Miroslav Irra strana 2 z 3

1. “Zvolenský” stíhací letecký pluk díky svým historickým tradicím svázaným s bojovým nasazením na východní frontě byl v dobách lidově demokratického a později socialistického Československa prestižním útvarem a sloužit u něj bylo vysněným cílem ne-li každého, pak téměř každého stíhače. Známá hláška z jedné hry divadla Járy Cimrmana, totiž “V Budějovicích by chtěl žít každý”, měla v případě tehdejších stíhacích pilotů svou platnost. Pluk také i z těchto historických důvodů byl vždy prvním nebo přinejmenším jedním z prvních stíhacích útvarů, přezbrojovaných na novou leteckou techniku. 70. výročí vzniku pluku je snad dostatečně vhodnou příležitostí, abychom si připomněli jeho bohatou historii, osoby, které prošly službou v jeho sestavě, i leteckou techniku, s níž pluk vedl bojovou činnost během války, prováděl letecký výcvik v poválečném období a zejména od počátku 50. let zajišťoval bojovou pohotovost k ochraně vzdušné hranice Československa i pro případ tehdy ve vší vážnosti očekávaného světového válečného konfliktu mezi dvěma nesmiřitelnými mocenskými bloky. Méně zasvěcený čtenář si možná po přečtení titulu knihy položí otázku, proč právě “Příběh Jižní eskadrony? Tato známá country píseň, jakkoli se to nezdá logické, má však vazbu k historii pluku, i když vlastně jen k jejímu závěru. Stala se totiž neoficiální hymnou příslušníků pluku v období jeho rušení v roce 1994 a zejména její refrén byl doslova příznačný pro tehdejší situaci: “Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž...”Konec konců, přídomek “Jižní” má své nesporné opodstatnění, vždyť pluk z 50 let své existence působil po 42 let na jihu Čech, na českobudějovickém letišti nacházejícím se v katastru obce Planá.

Navazuje na AERO č.6 Mosquito FB.VI 1.díl- dále detailně popisuje službu v našem letectvu do roku 1954 .

Úspěšný Petljakov Pe-2 byl jedním z nosných typů sovětského letectva v době 2. světové války. První úvahy o pořízení Petljakovů Pe-2 pro československé letectvo nalézáme v období Slovenského národního povstání v září 1944. Po skončení války byla zahájena obnova čs. vojenského letectva. Od května do podzimu roku 1945 probíhalo posuzování několika po sobě následujících návrhů na jeho budoucí organizační podobu, včetně začlenění čs. leteckých útvarů ze západní i východní fronty do jeho sestavy. Tento proces byl završen 2.1.1946 schválením konečné mírové organizace čs. letectva. V květnu 1946 bylo dodáno ze SSSR 32 letounů Pe-2FT pro čs. letectvo. Publikace popisuje podrobně výcvik osádek a službu tohoto letounu v našem letectvu.

Letouny La-5 a La-7 jsou bezesporu jednou z leteckých legend druhé světové války. Čím byl pro západní spojence Spitfire a Mustang, pro Luftwaffe Messerschmitt Bf 109 nebo Focke Wulf Fw 190, tím byly pro letectvo Rudé armády lavočky. Českoslovenští letci dostali možnost vyzkoušet jejich kvality v boji v době SNP na podzim 1944, kdy na straně povstalecké 1. čs. armády na Slovensku působil 1. čs. samostatný slp. Ten oficiálně vznikl k 1.6.1944 v SSSR a jeho základem bylo 21 čs. letců, kteří přišli na východní frontu z Anglie V lednu 1945 byla v SSSR postavena 1. čs. smld, jejímž základem byl 1. čs. slp, dalšími útvary byly 2. čs. slp a 3. čs. bilp, složené převážně ze slovenských letců, kteří přešli k Rudé armádě. Tato divize se po válce stala 4. leteckou divizí obnoveného čs. letectva, jedinou u nás, u níž sloužily letouny Lavočkin. Publikace popisuje službu v československém letectvu.

Síbl“, neboli trofejní letoun německého původu Siebel Si 204 a jeho čs. bezlicenční kopie Aero C-3 patří bezesporu mezi legendární letouny poválečné éry čs. letectva. Z hlediska počtů patřil mezi těch několik nejpočetnějších a nejvíce rozšířených typů, a tedy jeho role byla neméně významná ve srovnání s ostatními původně německými typy, „mezky“, „arady“ a „bikry“. Navíc jeho využití zahrnovalo poměrně širokou škálu různých úkolů jak v letecké dopravě, tak ve výcviku, leteckém snímkování a fotogrammetrii i nakonec od konce r. 1951 v procesu výstavby celé bombardovací divize. V tomto případě byla sice jeho role z hlediska bojové hodnoty spíše symbolická, ale i tak díky jemu mohl být personál divize během několika let připraven natolik, že byl schopen v r. 1955 zahájit přechod na reaktivní bombardovací letouny Iljušin Il-28.

Pojem „delfín“ má zřejmě většina populace naší země spojen s inteligentním kytovcem dobráckého vzezření, na první pohled budícího dojem veselého a věčně se smějícího tvora. Ne tak bývalí aktivní vojenští piloti i letečtí fandové, u nich tento pojem jednoznačně představuje cvičný proudový letoun Aero L-29 „Delfín“, jehož ladné a elegantní tvary skutečně evokují představu onoho populárního mořského savce. Tento letoun drží v našich podmínkách doslova neotřesitelný primát z hlediska počtu vyrobených strojů, do ukončení výroby v r. 1973 vzniklo celkem 3 665 letounů tohoto typu, což je v této kategorii letadel světový unikát.

