František Papež strana 2 z 3

Náš svět potřebuje vizi, řekl Františkovi jeden diplomat. Tady je, řekl papež a dal mu svou knížku Nebojme se snít bratrské povzbuzení k převzetí odpovědnosti za naše sousedy, společnost i život na naší planetě. Papež František zde volá po spravedlivěji spravovaném světě, který je ukotvený v Kristově evangeliu a odolný vůči různým krátkozrakým ideologiím. Co je krize a jak ji zvládat? Papež se nám nejprve svěřuje se svými třemi osobními krizemi. Tvrdí, že máme-li odvahu změnit se, můžeme z krize vyjít lepší než před ní. Poté si bere na mušku jevy, které současnou situaci světa jen zhoršují. Honbu za ziskem, která nebere ohled na důstojné podmínky k životu. Nenasytnost a pohrdání druhými. Politiky, kteří šíří strach, jen aby posílili svou vlastní moc. Jaké je podle papeže Františka poslání křesťanů na tomto světě? Aby v síle víry sloužili lidem, zejména těm na okraji společnosti. Proto nakonec nabízí inspirace, jak směřovat k poměrům, ve kterých by svůj potenciál mohl naplnit každý člověk.

Hlavním tématem encykliky Fratelli tutti je „sociální přátelství, které nikoho nevylučuje“ a „bratrství otevřené pro všechny“. Papež František nejprve přesně a v souvislostech reflektuje nezdravé tendence v současné globalizované společnosti, politice, hospodářství a médiích. Na jedné straně vidí bezbřehý individualismus, ztrátu smyslu pro společné dobro a vylučování starých, nemocných či nenarozených z našeho obzoru, na straně druhé bezmezný konzum, magickou víru v to, že trh vyřeší sociální a ekonomické problémy, nebo sílící nacionalismus a populismus v politice. Papež ovšem nezůstává jen u kritiky. Jako muž naděje povzbuzuje křesťany i všechny lidi dobré vůle ke vzájemnému setkávání a rozvíjení vztahů uvnitř menších i větších společenství. Nově promýšlena jsou i velká témata, jako je digitální propojenost současného světa, vlastní kulturní a náboženská identita otevřená druhým, nepřípustnost trestu smrti nebo role OSN. Na závěr vyzdvihuje papež základní lidské právo – svobodu náboženského vyznání pro všechny – i potřebu dialogu mezi náboženstvími.

„Úsmev je pohladenie, veľmi hodnotný dar.“ Téma radosti zaujíma ústredné miesto v celom učení pápeža Františka a v „chorých časoch“ je ešte dôležitejšia. Boh je radostný, dosvedčuje pápež v úvahách, ktoré sú manifestom znovuzrodenia. Obsahujú oslobodzujúcu revolúciu evanjelia a vlastne celého kresťanstva. Na svete nie sme preto, aby sme na ľudí kládli povinnosti či trápenie, ani ťažšie bremená než tie, čo už nesú, ale aby sme svedčili o nádhernom, novom prekvapujúcom horizonte. Pravá radosť nie je prchavý pocit nadšenia, ani iluzórny protijed tých, čo ignorujú utrpenie – rodí sa z našej nádeje, z konkrétnej nádeje, ktorú nám nikto a nič nebude môcť vziať. Radosť má vždy posledné slovo. A želanie úsmevu a jeho šírenie je prvý krok, aby sme radosť prežili, aby sme sa obnovili, znovuzrodili. Súčasťou knihy je aj rozhovor so Svätým Otcom: Úsmev v búrke.

Ocitli sme sa v kríze a aby sme z tejto krízy vyšli lepší, musíme jasne vnímať, dobre si vybrať a správne konať. Poďme sa porozprávať ako. Odvážme sa snívať. Musíme prispôsobiť ekonomiku tak, aby každý človek mal možnosť žiť dôstojne a aby zároveň chránila a obnovovala prírodný svet. Aký je najväčší prínos osobného covidu? Možno trpezlivosť, okorenená zdravým zmyslom pre humor, ktorý nám umožní vydržať a vytvoriť priestor na uskutočnenie zmien. Keď hovorím o zmene, myslím tým, že ľudia, ktorí teraz stoja na okraji spoločnosti, sa stanú protagonistami spoločenských zmien. Nevlastníme pravdu, skôr pravda vlastní nás, stále nás priťahuje cez krásu a dobro. Hriech je odmietanie hraníc, ktoré vyžaduje láska. Naša najväčšia sila nespočíva v úcte, ktorú k nám ostatní prechovávajú, ale v službe, ktorú môžeme ponúknuť iným.

