Stanislav Komárek strana 4 z 5

Ač obyvatelé černého domečku, který kdysi zakoupil krejčí Vodrážka, žijí v dramaticky proměnlivém dvacátém století, všemožné společenské zvraty se jich dotýkají jen okrajově. Domeček se jim po generace stává středem vesmíru, jako by nad nimi měl jakousi tajemnou moc… Hlavním tématem knihy však není ani tak rodina či společenský vývoj, ale především skryté aspekty každodennosti, způsob, jakým se navazují osudová vlákénka. I když se obyčejný život na malém jihočeském městečku během sta let vlastně téměř nezměnil, v autorově podání, obohaceném o historické a etymologické výklady či esejisticky laděné postřehy, se proměňuje v napínavý příběh, zajímavější než kdejaká událost „světová“.

Stanislav Komárek se ve svých esejích zamýšlí nad podobnostmi mezi fungováním lidské společnosti a přírodních společenstev - vykresluje nečekané paralely mezi cykličností dějin a pravidelností přírodních cyklů, mezi výskytem romantickým básníků a evolučních inovací, mezi magií a moderní vědou. Především však osvětluje způsob, jakým nazíráme svět náš vezdejší a jak do něj promítáme ustrojení vlastní duše.

Nízká trvanlivost novinových článků je takřka příslovečná a k většině z nich se nevrací ani jejich autoři, natož čtenáři. Svérázné publicistické texty biologa, filozofa a spisovatele Stanislava Komárka však patří k tomu druhu literatury, který opakované čtení přímo vyžaduje. Je ptačí chřipka skutečně nebezpečná? Co je člověku přirozené? Představuje vzdělání nějakou hodnotu? A pro koho? Autor provokuje otázkami, které většinou pokládáme za předem zodpovězené, navíc se umí ptát nesmírně zajímavě a zábavně. Ať už píše o stavu současné vědy, nebo o svých zážitcích z cest, opětovně dokáže čtenáře znejistit, nadchnout nebo alespoň popudit. Sloupoví aneb Postila obsahuje texty z let 2005-2007 a až na několik delších esejů se jedná o sloupky, otištěné převážně v Lidových a Hospodářských novinách.

Hlavou dolů je svazek esejů Stanislava Komárka, biologa a hvězdy současné české esejistiky. Kniha vychází v druhém, přepracovaném a doplněném vydání (první vydání 1999, Vesmír). Autor zaujme svým vhledem do různých kultur, bohatstvím námětů, stejně jako interpretací pozorovaných jevů. O tématech vypovídají i názvy některých esejů: Anatomie nemravnosti, Po větru, Vládcové kosmu, Proces dorozumívání, Sluje zapomnění, Mimo vědomí, Jméno a číslo šelmy, Moc, nemoc a normalita, Pravda nás osvobodí…

Zápisky z Okcidentu shrnují autorovy svérázné postřehy z cest po blízké i vzdálenější Evropě, Jižní Africe a Americe. Autorovým cílem není podat zevrubný a vyčerpávající popis jednotlivých zemí. Ve svých textech ponechává prostor prvním dojmům i prchavým představám, které v něm nové krajiny vyvolávají, a na nich staví závratné konstrukce svých úvah a paralel. Zkrátka dopřává si svobody nadšeného (byť poučeného) cestovatele-amatéra. Cestopisné eseje Stanislava Komárka jsou určeny všem, kdo mají kromě záliby v cestování také chuť zamyslet se nad tím, co kontakt s cizími zeměmi člověku vlastně přináší.

Kniha shrnuje veškeré dostupné údaje o výskytu ptáků v Čechách v letech 1360-1860 a synopsi hlavních ornitologických prací z tohoto regionu až do roku 1890. Mnohé staré údaje jsou vágní nebo sporné a nedoložené, ale přesto by dnešní ornitologové o nich měli vědět. U tak známé a všeobecně oblíbené skupiny, jako jsou ptáci, se před čtenářem mohou otevřít proměny v areálech a hnízdních výskytech řady druhů za několik staletí. A jak souvisí život tří významných ornitologů 19. století s Leopoldem rytířem von Sacher-Masochem, obávaným pražským policejním ředitelem Bachovy éry a otcem stejnojmenného literáta, po němž je pojmenován fenomén masochismu? To už laskavý čtenář najde v knize.

Stanislav Komárek se ve svých esejích zamýšlí nad podobnostmi mezi fungováním lidské společnosti a přírodních společenstev - vykresluje nečekané paralely mezi cykličností dějin a pravidelností přírodních cyklů, mezi výskytem romantickým básníků a evolučních inovací, mezi magií a moderní vědou. Především však osvětluje způsob, jakým nazíráme svět náš vezdejší a jak do něj promítáme ustrojení vlastní duše.