Pojem „delfín“ má zřejmě většina populace naší země spojen s inteligentním kytovcem dobráckého vzezření, na první pohled budícího dojem veselého a věčně se smějícího tvora. Ne tak bývalí aktivní vojenští piloti i letečtí fandové, u nich tento pojem jednoznačně představuje cvičný proudový letoun Aero L-29 „Delfín“, jehož ladné a elegantní tvary skutečně evokují představu onoho populárního mořského savce. Tento letoun drží v našich podmínkách doslova neotřesitelný primát z hlediska počtu vyrobených strojů, do ukončení výroby v r. 1973 vzniklo celkem 3 665 letounů tohoto typu, což je v této kategorii letadel světový unikát. Publikace navazuje na AERO č.15 L-29 Delfín 1.díl

Podobně jako jeho předchůdce L-29 Delfín i Albatros zaznamenal fenomenální úspěch jak z hlediska rozsahu výroby, tak i z hlediska rozšíření ve světě. Tato publikace navazuje na práci p. Kučery AERO č. 30. Popisuje službu v našem letectvu a ostatních letectvech, které se rozhodly zařadit Albatros do své výzbroje.

Pokračování předchozích dvou dílů. Popisuje dodávky do Libye a výcvik v této zemi za účasti našich instruktorů. Službu v 80. letech po současnost. Rozmístění různých verzí strojů v našem letectvu. Připravujeme závěrečný 4.díl této řady.

Do roku 1951 vkročilo čs. letectvo pod dojmem války v Koreji a očekávání možného válečného konfliktu i v Evropě. Tento rok byl ve znamení zahájení přechodu na reaktivní leteckou techniku, konkrétně sovětské letouny MiG-15 (u nás S-102). Tím je dán rámec pro uplatnění K-65 v roli kurýrního letounu u velitelských rojů divizí a pluků. Publikace navazuje na 1. díl, který vyšel v AERU č. 22. Text je doplněn tabulkami, množstvím dobových fotografií a bar. bokorysy.

MiG-21 sloužil našem stíhacím letectvu více než 30 let. První verzí tohoto letounu, která byla zavedena do služby v československém letectvu, byla právě verze MiG-21F-13, jejiž nástup byl významným mezníkem v historii našeho letectva, neboť právě tento letoun umožnil našim pilotům překonat bariéru dvojnásobné rychlosti zvuku. Publikace se věnuje výrobě a službě tohoto letounu v Československu.

Letiště bylo otevřeno po několikaletých snahách v roce 1937, ala již v roce 1938 jej začala používat i armáda, za války jej obsadila německá Luftwaffe a v roce 1945 na něm přistály Spitfiry 312. perutě a započaly šedesátiletou poválečnou kapitolu ve službách našeho letectva. Kniha detailně popisuje historii letiště a jeho leteckých útvarů včetně používaných letadel, obsahuje stovky unikátních fotografií.

S rozmachem exportu L-39 vyvstal zejména se strany zákazníků ze zemí třetího světa požadavek na verzi se zvýšenou únosností výzbroje, která by lépe vyhovovala požadavkům na větší rozsah plnění úkolů střeleckého výcviku a také by mohla být použita jako lehký bojový letoun. Tomu se výrobce pochopitelně snažil vyhovět a výsledkem této snahy byl v první etapě L-39ZO, následován poté L-39ZA. Obě verze dostaly nové zesílené křídlo se čtyřmi závěsnými body s výrazně zvýšenou nosností oproti L-39C, L-39ZA byl navíc vyzbrojen leteckým kanonem sovětské konstrukce GŠ-23. Závěrečný díl popisuje výzbroj jednotlivých verzí, dále je doplněn vzpomínkami pilotů na tento letoun.

MiG-23MF byl exportní verzí MiGu-23M, který byl dodáván sovětskému letectvu, verze MF byla určena pro státy Varšavské smlouvy. Je charakterizován jakožto lehký frontový stíhací letoun, určený k vybojování vzdušné nadvlády nad bojištěm a také k přepadovému stíhání při plnění úkolů PVOS, kromě toho je schopen provádět útoky na pozemní cíle. MiG-23M byl první sovětský stíhač schopný útoku na VC za hranicí vizuálního kontaktu i na pozadí země za všech povětrnostních podmínek. Podle mnoha odborníků byl nadřazen Phantomu II ve všech výkonových parametrech i v efektivitě výzbroje, což ovšem může být předmětem diskuse. Do výzbroje našeho letectva byly zařazeny v roce 1978. Kniha popisuje tento stroj, jeho výzbroj, přecvičení našich pilotů a službu těchto strojů až do jejich vyřazení.

Po skončení války se množství letounů Junkers v různém stadiu devastace nacházelo roztroušeno po celé Evropě, včetně území obnovené Československé republiky. Využití části tohoto technického potenciálu se tedy přímo nabízelo, a v rámci výstavby poválečného čs. letectva se tak i stalo. Podívejme se tedy na osudy Junkersů ve službách našeho letectva po 2. světové válce.

V roce 2020, uplyne 15 let od ukončení služby MiGu-21 ve Vzdušných silách Armády České republiky, a tím zároveň skončilo i 54 let trvající působení letounů konstrukčního označení MiG v bývalém Československu a České republice. Poslední exempláře tohoto typu ve verzi MiG-21MF/MFN dosloužily v červnu roku 2005 v systému protivzdušné obrany České republiky a Severoatlantické aliance, tedy po boku bývalých úhlavních nepřátel, což je svým způsobem historický paradox. Byly tak do té doby poslední reminiscencí bývalých časů, kdy čs. i českému letectvu vládly bojové letouny sovětského původu. Publikace popisuje oněch cca 35 let služby poslední v čs. a českém letectvu zařazené bojové verze MiGu-21, familierně zvané „emefka“.