Ladislav Nagy

Děj románu je – jak tomu je u autorčiných próz obvyklé – spletitý, ne-li přímo snový. Když protagonistka knihy Hero Tojosoa zdráhavě přijme pozvání své dávné přítelkyně Sofie a vydá se s ní a dalšími kamarádkami na dámskou jízdu do Prahy, netuší, že se ocitne ve městě, jež si s nic netušícími turisty rádo zahrává, ve městě, které je živoucí bytostí, jež si člověka snadno omotá kolem prstu nebo jej lhostejně odkopne. Kniha, kterou si s sebou Hero přiveze, jako by nějak podivně deformovala její mysl: text knihy se mění v závislosti na tom, kdy ji kdo čte, a odhaluje stále nové, překvapivé příběhy fiktivních Pražanů z minulosti i současnosti, jež se pak zvláštně odrážejí v realitě. Na skupinku kamarádek se navíc nalepí nezvaní společníci; a když se pak nečekaně zjeví žena, na niž by Hero i Sofie nejraději zapomněly, začnou se dít podivuhodné věci. Fantaskní kaleidoskopický román se zamýšlí nad hranicemi mezi iluzí a klamem, skutečností a interpretací, a ukazuje, jak ošidné může být vyprávění o místech, o lidech i o historii. Nakolik je příběh ovlivněn svým čtenářem, a naopak? A je v roztržce mezi přáteli lepší být slunečníkem, nebo sekerou? Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Nádherný příběh o pravé lásce, hře osudu a obdarování nepochybně vyčaruje tu pravou vánoční atmosféru Povídka O. Henryho odehrávající se v prostředí zasněženého New Yorku na přelomí 18. a 19. století vypráví příběh mladého manželského páru, který se touží navzájem obdarovat hodnotným vánočním dárkem. Mladí manželé se velmi milují, ale jsou chudí, takže mají málo peněz na dárek pro toho druhého. Sice oba problém vyřeší, ale stejně nedopadne vše podle jejich původních představ... Tři králové, jak víte, byli moudří muži — úžasně moudří muži —, kteří přinesli dary právě narozenému Ježíškovi. To oni vynalezli umění vánočních dárků. A protože byli moudří, moudré nepochybně byly i jejich dary, možná včetně privilegia výměny v případě, že by se nějaký dárek opakoval. A zde jsem se vám neohrabaně pokoušel přiblížit příběh dvou bláhových mladých lidí žijících v malém pronajatém bytě, kteří velmi nemoudře obětovali pro toho druhého největší poklady vlastní domácnosti. Ale dovolte mi říct ještě poslední slovo moudrým těchto dnů: ze všech, kdo dávají dary, tito dva byli ti nejmoudřejší. Ze všech, kdo dávají a přijímají dary, jsou právě oni nejmoudřejší. Všude jsou těmi moudrými. Oni jsou totiž ti moudří králové. Della nade vše miluje svého manžela Jima, ale nemůže si dovolit darovat mu pod stromeček to, co by si představovala. A tak se den před Štědrým večerem rozhodne vzdát toho nejcennějšího, co má, aby získala peníze na dárek hodný lásky jejího života. Brzy však zjistí, že všechno je úplně jinak, než si myslela...

Poslední člověk je vedle Frankensteina patrně nejlepším dílem Mary Shelleyové. Apokalyptický román se odehrává koncem jednadvacátého století, kdy je země zasažena neznámou pandemií, jež se rychle rozšíří po celém světě a téměř vyhubí lidstvo. Vedle tématu apokalypsy se román věnuje politickým otázkám, zejména pak rozpuštění monarchie a nastolení republiky v Anglii. Zároveň je text poctou dvěma básníkům, kteří byli Shelleyové velmi blízcí: P. B. Shelleymu a lordu Byronovi.

