Ján Praško

Je mnoho cest, jak zlepšit kvalitu života. Jednou z nich je i asertivita, umění prosadit se a zároveň respektovat potřeby druhých. Asertivita pomáhá ve spolupráci s ostatními. Být asertivní znamená stát si na svých právech bez toho, abychom ponižovali druhého – uznáváme tak právo druhého na jeho vlastní názor. Myslíte si, že jste asertivní? Pokud si nejste zcela jistí, objevili jste tu správnou knížku. V tomto novém doplněném vydání vás autoři seznámí s přístupy, které můžete používat tak, abyste byli sami se sebou spokojenější a vaše vztahy s ostatními byly otevřenější.

Obsahuje kapitoly vývoj psychiatrie, příčiny duševních chorob, obecná psychiatrie, speciální psychiatrie, vyšetřování, léčení duševních poruch, koncepce a organizace psychiatrické péče.

Příručka pro postižené, jejich blízké a pomáhající profese. Depresivní porucha je onemocnění celého organismu, které postihuje tělo, náladu, myšlení i chování. Bez léčby mohou příznaky deprese trvat měsíce i léta, mohou nemocnému způsobovat velké utrpení, nebo dokonce vést k sebevraždě. Dobrá léčba však může pomoci více než osmdesáti procentům lidí trpících depresí. Autoři uvádějí základní informace o depresích a příbuzných poruchách, jejich příčinách a projevech. Představují různé typy léčby. Důraz je kladen na to, co pacient může pro překonání deprese dělat sám a jak mu může pomáhat jeho rodina a okolí.

Další zátěž představuje internalizované stigma, které se podílí na horším psychickém stavu psychicky nemocných a na nižší účinnosti terapie, kterou procházejí. Publikace ukazuje, jak probíhá proces stigmatizace i proces internalizace stigmatu pacientů, probírá dopady těchto procesů na identifikaci a diagnostiku psychických problémů, na sociální situaci pacientů a léčebné a rehabilitační přístupy. Snaží se také ukázat cesty, kterými lze stigmatizaci či sebestigmatizaci snižovat na celospolečenské úrovni, v prevenci, při vzdělávání odborníků i přímo v léčbě. Publikace je určena odborníkům spolupracujícím s lidmi s psychickými poruchami, studentům oborů pomáhajících profesí a zájemcům z řad široké veřejnosti o téma stigmatu psychických poruch.

Vyhoření se v naší společnosti stává stále častějším jevem. Je možné tomuto stavu nějak předcházet? Co už je vyhoření a co je ještě „pouhá“ únava? Publikace se snaží čtivým, srozumitelným a přehledným způsobem předat důležitá a praktická doporučení, jak předcházet stresu, nebo jak ho lépe zvládat. A to nejen na pracovišti, ale i v oblasti partnerských a přátelských vztahů, a také v oblasti našeho myšlení a emočního prožívání. Kniha se zaměřuje na hlavní faktory, které vedou k vyhoření. Mnoho těchto rizikových faktorů je nahlíženo z pohledu kognitivně behaviorální terapie, což je rychle se rozvíjející psychoterapeutický přístup, jehož účinnost byla prokázaná i v souvislosti se syndromem vyhoření. Autoři všem zájemcům přináší praktické a srozumitelně formulované rady jak změnit svůj život, své navyklé způsoby uvažování a chování tak, abyste stavu vyhoření uměli předcházet, nebo dokázali svůj stav vyhoření zvrátit a znovu se „zapálit“.

Seznamte se s jednou z nejčastějších psychických poruch! Potkává lidi nezávisle na jejich inteligenci, vzdělání či síle osobnosti. Strach a úzkost jsou v životě každého člověka normální a důležité emoce, ale problémy nastávají, když se objevují příliš často, trvají příliš dlouho a jejich intenzita je nepřiměřená dané situaci. Panická porucha je velmi stresující a výrazně omezuje kvalitu života. Každý lékař se opakovaně setkává s pacienty, kteří trpí náhlými záchvaty bušení srdce, dušností, závratěmi bez zjistitelné příčiny nebo mají strach ze situací, kterých se lidé běžně nebojí. Podstupují pak kolotoče vyšetření, jež často vedou k mylné diagnóze a neúspěšné léčbě na somatických odděleních. Přitom diagnostika a léčba těchto potíží jsou především doménou psychiatrie. Publikace je určena zejména klinickým pracovníkům, psychiatrům a psychologům, kteří se pacientům s panickou poruchou věnují jak diagnosticky, tak léčebně. Autoři se zabývají: • diagnózou, etiopatogenezí a léčbou této závažné psychické poruchy, • popisem komorbidity a diferenciální diagnostiky, • sociálními aspekty poruchy, včetně stigmatizace a sebestigmatizace. Léčebná část představuje nejdůležitější farmakologické a psychoterapeutické postupy včetně současných algoritmů.

