August Strindberg

Naturalistické drama z roku 1888 bývá označováno jako manifest skandinávského naturalismu. Příběh trojice mladých lidí rozdělených společenským postavením se odehrává za magické svatojanské noci, kdy se dostávají na povrch skryté touhy a vášně, od začátku spěje k neodvratné tragédii. Vychází v moderním překladu Fr. Fröhlicha jako 82. svazek edice D.

Audiobook The German lieutenant and other stories written by August Strindberg. August Strindberg belongs to the same generation of authors as the Russian Chekhov and the Norwegian Ibsen. Strindberg stands at the crossroads of such decisive influences as those of Schopenhauer, Nietzsche, Kierkegaard, Schiller, Zola, Byron, or Freud's precursors such as Bernheim. He absorbed the aesthetic trends of his time, particularly naturalism.

Pohled mistra severského dramatu na vztahy v manželství vystihuje sousloví uvedené v názvu dvou dílů hry – „dance macabre“. Vzrušující temná naturalistická dramata, která stále přitahují pozornost divadelníků i publika, bezesporu silně působí i na dnešní čtenáře. 51. svazek oblíbené edice D v překladu Zbyňka Černíka.

Nejčastěji uváděné Strindbergovo historické drama nám představuje vládu švédské královny Kristiny za pohnutých časů třicetileté války. Mocná královna, která se povyšuje nad své poddané, nebere vážně majestát a city, neorientuje se ve věcech financí, končí opuštěná bývalými přáteli. V překladu Jaroslava Vohryzka vychází jako 174. svazek edice D.

The Red Room (Swedish: Röda rummet) is a satire of Stockholm society, it has frequently been described as the first modern Swedish novel. While receiving mixed reviews in Sweden, it was acclaimed in Denmark, where Strindberg was hailed as a genius. As a result of The Red Room, Strindberg became famous throughout Scandinavia.

Príbehy zo života manželského, ktoré pôvodne vyšli na pokračovanie v dvoch knihách, vyvolali vo svojej dobe vášnivé debaty a autor sa dokonca ocitol pred súdom. Najprv na túto tému plánoval napísať román, ale nakoniec mu prišlo príhodnejšie látku rozložiť do dvoch desiatok noviel. Viac sa zradikalizoval v druhej časti, ktorej vydanie sa prelína s rozpadom jeho manželstva. Strindberg považoval manželstvo len za formálnu ochranu prostitúcie, prípadne za "klietku, do ktorej sa obaja partneri dobrovoľne zatvoria". Z rousseaovského hľadiska odmietol emancipáciu a predstavil ženu ako parazita v manželstve. Napriek tomu, že je jeho dielo interpretované ako jednoznačne mizogýnne, väčšina jeho súčasníkov i dnešných literárnych kritikov oceňujú jeho netradičný pohľad na pokrytectvo, spoločenskú morálku, sexuálne správanie, prostitúciu a rodové stereotypy.

Príbehy zo života manželského, ktoré pôvodne vyšli na pokračovanie v dvoch knihách, vyvolali vo svojej dobe vášnivé debaty a autor sa dokonca ocitol pred súdom. Najprv na túto tému plánoval napísať román, ale nakoniec mu prišlo príhodnejšie látku rozložiť do dvoch desiatok noviel. Viac sa zradikalizoval v druhej časti, ktorej vydanie sa prelína s rozpadom jeho manželstva. Strindberg považoval manželstvo len za formálnu ochranu prostitúcie, prípadne za „klietku, do ktorej sa obaja partneri dobrovoľne zatvoria“. Z rousseaovského hľadiska odmietol emancipáciu a predstavil ženu ako parazita v manželstve. Napriek tomu, že je jeho dielo interpretované ako jednoznačne mizogýnne, väčšina jeho súčasníkov i dnešných literárnych kritikov oceňujú jeho netradičný pohľad na pokrytectvo, spoločenskú morálku, sexuálne správanie, prostitúciu a rodové stereotypy.

Die Gespenstersonate ist ein Kammerspiel von Johan August Strindberg, das er am 21. Januar 1908 im 'Intima teatern', das er im Jahr davor, zusammen mit dem Schauspieler August Falck, gegründet hatte, uraufführt. Die Uraufführung floppt und das Stück wird erst vier Jahre nach dem Tod des Autors durch die spektakuläre Berliner Inszenierung von Max Reinhardt im Jahr 1916 zum Erfolg.Die Handlung spielt in einem alten Haus, in dem sich eine Essensgesellschaft einfindet, die seit vielen Jahren wie Geister in ihren erfundenen Geschichten gefangen sind, die sie benötigen, um ihre Fassade nach außen aufrecht zu erhalten. Hauptpersonen sind der Hausherr, der vorgibt ein adliger Oberst zu sein, seine Gattin, die schon zu Lebzeiten wie eine wandelnde Mumie herumläuft, ihre Tochter, die in Wirklichkeit die Tochter von Direktor Hummel, dem Alten ist, und einem armen Studenten, der sich in die Tochter verliebt. Im Verlauf des Stückes sterben einige der Figuren. Der Student bleibt am Ende desillusioniert zurück.Strindberg war ein Bewunderer Beethovens und übertrug die Sonatenform der Kammermusik auf das Drama. Er fügte seiner 'literarischen Sonate' sogar eine Opuszahl hinzu. Strindberg: Wir wollten sie so nennen nach Beethovens Gespenstersonate und dem Gespenstertrio, also nicht Spuk-Sonate.'