Hledání smyslu v pojetí papeže Františka je nekončící spirituální cestou, během níž bychom měli nacházet krásu a Boží milost i ve složitých chvílích. Jeho inspirativní úvahy se dotýkají celé řady témat: lásky k našim bližním, tolerance k odlišnostem, radosti vycházející z víry či pochopení příčin vlastní nespokojenosti. Promluvy papeže Františka skýtají povzbuzení pro každého člověka na světě – pravá radost totiž pramení z pevné naděje, kterou nám nikdo a nic nemůže vzít.

Hledání smyslu v pojetí papeže Františka je nekončící spirituální cestou, během níž bychom měli nacházet krásu a Boží milost i ve složitých chvílích. Jeho inspirativní úvahy se dotýkají celé řady témat: lásky k našim bližním, tolerance k odlišnostem, radosti vycházející z víry či pochopení příčin vlastní nespokojenosti. Promluvy papeže Františka skýtají povzbuzení pro každého člověka na světě – pravá radost totiž pramení z pevné naděje, kterou nám nikdo a nic nemůže vzít.

Rozlišovanie je umenie. Umenie, ktoré bolo možno príliš dlho zabudnuté alebo vnímané viac ako nepríjemnosť než ako niečo esenciálne pre náš život. Ale nad toto umenie niet lepšieho, ak chceme skutočne čeliť našej ľudskej podstate, našej potrebe stať sa pravými mužmi a ženami, ktorí sa naplno realizujú, a hlavne, ktorí sú si plne vedomí toho, čím sú a čím by chceli byť. Rozlišovanie však nie je umením, ktoré vykonávame sami. Uskutočňujeme ho spolu s tými, ktorí nás na našej ceste sprevádzajú. Ocitáme sa na púti. To nie je len cesta našich dnešných súčasníkov, ale aj ľudu, ktorý prichádza z diaľky a do ktorého patríme, či už z ľudského hľadiska, či po stránke viery. Táto knižka nie je len zbierkou katechéz pápeža Františka na túto tému, ale aj prechádzaním iných jeho textov. Každý z nás tak dostáva možnosť uvedomiť si svoje osobné smerovanie i putovanie celého ľudu vo svetle Slova. Nakoniec, ako zdôrazňuje vo svojom úvode editor Giacomo Costa, „kniha sa končí svedectvom: pápež František sám hovorí, ako objavil rozlišovanie a začal ‚kráčať touto cestou‘ bez toho, aby sa už vrátil späť. Praktizovanie rozlišovania sa má stať životným príbehom a pápež František nás vyzýva, aby sme sa nezastavili len pri počúvaní jeho skúsenosti, ale aby sme sa sami vybrali na cestu a získali vlastnú skúsenosť.“ Jorge Mario Bergoglio sa narodil v Buenos Aires 17. decembra 1936 ako syn piemontských emigrantov. Po absolvovaní chemického odborného vzdelania vstúpil 21-ročný ako novic do Spoločnosti Ježišovej. Získal titul vo filozofii a 13. decembra 1969 bol vysvätený na kňaza. V rokoch 1970 a 1971 pokračoval vo svojom vzdelaní v Španielsku a 22. apríla 1973 zložil večné sľuby. Po návrate do Argentíny bol 31. júla 1973 zvolený za provinciála argentínskych jezuitov. 20. mája 1992 bol menovaný titulárnym biskupom v Auca a pomocným biskupom Buenos Aires. 3. júna 1997 bol povýšený na pomocného arcibiskupa Buenos Aires. O necelých deväť mesiacov neskôr, po smrti kardinála Quarracina, ho nasledoval a 28. februára 1998 bol ustanovený za arcibiskupa, argentínskeho primasa a ordinára pre veriacich byzantského obradu žijúcich v krajine. 21. februára 2001 ho pápež Ján Pavol II. vymenoval za kardinála. 13. marca 2013 bol zvolený za pápeža a prijal meno František. Giacomo Costa SJ sa narodil v roku 1967 v Janove. V roku 1992 vstúpil do Spoločnosti Ježišovej. Od roku 2005 bol členom redakcie časopisu Aggiornamenti Sociali, kde sa stal šéfredaktorom a neskôr riaditeľom (2010). Je predsedom Kultúrneho fondu San Fedele v Miláne a v roku 2021 ho pápež František menoval poradcom Sekretariátu pre synodu a členom Výboru usmernenia pre synodu 2021 - 2023.

