Carl Jung strana 5 z 5

Švýcarský psychoanalytik Carl Gustav Jung (1875–1961) patří k osobnostem, na kterých se už celá desetiletí s větším či menším nepochopením pasou celé hordy životopisců. O to větší událostí je vydání jeho zásadního a dosud nepublikovaného díla, které vrhá světlo na původ jeho psychologických teorií. Znalci je nazývají „klíčem“, nebo dokonce „nukleárním reaktorem“ Jungova díla. Tlustý rukopis vázaný v červené kůži pojmenovaný Liber Novus nebo také Červená kniha ležel od smrti svého tvůrce v trezoru jedné švýcarské banky. Jungova rodina považovala zápisky za příliš intimní a fantastické, bála se kompromitace a odmítala jakékoli návrhy na zveřejnění. Teprve v roce 2000 se britskému historikovi lékařství Sonu Shamdasanimu podařilo domluvit se s dědici na pořízení faksimile původního Jungova rukopisu a jeho vydání, doprovozené zasvěceným komentářem a překladem původního Jungova textu.

The Red Book, published to wide acclaim in 2009, contains the nucleus of C. G. Jung's later works. It was here that he developed his principal theories of the archetypes, the collective unconscious, and the process of individuation that would transform psychotherapy from treatment of the sick into a means for the higher development of the personality. As Sara Corbett wrote in the New York Times, "The creation of one of modern history's true visionaries, The Red Book is a singular work, outside of categorization. As an inquiry into what it means to be human, it transcends the history of psychoanalysis and underscores Jung's place among revolutionary thinkers like Marx, Orwell and, of course, Freud." The Red Book: A Reader's Edition features Sonu Shamdasani's introductory essay and the full translation of Jung's vital work in one volume.

Carl Gustav Jung v této knize přechází od výkladu grimmovské pohádky o duchu v lahvi, k analýze podob a funkcí Merkuria v alchymických textech, a nakonec k postavě Herma v gnostických traktátech. V shodě se svým psychologickým pojetím, jež spatřuje v alchymii nikoli zkoumání, nýbrž výsostný způsob prožívání nevědomí, shledává v Merkuriovi složeném ze všech myslitelných protikladů na jednu stranu bytostné Já, na druhou stranu proces individuace, a díky bezmeznosti svých definicí také kolektivní nevědomí.

Pauliho studie Vliv archetypických představ na tvorbu přírodovědeckých teorií u Keplera se zabývá možnostmi i komplementarity duše a přírody v díle Johannese Keplera a Roberta Fludda. V širším ohledu pak zkoumá, jakým způsobem lze pojmout spojení poznání s náboženským prožitkem prostřednictvím symbolů, jež obrazně vyjadřují emoční, citovou stránku prožitku a zároveň stojí v živém vztahu se souhrnem vědění své doby a se skutečným procesem poznání. Právě proto, že se možnost takové symboliky stala naší době cizí, měl by se projevit zvláštní zájem o návrat k jiné době, jíž byly sice cizí pojmy vědecké mechaniky, dnes již klasické, která nám však umožňuje přinést důkaz existence symbolu, který má současně náboženskou i přírodovědeckou funkci. Vydání doplňuje Pauliho syntetizující esej Věda a myšlení západu.

Další vydání jedinečného textu esoterického taoismu, doprovázeného komentáři C. G. Junga. Kniha zprostředkuje vhled nejen do tajné náboženské tradice staré Číny, ale seznamuje zároveň s Jungovým názorem na vztah západní a východní tradice, jakož i s jeho koncepcí nevědomí.

C. G. Jung, a pszichológia egyik legkiemelkedőbb alakja a mandalákat a lélektan szemszögéből vizsgálta. Kötetünk az e tárgykörbe tartozó írásait gyűjti egybe, valamint a bemutatott képsorozatokon keresztül közelebbről megismerteti az olvasót a mandalák szimbolikájával, úgy, ahogyan azt a világhírű pszichiáter, pszichológus értelmezte a tudomány számára. A szanszkrit mandala szó általános jelentése: kör, korong. Évezredek óta használják meditációs technikákhoz és gyógyító hatású gyakorlatokhoz. Nem csoda tehát, hogy a modern kor gyógyászatára is hatással van. "Meggyőződtem róla, hogy mandalákat mindenkor és mindenütt rajzoltak, festettek, kőbe véstek és építettek, egyszóval a mandala már réges-rég létezett, amikor pácienseim felfedezték maguknak..." "Az a tény, hogy az efféle képek adott esetben számottevő terápiás hatással vannak alkotóikra, empirikus módon igazolást nyert. Emellett érthető is, hiszen a mandalák gyakran igen merész kísérleteket tesznek látszólag kibékíthetetlen ellentétek egybevetésére-egyesítésére és reménytelenül nagynak tűnő szakadékok áthidalására. Rendszerint már az ebbe az irányba tett próbálkozás is gyógyító hatású..." Ez a maga nemében különleges gyűjtemény mind a szakmai szemmel látó pszichológusok, mind a mandalák misztikus világa iránt érdeklődők számára értékes és hiánypótló alkotás.

Své poslední dílo Odpověď na Jóba sepsal C. G. Jung roku 1952, devět let před svou smrtí. Tento významný text je psychologickým výkladem biblického příběhu o Bohem zkoušeném muži, který Jung považoval za „milník v dlouhém historickém vývoji božského dramatu“. Jung nemíní zkoumat text jako racionální teolog, ale pojímá jej jako dílo osobní, v němž ke slovu přichází vlastní emocionalita, subjektivní pocity čtenáře.

