Miroslav Irra

Popisuje rozběh výroby první verze MiG-21 F-13 a všechny další verze MiG-21 používané v Čs. letectvu. Kniha je doplněna velkým množstvím fotografií , bokorysy všech verzí, barevné kamufláže, výrobní serie, export.

Služba letounu MiG-15 v Československém letectvu

Kniha navazuje na na předchozí dva díly od stejného autora. Popisuje službu v čs.letectvu- vznik a činnost akrobatických skupin na letounech MiG-15, nehody a katastrofy u čs. letectva na tomto letounu včetně kompletní statistiky, kamufláže a marking v čs.letectvu. Součásti knihy jsou i podrobné výkresy, barevné fotografie a kamufláže.

1. “Zvolenský” stíhací letecký pluk díky svým historickým tradicím svázaným s bojovým nasazením na východní frontě byl v dobách lidově demokratického a později socialistického Československa prestižním útvarem a sloužit u něj bylo vysněným cílem ne-li každého, pak téměř každého stíhače. Známá hláška z jedné hry divadla Járy Cimrmana, totiž “V Budějovicích by chtěl žít každý”, měla v případě tehdejších stíhacích pilotů svou platnost. Pluk také i z těchto historických důvodů byl vždy prvním nebo přinejmenším jedním z prvních stíhacích útvarů, přezbrojovaných na novou leteckou techniku. 70. výročí vzniku pluku je snad dostatečně vhodnou příležitostí, abychom si připomněli jeho bohatou historii, osoby, které prošly službou v jeho sestavě, i leteckou techniku, s níž pluk vedl bojovou činnost během války, prováděl letecký výcvik v poválečném období a zejména od počátku 50. let zajišťoval bojovou pohotovost k ochraně vzdušné hranice Československa i pro případ tehdy ve vší vážnosti očekávaného světového válečného konfliktu mezi dvěma nesmiřitelnými mocenskými bloky. Méně zasvěcený čtenář si možná po přečtení titulu knihy položí otázku, proč právě “Příběh Jižní eskadrony? Tato známá country píseň, jakkoli se to nezdá logické, má však vazbu k historii pluku, i když vlastně jen k jejímu závěru. Stala se totiž neoficiální hymnou příslušníků pluku v období jeho rušení v roce 1994 a zejména její refrén byl doslova příznačný pro tehdejší situaci: “Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž...”Konec konců, přídomek “Jižní” má své nesporné opodstatnění, vždyť pluk z 50 let své existence působil po 42 let na jihu Čech, na českobudějovickém letišti nacházejícím se v katastru obce Planá.

Navazuje na AERO č.6 Mosquito FB.VI 1.díl- dále detailně popisuje službu v našem letectvu do roku 1954 .

Úspěšný Petljakov Pe-2 byl jedním z nosných typů sovětského letectva v době 2. světové války. První úvahy o pořízení Petljakovů Pe-2 pro československé letectvo nalézáme v období Slovenského národního povstání v září 1944. Po skončení války byla zahájena obnova čs. vojenského letectva. Od května do podzimu roku 1945 probíhalo posuzování několika po sobě následujících návrhů na jeho budoucí organizační podobu, včetně začlenění čs. leteckých útvarů ze západní i východní fronty do jeho sestavy. Tento proces byl završen 2.1.1946 schválením konečné mírové organizace čs. letectva. V květnu 1946 bylo dodáno ze SSSR 32 letounů Pe-2FT pro čs. letectvo. Publikace popisuje podrobně výcvik osádek a službu tohoto letounu v našem letectvu.

Letouny La-5 a La-7 jsou bezesporu jednou z leteckých legend druhé světové války. Čím byl pro západní spojence Spitfire a Mustang, pro Luftwaffe Messerschmitt Bf 109 nebo Focke Wulf Fw 190, tím byly pro letectvo Rudé armády lavočky. Českoslovenští letci dostali možnost vyzkoušet jejich kvality v boji v době SNP na podzim 1944, kdy na straně povstalecké 1. čs. armády na Slovensku působil 1. čs. samostatný slp. Ten oficiálně vznikl k 1.6.1944 v SSSR a jeho základem bylo 21 čs. letců, kteří přišli na východní frontu z Anglie V lednu 1945 byla v SSSR postavena 1. čs. smld, jejímž základem byl 1. čs. slp, dalšími útvary byly 2. čs. slp a 3. čs. bilp, složené převážně ze slovenských letců, kteří přešli k Rudé armádě. Tato divize se po válce stala 4. leteckou divizí obnoveného čs. letectva, jedinou u nás, u níž sloužily letouny Lavočkin. Publikace popisuje službu v československém letectvu.

Síbl“, neboli trofejní letoun německého původu Siebel Si 204 a jeho čs. bezlicenční kopie Aero C-3 patří bezesporu mezi legendární letouny poválečné éry čs. letectva. Z hlediska počtů patřil mezi těch několik nejpočetnějších a nejvíce rozšířených typů, a tedy jeho role byla neméně významná ve srovnání s ostatními původně německými typy, „mezky“, „arady“ a „bikry“. Navíc jeho využití zahrnovalo poměrně širokou škálu různých úkolů jak v letecké dopravě, tak ve výcviku, leteckém snímkování a fotogrammetrii i nakonec od konce r. 1951 v procesu výstavby celé bombardovací divize. V tomto případě byla sice jeho role z hlediska bojové hodnoty spíše symbolická, ale i tak díky jemu mohl být personál divize během několika let připraven natolik, že byl schopen v r. 1955 zahájit přechod na reaktivní bombardovací letouny Iljušin Il-28.

Pojem „delfín“ má zřejmě většina populace naší země spojen s inteligentním kytovcem dobráckého vzezření, na první pohled budícího dojem veselého a věčně se smějícího tvora. Ne tak bývalí aktivní vojenští piloti i letečtí fandové, u nich tento pojem jednoznačně představuje cvičný proudový letoun Aero L-29 „Delfín“, jehož ladné a elegantní tvary skutečně evokují představu onoho populárního mořského savce. Tento letoun drží v našich podmínkách doslova neotřesitelný primát z hlediska počtu vyrobených strojů, do ukončení výroby v r. 1973 vzniklo celkem 3 665 letounů tohoto typu, což je v této kategorii letadel světový unikát.