Stanislav Komárek strana 4 z 4

Zápisky z Okcidentu shrnují autorovy svérázné postřehy z cest po blízké i vzdálenější Evropě, Jižní Africe a Americe. Autorovým cílem není podat zevrubný a vyčerpávající popis jednotlivých zemí. Ve svých textech ponechává prostor prvním dojmům i prchavým představám, které v něm nové krajiny vyvolávají, a na nich staví závratné konstrukce svých úvah a paralel. Zkrátka dopřává si svobody nadšeného (byť poučeného) cestovatele-amatéra. Cestopisné eseje Stanislava Komárka jsou určeny všem, kdo mají kromě záliby v cestování také chuť zamyslet se nad tím, co kontakt s cizími zeměmi člověku vlastně přináší.

Kniha shrnuje veškeré dostupné údaje o výskytu ptáků v Čechách v letech 1360-1860 a synopsi hlavních ornitologických prací z tohoto regionu až do roku 1890. Mnohé staré údaje jsou vágní nebo sporné a nedoložené, ale přesto by dnešní ornitologové o nich měli vědět. U tak známé a všeobecně oblíbené skupiny, jako jsou ptáci, se před čtenářem mohou otevřít proměny v areálech a hnízdních výskytech řady druhů za několik staletí. A jak souvisí život tří významných ornitologů 19. století s Leopoldem rytířem von Sacher-Masochem, obávaným pražským policejním ředitelem Bachovy éry a otcem stejnojmenného literáta, po němž je pojmenován fenomén masochismu? To už laskavý čtenář najde v knize.

Hlavní hrdina PhDr. Jindřich Krottenbacher je mandarínem jaksi hned dvakrát: jednou jako sinolog a v něčem trochu „bílý Číňan", jednou jako intelektuál a pedagog na „Ústavu srovnávacích studií Západu a Východu" paralelní Ferdinandovy univerzity v Praze. Zažívá převratný rok 1989 a porevoluční éru až do roku 2001 a na pozadí proměnlivých dob splétá napínavý a místy fantaskní a nejednoznačný děj, v němž je fikce od reality jen velmi těžko rozeznatelná. Podobně jako předchozí autorovy romány i tento je o povaze osudu, křehkosti lidských plánů a ambic i našeho života vůbec a s příznačnou ironií vykresluje lokální a dobové reálie. Ani Jindřich Krottenbacher šachovou hru s osudem v běžném slova smyslu nevyhraje. Profesor Stanislav Komárek (1958) je český biolog, filosof a spisovatel. Je také autor originálních esejů, básník a romanopisec, etolog, antropolog, historik biologie. Zabývá se zejména dějinami biologie, vztahem přírody a kultury, humánní etologií, biologickou estetikou, dílem Adolfa Portmanna a Carla Gustava Junga. Počínaje rokem 1976 podnikl četné studijní cesty po Evropě a Blízkém a Středním Východě, pobýval rovněž v USA, ve Střední a Jižní Americe a v Číně. V roce 2005 získal cenu Toma Stopparda za esejistiku, konkrétně za sborník Leprosárium. Stanislav Komárek publikuje četné články, zejména eseje v Tvaru, Vesmíru, Nové Přítomnosti, Prostoru, Analogonu, Salonu Práva, v Scientia et Philosophia, v Kritickém sborníku, v Hostu a v dalších periodikách. Jeho poezie se objevuje v Souvislostech, německé verze pak v rakouském literárním časopise Podium a knize Österreichische Lyrik und kein Wort Deutsch (Haymon, Innsbruck 1990). Z jeho díla beletristického je možno zmínit např. román Opšlstisova nadace (Petrov, 2002), Černý domeček (Petrov, 2004) nebo Mandaríni (Host, 2007). V roce 2006 vyšla kniha rozhovorů se Stanislavem Komárkem Hřebci nepatří do guláše (Pavel Taněv, NC Publishing).

Jako mimikry bývá označována povrchová podobnost mezi dvěma blíže nepříbuznými živočišnými druhy souhrn těchto napodobovacích fenoménů v přírodě se zpravidla nazývá mimetické jevy. Kniha komplexně představuje mimetické jevy v přírodě a zabývá se interpretací vnějšího vzhledu organizmů, kromě toho však podává i ojedinělý přehled dějin výzkumu těchto jevů. Autor v ní zužitkoval svoji rozsáhlou databázi prací o mimetických jevech, která čítá přes 5 000 položek a kterou pořídil zejména za vých pobytů ve Vídni, Leidenu a Amsterodamu. Anglicky vyšla pod názvem Mimicry, Aposematism and Realted Phenomena in Animals and Plants, Vesmír 1998.

