Olga Tokarczuková strana 3 z 4

Román Denní dům, noční dům situovala autorka do oblasti Kladska, kde poblíž českých hranic našla svůj nový domov. Každá věc má svou temnou a světlou stránku - píše autorka, obdivovatelka C. G. Junga - denní dům představuje skutečnost, noční dům sen, podvědomí, sídlo archetypů. Román je koláží příběhů o venkovanech, svaté Starostě, mnichu Paschalisovi, objevují se zde vlkodlaci, monstra, ale také zápisy snů či záludné recepty na jídla z muchomůrek. Osudem románových hrdinů je tragická nespokojenost a touha po naplnění. Protipólem věčného hledání je stará parukářka Marta, jež chápe mnohá tajemství dnešnímu člověku skrytá. Kritikové přirovnávají Denní dům, noční dům k novému, modernímu typu silva rerum, což latinsky znamená les různých věcí. Ve staropolských dobách se tak říkalo domácím kronikám, do nichž hospodář zaznamenával významné rodinné i politické události, domácí účty, heraldické poznámky, útržky náboženské poezie i osvědčené recepty.

Soubor článků, fejetonů, zamyšlení a různých příležitostných textů, které však tvoří jeden celek, portrét spisovatelčiny osobní filozofie. Kniha je také otevřeným politickým manifestem. Olga Tokarczuková si dobře uvědomuje politický potenciál své tvorby, který je umocněn precizním stylem a bezbřehou tvůrčí svobodou. Právě schopnost reagovat na jakékoliv násilí, vykořisťování, lež a všudypřítomnou propagandu establishmentu považuje Tokarczuková za jeden z nejdůležitějších aspektů práce spisovatele. O těchto otázkách píše velmi otevřeně, subjektivně, své myšlenky se snaží formulovat takovým způsobem, aby byly srozumitelné lidem napříč generacemi. Pro Tokarczukovou je politika nedílnou součástí literatury. Autorka v této knize píše vážně, ale i s humorem, využívá fikci, hraje si se čtenářem. Je schopna vyjádřit, co pro ni znamená být Polkou, aniž by sklouzla k tupému nacionalismu, jehož je hlasitou kritičkou. Název knihy Okamžik medvěda je jakousi alegorií toho, že člověk může být světem okouzlen pouze tehdy, když odmítne monoteistický výklad pravdy. Je to zároveň i metafora literatury, toho „zvláštního místa mezi mnoha individuálními pravdami“.

Pravek - dedina uprostred Poľska, kde sa všednosť preplieta s nezvyčajnosťou, prítomnosť s mýtom a každodenný život je dôležitejší ako veľké udalosti. V búrlivom dvadsiatom storočí bojuje v Praveku niekoľko pokolení niekoľkých rodín o šťastie i budúcnosť. Ich osudy vytvárajú univerzálny príbeh o čase, pominuteľnosti a ľudskom osude. Jeden z najvýraznejších súčasných poľských románov, ktorý bol preložený do vyše dvadsiatich jazykov, už roky dojíma čitateľov na celom svete. Olga Tokarczuk (1962) je autorkou poézie, prózy, esejí, scenárov a jedna z najčítanejších a kritikmi najlepšie hodnotených poľských autorov, je dvojnásobná držiteľka prestížnej ceny Niké. Popri štúdiu psychológie pomáhala ako dobrovoľníčka v ústave pre mladistvých s poruchami správania. Neskôr pôsobila ako psychoterapeutka a vydavateľka, dnes sa naplno venuje písaniu a z česko-poľského pohraničia sa presťahovala do Vroclavi. Do slovenčiny boli zatiaľ preložené štyri jej prózy.

Winner of the Man Booker International Prize 2018 Flights, a novel about travel in the twenty-first century and human anatomy, is Olga Tokarczuk’s most ambitious to date. It interweaves travel narratives and reflections on travel with an in-depth exploration of the human body, broaching life, death, motion, and migration. From the seventeenth century, we have the story of the Dutch anatomist Philip Verheyen, who dissected and drew pictures of his own amputated leg. From the eighteenth century, we have the story of a North African-born slave turned Austrian courtier stuffed and put on display after his death. In the nineteenth century, we follow Chopin’s heart as it makes the covert journey from Paris to Warsaw. In the present we have the trials of a wife accompanying her much older husband as he teaches a course on a cruise ship in the Greek islands, and the harrowing story of a young husband whose wife and child mysteriously vanish on a holiday on a Croatian island. With her signature grace and insight, Olga Tokarczuk guides the reader beyond the surface layer of modernity and towards the core of the very nature of humankind.

