Jindra Miroslav

"Vonnegut je George Orwell, doktor Caligari a Flash Gordon, ti všichni vtěsnaní do osobnosti jednoho spisovatele," napsal o Vonneguttovi časopis Time. Matka noc patří k vrcholům jeho tvorby. Vypráví groteskní příběh Howarda Campbella, původem Američana, od dětství však žijícího v Německu, kde ho zastihl nástup nacistů k moci a druhá světová válka. Campbell pro režim pracoval v nacistickém rádiu a po válce mu za to hrozí trest. Ve skutečnosti však pracoval pro Američany jako špion. Jenže jak to dokázat?

Soubor povídek mistra tohoto žánru, v nichž se humor, grotesknost a prvky sci-fi mísí se smrtelně vážnou výpovědí o stavu americké společnosti a jejím ohrožení robotizací a inteligentní technikou. Připomínají autorovo starší tvůrčí období, jemuž dominoval už téměř klasický sci-fi román Mechanické piano. Pro některé Vonnegutovy čtenáře už nebyl ničím jiným z autorovy dílny překonán, pro druhou skupinu mělo to zajímavější období začít „teprve po Pianu“.

Čtvrté vydání první knihy Enderovské série. Lidstvo jen se štěstím odvrátilo zničující útok mimozemské civilizace úlového typu. A protože nejlepší obranou je útok, rozhodlo se pro protiúder. Zatímco se po dlouhou dobu vysílané vesmírné lodě blíží k území nepřítele, program pro výchovu mladých velitelů se snaží nalézt toho pravého vůdce, jenž by zneškodnil mimozemskou hrozbu jednou provždy. Zdá se, že tím pravým je Andrew "Ender" Wiggin, geniální chlapec, jenž se v útlém věku stane hlavní nadějí na vítězství. Ovšem nároky na něj kladené jsou enormní, pokud zvítězí, stane se pachatelem xenocidy - absolutního vyhlazení mimozemské inteligentní rasy, a pokud prohraje, pak bude lidstvo vydáno na milost agresivnímu nepříteli. Žádný dospívající chlapec dosud nikdy nečelil tak vážné výzvě... Enderova hra je vědeckofantastický román, který můžeme doporučit všem milovníkům dobré literatury. Román nejen o zápasu pozemské civilizace se smrtelným nebezpečím z kosmu, ale také o přátelství, bratrské lásce a nenávisti. Příběh je napsán strhujícím způsobem a patří k tomu nejlepšímu, co moderní světová science fiction produkce nabízí. Román odměněný cenami HUGO a NEBULA.

Hostina života je první sbírkou karibského básníka, která vychází česky. V básních Dereka Walcotta, ovlivněných historií evropské kolonializace západoindické kultury i rodinnou minulostí potomka někdejších otroků, se prolínají odkazy k anglické básnické tradici se symbolikou a imaginací, jež čerpají z vnitřního umělcova světa i jeho karibských kořenů. V roce 1992 byla tomuto básníkovi, dramatikovi a malíři udělena Nobelova cena "za poetické dílo neobyčejné zářivosti opírající se o historickou vizi, jež vychází z multikulturní angažovanosti." Derek Walcott dokázal přetvořit rodnou kulturu, historii a společnost v mýtus dnešní doby, epos, který se stal nedílnou součástí dějin západní literatury.

Oxfordský vysokoškolský profesor Jake Richardson na prahu šedesátky zjišťuje, že jeho virilita začíná upadat, a rád by proti tomu něco dělal. Zkouší to proto s různými moderními i módními typy sexuální psychoterapie, a ačkoli při tom se zaťatými zuby prožívá situace často silně žinantní a většinou značně pokořující, nijak mu to nepomáhá. Čím trapnější jsou Jakeovy zážitky, tím víc se čtenář baví a směje, avšak zároveň se zvyšuje i frekvence pasáží, kdy ho zároveň i trošku mrazí v zádech.

