Pápež František strana 4 z 5

Apoštolský list Svätého Otca Františka Patris corde pri príležitosti 150. výročia vyhlásenia sv. Jozefa za patróna univerzálnej Cirkvi Dekrét, ktorým sa udeľuje dar osobitných odpustkov pri príležitosti Roku svätého Jozefa, vyhláseného pápežom Františkom v rámci slávenia 150. výročia vyhlásenia sv. Jozefa za patróna univerzálnej Cirkvi Cieľom apoštolského listu je prehĺbiť našu lásku k svätému Jozefovi, povzbudiť k prosbám o jeho príhovor a k nasledovaniu jeho čností. Od tohto veľkého svätca sa máme učiť starostlivosti a zodpovednosti: milovať Dieťa a jeho matku; milovať sviatosti a dobročinnú lásku; milovať Cirkev a chudobných. V jednotlivých častiach listu zistíme, akým typom otca bol a aké poslanie mu Božia prozreteľnosť zverila: Milovaný otec Otec nežnej lásky Poslušný otec Prijímajúci otec Tvorivo odvážny otec Pracujúci otec Tieň Otca Obráťme sa k nemu so svojou modlitbou: Buď pozdravený ochranca Vykupiteľa a ženích Panny Márie. Tebe Boh zveril svojho Syna; v teba Mária vložila svoju dôveru; s tebou sa Kristus stal mužom. Ó, blažený Jozef, ukáž, že si aj naším otcom a veď nás po ceste života. Vypros nám milosť, milosrdenstvo a odvahu a ochráň nás pred každým zlom. Amen. K apoštolskému listu je pripojený aj dekrét, ktorým sa udeľuje dar osobitných odpustkov pri príležitosti Roku svätého Jozefa, vyhláseného pápežom Františkom v rámci slávenia 150. výročia vyhlásenia sv. Jozefa za patróna univerzálnej Cirkvi.

Hlavním tématem encykliky Fratelli tutti je „sociální přátelství, které nikoho nevylučuje“ a „bratrství otevřené pro všechny“. Papež František nejprve neobyčejně přesně a v souvislostech reflektuje nezdravé tendence v současné globalizované společnosti, politice, hospodářství a médiích. Na jedné straně vidí bezbřehý individualismus, ztrátu smyslu pro společné dobro a vylučování starých, nemocných či nenarozených z našeho obzoru, na straně druhé bezmezný konzum, magickou víru v to, že trh vyřeší sociální a ekonomické problémy, nebo sílící nacionalismus a populismus v politice. Papež ovšem nezůstává jen u kritiky. Jako muž naděje povzbuzuje křesťany i všechny lidi dobré vůle ke vzájemnému setkávání a rozvíjení vztahů uvnitř menších i větších společenství. Solidarita, jež dbá na potřeby chudých a zranitelných, souvisí s objevením chuti lokálního, lidových hnutí i dobrých sousedských vztahů. Nově promýšlena jsou i velká témata, jako je digitální propojenost současného světa, vlastní kulturní a náboženská identita otevřená druhým, nepřípustnost trestu smrti nebo role OSN tváří v tvář válkám, terorismu a obchodování s lidmi. Na závěr vyzdvihuje papež základní lidské právo – svobodu náboženského vyznání pro všechny – i potřebu dialogu mezi náboženstvími. Dialog neznamená a priori kompromisy ani zakrývání svého nejhlubšího přesvědčení. Spíš naopak: „Vždyť čím je naše identita hlubší, pevnější a bohatší, tím budeme schopnější obohacovat druhé z toho, co je nám vlastní.“

Ranní promluvy papeže Františka z Domu sv. Marty jsou pojem. Obsahují silné myšlenky, konkrétní příměry a krátká duchovní povzbuzení, která se člověku dostanou pod kůži. Papež se nebojí žádného tématu. Uvažuje o smrti, hříchu a ďáblu. O korupci, vzájemném pomlouvání i duchu tohoto světa. Úplně nejvíc ale rozjímá o nekonečně milosrdném a milujícím Bohu. Učí nás dívat se na svět s pokorou, milovat druhé s trpělivostí, odpouštět, s radostí sloužit a s nadějí kráčet i temnými dny. Udělejte každý den jeden malý krůček k velké proměně srdce.

