Günter Grass

Günter Grass (1927–2015), německý spisovatel, sochař a výtvarník, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1999), napsal Živé sochy v srpnu 2003. V Grassově pozůstalosti fragment objevila jeho dlouholetá spolupracovnice Hilke Ohsoling a dosud neznámý text vyšel v nakladatelství Steidl v roce 2022, není tedy obsažen v souborném vydání celého Grassova díla Neue Göttinger Ausgabe z roku 2020. Východiskem příběhu je turistická prohlídka soch naumburského dómu, z nichž zejména legendární markraběnka Uta fascinuje vypravěče natolik, že si k ní začne domýšlet postavy a děje její doby, a nejen to, tato Uta se mu posléze prolíná i do současných zážitků. Když je svědkem moderní turistické atrakce, při níž mladí lidé převlečení za dějinné nebo biblické postavy stojí na veřejných místech nehybně jako sochy, začnou se mu do jedné „živé sochy“, převlečené právě za středověkou Utu, promítat – jako ve filmové dvojexpozici – rysy a osudy té „jeho“ Uty. S mladou ženou, jež představovala Utu, se později setká před frankfurtskou burzou a dozví se leccos o jejím reálném životě... Překlad této knihy podpořil Goethe-Institut.

Bitter and impassioned, The Tin Drum delivers a scathing dissection of Germany and Poland under the Nazis. On his third birthday Oskar decides to stop growing. Haunted by the deaths of his parents and wielding his tin drum Oskar recounts the events of his extraordinary life; from the long nightmare of the Nazi era to his anarchic adventures in post-war Germany. TRANSLATED BY BREON MITCHELL WITH AN INTRODUCTION BY THE AUTHOR This series of war novels from Vintage Classics presents eight powerful stories about the horror and waste of war - each a passionate plea to prevent its repetition.

Traja rozprávači na prelome rokov 1961/62 píšu tri knihy románu Psie roky, ktorý vychádza v roku 1963, a tak sa v predvojnovom, vojnovom a povojnovom období stávajú kronikármi „psích rokov“ dvadsiateho storočia. Sú nimi obeť Eddi Amsel, svedok Harry Liebenau a páchateľ Walter Matern. Na dlhom putovaní z Gdanska do západného Nemecka ich sprevádzajú nemecké vlčiaky Senta a Harras, Hitlerov obľúbený pes Princ a podsvetný pes Pluto, dievčatá Tulla a Jenny, strašiaky na vtáky, mechanické figúry a strašidlá. Román sa končí v bani, kde umelec Amsel alias Brauchsel priemyselne vyrába vtáčie strašiaky stvorené na obraz človeka a vyváža ich do sveta, pričom demaskuje reálny svet ako podsvetie. * * * Günter Grass (1927 Gdansk – 2015 Lübeck) bol popredný nemecký prozaik, básnik, dramatik a výtvarník. Je nositeľom Nobelovej ceny za literatúru. Vyučil sa za kamenára, vyštudoval grafiku a sochárstvo. V roku 1956 vydal prvú zvierku básní s vlastnými ilustráciami, v roku 1959 prvý román Plechový bubienok. Tvorí prvú časť Gdanskej trilógie, ktorá patrí k základným dielam nemeckej povojnovej literatúry. Jej druhou časťou je novela Mačka a myš a uzatvára ju román Psie roky. Autor opäť líči krajinu pri ústí Visly do Baltského mora, rozpráva o svojráznych Kašuboch, o ich dobrodružnej existencii síce v ústraní od veľkého sveta, ale uprostred dejín. Psie roky sa svojou rozmanitosťou a sugestívnosťou literárneho tvaru považujú za vrchol spisovateľovej tvorby. Tento názor zdieľajú aj spisovatelia John Irving a Salman Rushdie, ktorí patria k veľkým Grassovým obdivovateľom.