Hlavou dolů je svazek esejů Stanislava Komárka, biologa a hvězdy současné české esejistiky. Kniha vychází v druhém, přepracovaném a doplněném vydání (první vydání 1999, Vesmír). Autor zaujme svým vhledem do různých kultur, bohatstvím námětů, stejně jako interpretací pozorovaných jevů. O tématech vypovídají i názvy některých esejů: Anatomie nemravnosti, Po větru, Vládcové kosmu, Proces dorozumívání, Sluje zapomnění, Mimo vědomí, Jméno a číslo šelmy, Moc, nemoc a normalita, Pravda nás osvobodí…

S hlavným hrdinom Veže bláznov, Reynevanom z Bielawy, sa stretávame dva roky po udalostiach opísaných v prvom diele trilógie. Vtedy sme ho spoznali ako odvážneho, no nesmierne naivného mladíka, ktorý sa strmhlav vrhal do všetkých možných dobrodružstiev – či už ľúbostných, bitkárskych, zbojníckych alebo politických. Keďže sa aj literárni hrdinovia vyvíjajú, v druhom diele sa už stretávame s rozvážnejším, menej roztržitým mladým mužom. Neznamená to však, že by sa usadil a viedol pokojný život. Naopak – Reynevan strieda profesie, mení zámery zo dňa na deň. Jeden deň je z neho lekár, druhý deň alchymista, tretí vojak, štvrtý špeh; občas sa mu darí byť i milencom. Tentoraz však úspešne nadraďuje povinnosti nad srdcové záležitosti. Zjednodušene možno povedať, že tentoraz sa dej odohráva medzi Prahou a Vroclavom, ale Sapkowski si všíma aj dobové geopolitické pozadie. Spolu s husitmi, ako boží bojovníci, vydávajú sa Reinmar, Samson Medík a Šarlej dobývať Sliezsko. Padajú do pascí, sami pasce nastražia, sú unášaní, sami unášajú, objavujú nové priateľstvá, stretávajú starých aj nových nepriateľov. Prekážky, čo sa im kladú do cesty, prekonávajú vďaka neuveriteľným zhodám okolností či vrodenému šťastiu. Starých známych dopĺňajú nové postavy, či už fiktívne alebo historické, dôležitú úlohu opäť zohráva mágia a bytosti z rozprávok a legiend. Sapkowského majstrovstvo sa prejavuje nielen v sprostredkovaní solídnych historických poznatkov, ale najmä v kresbe postáv – sú to ľudia z mäsa a kostí, plní chuti do života, hrdinovia realizujúci svoje sny a zámery v spletitých, ťažkých časoch. V samotnej fabulárnej vrstve pozorný čitateľ nachádza viacero evokácií a narážok na súčasnosť. Šikovne skryté metafory, fragmenty vyjadrení o dnešku vložené do úst stredovekých hrdinov, zmysel pre humor či pre hru s jazykom uspokojí aj náročnejších čitateľov

Kniha pojednává různé aspekty vztahů lidí a zvířat v evropských i mimoevropských kulturních kontextech, téma, které se celosvětově tlačí do centra pozornosti. Je zde zohledněno naše subjektivní vnímání živých tvorů, lov, úloha zvířat jako obětí, dome stikační procesy a fenomén chovatelství, ochrana zvířat a ochrana druhů, užití zvířat v medicínských výzkumech a jako modelu pro chování a fungování lidí a další jednotlivé facie vztahu člověkzvíře. Jsou zvířata divé bestie, ochlupení bližní či bezd uché automaty?

Soubor úvah o problematice moci a nemoci a jejich vzájemných vlivech se sociálními vztahy a strukturou. Člověka dělila na `duši` a `tělo` už raná antika - Křesťanství objevilo nesmrtelnost duše - Podivné důsledky grotesky o Palečkovi - Německé medicínské myšlení - Proč pošel Avicennův beran - Nevypočitatelné a svévolné Es - Psychosomatické sanatorium na berlínském zámku - Akademicky a politicky ožehavá otázka Co je normální? - Učebnicový `normočlověk` na hony vzdálený realitě - Stoprocentně vražedných infekcí je málo - `...tatínku, a motolice taky stvořil Bůh?` - Ekonomické Paretovo pravidlo 80/20 platí i pro živý svět - Věže bláznů - V Číně člověk platil lékaři byl-li zdráv - Zdraví jako `absence nemoci`? - `Hon` na bakterie, prvoky a viry - Obřadná stránka terapie - Choroby mění bez důvodu svůj obraz - Moc jako omezování autonomie jiných - Klientský vztah lékaře a pacientů - `V nevědomosti je síla` - Podezřelý výbor na obranu Jediné Pravé Pravdy - Heterotrofní organismy jsou na svět