Pápež František v rozhovore s Giannim Valentem, novinárom tlačovej agentúry Pápežských misijných diel Fides, skúma mnohoraké aspekty misijného poslania Cirkvi v súčasnom svete. Pápež jasne a systematicky vysvetľuje, čo znamená byť misionárom a ako možno plniť misijné poslanie, ku ktorému je povolaný každý kresťan silou svojho krstu. Veľmi výstižne poukazuje na problém prozelytizmu a opätovne zdôrazňuje, že protagonistami misijného poslania nie sú misionári so svojimi zručnosťami, pastoračnými stratégiami a marketingovými technikami, ale je ním Duch Svätý, bez ktorého nemôžeme nič urobiť.

Po skúsenosti s duchovným dialógom pápeža Františka s donom Marcom Pozzom o Otčenáši sa pápežovi Františkovi javilo ako žiaduce prebrať ďalšiu modlitbu. Tentoraz sa obaja autori podujali na dialóg o modlitbe Zdravas, ktorá nás sprevádza od detstva. Postup zvolili rovnaký ako v prípade knihy o Otčenáši. Na jednotlivých stranách publikácie sa nachádza rukopis Zdravasu s podčiarknutou invokáciou, za ktorým nasleduje rozhovor Marca Pozzu s pápežom a krátka meditácia na uvedenú invokáciu od pápeža Františka. Na stránkach tejto knihy pápež odhaľuje svoj vzťah k Márii, o ktorej hovorí, že nás učí žiť s materinským srdcom, milovať, odpúšťať, posilňovať, vštepovať vieru a nádej do sŕdc ľudí. Neobchádza ani svoj postoj k žene vo všeobecnosti, ako aj k ženám, ktoré zohrali významnú úlohu v jeho živote. Napriek svojej hlbokej úcte k Panne Márii neváha však poopraviť náš pohľad na prehnané prejavy úcty k Márii, o ktorej hovorí, že Mária nikdy nechcela byť protagonistkou, ale každým svojím slovom a postojom upriamovala pozornosť na Ježiša. Kniha vznikla na základe rozhovorov medzi pápežom Františkom a Marcom Pozzom, pričom čerpá aj k príhovorov pápeža na Anjel Pána a zo stredajších katechéz.

Modlitba Otčenáš

Prožívejte radost ze svého zasvěcení. Buďte radostným svědectvím tohoto zasvěcení. Mladí lidé to uvidí a také oni se odhodlají, protože budou vnímat sílu povolání. Pokud však uvidí jen lidi znuděné, kteří neumějí řešit své konflikty, nepůjdou za vámi, nepřidají se. Důležité je tedy svědectví radostného zasvěcení. Ježíšova přítomnost je nade vše. Právě v tom spočívá síla zasvěceného života.

Posynodní apoštolská exhortace mládeži a celému Božímu lidu. Dopis papeže Františka je určen především mladým lidem. Připomíná jim základní pravdy víry a současně je povzbuzuje k růstu ve svatosti a horlivosti v osobním povolání. František se nechal inspirovat bohatými úvahami a rozhovory na synodě o mládeži v roce 2018. Inspirativně, důkladně a mnohdy překvapivě pojednává o tématech, jako jsou domov, autorita, různé formy zneužívání, osobní růst, partnerské vztahy, stále větší propojenost i samota v digitálním prostředí, migrace, nezaměstnanost a mnohé další.

Kristus žije. On je našou nádejou i tou najkrajšou mladosťou tohto sveta. Týmito slovami začína pápež František svoju posynodálnu apoštolskú exhortáciu Christus vivit, podpísanú v pondelok 25. marca v Lorete a adresovanú mladým a celému Božiemu ľudu. Text inšpirovaný minuloročnou synodou o mladých, viere a rozlišovaní povolania publikovali v utorok 2. apríla vo vatikánskom Tlačovom stredisku. Exhortácia pozostáva z 9 kapitol a obsahuje 299 článkov. V mimoriadne srdečne ladenej exhortácii, ktorú by si mal prečítať každý mladý človek, sa pápež zaoberá nasledovnými tematickými okruhmi: Čo hovorí o mladých Božie slovo; Ježiš Kristus, stále mladý; Mladí sú Božie teraz; Úžasná správa pre všetkých mladých; Cesty mladých;, Mladí s koreňmi; Pastorácia mladých; Povolanie a Rozlišovanie.