In a remote Polish village, Janina devotes the dark winter days to studying astrology, translating the poetry of William Blake, and taking care of the summer homes of wealthy Warsaw residents. Her reputation as a crank and a recluse is amplified by her not-so-secret preference for the company of animals over humans. Then a neighbor, Big Foot, turns up dead. Soon other bodies are discovered, in increasingly strange circumstances. As suspicions mount, Janina inserts herself into the investigation, certain that she knows whodunit. If only anyone would pay her mind . . . A deeply satisfying thriller cum fairy tale, Drive Your Plow over the Bones of the Dead is a provocative exploration of the murky borderland between sanity and madness, justice and tradition, autonomy and fate. Whom do we deem sane? it asks. Who is worthy of a voice?

From the incomparably original Polish writer Olga Tokarczuk, Flights interweaves reflections on travel with an in-depth exploration of the human body, broaching life, death, motion, and migration. Chopin's heart is carried back to Warsaw in secret by his adoring sister. A woman must return to her native Poland in order to poison her terminally ill high school sweetheart, and a young man slowly descends into madness when his wife and child mysteriously vanish during a vacation and just as suddenly reappear. Through these brilliantly imagined characters and stories, interwoven with haunting, playful, and revelatory meditations, Flights explores what it means to be a traveler, a wanderer, a body in motion not only through space but through time. Where are you from? Where are you coming in from? Where are you going? we call to the traveler. Enchanting, unsettling, and wholly original, Flights is a master storyteller's answer.

Bol raz jeden človek, ktorý veľa pracoval, žil veľmi rýchlo a svoju dušu nechal niekde ďaleko za sebou. Spal, jedol, pracoval, šoféroval auto a dokonca hral tenis... Niekedy mal však dojem, že svet okolo neho je príliš plochý, akoby sa pohyboval po hladkom hárku poznámkového bloku, hárku štvorčekového papiera. Prvá kniha nobelistky Olgy Tokarczukovej, ktorá prehovára k čitateľovi nielen slovami, ale aj obrázkami. Ilustrátorka Joanna Concejo k jej textu vytvorila paralelný príbeh ukrytý v obrazoch. Hlboko dojemná kniha o čakaní, trpezlivosti a všímavosti. Výnimočne krásny knižný zážitok.

Nový román Olgy Tokarczukové by bylo možno označit jako "morální thriller". Hlavní hrdinkou příběhu je Janina Duszejko, stavební inženýrka, která si musí vydělávat na živobytí jako učitelka angličtiny a zeměpisu na škole v Kladské kotlině, na česko-polském pomezí. V zimě pracuje také jako správkyně letních bytů. Její vášní je astrologie a nade vše miluje zvířata. Snaží se jim všemožně pomáhat a chránit je, bojuje proti lidem, kteří jim ubližují. Varuje před nerozvážným ničením přírody, vidí lidské osudy vepsané do hvězd. Patří k okruhu nadšených čtenářů anglického básníka Williama Blakea (název knihy je citát z jeho básně). Jednoho dne je Janinin soused nalezen mrtvý. Následuje další vražda a pak další... Pytláci i významní členové společnosti záhadně umírají. Jen zvířata jsou němými svědky. O těchto vraždách hrdinka něco ví, policie ji však ignoruje - jenže Janina Duszejko dokáže číst ve hvězdách...

Svět je čím dál bizarnější. Překvapivé a nepředvídatelné povídky od držitelky Nobelovy ceny za literaturu, díky nimž se budeme na realitu kolem sebe dívat úplně jinýma očima. Odkud se bere pocit podivnosti? Je podivnost vlastností světa, nebo se skrývá spíše v nás samých? Původně francouzské slovo bizzare znamená „(po)divný, nestálý“, ale také „směšný“ a „zvláštní“. Právě taková — udivující a mimo všechny kategorie — je nejnovější kniha Olgy Tokarczukové. Deset povídek, každá v úplně jiném prostoru. Volyň během vpádu švédských vojsk, současné Švýcarsko, vzdálená Asie, imaginární místa. Díky proměnlivému rytmu povídek si čtenář ani na chvíli nemůže být jistý, co se stane na další stránce. Autorka nás vyvádí z rovnováhy, vystrkuje z komfortní zóny a ukazuje, že svět je čím dál méně srozumitelný. Prvky grotesky, černého humoru, fantastiky a hororu odhalují, že nic v realitě není takové, jak to na první pohled vypadá.

In a remote Polish village, Janina devotes the dark winter days to studying astrology, translating the poetry of William Blake, and taking care of the summer homes of wealthy Warsaw residents. Her reputation as a crank and a recluse is amplified by her not-so-secret preference for the company of animals over humans. Then a neighbor, Big Foot, turns up dead. Soon other bodies are discovered, in increasingly strange circumstances. As suspicions mount, Janina inserts herself into the investigation, certain that she knows whodunit. If only anyone would pay her mind . . . A deeply satisfying thriller cum fairy tale, Drive Your Plow over the Bones of the Dead is a provocative exploration of the murky borderland between sanity and madness, justice and tradition, autonomy and fate. Whom do we deem sane? it asks. Who is worthy of a voice?