Dějiny Kanady jsou druhým doplněným a aktualizovaným vydáním, které mapuje vývoj Kanady od původního osídlení přes Beringovu úžinu v době ledové, první setkání s evropskou kulturou v 8. a 10. století (s Iry a Vikingy), vytvoření francouzské kolonie Nová Francie a vznik Konfederace roku 1867, k níž se postupně připojily další oblasti. Zachycuje období první i druhé světové války, do níž Kanada vstoupila po boku Velké Británie, aby z nich vyšla posílena politicky i ekonomicky. Poválečné dějiny odrážející nejen úspěchy jedné z hospodářsky nejsilnějších zemí, ale i základní problém: otázku vztahu ostatní Kanady a Québeku. Avšak přes všechny potíže, které nepochybně očekávají Kanadu i v 21. století, si neustále udržuje postavení přední ekonomiky, vyspělé země s vysokou vzdělaností a životní úrovní, s tolerantními lidmi a překrásnou přírodou, kde je příjemné žít.

Životní příběh první letušky Marie Staré je natolik mnohovrstevnatý, že více než o její vlastní cestě za splněným snem vypovídá cosi o charakteru člověka. Do té doby neznámému, exotickému povolání, které brala jako poslání, dala vlastní obsah. Stala se svědkem nebezpečných i dobrodružných situací. Její život byl vykoupen smrtí kolegyně, která zahynula při leteckém neštěstí v letadle, ve kterém původně měla letět ona. Ani za dramatických okolností okupace a války nedokázala stát stranou. Bojovnice rodem se účastnila odboje a zaplatila za to třemi roky v německých vězeních. Ani poválečný návrat k létání už ale starý sen neoživil. Stíny vlastní komplikované minulosti a komunistický převrat v únoru 1948 ji přinutily emigrovat. Byla cesta za svobodou a nový život v emigraci jejím snem posledním? „Savoia měla motory tři, zbývající dva běžely, takže nebyl důvod ke znepokojení. Navíc se občas stávalo, že některý z motorů bylo třeba za letu odstavit, ale teď tu něco nehrálo… byl to zvuk dalšího z motorů, tentokrát na pravé straně. Letadlo se zhouplo a cestující obrátili zrak ke mně, která se je opětovaným pohledem snažila uklidnit. Točili jsme zpátky na letiště, cítila jsem, jak ztrácíme výšku. První, co mě napadlo, bylo oznámit, že se vracíme pro opozdilého cestujícího. Němka se na mě hned obořila, že to není možné a že chce okamžitě mluvit s pilotem. Odmítla jsem ji a zdůraznila, že dopředu teď nikdo nesmí, jenže ona využila okamžiku, kdy jsem se otočila zády, a drala se ke dveřím pilotní kabiny. Rychle jsem se jí postavila do cesty a tvrdě ji zatlačila zpátky do sedačky. V okamžiku, kdy se mi za zády ozval Angličan se slovy… promiňte, nejsme přeci jen trochu nízko, nám začal pokašlávat poslední z motorů. Němku jsem držela pevně přitisknutou v sedačce a směrem k ostatním zakřičela, ať se nikdo nehýbá! Ale ta bláznivá ženská propadla hysterickému záchvatu a pláčem strhla i své dítě.“

Fenomenální úspěch, který otevřel cestu Hellerovi k velké spisovatelské kariéře, si tato kniha vydobyla groteskně absurdním popisem osudů hlavního hrdiny Yossariana a jeho bombardovací letky, napadající se střídavým úspěchem různá italská města, a především nelítostně kritickým zobrazením vojenské mašinérie, představované cynickými, ale o to ctižádostivějšími a bezohlednějšími představiteli velitelského sboru. Heller vychází ze svých vlastních válečných zkušeností a v této próze, svým duchem vzdáleně příbuzné Haškovým „Osudům dobrého vojáka Švejka“, předznamenal pacifistické postoje, jež pak v Americe především u mladé generace o pár let později naplno probudila vietnamská válka

Oxfordský vysokoškolský profesor Jake Richardson na prahu šedesátky zjišťuje, že jeho virilita začíná upadat, a rád by proti tomu něco dělal. Zkouší to proto s různými moderními i módními typy sexuální psychoterapie, a ačkoli při tom se zaťatými zuby prožívá situace často silně žinantní a většinou značně pokořující, nijak mu to nepomáhá. Čím trapnější jsou Jakeovy zážitky, tím víc se čtenář baví a směje, avšak zároveň se zvyšuje i frekvence pasáží, kdy ho zároveň i trošku mrazí v zádech.