Traja rozprávači na prelome rokov 1961/62 píšu tri knihy románu Psie roky, ktorý vychádza v roku 1963, a tak sa v predvojnovom, vojnovom a povojnovom období stávajú kronikármi „psích rokov“ dvadsiateho storočia. Sú nimi obeť Eddi Amsel, svedok Harry Liebenau a páchateľ Walter Matern. Na dlhom putovaní z Gdanska do západného Nemecka ich sprevádzajú nemecké vlčiaky Senta a Harras, Hitlerov obľúbený pes Princ a podsvetný pes Pluto, dievčatá Tulla a Jenny, strašiaky na vtáky, mechanické figúry a strašidlá. Román sa končí v bani, kde umelec Amsel alias Brauchsel priemyselne vyrába vtáčie strašiaky stvorené na obraz človeka a vyváža ich do sveta, pričom demaskuje reálny svet ako podsvetie.

Oskar Matzerath je čudák. Ako trojročný sa rozhodne, že už nebude rásť. Neúprosným sarkastickým pohľadom zdola pozoruje dianie vo svete. Jeho stálym spoločníkom je plechový bubienok. Oskar bubnovaním získava odstup, žiada splnenie svojich želaní, alarmuje. Rozpráva svoje príbehy od dvadsiatych rokov v Gdansku cez temné roky nacistickej éry až po anarchistické zážitky z povojnového Nemecka. Cez vojnu sa stane členom frontového divadla, neskôr vodcom mládežníckej bandy. Po vojne sa presťahuje s milenkou, ktorá je zároveň jeho nevlastnou matkou, a so synom, ktorý je zároveň jeho nevlastným bratom, do Düsseldorfu. Živí sa ako kamenár, model v umeleckej akadémii a džezový hudobník. Majstrovské dielo magického realizmu od nositeľa Nobelovej ceny za literatúru vychádza v slovenčine po prvýkrát. Plechový bubienok priniesol do nemeckej povojnovej literatúry nový tón, ktorý sa stretával s kritikou aj nadšenými ohlasmi. „Plechový bubienok nepozná žiadne tabu,“ napísal jeden dobový kritik. „Rozprávanie znovu a znovu vstupuje na zakázané miesta, kde sa stretávajú hnus, sexualita, smrť a blasfémia.“ Viacerí Grassovi zahraniční vydavatelia to zobrali doslovne a niektoré pasáže v prvých prekladoch svojvoľne skrátili alebo vynechali. Dnes patrí Plechový bubienok nielen medzi najlepšie diela povojnovej nemeckej literatúry, ale aj do kánonu svetovej literatúry.

Oskar Matzerath je čudák. Ako trojročný sa rozhodne, že už nebude rásť. Neúprosným sarkastickým pohľadom zdola pozoruje dianie vo svete. Jeho stálym spoločníkom je plechový bubienok. Oskar bubnovaním získava odstup, žiada splnenie svojich želaní, alarmuje. Rozpráva svoje príbehy od dvadsiatych rokov v Gdansku cez temné roky nacistickej éry až po anarchistické zážitky z povojnového Nemecka. Cez vojnu sa stane členom frontového divadla, neskôr vodcom mládežníckej bandy. Po vojne sa presťahuje s milenkou, ktorá je zároveň jeho nevlastnou matkou, a so synom, ktorý je zároveň jeho nevlastným bratom, do Düsseldorfu. Živí sa ako kamenár, model v umeleckej akadémii a džezový hudobník. Majstrovské dielo magického realizmu od nositeľa Nobelovej ceny za literatúru vychádza v slovenčine po prvýkrát. Plechový bubienok priniesol do nemeckej povojnovej literatúry nový tón, ktorý sa stretával s kritikou aj nadšenými ohlasmi. "Plechový bubienok nepozná žiadne tabu," napísal jeden dobový kritik. "Rozprávanie znovu a znovu vstupuje na zakázané miesta, kde sa stretávajú hnus, sexualita, smrť a blasfémia." Viacerí Grassovi zahraniční vydavatelia to zobrali doslovne a niektoré pasáže v prvých prekladoch svojvoľne skrátili alebo vynechali. Dnes patrí Plechový bubienok nielen medzi najlepšie diela povojnovej nemeckej literatúry, ale aj do kánonu svetovej literatúry.