Lidé trpící sociální fobií cítí nervozitu a napětí ve společnosti jiných lidí. Takový člověk se obává hodnocení, které by se mohlo týkat jeho vzhledu, chování nebo charakteru, má přehnané obavy o to, co si druzí o něm budou myslet. Tato porucha výrazně zhoršuje kvalitu života zejména mladým lidem, brání jim ve studiu, v práci, v kontaktu s vrstevníky i v navazování partnerských vztahů. Postiženého handicapuje většinou už od dětství nebo od puberty. Monografie se zabývá diagnostikou, etiopatogenezí a léčbou této závažné psychické poruchy, popisem komorbidity, diferenciální diagnostiky i sociálními aspekty včetně stigmatizace a sebestigmatizace. Jako řešení se nabízí kognitivně-behaviorální terapie nebo léčba antidepresivy. Léčebná část charakterizuje nejdůležitější farmakologické a psychoterapeutické postupy včetně současných algoritmů. Publikace je určena klinickým pracovníkům, zejména psychiatrům a klinickým psychologům, ale také pracovníkům poraden, kteří se pacientům se sociální fobií věnují diagnosticky a terapeuticky. Ocení ji také studenti těchto oborů i všichni, v jejichž blízkosti se nachází někdo s touto poruchou.

Publikace se věnuje jedné z nejčastějších poruch osobnosti, která výrazně zhoršuje kvalitu života zejména mladým lidem – brání jim ve studiu, v práci i v kontaktu s vrstevníky, v navazování a udržování partnerských vztahů. Porucha se vyznačuje vysokou sebevražedností, labilními vztahy s blízkými lidmi, problémy s udržením zaměstnání a také vysokou psychiatrickou komorbiditou, tj. častým souběžným výskytem dalších psychických potíží. Monografie se zabývá diagnostikou, etiopatogenezí a léčbou této závažné poruchy. Důraz je kladen také na popis komorbidity, diferenciální diagnostiky a na sociální aspekty včetně stigmatizace a sebestigmatizace. Významná část je věnována psychoterapeutickým přístupům k lidem trpícím hraniční poruchou osobnosti a farmakologické léčbě včetně současných algoritmů. Odborné popisy jsou doplněny četnými kazuistickými příběhy, které názorně ilustrují jak problémy lidí s touto poruchou osobnosti, tak principy psychoterapeutické intervence. Kniha je určena klinickým pracovníkům, zejména psychiatrům a klinickým psychologům, ale také poradenským pracovníkům, kteří se lidem s hraniční poruchou osobnosti věnují diagnosticky, terapeuticky nebo poradensky.

Obsedantně-kompulzivní porucha je relativně časté a většinou celoživotní psychické onemocnění, které se týká přibližně 3 % populace. Léčbu však zpravidla vyhledá jenom část těchto osob, které mají závažné a obtěžující příznaky. Léčbou a výzkumem obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD) se autoři zabývají již několik desetiletí. V našich podmínkách chybí dostatek základní odborné literatury v českém jazyce, proto se rozhodli své dlouholeté zkušenosti přetavit do této monografie. Kniha přináší souhrn výzkumů příčin a způsobu léčby OCD za posledních čtyřicet let a osvětluje problematiku z mnoha hledisek: věnuje se jak biologickému, tak psychologickému či psychoterapeutickému pohledu. Psychoterapeutické přístupy jsou probírány zevrubněji především proto, že jsou pokládány za účinnější a trvalejší. Publikace je koncipována tak, aby z ní měli užitek jak odborníci (psychiatři, psychologové, praktičtí lékaři, poradenští pracovníci), tak studenti těchto oborů, ale i ti, kteří poruchou trpí, a jejich blízcí. Čtenář si může vybrat informace na různé úrovni odbornosti podle svých potřeb a možností.

Skupinová kognitivně-behaviorální terapie může u mnoha psychických problémů i poruch plně nahradit individuální kognitivně-behaviorální terapii, u některých pacientů je dokonce i vhodnější. Kromě běžných terapeutických znalostí a dovedností potřebují vedoucí skupiny rozumět dynamice ve skupině, umět usměrňovat vztahy mezi jejími členy a využívat společného potenciálu skupiny ku prospěchu všech. Pochopení proměnných skupinového procesu a práce s nimi může mít dvě podstatné výhody: • posiluje výsledek terapie – připravuje půdu pro větší změny, umožňuje vyšší úroveň intra- a interpersonálního učení a přináší pocit trvalých výhod pro členy skupiny; • napomáhá řešení problémů, které nevyhnutelně vznikají ve skupinovém kontextu. Terapie ve skupině vychází z pečlivě vypracovaného postupu, který obsahuje rozhodující informace a cvičení na podporu specifických kognitivních a behaviorálních technik. Vnášení modelů skupinového procesu do kognitivně-behaviorální terapie výrazně obohatí praxi klinických psychologů, psychiatrů a dalších psychoterapeutů, kterým pomůže optimálně, a tedy účinněji pracovat v prostředí skupiny.