mutatja be. A kilenc írás elsősorban a tudattalan és a skizofrénia (akkor elnevezéssel: dementia praecox) viszonyát tárgyalja. Központi témájuk a szerző azon meggyőződése, hogy a skizofrén betegek kezelésében döntő fontosságú a pszichológiai aspektus. Eszerint fontos, hogy az elsőre érthetetlennek tűnő élményvilágot és tüneteket a terapeuta elfogadással, megértéssel és akár egyfajta értelemadással közelítse meg. Bár a Jung által kidolgozott konkrét módszert sokan vitatják, szemlélete azonban úttörő jelentőségű a pszichiátria és pszichológia történetében. Fontos adalék továbbá, hogy a Jung és Freud között kibontakozó levelezés a kötet első írása, az 1906-os A dementia praecox pszichológiájáról: egy kísérlet kapcsán kezdődött el. A könyv jelentőségét tovább növeli, hogy betekintést nyújt abba, a skizofrénia vizsgálatán keresztül hogyan jutott el Jung életművének oly fontos mérföldköveihez, mint a kollektív tudattalan és az archetípusok felfedezése.

A Két írás az analitikus pszichológiáról alapvető fontosságú mű, melyet az egyik legjobb bevezető olvasmánynak tartanak Jung munkásságához, és egyaránt ajánlott jungiánus és nem jungiánus olvasóink számára. A jungi fogalomrendszer az orvosi praxison túlmenően a szellemi, lelki vizsgálódás széles körében jelenik meg; ez a lényegre törő, csillogó logikájú okfejtés a modern humán ismeretvilág alapművei közé sorolható. Célja a tudattalan természetének és pszichológiájának nagy ívű feltérképezése, háttér-információk és bevezetés nyújtása a későbbi vizsgálódásokhoz. Történetileg Jung és Freud szoros együttműködésének végét jelzi, és kiolvasható belőle az a szándék, hogy Jung egységes keretbe foglalja Freud és Adler munkásságát. A kötet két esszét tartalmaz, melyek a jungi pszichológia leglényegesebb nézetein alapulnak. A függelékben megtaláljuk az írások eredeti változatát is. Mindkettőt a szerző halála után fedezték fel, és nagy segítséget nyújthatnak a jungi gondolkodás evolúciójának feltárásában.

Jung vlastní psychologický přístup považoval za své „osobní vyznání“, a tak není divu, že i jeho způsob, jakým pojednává o mužství, je způsobem, jak se vyrovnat s komplikovaným vztahem k vlastnímu otci. Se skutečným otcem se dostatečně identifikovat nedokázal, a tak se střetává s mužstvím na obrazné, vnitřní, archetypální rovině. Vzhledem k tomu, že se Jung v žádném díle nezabývá výlučně psychologií mužů, podnikl editor John Beebe mravenčí práci, aby mužská témata našel v Jungových statích, přednáškách, dopisech či rozhovorech. Ve svém výboru se tak zaměřuje například na problematiku mužského hrdiny jako toho, kdo se snaží získat vědomou nezávislost na nevědomých, instinktivních silách reprezentovaných matkou. Neopomíjí téma ženství (animy) v mužích a mužství (anima) v ženách. Zahrnuje stati, kde se Jung zabývá otcem nebo kde zpracovává téma Logu a Erótu, ducha či alchymického sjednocení protikladů. Výbor je významným příspěvkem k poznání díla C. G. Junga a tématu, které je dodnes vysoce aktuální a čtenářsky přitažlivé. Doslov Martin Skála.

"Ez a könyv a gyakorlati pszichológia területén végzett közel húszéves munka gyümölcse. Fokozatosan született meg a gondolataimban, részben a pszichiátria és az idegorvosi gyakorlat számtalan benyomásából és tapasztalatából, részben a társadalom valamennyi rétegéből kikerülő emberekkel való foglalkozásból, valamint barátokkal és ellenségekkel folytatott személyes vitáimból, végül saját pszichológiai jellegzetességem kritikájából. Úgy határoztam, hogy nem terhelem az olvasókat esettanulmányokkal, inkább arra törekedtem, hogy a tapasztalatból leszűrt gondolataimat a már meglévő történelmi és terminológiai ismeretekbe ágyazzam." (C. G. Jung)