The final work of Nobel Prize-winning writer Günter Grass – a witty and elegiac series of meditations on writing, growing old, and the world. Suddenly, in spite of the trials of old age, and with the end in sight, everything seems possible again: love letters, soliloquies, scenes of jealousy, swan songs, social satire, and moments of happiness. Only an ageing artist who had once more cheated death could get to work with such wisdom, defiance and wit. A wealth of touching stories is condensed into artful miniatures. In a striking interplay of poetry, lyric prose and drawings, Grass creates his final, major work of art. A moving farewell gift, a sensual, melancholy summation of a life fully lived.

Suddenly, in spite of the trials of old age, and with the end in sight, everything seems possible again: love letters, soliloquies, scenes of jealousy, swan songs, social satire, and moments of happiness. Only an aging artist who has once more cheated death can get to work with such wisdom, defiance and wit. A wealth of touching stories is condensed into artful miniatures. In a striking interplay of poetry, lyric prose and drawings, the Nobel Prize-winning author creates his final, major work of art. A moving farewell gift, a sensual, melancholy summation of a life fully lived.

Gondoljunk bármit az öregedésről és a végességről, íme, egyszer csak mintha megint lehetséges volna szinte minden: szerelmes levelekkel és monológokkal, féltékenységi drámával és hattyúdallal, társadalmi szatírával és boldog pillanatok emlékével telik meg a papír. A ritmizált kisprózára epikus burjánzású vagy poénba futó versek visszhangja válaszol. A rajzoló mutatványait a mesemondó folytatja, a mesére rajz a válasz. Ilyen humorosan keseregni és keserűen vidulni csak az tud, aki sokszor dacolt már a halállal. Megható történetek sorakoznak, lényegülnek át itt és most játszódó lírai miniatűrökké ebben a kötetben. A végességről igazi "Gesamtkunstwerk": a Nobel-díjas Günter Grass haláláig írt, lírából, prózából és rajzból szőtt, utolsó nagy műve.

Zápletka románu, odehrávajícího se převážně v roce 1967, spočívá na typicky grassovském groteskně-drastickém nápadu: gymnazista Scherbaum chce před berlínským hotelem Kempinski veřejně upálit svého jezevčíka, aby šokoval a vyburcoval saturovanou konzumní společnost, jejíž svědomí je podle něj natolik otupeno („umrtveno“), že neprotestuje ani proti upalování lidí napalmem ve vietnamské válce. Jeho učitel Starusch (vypravěč románu a — se značnou dávkou sebeironie — autorovo alter ego) se jej snaží od radikálního záměru odvrátit, přestože s žákem v zásadě sympatizuje. Groteskně-humornou vypravěčskou kostru vyprávění představuje dlouhá, bolestivá terapie chrupu, již Starusch protrpí ve stomatologickém křesle a během níž se mu vybavuje asociační pásmo osobních selhání i událostí z války a doby hospodářského zázraku. Těmito reminiscencemi se do vyprávění zprostředkuje i řada zásadních problémů německé společnosti adenauerovské éry, zejména problém nepotrestaných válečných zločinců a nacistů: jednou z výrazných postav je (pod jiným jménem) i u nás nechvalně známý generál Schörner, který byl ochoten bojovat „do posledního muže“ a se vší krutostí ještě v posledních dnech války. V naivně radikálních postojích gymnazistů podává Grass — jako jeden z prvních levicových intelektuálů (román vyšel v roce 1969) — ironickou, pozoruhodně vyváženou analýzu mentality a ideologií, z jejichž energie v roce 1968 explodovalo radikální „studentské hnutí“: přitaká jeho pohnutkám i cílům, ale jasně se distancuje od jeho prostředků, které namnoze vyústily v zaslepený terorismus.

