Miroslav Irra strana 2 z 4

Protivzdušná obrana Československa v letech 1962-1980 Publikace navazuje na 1. díl pojednávající o budování československé protivzdušné obrany do roku 1961. Popisuje nástup MiGu-21F-13 k našemu stíhacímu letectvu, rozšiřování radiotechnického vojska. Zachycuje situaci v roce 1968 a následnou normalizaci včetně jejího dopadu na personální obsazení funkcí. Podrobně popisuje zásahy proti narušitelům zvenčí a proti vlastním občanům snažícím se dostat vzdušnou cestou na západ. Nechybí jednotky zařazené do protivzdušné obrany a jejich výzbroj v uvedeném období a popis jejího tehdejšího potencionálního protivníka.

S nástupem moderní techniky, která kladla na pilota čím dál tím větší nároky, narůstal problém zajištění letounů, které by se co nejvíce přibližovaly svými vlastnostmi bojovému stroji, na který měli cvičení piloti přejít. Nejlogičtějším řešením byla dvoumístná cvičná verze bojového stroje. V případě verzí stíhacích MiG-21 to byly v našem letectvu MiGy-21U/US/UM. Publikace popisuje ve dvou dílech jejich službu.

Ve 3. dílu se podíval autor na MiG-21MF trochu zblízka. Svým určením, vybavením i vnějším vzhledem je prakticky shodný s MiG-21M, který již byl v edici Aero popsán. Jde o exportní modifikaci verze MiG-21SM, obdobně MiG-21M („Izdělije 96A“) má být exportní modifikací MiGu-21S. „Emefka“ má výkonnější motor R-13F-300, sedačka je typ KM-1M. Původní výrobní označení je ”Izdělije 96F”. Jedinými výraznějšími vnějšími rozpoznávacími znaky je pouzdro periskopu pro výhled vzad na překrytu kabiny, a aerodynamické plůtky pod přisávacími dvířky, ovšem během služby byly tyto prvky při opravách montovány i na starší MiG-21M. Více o vybavení této verze naleznete v této publikaci

Bitevní letoun Su-25 patří mezi doslova ikonické typy sovětské letecké konstrukční školy. Jde o nádherný příklad účelového designu, kdy většina parametrů byla plně podřízena jednoduchému zadání v podobě požadavků na maximální odolnost proti poškození, schopnost působit téměř z jakékoliv myslitelné plochy a nosnost velkého množství výzbroje. Klíčovou nebyla ani tak přístrojová přesnost umožňující navádět munici na vybrané cíle, byť i u ní došlo vlivem instalace laserového dálkoměru v přídi ke kvalitativnímu povýšení na novou úroveň, jako spíše schopnost přiblížit se k nepříteli na takovou vzdálenost, která by pro ostatní typy techniky byla až příliš nebezpečná, a která by umožnila zvýšit pravděpodobnost zásahu nepřítele. A ačkoliv se u Su-25 často udává, že jeho vývoj iniciovaly plány na vývoj konkurenčních amerických letounů A-9 a A-10, ve skutečnosti jde o výsledek v téže době probíhajících paralelních úvah různých expertů v SSSR, kteří shodně jako v USA došli k závěru, že na tehdy perspektivním bojišti existuje prostor pro těžce pancéřovaný podzvukový typ schopný likvidace nepřátelské pozemní techniky na krátkou vzdálenost. Kvalitativní rozvoj pozemních sil a protiletadlové ochrany vedly k situaci, kdy rostl průměrný počet zásahů nezbytný k vyřazení protivníkových pozemních uskupení z boje. Na tuto skutečnost konstruktéři reagovali vývojem letounů kategorie A-10 a Su-25.