Jako mimikry bývá označována povrchová podobnost mezi dvěma blíže nepříbuznými živočišnými druhy souhrn těchto napodobovacích fenoménů v přírodě se zpravidla nazývá mimetické jevy. Kniha komplexně představuje mimetické jevy v přírodě a zabývá se interpretací vnějšího vzhledu organizmů, kromě toho však podává i ojedinělý přehled dějin výzkumu těchto jevů. Autor v ní zužitkoval svoji rozsáhlou databázi prací o mimetických jevech, která čítá přes 5 000 položek a kterou pořídil zejména za vých pobytů ve Vídni, Leidenu a Amsterodamu. Anglicky vyšla pod názvem Mimicry, Aposematism and Realted Phenomena in Animals and Plants, Vesmír 1998.

Soubor úvah o problematice moci a nemoci a jejich vzájemných vlivech se sociálními vztahy a strukturou. Člověka dělila na `duši` a `tělo` už raná antika - Křesťanství objevilo nesmrtelnost duše - Podivné důsledky grotesky o Palečkovi - Německé medicínské myšlení - Proč pošel Avicennův beran - Nevypočitatelné a svévolné Es - Psychosomatické sanatorium na berlínském zámku - Akademicky a politicky ožehavá otázka Co je normální? - Učebnicový `normočlověk` na hony vzdálený realitě - Stoprocentně vražedných infekcí je málo - `...tatínku, a motolice taky stvořil Bůh?` - Ekonomické Paretovo pravidlo 80/20 platí i pro živý svět - Věže bláznů - V Číně člověk platil lékaři byl-li zdráv - Zdraví jako `absence nemoci`? - `Hon` na bakterie, prvoky a viry - Obřadná stránka terapie - Choroby mění bez důvodu svůj obraz - Moc jako omezování autonomie jiných - Klientský vztah lékaře a pacientů - `V nevědomosti je síla` - Podezřelý výbor na obranu Jediné Pravé Pravdy - Heterotrofní organismy jsou na svět

Kniha pojednává souvislosti přírody a kultury v širokém kontextu - je kulturní proces protikladný přírodnímu, či se jedná mnohem spíše o `pokračování přírody jinými prostředky`? Druhé, rozšířené a doplněné vydání vychází primárně z koncepcí C. G. Junga a A. Portmanna, které spatřují společný kořen kreativity lidské i přírodní, což je v poměrech evropského myšlení pohled pozoruhodně blízký perspektivě, jak přírodu a společnost vnímala klasická Čína. Kniha se zabývá základními jungovskými pojmy, lidskou percepcí světa a jejím vztahem k jazyku, problémem antropomorfismu a sociomorfního, biomorfního a mechanomorfního modelování v naší vědecké i mimovědecké percepci přírody, paralelami mezi evolucí artefaktů a přírodních objektů, portmannovskou přírodní estetikou a dalšími příbuznými tématy v řadě navzájem souvisejících esejů, v podobném stylu jako jiné autorovy knihy.

Nízká trvanlivost novinových článků je takřka příslovečná a k většině z nich se nevrací ani jejich autoři, natož čtenáři. Svérázné publicistické texty biologa, filozofa a spisovatele Stanislava Komárka však patří k tomu druhu literatury, který opakované čtení přímo vyžaduje. Je ptačí chřipka skutečně nebezpečná? Co je člověku přirozené? Představuje vzdělání nějakou hodnotu? A pro koho? Autor provokuje otázkami, které většinou pokládáme za předem zodpovězené, navíc se umí ptát nesmírně zajímavě a zábavně. Ať už píše o stavu současné vědy, nebo o svých zážitcích z cest, opětovně dokáže čtenáře znejistit, nadchnout nebo alespoň popudit. Sloupoví aneb Postila obsahuje texty z let 2005-2007 a až na několik delších esejů se jedná o sloupky, otištěné převážně v Lidových a Hospodářských novinách.

Kniha shrnuje veškeré dostupné údaje o výskytu ptáků v Čechách v letech 1360-1860 a synopsi hlavních ornitologických prací z tohoto regionu až do roku 1890. Mnohé staré údaje jsou vágní nebo sporné a nedoložené, ale přesto by dnešní ornitologové o nich měli vědět. U tak známé a všeobecně oblíbené skupiny, jako jsou ptáci, se před čtenářem mohou otevřít proměny v areálech a hnízdních výskytech řady druhů za několik staletí. A jak souvisí život tří významných ornitologů 19. století s Leopoldem rytířem von Sacher-Masochem, obávaným pražským policejním ředitelem Bachovy éry a otcem stejnojmenného literáta, po němž je pojmenován fenomén masochismu? To už laskavý čtenář najde v knize.