Bohatě ilustrovaná kniha je prvním a jediným dílem, v němž C. G. Jung vykládá laickému čtenáři svou nesmírně vlivnou teorii symbolů, jak se projevují především ve snech. Jung sám nabyl přesvědčení, že má povinnost vysvětlit i nepoučeným čtenářům své ideje, a proto ve věku 83 let sestavil koncepci této knihy včetně zadání pro své spolupracovníky. Práci na své stati dokončil 10 dní před vlastní smrtí. Celou knihou se vine přesvědčení, že člověk může dosáhnout plnosti jen skrze poznání a přijetí aspektů nevědomí, které poznává skrze sny a jejich symboly. Každý sen je přímý druh komunikace se snícím, jenž využívá symbolů společných pro lidstvo, ale aplikovaných vždy zcela individuálním způsobem. Mezi spoluautory najdeme významné Jungovy žáky, jako byla Marie-Louise von Franz, Aniela Jaffé nebo Jolande Jacobi. Carl Gustav Jung (1875–1961) byl švýcarský psychiatr, psychoterapeut, všestranně originální myslitel a zakladatel analytické psychologie. Zabýval se lidskou psychickou v širokých souvislostech mytologie, filozofie, religionistiky a umění.

Kniha obsahuje Jungovy texty: Zásadní aspekty praktické psychoterapie; Cíle psychoterapie; Psychoterapie a světový názor; Psychoterapie v přítomnosti; Základní otázky psychoterapie; Terapeutická hodnota abreakce; Praktická použitelnost analýzy snu; Obecná hlediska psychologie snu; O podstatě snů; Obecné pojednání k teorii komplexu; Obecný popis typů; Schizofrenie.

Revidované vydání druhého svazku Výboru z díla C. G. Junga. Kniha obsahuje Jungovy texty: Teoretické úvahy o podstatě duševna; O archetypech kolektivního nevědomí; O pojmu kolektivního nevědomí; O archetypu se zvláštním zřetelem k pojmu animy; Psychologické aspekty archetypu matky; Psychologie archetypu dítěte; O fenomenologii ducha v pohádkách; Transcendentní funkce; O synchronicitě.

Semináře o kundaliní józe, které přednesl Carl Gustav Jung v curyšském Psychologickém klubu v roce 1932, se obecně považují za milník v psychologickém chápání východního myšlení a symbolických transformací vnitřní zkušenosti. Jung našel v kundaliní józe model pro vývojové fáze vyššího vědomí a její symboliku interpretoval z pohledu individuačního procesu. Sonu Shamdasani, redaktor tohoto svazku, vyšel vstříc zájmu nové generace o alternativní náboženství a psychologický výzkum a spojil původní přednášky s diskusemi účastníků, které na ně navazovaly. Současný čtenář tak má možnost blíže poznat onu fascinaci, kterou mnozí intelektuálové v předválečné Evropě zažívali při setkání s východní spiritualitou, jež se jim odhalovala s každým novým překladem jógických a tantrických textů. Shamdasani zrekonstruoval semináře na základě nově objevených dokumentů a v úvodu se pokusil vysvětlit, proč Jung považoval pochopení východního myšlení za klíčový prvek dalšího rozvoje západní psychologie. Zároveň obrací pozornost na některé významné otázky, jež se vtíraly do mysli nejen Jungovi, ale i účastníkům jeho seminářů: Jaký je vztah mezi východními náboženskými školami a západní psychoterapií? Existuje spojitost mezi esoterickými duchovními tradicemi a spontánními osobními prožitky? Jak mohou symboly kundaliní jógy osvětlit stavy, jež diagnostikujeme jako psychózy? Tyto otázky nebyly důležité jen ve 30. letech minulého století, ale jak autor zdůrazňuje, jsou relevantní i pro čtenáře na počátku nového tisíciletí. Tento svazek rovněž nabízí nový materiál z Jungových německých seminářů, souběžné přednášky indologa Wilhelma Hauera, ilustrace čaker a klasický překlad tantrického díla Šatčakranirúpana z pera Johna Woodroffa.