Die Brüder Grimm erhalten im Jahr 1838 den Auftrag, ein Wörterbuch der deutschen Sprache zu erstellen. Voller Eifer forschen sie - und verzetteln sich gründlich. Am Ende ihres Lebens haben sie nur wenige Buchstaben bewältigt. Günter Grass erzählt das Leben von Jacob und Wilhelm Grimm als Liebeserklärung an die deutsche Sprache. Er durchstreift die Geschichte und schlägt manche Brücke in seine eigene Zeit.

Die Brüder Grimm erhalten im Jahr 1838 den Auftrag, ein Wörterbuch der deutschen Sprache zu erstellen. Voller Eifer forschen sie - und verzetteln sich gründlich. Am Ende ihres Lebens haben sie nur wenige Buchstaben bewältigt. Günter Grass erzählt das Leben von Jacob und Wilhelm Grimm als Liebeserklärung an die deutsche Sprache. Er durchstreift die Geschichte und schlägt manche Brücke in seine eigene Zeit.

Další svazek ze Spisů Güntera Grasse je stylizován jako kritické vzpomínání osmi vypravěčových dospělých dětí (pocházejících od čtyř matek) na ne vždy lehké dětství s otcem slavným spisovatelem, pro nějž bylo dílo vždy důležitější než rodina. Za je jich hlasy se samozřejmě skrývá vlastní vypravěč, otec, který si tyto děti možná jen vymyslel, přitom však nijak nezakrývá, že jde částečně o Grassovu rodinu, přesněji: rodiny a jejich složité vztahy. Vzniká tak rafinované balancování na hranic i autentické reality a čiré fikce: Jsou to jen pohádky, ale vaše, které jsem vás nechal vyprávět, říká vypravěč v závěru na adresu skutečných-vymyšlených dětí. Magicko-realistickým pólem této hry je postava rodinné přítelkyně, fotografky Marušky, k terá se svým starodávným fotoaparátem Agfa-Box doslova čaruje: její dokumentární rodinné snímky neukazují jen to, co je tady a teď, ale i minulé a budoucí osudy zachycených osob, jsou vševidoucí: jako každé umění dotvářejí jednotlivé útržky reali ty do sice fantazijního, ale smyslem nadaného celku.

Mit dem Erscheinen der ›Blechtrommel‹ 1959 gewann der deutsche Nachkriegsroman Anschluß an die Weltliteratur und Oskar der Trommler seinen festen Platz in der modernen Mythologie. Anfang der 50er Jahre trommelt und schreibt in einer Heil- und Pflegeanstalt ein Buckliger des Jahrgangs 1924 die Geschichte seines Lebens und seiner Familie vom Begin des Jahrhunderts bis in das Deutschland Adenauers. Oskar Matzerath hat alles gesehen und gehört, nichts ist ihm entgangen, denn er war ein hellhöriger Säugling, dessen geistige Entwicklung bereits bei der Geburt abgeschlossen war. Der Außenseiter, der Wirklichkeit ertrommeln und Glas zersingen kann, erweist sich dabei als der einzige Gesunde in einer Welt des Scheins, der Lüge und des Verbrechens. Am Ende seiner phantastischen Autobiographie, die Oskar vom Vorkriegs-Danzig bis ins Düsseldorf der Nachkriegszeit führt, »entdeckt man, daß man über Deutschland und Mitteleuropa – sowohl in der Zeit des Völkermordes als auch im Biedermeier der Restauration – mehr weiß als je zuvor«. Lars Gustafsson

Na začátku padesátých let bubnuje a píše hrbáček Oskar Matzerath v Léčebném a zaopatřovacím ústavu běh svého života. Outsider, který umí vybubnovat pravdu a rozezpívat sklo, projevuje se při tom jako jediný zdravý ve světě zdání, lži a zločinu. Po přečtení jeho fantastické autobiografie, kterou vede od předválečného Gdaňsku až do poválečného Düsseldorfu, si uvědomujeme, že o Německu a o střední Evropě - jak v době vraždění národů, tak v době biedermeieru obnovy - víme o mnoho více než předtím.