Jaroslav Seifert strana 3 z 4

Po více než deseti letech vychází zcela nový, objevně koncipovaný a obsáhlý výbor z celoživotního díla jednoho z největších, nejmilovanějších a nejčtenějších českých básníků, nositele Nobelovy ceny za literaturu. Editor představuje Jaroslava Seiferta v celé šíři jeho tvorby. Knihu doplňuje unikátní obrazová příloha, studie o autorovi, kalendárium jeho života a díla a výběrová bibliografie. Kniha vychází jako další svazek základní řady obnoveného Klubu přátel poezie, který svým formátem navazuje na dnes již klasickou, čtenáři oblíbenou, ale již před mnoha lety opuštěnou velkou „čtvercovou“ řadu básnických knih. Uspořádal Jiří Opelík.

Desátý svazek Díla Jaroslava Seiferta mapuje autorovu básnickou tvorbu druhé poloviny šedesátých let. Páteř edice tvoří Seifertovy sbírky Koncert na ostrově (1965), Halleyova kometa (1967) a Odlévání zvonů (1967), k nimž je — podobně jako je tomu i u dalších svazků Díla J. Seiferta — připojeno různočtení, jež zpracovává bohatý rukopisný a strojopisný materiál, časopisecké otisky i další vydání těchto tří sbírek. V samostatném oddílu Básní do sbírek nezařazených jsou zcela poprvé otištěny básně z rukopisů, dále pouze časopisecky publikované básně a verše uveřejněné anonymně v srpnu 1968.

„Kdybych tě viděl nahou na dně vany s koleny v těsném semknutí, tvé tělo by se podobalo psaní uprostřed s černou pečetí.“ Výsostný lyrik, nositel Nobelovy ceny Jaroslav Seifert je asi nejznámějším českým poetou. Vytvořil si vlastní styl, jehož středobodem byl Eros a milostný cit vztahovaný postupně ke všem ostatním oblastem reality. Tradiční formy i zpracování odvěkých archetypálních námětů dovedl k dokonalosti. Výbor s názvem Venuši dát hlavu do dlaní vychází z básní právě z této Seifertovy nejznámější polohy – virtuozní milostné poezie.

Český básník, spisovatel, novinář a překladatel Jaroslav Seifert se narodil 23. září 1901 v dělnické rodině v Praze na Žižkově, zemřel 10. ledna 1986 v Praze. Studoval na několika pražských gymnázií, studia ovšem pro mnoho neomluvených hodin nedokončil. První básnická sbírka mu vyšla v roce 1921, kdy rovněž vstoupil do Komunistické strany. Ve dvacátých letech byl považován za hlavního představitele československé umělecké avantgardy. V březnu 1929 jej s dalšími šesti předními komunistickými spisovateli z Komunistické strany kvůli podpisu manifestu proti bolševizaci v novém vedení strany vyloučili. V roce 1949 zanechal žurnalismu a začal se věnovat výhradně literatuře. V letech 1936, 1955 a 1968 obdržel za svou poezii významné státní ceny, v roce 1967 byl pojmenován národním umělcem. V letech 1968 až 1970 byl oficiálním předsedou Československého svazu spisovatelů a v důsledku toho byl v době tzv. normalizace nucen stáhnout se do ústraní. V tomto období se stále více orientoval na český disent a jeho díla pravidelně vycházela v samizdatu. Nejvyššího ocenění jeho díla se mu dostalo v roce 1984, kdy obdržel Nobelovu cenu za literaturu. (ulkázka knihy)

Šestý svazek Díla J. Seiferta soustřeďuje jeho tři básnické knihy z válečných let: Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná a Kamenný most. První z nich, básnická skladba Vějíř Boženy Němcové z roku 1940, vyšla poprvé u příležitosti sto dvacátého výročí narození autorky Babičky. Ve skladbě Světlem oděná, vydané taktéž v roce 1940, a v pěti rozsáhlejších básních knihy Kamenný most z roku 1944 vzdal básník hold svému rodnému městu – Praze. Ediční aparát přináší různočtení, které zahrnuje nejen všechna knižní vydání, ale důsledně zpracuje i s otisky v periodickém tisku (např. v Lidových novinách, Národní práci, Panoramě). Obrazový doprovod vedle reprodukcí obálek a přebalů knižních vydání uvádí i ukázky z jejich výtvarného doprovodu (L. Jiřincová, E. Milén, K. Svolinský ad.). Editor: Jiří Flaišman

Po mnoha letech vychází původní kompletní vydání úchvatných vzpomínek jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu Jaroslava Seiferta.