V roce 2020, uplyne 15 let od ukončení služby MiGu-21 ve Vzdušných silách Armády České republiky, a tím zároveň skončilo i 54 let trvající působení letounů konstrukčního označení MiG v bývalém Československu a České republice. Práce navazuje na 1.díl publikovaný v AERU č.63

V roce 2020, uplyne 15 let od ukončení služby MiGu-21 ve Vzdušných silách Armády České republiky, a tím zároveň skončilo i 54 let trvající působení letounů konstrukčního označení MiG v bývalém Československu a České republice. Poslední exempláře tohoto typu ve verzi MiG-21MF/MFN dosloužily v červnu roku 2005 v systému protivzdušné obrany České republiky a Severoatlantické aliance, tedy po boku bývalých úhlavních nepřátel, což je svým způsobem historický paradox. Byly tak do té doby poslední reminiscencí bývalých časů, kdy čs. i českému letectvu vládly bojové letouny sovětského původu. Publikace popisuje oněch cca 35 let služby poslední v čs. a českém letectvu zařazené bojové verze MiGu-21, familierně zvané „emefka“.

Protivzdušná obrana Československa v počátečním období studené války do roku 1961 Ostraha vzdušného prostoru od přízemních výšek až po stratosféru, v každé denní i noční době a za jakýchkoli povětrnostních podmínek, je výsostným právem každého suverénního státu. Není to jednoduchý úkol ani v dnešní době, natož před desítkami let. Československé stíhací letectvo PLOSÚ (do 1.11.1954) i PVOS (od 2.11.1954) v úzké součinnosti s radiotechnickým vojskem i s podporou frontového stíhacího letectva tento úkol sice plnilo v mírové době, ale v podmínkách bipolárního rozdělení světa, na samé hranici dvou znepřátelených mocenských bloků, po dobu téměř čtyřiceti let. Navíc, přes všechny projevy různých státníků o nutnosti mírového soužití, stále v očekávání dalšího možného světového konfliktu, který by zřejmě lidskou civilizaci vrátil o staletí zpět, pokud by ji nezničil vůbec. Zkusme se podívat nezaujatě, bez nánosů ideologického balastu, co se skutečně dělo kolem oné Vysoké modré zdi, očima pamětníků, přímých účastníků, i ve světle dobových dokumentů, které konec konců také tvořili přímí účastníci. Časový interval 1945-1961 je zvolen záměrně, od poválečných počátků v podstatě nefunkční protivzdušné obrany republiky, přes padesátá léta, kdy se po deset let hledal její nejlepší organizační model, až po rok 1961, kdy bylo přijato optimální schema PVOS, které zůstalo v platnosti do konce 80. let.

Tento létající aparát je bezesporu možné přiřadit mezi poválečné „unikáty“ provozované čs. vojenským letectvem. Je sice dostatečně známo, že v ČSR létaly po válce dva exempláře tohoto dvourotorového vrtulníku, takže striktně vzato nešlo doslova o unikát, nicméně vojenské letectvo provozovalo do konce roku 1950 jen jediný. Snad každý jen trochu zasvěcený fanda historie vojenského letectví jistě dobře ví, že Fa 223 byl vrtulník vzniklý v době války u německé firmy Focke-Achgelis. Dne 14.10.1923 založili v Brémách pánové Heinrich Focke, Georg Wulf a Werner Neumann společnost Bremer Flugzeugbau AG, krátce po vzniku přejmenovanou na Focke-Wulf Flugzeugbau AG. Ve 30. letech se firma postupně přeorientovala na výhradně vojenský program, z něhož největší proslulosti dosáhl stíhací Fw 190, námořní průzkumný Fw 200 a průzkumný Fw 189. Během války se firma stala jedním z nejvýznamnějších německých leteckých výrobců, v r. 1944 u ní pracovalo na 30 000 osob. Po válce existovala do r. 1964, kdy se sloučila s Weser Flugzeugbau Gmbh do firmy Vereinigte Flugtechnische Werke a po dalších fůzích se zařadila mezi předchůdce nynějšího Airbusu. Publikace se věnuje vývoji Fa 223 a jeho zkouškám v poválečném Československu.

Název Dakota je sice původně označením severoamerického indiánského kmene, v současnosti spíše pojmem zeměpisným, označujícím jeden ze států USA, ale milovníci letectví si jej spíše ztotožní s letounem Douglas DC-3, nespornou legendou v oblasti letecké civilní ale zejména vojenské dopravy. Dakotou se však stal až v průběhu své vojenské služby jaksi dodatečně a vlastně v naprostém rozporu s původním typovým označením. Naše publikace se věnuje historii služby tohoto stroje spolu s jeho sovětskou licenční verzí Lisunov Li-2 v našem letectvu.