Po skúsenosti s duchovným dialógom pápeža Františka s donom Marcom Pozzom o Otčenáši sa pápežovi Františkovi javilo ako žiaduce prebrať ďalšiu modlitbu. Tentoraz sa obaja autori podujali na dialóg o modlitbe Zdravas, ktorá nás sprevádza od detstva. Postup zvolili rovnaký ako v prípade knihy o Otčenáši. Na jednotlivých stranách publikácie sa nachádza rukopis Zdravasu s podčiarknutou invokáciou, za ktorým nasleduje rozhovor Marca Pozzu s pápežom a krátka meditácia na uvedenú invokáciu od pápeža Františka. Na stránkach tejto knihy pápež odhaľuje svoj vzťah k Márii, o ktorej hovorí, že nás učí žiť s materinským srdcom, milovať, odpúšťať, posilňovať, vštepovať vieru a nádej do sŕdc ľudí. Neobchádza ani svoj postoj k žene vo všeobecnosti, ako aj k ženám, ktoré zohrali významnú úlohu v jeho živote. Napriek svojej hlbokej úcte k Panne Márii neváha však poopraviť náš pohľad na prehnané prejavy úcty k Márii, o ktorej hovorí, že Mária nikdy nechcela byť protagonistkou, ale každým svojím slovom a postojom upriamovala pozornosť na Ježiša. Kniha vznikla na základe rozhovorov medzi pápežom Františkom a Marcom Pozzom, pričom čerpá aj k príhovorov pápeža na Anjel Pána a zo stredajších katechéz.

Ve své třetí apoštolské exhortaci reflektuje papež František všeobecné povolání ke svatosti. Zamýšlí se nad tím, jak můžeme na tuto výzvu odpovědět v dnešním moderním světě. Hlavní myšlenkou exhortace je, že svatost znamená následování Ježíše.

Italský publicista Thomas Leoncini ve své knize přináší rozhovor s papežem Františkem. Je svědectvím toho, že i přes svůj vysoký věk zůstává papež mladý duchem a plný naděje. V upřímném a naprosto otevřeném rozhovoru se nám odhaluje muž, jenž s otevřeným srdcem naslouchá těžkostem mladé generace i celé naší společnosti a kterému tyto problémy rozhodně nejsou lhostejné. Citlivě, ale i s nakažlivým elánem a humorným nadhledem vypráví o svých životních zkušenostech, o bolesti i o naději, s níž se dívá na nezhojené rány naší společnosti. Rozhovor jde přímočaře k jádru věci, dotýká se těch nejpalčivějších problémů dneška, jakými jsou korupce, využívání mladých lidí, ekologická krize, nukleární nebezpečí či otázka migrace. František hovoří bez obalu o problémech naší vykořeněné společnosti, touze po moci, zastrašování a zotročování slabších, šikaně, sociálních sítích, nejrůznějších závislostech i nutnosti dialogu mezi mladou a starší generací. Zamýšlí se nad vztahem dnešního člověka k Bohu, dotýká se tématu viny a odpuštění, zdůrazňuje potřebu milosrdenství a pokorného naslouchání. Celým rozhovorem se jako Ariadnina nit táhne naděje, pokora, víra v mladou generaci a v možnost obnovy – Františkova slova burcují, ale současně říkají: „nic není ztraceno“.