Páteří osmého svazku je sbírka Praha. Její jednotlivé básně vznikaly průběžně již od 40. let a její kompozice se postupně velice proměňovala. Konečnou podobu sbírka dostala až v r. 1964 redakcí A. M. Píši v 6. svazku Díla Jaroslava Seiferta. Původně mimo zamýšlenou sbírku vznikaly známé cykly Mozart v Praze, Vltava, Letohrádek královny Anny (mnohé též jako bibliofilie) ad. Kromě básní pozdější sbírky Praha psal J. Seifert od 40. let romance, z nichž v 50. letech vyšlo několik drobných tisků, jako např. Romance o mládí a o víně či S obláčky hroznů. Při Seifertových zájezdech do Beskyd vznikaly básně věnované přátelům a jejich dětem (Vytržené stránky). Pouze dvakrát vyšla sbírka Prsten Třeboňské Madoně. Z překladů svazek obsáhne Píseň písní, kterou J. Seifert přebásnil za jazykové spolupráce St. Segerta. Oddíl Dodatků zpřístupňuje řadu básní, jež dosud nebyly knižně publikovány, některé známe pouze z rukopisu. Těch se – na rozdíl od raných Seifertových sbírek – zachovalo značné množství, které bude zpracováno formou rozsáhlého různočtení. Ilustrační doprovod tvoří reprodukce obálek jednotlivých vydání, z výtvarníků svazek obohatí mj. Cyril Bouda, Arnošt Paderlík, Václav Sivko, Karel Svolinský či František Zikmund. Editor: Marie Jirásková

Svazek, věnovaný Seifertově poezii 40. a počátku 50. let, přináší především sbírky Ruka a plamen (byť její definitivní podoba, vzešlá z bibliofilie z r. 1943 přes verzi z r. 1948, byla uzavřena až v r. 1987) a Píseň o Viktorce, jejíž původní, nezcenzurovaná podoba zde bude mít vlastně svou premiéru. Jak již je v této edici zvykem doprovázejí je dále verše z téhož časového období, které z nejrůznějších příčin zůstaly stát mimo uvedené sbírky.

Druhý svazek Díla Jaroslava Seiferta představuje patrně nejslavnější poetistickou sbírku Na vlnách TSF (1925), právem proslavenou básnicky typografickým podílem Karla Teiga. I proto bude přetištěna jednak jako reprint, jednak v Seifertově pozdější redakci jako sbírka Svatební cesta (1938). Přelomovou knihu veršů v Seifertově poetice představuje sbírka Slavík zpívá špatně (1926), zprvu pokračující v poetistickém veselí (původně zamýšlený název také byl Orfeus v baloně), v druhém oddíle ale reflektující i závažnější témata – první světovou válku, ruskou revoluci... Básně a libreta do sbírek nezařazené přinesou filmové opusy publikované v avantgardních revue (Disk, Pásmo), ale také dosud netištěný Návrh scény na II. Spartakiadu (1928). Neméně zajímavé budou Seifertovy překlady stojící ve znamení Guillauma Apollinairea: Prsy Tiresiovy (v roce překladu – 1926 – uvedeno v Osvobozeném divadle svazek přinese reprint Teigovy úpravy), Apollinairův román Zavražděný básník (přeloženo s M. Šramlem) a další drobné prózy z dobového tisku. Lahůdkou bude edice bibliofilského alba Paris, jež k Vánocům roku 1927 vydal dr. Štorch-Marien, a jež kromě antologie francouzské poezie vyniká jemnými, ručně kolorovanými lepty Josefa Šímy. V rámci Díla Jaroslava Seiferta půjde o výtvarně patrně nejbohatší svazek (dále např. Hoffmeister, Muzika), doprovozený v těchto spisech obvyklým různočtením, zachycujícím podobu jednotlivých Seifertových redakcí.

Zařadit do ediční řady Skryté moderny "revoluční sborník" z podzimu roku 1922 by byl anachronismus svého druhu. Nikoliv snad pro časové zaměření, jako spíše pro zjevnou programovost a ambici, s níž se tento dnes již legendární titul stal 1. svazkem edice Devětsil, založené stejnojmenným uměleckým svazem. Proto jsme se rozhodli vydat tento jen vzácně dostupný artefakt jako jistou knižní prémii uvedené řady a zvolili formu důsledného reprintu, doplněného studiemi mladých literárních vědců Tomáše Vučky a Ondřeje Kavalíra. Ti se ve své dvojstudii zabývají hlavně ranou fází teoretické (především Teigovy) i praktické umělecké činnosti U. S. Devětsil. Dostáváme se tedy ke kontextu, v němž se konfrontují perspektivy tzv. proletářského umění, směsi sociálního kriticismu i okouzlení světem, s modernistickými úvahami o poezii, výtvarném umění, kinematografii, funkcionalismu v architektuře ad. Seifertovské všechny krásy světa, originální tresť českého poetismu, jsou reprezentovány v zastoupených básních, Teigově jedinečné grafické úpravě i řadě reprodukcí světového avantgardního umění. Zastoupeni tak jsou autoři jako Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, A . M. Píša, Vladislav Vančura, Artuš Černík, Jindřich Honzl, Karel Schulz, Jean Cocteau, Ivan Goll či Ilja Erenburg.

Jedna z nejčtenějších a nejoblíbenějších básnických sbírek Jaroslava Seiferta. Sbírka veršů, které básník vytvořil k drobným kresbám M.Alše. Zralá mistrovská poezie, přitom přístupná širokému okruhu čtenářů, mladých i starších.

Podobně jako u knihy-manifestu, Revolučního sborníku Devětsil, ze zimy roku 1922 uvádíme dva editory: Jaroslava Seiferta (1901-1986) a Karla Teiga (1900-1951), měli bychom i u sbírky Na vlnách TSF z počátku roku 1925 uvádět autorství obou čelných pro tagonistů meziválečné avantgardy a zakládajících členů Uměleckého sdružení Devětsil. Karel Teige upravil verše svého přítele Jaroslava Seiferta do podoby originálních typografických básní. Údajně přitom "vybral" snad všechny kasy s písmy, které v Obz inově tiskárně našel. Každopádně tak věrně naplnil nároky poetismu na svět a báseň: poezii pro více smyslů. Seifertovy všemi krásami světa okouzlené verše jsou uvedeny gaminsky převrácenou parafrází slov Karla Hynka Máchy: Na tváři lehký žal / hlubok ý v srdci smích. S bezdrátovou jednoduchostí nás přenášejí tu do Paříže (s Teigem ji Seifert navštívil 1924), tu k ananasům, do Austrálie, Marseille, New Yorku, opakovaně k moři i na vltavské nábřeží... Tak, jak to Télégraphie sans fil (doslova z fra ncouzštiny: telegrafie bez drátů) umožňuje. Vždyť největší starostí onoho lyricky zachmuřeného já jsou právě sladce jednoznačné cíle cest svatebních; když umírat, tak nejlépe láskou... V pozdějších vydáních vycházel Seifertův mladistvý manifest pod t itulem Svatební cesta (1938). Pochopitelně - jiný kontext české poezie stěží umožňoval podruhé vstupovat do stejné řeky, i tvůrčí cesty někdejších druhů se zčásti rozešly - Teige se stal mnohostranným výtvarným teoretikem a přiklonil se k surrealismu , Seifert po rozchodu s komunistickou stranou (1929) zakotvil jako sociální demokrat především u práce novinářské. První vydání Na vlnách TSF se postupně stalo vzácným tiskem, a tak jedině kouzlo reprintů nám dnes umožňuje sestoupit znovu k pramenům této vizuální a až hedonistické poezie. Jako reprint vychází sbírka popáté, tentokrát v nejvěrnější podobě a dvou samostatných mutacích - v původní české a v anglicko-české úpravě (remake) Zdeňka Trinkewitze v překladu Dany Loewy. Její překlad získal v USA několik cen, např. American Literary Translators Association Prize (1994).

The famous modernist manifesto Revolutionary Anthology Devětsil, published in the winter 1922, lists two editors, Jaroslav Seifert (19011986) and Karel Teige (19001951). Similarly, we should preface the 1925 collection Na vlnách TSF (On the Waves o f TSF) with the names of these two authors, leading representatives of the Czech avantgarde between the two World Wars and founding members of the artists group Devětsil. Karel Teige laid out the verses of his friend Jaroslav Seifert as striking typ ographical poems. Purportedly, he depleted nearly all the font cases he could find at Obzinas printing shop. In any case, he faithfully fulfilled the precepts of poetism about the world and poetryto be multisensory. Imbued with all the beauties of the world, Seiferts verses are introduced with a mischievously reversed paraphrase of Karel Hynek Máchas (18101836) famous words: Light grief on the face / Deep laughter in the heart. With the effortlessness mimicking wireless transmission, Sei fert and Teige transport us to Paris (Seifert visited the City of Light with Teige in 1924), to places where pineapples grow, to Australia, Marseille, New York, to distant ocean shores, and back to the banks of the Vltava river in Pragueall this fac ilitated, as it were, by Télégraphie sans fil (literally from French: wireless telegraphy). To be sure, the greatest concern of the lyrically gloomy narrator is joyfully unambiguous honeymoon destinations; if die we must, let us die of love... In sub sequent editions (1938), Seiferts youthful manifesto was titled Svatební cesta (Honeymoon). Understandably so, because the changed circumstances of Czech poetry hardly allowed for stepping into the same river twice; the former associates parted ways in their creative endeavors. Teige became a multifaceted art theoretician and embraced surrealism. After breaking with the communist party in 1929, Seifert became a lifelong social democrat and devoted himself primarily to newspaper journalism. The first edition of Na vlnách TSF gradually became rare until only reprints allowed us to explore the sources of this visual, almost hedonistic poetry. As a reprint, the collection is appearing for the fifth time, this time in its most faithful facsimil e incarnation and in two independent permutationsin the original Czech version and as an English-Czech remake by Zdeněk Trinkewitz, translated by Dana Loewy. The Czech-born translator lives in the United States where early in her career, she won a s tudent translation prize by the American Translators Association (1992). Subsequently, she received an honorary mention by the foremost Czech translators association and her translations of Jaroslav Seiferts early work were published in 1997 by Hydr a Books, a division of Northwestern University Press.