Az archetípusok és a kollektív tudattalan C. G. Jung analitikus felfogásának központi fogalmai. Eredetüket a szerző legkorábbi publikációjáig, a Zur Psychologie und Pathologie sogenannter occulter Phänomene (1902) című orvosi disszertációig követhetjük vissza, amelyben egy fiatal hisztériás médium fantáziáiról számol be, és hasonló forrásokat követve vizsgálódik. A nevezett két fogalomra számos későbbi írásában utal; lassanként egyre határozottabb körvonalat öltöttek az első meghatározások, amelyeket azonban mindig újrafogalmazott, míg végül ki nem alakult az elmélet stabil magva (a szó eredeti értelmében finomította a „meglátásait”). Jelen kötet olyan munkákból áll, amelyek 1933 és 1955 között keletkeztek, és a címként szolgáló két fogalmat körvonalazzák, dolgozzák ki. Az első három tanulmányt („A kollektív tudattalan archetípusairól”, „A kollektív tudattalan fogalma”, „Az archetípusról, különös tekintettel az anima fogalmára”) elméleti alapvetésnek tekinthetjük. Ezeket olyan publikációk követik, amelyek egy-egy archetípussal foglalkoznak, nevezetesen az „anya”, az „újjászületés”, a „gyermekisten” illetve az „isteni lány”, majd a „szellem” motívuma a népmesék alapján, és az úgynevezett „csaló” (kópé). Legvégül az archetípusok és az individuációs folyamat kapcsolatának vizsgálata következik, amelyet a szerző először elméleti síkon a „Tudat, tudattalan és individuáció” című írásban, majd gyakorlati síkon egyetlen individuációs folyamat képsorozata révén mutat be, amely az analitikusi munkájából származik. A mandalák központi szimbolikájával foglalkozik a kötet két utolsó tanulmánya. Carl Gustav Jung (1875-1961) hatása és jelentősége nem korlátozható a lélektan területére. A XX. század egyik utolsó polihisztora ő, aki hihetetlen felkészültségével, tudásával, az értékeket megőrző, de nyitottságot, fejlődést szorgalmazó, azt munkásságával előmozdító szemlélete révén megtermékenyítő hatást fejtett ki a társtudományokra és a művészetekre egyaránt. Nézeteivel vitáztak akkor és vitáznak most is, ám még ellenfelei sem vonják kétségbe, hogy új és járható utakat vágott a pszichoterápia erdejében. Jung nem elszigetelt tudományként kezeli a lélektant, hanem más tudományokkal (alkímia, mitológia stb.) kölcsönhatásban is vizsgálja. Első ízben jelenik meg Magyarországon az az életműsorozat, amely lényegében Jung valamennyi fontos munkáját eredeti formájában tartalmazza. A Scolar Kiadó ebből évente két kötetet jelentet meg, melyek mind önállóan, mind pedig egymással összefüggésben izgalmas olvasmánynak ígérkeznek.

V rámci rozsáhlé tvorby C. G. Junga je třísvazkové Mysterium Coniunctionis nejzávažnějším a stěžejním dílem jeho pozdních let. Alchymická tradice Jungovi umožnila sdružit prožitky a vhledy, které získal přímým osobním sestupem do nevědomí, s objektivně existujícím paralelním materiálem. Umožnila mu také spojit své poznání s historickými kořeny evropského duchovního vývoje. "Ačkoli je psychologie nevědomých psychických procesů mladá, podařilo se jí zjistit určité skutečnosti, které jsou narůstající měrou obecně akceptovány. Patří mezi ně protikladnost struktury, kterou má psyché společnou se všemi ostatními přirozenými procesy. To jsou energetické fenomény, které vždy vzcházejí z méně pravděpodobného stavu napětí protikladů. Tato formulace má obzvláštní význam pro psychologii, totiž v tom smyslu, že vědomí se obvykle zdráhá nahlédnout či připustit protikladnost svého vlastního pozadí, přestože právě z ní čerpá svou energii. K této struktuře se psychologie takříkajíc teprve sotva dotápala, a tu vychází najevo, že alchymická filosofie přírody učinila jedním ze svých hlavních předmětů mimo jiné právě protiklady a jejich sjednocení. Ve svých výkladech však užívá symbolické terminologie, která zhusta připomíná řeč našich snů, jež se často zabývají problémy protikladnosti. Vědomí se snaží o jednoznačnost a požaduje jasná rozhodnutí, ale neustále se musí osvobozovat od opačných argumentů a tendencí. Zejména inkompatibilní obsahy přitom buď zůstávají zcela v nevědomí, nebo je lidé přehlížejí, ať už ze zvyku, nebo vysloveně účelově. Čím spíše se to děje, tím více zůstává opačná pozice v nevědomí. Alchymisté až na mizivé výjimky nevěděli, že vynášejí na povrch psychické struktury, neboť se domnívali, že vysvětlují látkové proměny. Díky tomu jim žádné psychologické ohledy či citlivost nebránily v odhalování pochodů jejich psyché, jež se dějí v pozadí a za něž by se člověk vědomě styděl. Této okolnosti vděčí alchymie za to, že má tak velký význam zejména pro psychologa..." (C. G. Jung)