Unikátní kniha rozhovorů papeže Františka a Dominique Woltona, sociologa a odborníka na komunikaci. Ve vší otevřenosti zde spolu hovoří hlava katolické církve a vědec, který se má za agnostika a je obecně řazen k intelektuální levici. Věnují se velkým tématům naší doby: válce a míru, politice a jednotlivým náboženstvím, globalizaci a kulturní rozmanitosti, fundamentalismu a sekularitě, problematice migrace, ekumenismu a mezináboženského dialogu. Své místo mají též otázky rodiny, individuality, jinakosti, důvěry a radosti. Nechybějí však ani papežova osobní vyznání, vzpomínky na dětství, na lásky z mládí, na židovskou psychoanalytičku, k níž před lety docházel. Mezi oběma aktéry se rozvinul opravdový dialog, v němž mohli nejen vyložit svá stanoviska a myšlenky, ale skutečně komunikovat, to znamená sdílet své ideje, přesvědčení, jakož i radosti a starosti. Papež jde ve všech situacích přímo k věci. Jako typický Latinoameričan mluví s velkou bezprostředností a spontánností. „Nejsem profesor, jsem pastýř,“ říká o sobě. A k této své službě dostal dar říkat věty prosté a krátké, ale s působivostí vpravdě velkou. Kniha O společnosti a politice je toho dokladem.

Otče náš je modlitba, ktorú sám Ježiš naučil svojich učeníkov, keď ho prosili: Pane, nauč nás modliť sa. V knihe Otče náš pápež František verš za veršom vysvetľuje Pánovu modlitbu na základe otázok, ktoré mu kladie Marco Pozza, katolícky teológ a väzenský kaplán v Padove. Modlitba Otče náš zahŕňa všetky aspekty ľudského života, a preto sú aj otázky Marca Pozzu a odpovede pápeža Františka pretkané starosťami a nádejami mužov a žien dnešných čias. Pápež František však neostáva na rovine teórie alebo konštatovania. Jeho odpovede sú plné viery, životných skúseností a optimizmu. Prinášajú jasné smernice pre život, aby sme mu vedeli dať zmysel a cieľ. Kniha vznikla na základe rozhovorov medzi pápežom Františkom a Marcom Pozzom v Dome svätej Marty pre taliansku televíziu TV2000.

Čtvrtá kapitola exhortace Amoris laetitia je skutečnou perlou dokumentu papeže Františka, a jelikož si zaslouží pozornost co nejširšího okruhu čtenářů, vydáváme ji samostatně. Papež v ní interpretuje Velepíseň lásky z prvního listu Korinťanům (1 Kor 13,4–7). Pavlova slova vztahuje velice prakticky na život v manželství. Upozorňuje na řadu pastí a obtíží, které manželům na cestě životem hrozí. Hlavně však poukazuje na krásu manželství a na jeho neprobádané zdroje a možnosti. Radí, jak láskyplný vztah rozvíjet, očišťovat a posilovat. Knížečka bude užitečnou pomůckou pro ty, kdo se na manželství teprve připravují, ale osloví i ty, kdo v něm už léta žijí a nechtějí ustrnout na půli cesty. Může být námětem pro setkávání manželských společenství či duchovních obnov ve farnostech.

Ve své první knize vydané za jeho papežství vyzývá František celé lidstvo k intimnímu a osobnímu dialogu na téma Božího milosrdenství, které je již dlouho základem jeho víry a od nástupu na Svatý Stolec jeho hlavním mottem. Kniha je dialogem mezi ním novinářem Andreou Torniellim. František v něm líčí své vzpomínky z mládí a zkušenosti, který nabyl jako pastor. Hlavním tématem je "Milosrdenství jako nejdůležitější vlastnost Boha". „Bůh si nepřeje, aby jakákoli duše byla zatracena. Jeho milost je nekonečně větší než naše hříchy," píše. Stejně tak ani církev nemá právo zavírat komukoli dveře. Naopak, její povinností je najít cestu ke všem lidem, k jejich duším a srdcím, aby si byli schopni uvědomit své hříchy, převzít za ně odpovědnost a upustit od konání špatných skutků. Jako první jihoamerický jezuita byl zvolen římským biskupem. František cestuje po celém světě a šíří poselství Božího milosrdenství k největším shromážděním v papežské historii. Kniha souzní s jeho touhou oslovit všechny, kteří hledají smysl života, přivést je na cestu k míru, usmíření a zhojení tělesných i duchovních ran. Vychází ve více než osmdesáti zemích po celém světě. "Boží jméno je Milosrdenství. V každé situaci můžeme nalézt řešení, nejsme odsouzeni k propadnutí se do tekutého písku. " – František