Inšpirujme sa slovami nádeje pápeža Františka, ktorý nám prináša povzbudenie na každý deň v roku.

Nechat se prostoupit láskou – to je dobrý život. To je to největší a nejkrásnější, co si můžeme navzájem dát. Rozpoznání a přijetí milosti nám ale mohou někdy ztěžovat existenční obtíže, pesimismus či cynismus. Jak ale papež František ujišťuje, život se stává krásným právě tehdy, když svá srdce otevřeme lásce a milosrdenství. Nikdy není pozdě, vždy lze začít znovu. Inspirujte se patnácti pravidly pro dobrý život podle papeže Františka a plně vychutnejte zázrak, jímž lidský život je.

Nechat se prostoupit láskou – to je dobrý život. To je to největší a nejkrásnější, co si můžeme navzájem dát. Rozpoznání a přijetí milosti nám ale mohou někdy ztěžovat existenční obtíže, pesimismus či cynismus. Jak ale papež František ujišťuje, život se stává krásným právě tehdy, když svá srdce otevřeme lásce a milosrdenství. Nikdy není pozdě, vždy lze začít znovu. Inspirujte se patnácti pravidly pro dobrý život podle papeže Františka a plně vychutnejte zázrak, jímž lidský život je.

Šťastie sa nedá kúpiť, v lepšom prípade by to bola euforická ilúzia. Šťastie sa nedá predávať – kto ho takto ponúka, je podvodník. Šťastie sa prijíma, lebo je to dar. Šťastie sa nedá vlastniť, lebo ak sa oň nepodelíme, zvädne. Šťastie treba darovať, lebo to je jediný spôsob, ako ho možno prežívať. Šťastie sa môže potknúť, ale nedá sa odňať. Šťastie je sloboda. Šťastie je spoločenstvo. Šťastie skrášľuje. Šťastie obohacuje. Šťastie neznamená prežívať, ale snívať o skutočnej sláve. Hľadáme ho všetci, v každom veku, vo všetkých kútoch sveta. Šťastie je túžba po naplnení, ktorú Boh vložil do našich nepokojných sŕdc a ktorá – vzdialená lacným povrchným ponukám, podmieneným ponukám, štýlu „použi a zahoď“, po ktorých sa cítime ešte prázdnejší a sklamanejší – v skutočnosti zodpovedá našej najhlbšej podstate. „Boh chce pre teba to najlepšie, chce, aby si bol šťastný.“ Buď šťastný, to je odkaz pápeža Františka. Aby bol šťastný každý muž, aby bola šťastná každá žena. Jeho slová – i slová kníh a filmov, ktoré má rád – vytyčujú konkrétnu trasu vedúcu k pravému šťastiu, ktorá životné ťažkosti neberie na ľahkú váhu, ale prekonáva ich, rieši, aby sa šťastie naplnilo. Lebo šťastie je tu už teraz. Platí biblické „stonásobne viac už v tomto živote“. A potom navždy. Pápežove slová dopĺňajú verše a úryvky známych autorov, ako sú Borges, Dante Alighieri, Benson, svätý Augustín, svätý Ignác z Loyoly, Chesterton a iní...

Terezie z Lisieux je jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších světic na světě. Podobně jako svatého Františka z Assisi ji mají rádi i ti, kteří nejsou křesťany, a dokonce i nevěřící. Papež František jí v exhortaci C’est la Confiance věnuje zvláštní pozornost a ukazuje, čím je tato mladá dívka inspirativní pro nás. V době plné izolovaných jedinců uzavírajících se do svých bublin a ulit vlastních zájmů nám ukazuje krásu života jako daru. Tváří v tvář povrchnostem všeho druhu je Terezie svědkem evangelní radikality. V prostředí, kde má navrch individualismus, nám pomáhá objevit hodnotu lásky. Ve společnosti posedlé vlastní image a falešnými celebritami nám ukazuje cestu skrytosti a prostoty. V době, která ponechává tolik lidí na okraji a společenském dně, nás Terezička učí, jak krásné je pečovat o druhé a být tu pro ně. Kéž se neuzavřeme do sebe a kéž vyjdeme do světa jako misionáři uchvácení přitažlivostí Ježíše Krista a jeho evangelia.