Revidované vydání třetího svazku „Výboru z díla C. G. Junga“. Kniha obsahuje Jungovy texty: Vztahy mezi já a nevědomím; Psychologie přenosu.

Kniha obsahuje dvě Jungovy přepracované a rozšířené přednášky o jedné z nejpozoruhodnějších renesančních postav, Paracelsovi: Paracelsus jako lékař a Paracelsus jako duchovní zjev. Zejména druhá, podstatně rozsáhlejší studie, otevírá vhled do nelehko přístupné Paracelsovy „skryté“ filosofie.

Jungova znepokojivá zpráva o rozpolcenosti světa je současně výzvou k nápravě nežádoucího stavu, jenž dnes stejně jako v době vzniku této knihy představuje nebezpečí pro zdraví a život jednotlivého člověka i lidstva jako celku. A na jednotlivého člověka, na skutečného nositele života a kultury se Jung obrací, když upozorňuje na fatální nedostatek sebepoznání – na podceňování a nerespektování nevědomých sil, které výrazným způsobem škodlivě i blahodárně ovlivňují všechny aspekty života. Na každém jednotlivci, na jeho schopnosti a ochotě k sebepoznání záleží: na osudu, blahu i bolesti jednotlivého člověka, oné nekonečně malé jednotky, na které závisí svět, oné individuální bytosti, ve které – chápeme-li správně smysl křesťanské zvěsti a poselství – hledá svůj cíl dokonce i Bůh.

Az életműsorozat jelen kötetében - két hosszabb esszé mellett - a szerző rövidebb terjedelmű tanulmányai szerepelnek, köztük olyan jelentős és sokat vitatott írásai, mint A tudattalanról, a Wotan és A katasztrófa után. A tanulmányok az egyes embernek a társadalomhoz fűződő kapcsolatát, illetve az ebből fakadó pszichológiai problémákat tárgyalják.

Jungova kniha Psychologické typy bývá někdy označována za jeho nejznámější dílo, jímž se etabloval jako samostatný psychologický myslitel. V každém případě se jeho popis introvertního a extravertního zaměření stal nejobecněji přijímaným Jungovým objevem vůbec. Ve své knize se podrobně zabývá tím, jak byly tyto dva typy postojů pojímány v historii (s introverzí spojuje např. středověký nominalismus, Nietzschův apollinský typ nebo osobnost Alfreda Adlera, s extraverzí zase realismus, dionýský typ či Sigmunda Freuda). Vedle toho popisuje čtyři možné funkce vědomí myšlení jako opak cítění a smyslové vnímání, jehož opakem je intuice. Každý člověk má hlavní funkci vědomí, jejíž opak vyjadřuje, jak funguje jeho nevědomí. Kombinace funkcí vědomí s introverzí a extraverzí dávají osm základních psychologických typů. Jung rovněž líčí, co se děje s psychikou člověka, když je jeho vědomé zaměření příliš jednostranné. Kniha je doplněna rozsáhlým přehledem definic, které mohou sloužit jako vodítko pro pochopení Jungových základních myšlenek. Carl Gustav Jung (18751961) byl švýcarský psychiatr, psychoterapeut, všestranně originální myslitel a zakladatel analytické psychologie. Zabýval se lidskou psychickou v širokých souvislostech mytologie, filozofie, religionistiky a umění. V Portále vyšla jeho Červená kniha (2010, čtenářská edice 2013), Vybrané spisy C. G. Junga (2014), Vzpomínky, sny, myšlenky C. G. Junga (2015), Rozhovory s C. G. Jungem (2015), Člověk a jeho symboly (2017) a Aspekty mužství (2017).