Digitální titul sestavený z historických snímků vydaných původně pod značkou Ultraphon představuje písničky a ukázky scén z inscenací Národního divadla a divadla Větrník (1941 - 1946) Byť je kvalita záznamu poplatná přepisu ze standardních desek, představují se vám hlasy a herecké či pěvecké umění legendárních umělců jako byl Bedřich Karen, Václav Vydra, Olga Scheinpflugová, František Rolland, Marie Glázrová, Zdeněk Štěpánek, Jarmila Kristenová, Otomar Korbelář a mnoho dalších

Přestože je A. Strindberg spojován především se sociálním románem, v úvodní povídce se s touto tematikou setkáváme jen okrajově. To podstatné, a u Strindberga nové, je romantické snění hlavního hrdiny Alrika Lundstedta, který si vytváří svůj vlastní svět, jenž se chtě nechtě střetává s realitou. Další příběhy zasadil autor na ostrovy Paradín a Ostudec. Tím hlavním tématem zde již není vysněný svět hlavních postav, tady jde především o kontrasty. Paradín (hora dobrořečení) a Ostudec (hora zlořečení) skrývají pod falešnou maskou svou pravou tvář, takže záhy vyvstane otázka, kde je vlastně dobro a kde zlo.

Aligha ?képzelhető el modern drámatörténet, amely a mai irányzatok és jelenségek forrásvidékének feltérképezésekor, ne állítaná elemzései középpontjában August Strindberg (1849-1912) életművét is; és kevés mai drámaíró akad, akit szellemi kötelékek ne kapcsolnának össze a századforduló svéd irodalmának ezzel a hihetetlenül termékeny alkotójával. De nemcsak az irodalomtörténet, a filológia fedezte fel újra magának a Julie kisasszony, Az apa, A haláltánc szerzőjét , elegendő áttekintenünk az európai és amerikai színpadok műsorát, hogy lássuk : sikerszerzővé lépett elő újra; mondhatni Strindberg hullám söpör végig a világ színpadán , kimagasló színész- és rendező-egyéniségek támasztják fel a \\tetszhalálból\\ A Haláltánc társadalmi-lélektani tragédia, melynek kereteit az írói alap-indulat: a harag már-már szétveti. A Kapitány és felesége, Alice a gyűlölet-szerelem harcában legmélyebb indítóokaként nem homi metafizikai férfi-nő ellentét munkál, hanem nagyon is adott, valóságos szociális motívum: a polgári társadalom hierarchikus rendje által az érvényesülési, önkibontakoztatási lehetőségeiben véletlenül korlátozott ember kétségbeesett, s a sorozatos kudarcok során groteszké torzuló erőfeszítése arra, hogy társadalmi normáknak megfelelően \\valaki\\ legyen. Ez a lelket sterilizáló görcsös erőlködés szabadul el a Kapitány világában, és pusztítja el. A Haláltánc : igazi tragédia.

A viharos tenger akár jelképe is lehetne szerzõje életének. S ha a fõhõs, Axel Borg gondolatait próbáljuk kibogozni, Strindberg saját életérzése vetül elénk. Minden mûvében ? talán a történelmi drámák kivételével ? ott az önéletrajzi vonás, egyetlen mondanivalója önnön egyénisége, maga a skandináv individualizmus. Különösen a nõkkel való viszonya ambivalens: hol piedesztálra állítaná az asszonyt, de ha az nem felel meg az eszményített képnek ? rögtön sárba rántaná. Szélsõségesen hímsoviniszta. A nõt alsóbbrendû lénynek tekinti, aki csak átmenetet képez a gyermek és az ember közt# szemben az alkotó, az ?übermensch? férfival. Ugyanakkor sátáni gonoszsága a magasabb körökben mozgó elmét romlásba ? jelen esetben õrületbe, öngyilkosságba ? taszítja. Ennek az õrületnek a számlájára írhatjuk Borg különös ötleteit, melyek Svédország turistaparadicsommá tételére, jégmentes kikötõk, villámvonat-kapcsolat, kereskedelmi útvonal kiépítésére vonatkoznak. De kudarcba fullad legelképesztõbb kísérlete is: az ember mesterséges úton való létrehozása. &nbsp# &nbsp#

Sötét, kegyetlen világ a hemsőiek világa, önzés, hamisság határozza meg az emberek kapcsolatait. Strindberg mély megvetéssel és kegyetlen iróniával mond ítéletet a kispolgári kapzsiság és álszenteskedés világáról. Nemcsak az alakok élnek elevenen ebben a regényben, nemcsak az embereket ábrázolja Strindberg sokszor már visszataszító hitelességgel – elevenen lüktető nála a természet, az északi tengervidék, a magányos szigetvilág ábrázolása, sőt a tárgyak is szinte életre kelnek sötét tónusú képeinek fény-árnyék játékában.

Pohled mistra severského dramatu na vztahy v manželství vystihuje sousloví uvedené v názvu dvou dílů hry – „dance macabre“. Vzrušující temná naturalistická dramata, která stále přitahují pozornost divadelníků i publika, bezesporu silně působí i na dnešní