Po skončení války se množství letounů Junkers v různém stadiu devastace nacházelo roztroušeno po celé Evropě, včetně území obnovené Československé republiky. Využití části tohoto technického potenciálu se tedy přímo nabízelo, a v rámci výstavby poválečného čs. letectva se tak i stalo. Podívejme se tedy na osudy Junkersů ve službách našeho letectva po 2. světové válce.

MiG-23MF byl exportní verzí MiGu-23M, který byl dodáván sovětskému letectvu, verze MF byla určena pro státy Varšavské smlouvy. Je charakterizován jakožto lehký frontový stíhací letoun, určený k vybojování vzdušné nadvlády nad bojištěm a také k přepadovému stíhání při plnění úkolů PVOS, kromě toho je schopen provádět útoky na pozemní cíle. MiG-23M byl první sovětský stíhač schopný útoku na VC za hranicí vizuálního kontaktu i na pozadí země za všech povětrnostních podmínek. Podle mnoha odborníků byl nadřazen Phantomu II ve všech výkonových parametrech i v efektivitě výzbroje, což ovšem může být předmětem diskuse. Do výzbroje našeho letectva byly zařazeny v roce 1978. Kniha popisuje tento stroj, jeho výzbroj, přecvičení našich pilotů a službu těchto strojů až do jejich vyřazení.

Kniha navazuje na I. díl vydaný v roce 2015 prezentací letadel čs. letectva, nezahrnutých v I. dílu, tedy letounů bitevních, lehkých bombardovacích, stíhacích, dále vrtulníků, kluzáků a větroňů. Kniha se dále zabývá problematikou kamufláže a markingu letecké techniky čs. letectva ve sledovaném období, rovněž podává souhrnný přehled výzbroje letadel čs. letectva, tedy hlavňových zbraní, leteckých pum, leteckých raket (ty byly ve sledovaném období spíše ve stadiu zkoušek trofejního materiálu a pokusů o vlastní vývoj). V závěrečné části se kniha zabývá průběhem a výsledky zkoušek trofejních zbraní – řízené pumy PC 1400FX a řízené střely Hs 293A.

Závěrečný 4.díl, publikace navazuje na AERO č.38,39 a 41 MiG-21F-13 1. - 3.díl. Tento díl se věnuje nasazení této verze letounu MiG-21 u jednotlivých pluků a pilotům létajícím na tomto stroji. Dále dokumentuje katastrofy a nehody stroje v našem letectvu. Číslo má větší rozsah-52stran.

Publikace navazuje na AERO č.38 MiG-21F-13 1.díl. První verzí tohoto letounu, která byla zavedena do služby v československém letectvu, byla právě verze MiG-21F-13, jejiž nástup byl významným mezníkem v historii našeho letectva, neboť právě tento letoun umožnil našim pilotům překonat bariéru dvojnásobné rychlosti zvuku. Publikace se věnuje výrobě a službě tohoto letounu v Československu.

Letiště bylo otevřeno po několikaletých snahách v roce 1937, ala již v roce 1938 jej začala používat i armáda, za války jej obsadila německá Luftwaffe a v roce 1945 na něm přistály Spitfiry 312. perutě a započaly šedesátiletou poválečnou kapitolu ve službách našeho letectva. Kniha detailně popisuje historii letiště a jeho leteckých útvarů včetně používaných letadel, obsahuje stovky unikátních fotografií.

MiG-21 sloužil našem stíhacím letectvu více než 30 let. První verzí tohoto letounu, která byla zavedena do služby v československém letectvu, byla právě verze MiG-21F-13, jejiž nástup byl významným mezníkem v historii našeho letectva, neboť právě tento letoun umožnil našim pilotům překonat bariéru dvojnásobné rychlosti zvuku. Publikace se věnuje výrobě a službě tohoto letounu v Československu.