Jakub Řehák

Svazek esejistické a publicistické tvorby básníka Stanislava Dvorského (1940-2020) Mezi spodními proudy je významnou publikací hned v několika ohledech. Svazek nepředstavuje jen kýžený ediční "dluh", ale odkrývá celý nový kontinent českého myšlení. Kniha zahrnuje texty z let 1964-2019 a tvoří celoživotní sumu Dvorského esejistické tvorby, která byla české literární veřejnosti ve svém celku dosud neznámá. Stanislav Dvorský se ve svých esejích projevuje jako odvážný, precizní a systematický autor, který své myšlení trvale občerstvuje básnickým viděním i psychoanalytickou disponovaností. Je pronikavým vykladačem komplikovaných osobností i složitých myšlenkových systémů, inspirovaným komentátorem výtvarných děl, polemikem i sarkastickým glosátorem. Dvorský se kriticky vyrovnává s dědictvím českého surrealismu i s ústředními osobnostmi hnutí - například s Karlem Teigem či Vratislavem Effenbergerem. Dvorského esejistické texty působí jako závratná a dobrodružná "jízda", která v takřka v přímém přenosu umožňuje čtenáři nořit se do pozoruhodných zákrutů a meandrů lidského myšlení. Knižní soubor esejů Stanislava Dvorského Mezi spodními proudy představuje náročné dílo, které budí respekt pro svůj rozsah, erudici, dokumentární hodnotu, vysokou stylistickou i myšlenkovou úroveň. Pro literární veřejnost i pro všechny, kdo hledají "dobrodružství myšlení", je kniha překvapivou i významnou událostí.

Nehmotná vysněná žena provází básníka v jeho páté sbírce skutečností bytu i kanceláře, ulicemi jeho města, ale zejména představami a vizemi, vládne jeho nocím, je královnou jeho srdce, těla i mysli. Centrem divokého, toužebného ztajeného dění není tentokrát anonymní urbánní prostor šedých staveb, ale konkrétní poštolka Karlína, jenž v takřka eponymním básnickém cyklu, tvořícím jádro sbírky, není Karlínem, jak bychom jej snad mohli znát. Cizokrajná končina jedné městské části je kulisou nikam se neodvíjejících dějin odkázaných k zániku, v nichž se staré mísí s novým v epoše tlení. Intenzivní, smyslově syté i paradoxní obrazy v promyšlených sledech, nikoli volných asociacích, i v nové sbírce prokazují originální sílu autorova nezaměnitelného rukopisu.

Básně Vratislava Effenbergera na první pohled působí jako texty, ve kterých je s imaginací nakládáno jiným způsobem, než jak je to u surrealistického básníka obvyklé. Těžištěm jeho poetiky totiž není genitivní metafora, nýbrž básnický obraz, který se podobá tomu filmovému. Effenbergerova poezie je zvláštní, svébytná, ale také matoucí a nejednoznačná. Mnohé básně se čtou jako film plynoucí před očima, jiné v sobě mají něco jako „zaklínací“ gesto. Berme tedy jeho básně jako filmy, které si můžeme nosit po kapsách. „Kapesní filmy“, které představují alternativu k dnešním krátkým videím.

V básních své druhé sbírky rozvádí Jakub Řehák (1978) poetiku prvotiny Světla mezi prkny (Fra 2008), která "zaujala novostí jazyka i vidění světa, v němž se příkladně svobodná imaginace spojuje s jedinečným osvětlením syrové, každodenní reality" (Petr Král). V Pasti na Brigitu se smyslnost obrazů vyvinula do rozměrů nového mýtu, podmanivého a drsného. Práce, výživa, právo, sex, vědění, válka podle jednoho z nejvýznamnějších současných českých básníků. Obálka František Matoušek.

Básnická sbírka Obyvatelé je zalidněna přízraky, které se pohybují po ulicích současného města. S autorem prožijeme pouliční nepokoje, drobné denní katastrofy, tajemnou invazi, noční filmové natáčení v parku, zemětřesní, lásku i mnoho dalšího. Projdeme tajným průchodem z Prahy až do New Yorku. Ve své nové knize básník Jakub Řehák podvrací obraz reality, která nás obklopuje každý den. Obyvatelé obsahují vedle kratších textů i rozsáhlejší, panoramatické poemy o několika částech. Přitažlivé je napětí mezi Řehákovou surrealistickou obrazností a zdánlivě klasičtější formální podobou básní.