U příležitosti významného jubilea našeho předního překladatele, pedagoga a literárně-kulturního historika prof. Martina Hilského přináší tento svazek soubor analýz a zamyšlení k textům a tématům, jimž se prof. Hilský ve svém mimořádně bohatém díle věnoval s největší soustavností: dílu Williama Shakespeara, otázce překladu a anglo-saskému modernismu. Sestavil Ladislav Nagy a Martin Pokorný. Autoři a autorky textů: Zdeněk Beran Tomáš Jajtner Kateřina Kovářová Ladislav Nagy Petr Onufer Vladimír Papoušek Jiří Pelán Martin Pokorný Jitka Verdan Štollová

Zvířecí statek (někdy též Farma zvířat) ukazuje formou bajky vztahy mezi lidmi. V příběhu se objevuje skupinka zvířat, která se vzbouří a vyžene lidi z farmy, na které žije, a vede ji sama. Jejich vláda se však postupně zvrhne v brutální tyranii. Ačkoliv kniha nebyla po svém vydání příliš úspěšná, dnes je jedním z nejznámějších děl literatury 20. století.

Po smrti pětiletého synka se venkovský dům Richarda a Juliette Willoughbyových promění k nepoznání, namísto radosti a smíchu příbytek na okraji vřesoviště zaplní smutek a neodbytné přízraky. Juliette je přesvědčená, že Ewan v nějaké jiné podobě stále žije, a pomoc hledá u místní okultistické skupiny. Richard se pokouší zbavit tíživých vzpomínek na chlapce tím, že umanutě překopává pusté políčko naproti domu a snaží se najít pozůstatky prastarého dubu. Avšak některá místa je lépe nechat na pokoji. Hladový lán možná skrývá víc než jen staré kořeny.

Soubor novel nazvaný Nokturna a opatřený podtitulem Pět příběhů o hudbě a soumraku patří k vrcholům Ishigurova díla. Pětice volně propojených příběhů, odehrávajících se v Benátkách, Londýně, západoanglickém Herefordshire a Beverly Hills, vypráví o lásce, hudbě, úspěchu a životních selháních a Ishigurovy postavy se nám v nich představují ve chvílích náhlého prozření či formativní životní krize. Autor tu znovu osvědčuje svůj jedinečný cit pro střídání nálad, zachycení nejjemnějších emocí a především pro plynutí času; to vše je přitom podáno vytříbeným, soustředěným stylem, prosyceným stoicismem a nostalgickou rezervovaností. Jednotlivé příběhy knihy nejsou nijak vyhrocené, spíše zvláštně zklidněné, komorní jde skutečně o nokturna, tedy kompozice spíše poklidné povahy, částečně smířené s tím, že den už uplynul, že za chvíli vše pohltí noc. Přesto jako by v těch uspávajících tónech probleskovala jakási naděje: že až nazítří přijde nový den, bude jiný než ten, který se právě skončil.

Mezi beletrií a historiografií vede nejasná hranice odnepaměti. Tradiční historický román vychází z premisy, že je coby román realistický, a tudíž že románové ztvárnění historie je realistické liší se v detailech, nicméně základní linie historického vývoje zůstává nezpochybnitelná stejně jako byla nezpochybnitelná tradiční historiografie. Obě tyto premisy byly ovšem ve 20. století zásadně zpochybněny, což znovu otevřelo prostor pro pohyb na této nejasně vytyčené hranici. Nová kniha respektovaného překladatele a anglisty Ladislava Nagye se pokouší postihnout různé aspekty tohoto pohybu a načrtnout cestu, po níž se historická próza vydala od romance k románu, načež se oklikou vrátila zpět k romanci, obohacena o poznání, že hlavní silou není kompatibilita s ověřitelnými fakty, nýbrž síla výpovědi.

Studie se zabývá fenoménem historie v současné britské próze. Vychází z obratu k historii jakožto určujícího momentu literatury druhé poloviny dvacátého století a z rehabilitace historizující prózy, k níž došlo v několika uplynulých desetiletích. Autor se záměrně vyhýbá výrazně žánrové literatuře historického románu a ukazuje práci s tématem historie u románů považovaných za intelektuálně náročnou prózu. Zároveň si autor všímá souvislostí s tématy a otázkami diskutovanými v teoretické literatuře a jejich odrazu v próze.

Sborník k šedesátým narozeninám Vladimíra Papouška přináší texty jeho bývalých i současných kolegů, spolupracovníků a někdejších studentů. Je uspořádán tematicky a nabízí eseje ze třech hlavních oblastí, jimž se tento významný literární vědec během své dosavadní profesní dráhy věnoval: období literárního modernismu a literatuře první poloviny dvacátého století, tématu exilové literatury a v neposlední řadě i literární teorie. Kniha je vybavena bohatým obrazovým doprovodem ze sbírek Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou.