Rudolf Steiner strana 3 z 10

Ve vývoji lidstva jsou určité principy a zákonitosti, které nejsou běžně známé a veřejnosti dostupné. Rudolf Steiner v tomto cyklu přednášek zpřístupňuje lidem informace, které hýbou dějinami lidstva, přesto, že jsou jako by za oponou vývoje. Při poznávání těchto skrytých pravd a souvislostí se nám před očima začne postupně skládat mozaika, díky které sami začneme nacházet odpovědi na řadu otázek, se kterými si běžně lidé neví rady a nechápou je.

Esoterní úvahy o karmických souvislostech osobností a událostí světových dějin Jak do lidských dějin zasahují duchovní bytosti a jakou roli hraje reinkarnace lidských individualit? Rudolf Steiner vysvětluje působení těchto faktorů na řadě příkladů z dávnějších i méně dávných dějin. Ukazuje také zákonitost vzestupu a sestupu jednotlivých kultur. Před čtenářem tak vyvstává dosud netušený obraz dějinného vývoje lidstva.

Vánoční přednášky Rudolfa Steinera se vždy nesou ve zvláštním, slavnostním duchu. Tři z nich jsou zařazeny do této knížky. Rudolf Steiner v nich přibližuje význam vánočního stromku jako symbolu, proměny vánoční nálady v běhu doby a hovoří o zrození pozemského světla z temnoty Vánoc. Tyto přednášky osloví hřejivý lidský cit a zároveň přinášejí světlo poznání.

Az emberi lélek a jelenkor természettudománya számára még mindig talányos és ismeretlen. A természettudomány nem rendelkezik olyan eszközökkel, amelyekkel valami olyan szubtilis dolgot, mint a lélek megismerhetne. É minél anyagiasabbá válik a tudomány, annál több hiányosság merül fel a jelenségek felszínén, melyek képtelenek keresztülhatolni a lényegen és leleplezni az okokat. Számukra az "elektromos feszültség funkciója a szinapszisokban" van jelen, az érzések a hormonális folyamatok eredményei, az ember egy állatfaj, valamiféle magasabbrendű állat, amely jelentős mértékben meg van fosztva saját ösztöneitől. Ezt a könyvet azonban nem azért állítottuk össze és nem azért adjuk ki, hogy a természettudományok révén az emberi lélek lényegéről polemizáljuk. Azt akarjuk, hogy legalább apró segítségükre legyen, kapaszkodópont legyen azok számára, akik idegesek és depressziósak, akik kérdéseket tesznek fel eredetüket és kitörő haragjukat, lelki gyötrődésüket illetően. Hiszen ha a természettudomány semmit sem tud a lélek lényegéről, akkor a pszichiátria sem képes, melynek eredményeire a természettudomány támaszkodik, a lelket nélkülöző ember számára valós segítséget nyújtani. Képtelen meggyógyítani annak lelki betegségét; csillapító orvosságokkal (antidepresszáns) nem lehet gyógyítani.

Odkud se vzaly pohádky, co znamenají obrazy v nich obsažené, jakou potravu dávají pohádky lidské duši, jak využívat pohádky v pedagogice? Na tyto a další otázky dává odpověď tato kniha, která poskytuje přehled toho podstatného, co Rudolf Steiner o pohádkách řekl. Zabývá se při tom nejen pohádkami lidovými, ale třeba i Goethovou Pohádkou o zeleném hadu a krásné lilii a najdeme v ní i výklad pohádek, které Rudolf Steiner vytvořil a začlenil do svých mysterijních dramat.

Létezik az életben még egy olyan erő, amely jobban megmozgat, mint a szerelem? Talán a sors az ?, de tulajdonképpen csak azért, mert a sors a szerelemmel együtt, annak beteljesedésével vagy éppen be nem teljesedésével és megtagadásával együtt jelenik meg. De mi is a szerelem? Hogyan kapcsolódunk sorsszerűen az életnek ehhez a varázslatos fájdalom és örömbirodalmához? "Mindenki tudja, hogy a szerelem jó ?, mégpedig nem csak a szerelem és cselekedeteinek tárgya számára, hanem annak is, aki szeret. Ennek ellenére mégsem dönthetjük egyszerűen el, hogy szerelembe esünk. Úgy tűnik, hogy a szerelem szabadságunk megnyirbálása. Másrészt senki sem vonja kétségbe, hogy aki igazán szeret, sem a természeti törvény szükségességének, sem a kötelesség morális szükségességének nem engedelmeskedik, hanem szabad."

Az ember csak akkor ért meg egy dolgot, amikor azt a szívével felfogja. Az értelem és az ész csupán közvetítők a szív megértéséhez. Az ész és az értelem által jutunk el az Isten gondolataihoz. Amikor azonban az ember így birtokolja a gondolatot, akkor meg kell tanulnia azt szeretni. Az ember lassanként megtanul szeretni minden dolgot. Ez nem azt jelenti, hogy megítélés nélkül mindent meg kell szeretnie amivel találkozik. Hiszen tapasztalatunk mindenekelőtt csalóka. Ha azonban az ember azon fáradozik, hogy egy lényt vagy dolgot isteni alapokra helyezve kutasson, akkor el is kezdi szeretni. Amikor egy eltévelyedett ember áll előttem, úgy nem az eltévelyedettségét kell szeretnem. Azáltal csak tévedésben lennék, és neki sem segítenék. Ha azonban elgondolkodom azon, hogy ez az ember hogyan tévelyedett el, és ha mellé állok, hogy tévelyedettségét levesse, akkor segítek neki, s én pedig eltökélem magam az igazságra. Mindenütt keresnem kell, hogy hogyan szerethetek. Isten minden dologban ott van, de ezt az istenit először benne meg kell keresnem.

Kniha Antropozofie se věnuje životu a působení Rudolfa Stenera, jedné z nejneobvyklejších osobností 20. století. Zabývá se jeho myšlenkami a teoriemi o pedagogice, přírodních vědách, náboženství a astrologii, které mají dodnes platný ráz.

Na rozdíl od Goetha, všeobecně známého literárního klasika, geniálního básníka a spisovatele, nám tu R. Steiner předkládá téměř neznámého Goetha myslitele a badatele, Goetha praktického vědce, ku škodě filosofie a metodiky vědy zcela přehlíženého a tragicky podceňovaného génia, klasika pravé teorie poznání.

Rudolf Steiner v této knize objasňuje několik tajemství lidského života. V první části objasňuje princip Otce, Syna a Ducha svatého a vyzvedává význam mystéria Golgoty a Krista jako velkého léčitele, který nás chrání před úskalími současné doby. Vysvětluje rozdíl mezi živými a mrtvými myšlenkami a jak dochází k oživení myšlenek skrze Krista a Ducha svatého.Druhá část obsahuje pojednání o vztahu člověka k duchovnímu světu a v čem spočívá Kristova pomoc ve vztahu k intelektualismu. V třetí části se seznámíme se stupni iniciačního poznání a jak se dorozumívat se zemřelými. Poukazuje na prožívání kosmických sfér během spánku a vysvětluje podstatu snů v souvislosti s vnímáním naší karmy. V závěru najdete kritiku Spenglerova " Zániku Západu" a rady k překonávánáí nebezpečí spenglerismu.

Jak lidská řeč, tak i pláč a smích, tyto navýsost lidské projevy, jsou ve své podstatě velmi záhadné. Rudolf Steiner v předkládaných třech přednáškách vysvětluje jejich podstatu a vznik z hlediska duchovní vědy, neboť běžná věda, neuznávající nadsmyslové články lidské bytosti, na jejich vysvětlení nestačí. Kniha tak otevírá úplně novou perspektivu jejich chápání.

Většina publikací Rudolfa Steinera, nepřekonatelného jasnovidce, jsou jeho zaznamenané a následně vydané přednášky. Kniha Theosofie patří mezí několik málo knih, které napsal. Je to vrcholné dílo sepsané na základě jeho jasnovidného bádání. Ne všichni jasnovidci rozumí tomu, co vidí v duchovních a duševních světech. V díle Theosofie máme přehledně zachyceno poznání jasnovidce, který logicky chápe to, co vidí a je schopen takovéto poznání předávat svým čtenářům. Namátkou vybíráme několik kapitol, kterými se kniha Theosofie zabývá: tělo, duše, duch,...duše v duševním světě po smrti,... duch v duchovní zemi po smrti,... fyzický svět a jeho spojení s duševní a duchovní zemí,.... o myšlenkových formách a lidské auře.

Přednáškový cyklus pojednává o impulsech duchovních světů ve vývoji společnosti a jejich pochopení pro vývoj jedince jako svobodné individuality.  V cyklu mimo jiné vyvstává důležitost našeho intelektuálního života, ze kterého mohou vycházet jednak ozdravné síly, jednak i síly způsobující choroby, a to jak jedince, tak i společnosti. Autor klade důraz na duchovní vědu jako nositele pravdivého poznání a jako základ našeho ozdravného procesu. Autor formuluje nutnost zavedení nového modelu chodu společnosti, a to tzv. trojčlennosti sociálního organismu (kde dochází k odlišení a respektování principů tří článků společnosti kultury, politiky, ekonomiky). Lidstvo stojí na křižovatce, kde se může rozhodnout mezi ahrimanizujícím intelektualismem (úpadkem)  a vypracováváním nového duchovního vědění (vzestupem) jako vodítka pro nové duchovní a sociální jednání.

Autor se v knize zabývá duševním životem člověka ve spánku. Málo známé jsou tři stavy nočního vědomí. Dříve měli lidé schopnosti stýkat se s bytostmi vyššího řádu. Dnes tato setkání prožíváme nevědomě ve spánku. I proto přišel božský učitel Kristus, který svým příchodem dal lidstvu možnost opět se naplnit vyšším poznáním. Dokážou-li lidé pohlížet na to, že Bůh prošel mystériem Golgoty, mohou si potom vydobýt pozemskou moudrost. Můžeme pak říci: Mystériem Golgoty nastalo něco, co překonalo všechny pozemské zákony. Lidé se dnes neodvažují, smím-li to tak říci, vměšovat se do moudrosti bohů. Ale musí to nastat. A taková moudrost bohů je právě ta, kterou si bohové sami osvojili tím, že jeden z nich prošel lidským zrozením a lidskou smrtí. O dalších neuvěřitelných souvislostech tohoto Kristova impulsu se životem jednotlivců i lidstva vám bude poutavě vyprávět tato kniha.

Janovo evangelium skrývá mnohá tajemství. Rudolf Steiner je před námi v knize odhaluje a zároveň nás pomocí tohoto evangelia uvádí do hlubokých tajemství duchovních dějin lidstva a bytí vůbec. Poznáváme tak vývoj lidstva v období dávné Atlantidy a v jednotlivých poatlantských epochách, vývoj Země ve vztahu k Logu, vývoj člověka a jeho bytostných článků, především se ale zcela novým způsobem můžeme vnořit do Janova evangelia samotného, této jedinečné zprávy o působení Krista na Zemi.

Ha visszatérünk a történelem előtti időkbe, akkor megállapítjuk, hogy abban az időben mindig voltak olyan kiváló személyiségek, akik meghatározó impulzusokat bocsátottak ki az emberi civilizáció fejlődése érdekében. Az ókorban misztériumiskolákban tevékenykedtek, majd később az emberek közé keveredtek; ám először az újkor utolsó időszakában fejlődött ki az ember tudata annyira, hogy lehetőség nyílt a misztériumok megnyilvánulására. Ezeket a személyiségeket beavatottaknak, iniciátoroknak nevezték. Beavatásuk azonban nem abból állt, hogy hozzájuthattak a titokzatos ismeretek egész sorához, hanem abban, hogy életük folyamán megtanulták átlépni a küszöböt nemcsak a halál pillanatában, hanem ébrenléti állapotukban is. Megtanultak belépni az e világ mögötti térbe, a túlvilágba, ezért beavatottakká váltak. Megtanulták félretenni saját Énjüket, önmaguk sajátos túlélését, és a küszöb őrét kikerülve keresztülhaladni nemlétünk világába, hogy innen, a szellemi területekről impulzusokat hozzanak a magasabb hierarchiáktól, melyek az emberiség fejlődésére szolgáltak. Ám a túlvilágba való belépéssel, a beavatással semmi sem ér véget; minden újra kezdődik. A latin initium a kezdetet jelenti, és a felszentelteket joggal nevezik iniciátoroknak, a felszentelést pedig beavatásnak. A túlvilágban, a szellemi világban semmi sem olyan, mint az érzékek világában. E világból szerzett tapasztalatainkat a másik világban nem lehet érvényre juttatni. Minden lépést újra meg kell tanulnunk. A felkészületlenre különféle csábítások és veszélyek leselkednek. Hadd, legyen ez a könyv a magyar olvasók számára is egyfajta vezérfonal a magasabb világok megismerése felé vezető úton és tulajdon lelkük fejlődésében.