Zápisky z Okcidentu shrnují autorovy svérázné postřehy z cest po blízké i vzdálenější Evropě, Jižní Africe a Americe. Autorovým cílem není podat zevrubný a vyčerpávající popis jednotlivých zemí. Ve svých textech ponechává prostor prvním dojmům i prchavým představám, které v něm nové krajiny vyvolávají, a na nich staví závratné konstrukce svých úvah a paralel. Zkrátka dopřává si svobody nadšeného (byť poučeného) cestovatele-amatéra. Cestopisné eseje Stanislava Komárka jsou určeny všem, kdo mají kromě záliby v cestování také chuť zamyslet se nad tím, co kontakt s cizími zeměmi člověku vlastně přináší.

S hlavným hrdinom Veže bláznov, Reynevanom z Bielawy, sa stretávame dva roky po udalostiach opísaných v prvom diele trilógie. Vtedy sme ho spoznali ako odvážneho, no nesmierne naivného mladíka, ktorý sa strmhlav vrhal do všetkých možných dobrodružstiev – či už ľúbostných, bitkárskych, zbojníckych alebo politických. Keďže sa aj literárni hrdinovia vyvíjajú, v druhom diele sa už stretávame s rozvážnejším, menej roztržitým mladým mužom. Neznamená to však, že by sa usadil a viedol pokojný život. Naopak – Reynevan strieda profesie, mení zámery zo dňa na deň. Jeden deň je z neho lekár, druhý deň alchymista, tretí vojak, štvrtý špeh; občas sa mu darí byť i milencom. Tentoraz však úspešne nadraďuje povinnosti nad srdcové záležitosti. Zjednodušene možno povedať, že tentoraz sa dej odohráva medzi Prahou a Vroclavom, ale Sapkowski si všíma aj dobové geopolitické pozadie. Spolu s husitmi, ako boží bojovníci, vydávajú sa Reinmar, Samson Medík a Šarlej dobývať Sliezsko. Padajú do pascí, sami pasce nastražia, sú unášaní, sami unášajú, objavujú nové priateľstvá, stretávajú starých aj nových nepriateľov. Prekážky, čo sa im kladú do cesty, prekonávajú vďaka neuveriteľným zhodám okolností či vrodenému šťastiu. Starých známych dopĺňajú nové postavy, či už fiktívne alebo historické, dôležitú úlohu opäť zohráva mágia a bytosti z rozprávok a legiend. Sapkowského majstrovstvo sa prejavuje nielen v sprostredkovaní solídnych historických poznatkov, ale najmä v kresbe postáv – sú to ľudia z mäsa a kostí, plní chuti do života, hrdinovia realizujúci svoje sny a zámery v spletitých, ťažkých časoch. V samotnej fabulárnej vrstve pozorný čitateľ nachádza viacero evokácií a narážok na súčasnosť. Šikovne skryté metafory, fragmenty vyjadrení o dnešku vložené do úst stredovekých hrdinov, zmysel pre humor či pre hru s jazykom uspokojí aj náročnejších čitateľov

Hlavou dolů je svazek esejů Stanislava Komárka, biologa a hvězdy současné české esejistiky. Kniha vychází v druhém, přepracovaném a doplněném vydání (první vydání 1999, Vesmír). Autor zaujme svým vhledem do různých kultur, bohatstvím námětů, stejně jako interpretací pozorovaných jevů. O tématech vypovídají i názvy některých esejů: Anatomie nemravnosti, Po větru, Vládcové kosmu, Proces dorozumívání, Sluje zapomnění, Mimo vědomí, Jméno a číslo šelmy, Moc, nemoc a normalita, Pravda nás osvobodí…

Zápisky z Okcidentu shrnují autorovy svérázné postřehy z cest po blízké i vzdálenější Evropě, Jižní Africe a Americe. Autorovým cílem není podat zevrubný a vyčerpávající popis jednotlivých zemí. Ve svých textech ponechává prostor prvním dojmům i prchavým představám, které v něm nové krajiny vyvolávají, a na nich staví závratné konstrukce svých úvah a paralel. Zkrátka dopřává si svobody nadšeného (byť poučeného) cestovatele-amatéra. Cestopisné eseje Stanislava Komárka jsou určeny všem, kdo mají kromě záliby v cestování také chuť zamyslet se nad tím, co kontakt s cizími zeměmi člověku vlastně přináší.