A C. G. JungÖsszegyűjtött Munkái című sorozat elsőként megjelent kötete a pszichoterápia leglényegesebb kérdéseit vizsgálja meg. A szerző áttekintést ad a pszichoterápia fejlődéséről, megemlékezik e tudományág legjelesebb alakjairól, szigorú tárgyilagossággal különítve el az érdemeket és a tévedéseket. Egyetlen elmélet mellett sem kötelezi el magát, hanem gyakorlati példákkal, a mélyebb összefüggések feltárásával igyekszik bizonyítani az állandó fejlődés és a személyre szabott terápia fontosságát. Az indulatáttétel pszichológiáját egy középkori, alkimista képsorozat felhasználásával ismerteti, amely izgalmas és érdekes összefüggések feltárásához vezet.

Ve druhé části svého velkolepého díla C. G. Jung pokračuje v líčení stěžejních alchymických symbolů (král a královna, Adam a Eva...) a odpovídajících stavů v duševní realitě člověka. Setkáváme se zde s konečnými procesy proměny a jednotlivými stupni konjunkce, které jdou ruku v ruce se sebepoznáváním, odhalováním projekcí a morální reintegrací. „Alchymie nám hojností svých symbolů umožňuje nahlédnout do úsilí lidského ducha, v němž můžeme vidět obdobu religiózního ritu, potažmo obdobu opus divinum. S tím rozdílem ovšem, že alchymickou „prací“ není činnost kolektivní, formální a přísně obsahově definovaná. Při veškeré podobnosti fundamentálních principů je to naopak individuální akce, v níž člověk, jedinec vkládá sebe celého na misku vah, aby dosáhl transcendentálního účelu: ustaveni jednoty. Je to dílo smíření zdánlivě neslučitelných protikladů. Charakteristické je, že protiklady se nechápou jen jako fyzické elementy v přirozeném nepřátelství, ale zároveň jako morální konflikt. Předmět snažení je pro alchymistu vně i v nitru, fyzicky i psychicky, takže se dílo prostírá prakticky na celou přírodu. Jeho cíl tkví v symbolu, který má empirický a zároveň transcendentální aspekt.“ (C. G. Jung)

C. G. Jung a modern lélektan egyik nagy alakja, az analitikus pszichológia megalapítója. Szerteágazó munkássága során figyelme kiterjedt a kultúra ősmúltjára is, de a fókuszba korunk emberét állította - a többszörösen megpróbált, ám önmagára, rendeltetésére eszmélni rest embert, aki egyébként és kisebb-nagyobb közösségeiben egyre veszedelmesebb módon inkább áldozatnak hajlamos tekinteni magát, semmint a Föld egészséges változásra kész és elkötelezett, felelős gazdájának, felebarátai "őrizőjének". Gondolatait, amelyek tematikus csoportosításban jelennek meg sorozatunkban, azzal a szándékkal adjuk közre, hogy a jungi életmű segítő üzenete könnyebben eljusson a problémákkal küzdő mai emberhez.

Švýcarský psychoanalytik Carl Gustav Jung (1875–1961) patří k osobnostem, na kterých se už celá desetiletí s větším či menším nepochopením pasou celé hordy životopisců. O to větší událostí je vydání jeho zásadního a dosud nepublikovaného díla, které vrhá světlo na původ jeho psychologických teorií. Znalci je nazývají „klíčem“, nebo dokonce „nukleárním reaktorem“ Jungova díla. Tlustý rukopis vázaný v červené kůži pojmenovaný Liber Novus nebo také Červená kniha ležel od smrti svého tvůrce v trezoru jedné švýcarské banky. Jungova rodina považovala zápisky za příliš intimní a fantastické, bála se kompromitace a odmítala jakékoli návrhy na zveřejnění. Teprve v roce 2000 se britskému historikovi lékařství Sonu Shamdasanimu podařilo domluvit se s dědici na pořízení faksimile původního Jungova rukopisu a jeho vydání, doprovozené zasvěceným komentářem a překladem původního Jungova textu.

Eddig csak kivonatosan jelent meg magyar nyelven az életműsorozat 6. kötete, a szerző legismertebb, legnépszerűbb műve. A lélek tipikus struktúráit és működési módjait mutatja be, segítve önmagunk és embertársaink megértését. Az itt bevezetett fogalmak azóta nem csak a pszichológiában, hanem részben a köznyelvben is elterjedtek.

„Považuji problém nevědomí za natolik významný a tak aktuální, že by podle mne byla velká škoda, kdyby tato otázka, tak úzce se dotýkající nás všech, měla zmizet ze zorného pole vzdělaných laiků tím, že by byla vykázána do nějakého nedostupného odborného časopisu, aby pak vedla svůj stínově papírový život v policích knihoven,“ napsal v předmluvě k prvnímu vydání Psychologie nevědomých procesů její autor a jeden ze zakladatelů moderní psychologie Carl Gustav Jung. V rozsahu nevelkém a čtenářsky přístupném raném díle Jung na konkrétních případech pacientů a s využitím snů, fantazií, krásné literatury a mytologie podává výklad konceptů individuálního a kolektivního nevědomí a kolektivních archetypů, na nichž staví jungovská terapie. Kniha je dobrým úvodem do Jungova rozsáhlého a vrstevnatého díla.

Kniha obsahuje dva příspěvky mytologa Karla Kerényiho: Prvotní dítě v prvotních dobách a Koré, a dvě práce C. G. Junga: Psychologie archetypu dítěte a Psychologické aspekty Kory. Karl Kerényi se zabývá mytologématy božského dítěte a panny v řecké, finské a indické mytologii, C. G. Jung analyzuje projev odpovídajících archetypů v duši moderního člověka.