Hlavní hrdinkou příběhu je Janina Duszejko, stavební inženýrka, která si musí vydělávat na živobytí jako učitelka angličtiny a zeměpisu na škole v Kladské kotlině, na česko-polském pomezí. V zimě pracuje také jako správkyně letních bytů. Její vášní je astrologie a nade vše miluje zvířata. Snaží se jim všemožně pomáhat a chránit je, bojuje proti lidem, kteří jim ubližují. Varuje před nerozvážným ničením přírody, vidí lidské osudy vepsané do hvězd. Patří k okruhu nadšených čtenářů anglického básníka Williama Blakea (název knihy je citát z jeho básně). Jednoho dne je Janinin soused nalezen mrtvý. Následuje další vražda a pak další... Pytláci i významní členové společnosti záhadně umírají. Jen zvířata jsou němými svědky. O těchto vraždách hrdinka něco ví, policie ji však ignoruje - jenže Janina Duszejko dokáže číst ve hvězdách... Vydání s filmovou obálkou Film Přes kosti mrtvých je natočen na motivy knižního morálního thrilleru spisovatelky Olgy Tokarczukové ze současného česko-polského pohraničí, který vyšel v českém překladu Petra Vidláka v nakladatelství Host pod názvem Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých.

Povídkový soubor Hra na spoustu bubínků bychom mohli charakterizovat slovy samotné autorky, jež v povídce Ostrov ústy svého hrdiny říká: „Já se však domnívám, že takové ‚podivné věci‘ jsou potřebné i pro ty, kteří se jim zuby nehty brání. Ukazují totiž, kde jsou hranice skutečnosti, jsou to události na rozhraní mezi tím, co je, a tím, co být může. V tomto smyslu zbystřují naši pozornost, jsou to bubínky, jejichž monotónní zvuk nás udržuje ve stavu bdělosti.“ Všechny povídky – jinak velmi různorodé co do děje, hrdinů, prostředí i doby – se více či méně zřejmým způsobem na tomto rozhraní odehrávají. V tom Tokarczuková navazuje na svou předchozí tvorbu, jež bývá často označována jako magický realismus. Nová je v této knize šíře záběru, různorodost příběhů z minulosti i současnosti, postav, z nichž každá mluví jiným hlasem, buší na jiný bubínek, třebaže v konečném efektu všechny hlasy souzní.

Hrdinka príbehu, Anna In, zostúpi do podzemia, do hrobiek, kde žije jej sestra – synonymum smrti. Chce získať moc nad týmto svetom so zámerom oslobodiť sestru a zničiť smrť. Dej románu je plný čudných tvorov – polostrojov, poloľudí, hologramov a živých batožín; bohov, ktorými sú otcovia žijúci na horných poschodiach futuristického, psychedelického mesta, mesta s poloautomatickými sekretárkami a rikšiarmi, ktorí prirástli k rikšiam. Podzemie mesta je mýtickým prapriestorom, kde sa ešte transcendentno drží svojho pravýznamu a zároveň je nerozlučne spojené s onou odľudštenou mestskou nadstavbou, celou spleťou výťahov, šácht a rúr. Príbeh je rekonštrukciou sumerského mýtu o Inanne od prvej autorky svetového písomníctva, kňažky boha Nanmu Ennuduanny. Najstaršia literárna pamiatka je známa iba z niekoľkých fragmentov v klinovom písme – nová magická rozprávačka poľská spisovateľka Olga Tokarczuk sa pokúsila o nemožné: úžasnou silou svojej fantázie nielenže dotvorila jednoduchý príbeh o sile ľudskosti, o víťazstve dobra nad zlom, ale zrozumiteľným, jednoduchým jazykom ho transponovala do bližšie neurčenej budúcnosti.

Hrdinka príbehu, Anna In, zostúpi do podzemia, do hrobiek, kde žije jej sestra – synonymum smrti. Chce získať moc nad týmto svetom so zámerom oslobodiť sestru a zničiť smrť. Dej románu je plný čudných tvorov – polostrojov, poloľudí, hologramov a živých batožín; bohov, ktorými sú otcovia žijúci na horných poschodiach futuristického, psychedelického mesta, mesta s poloautomatickými sekretárkami a rikšiarmi, ktorí prirástli k rikšiam. Podzemie mesta je mýtickým prapriestorom, kde sa ešte transcendentno drží svojho pravýznamu a zároveň je nerozlučne spojené s onou odľudštenou mestskou nadstavbou, celou spleťou výťahov, šácht a rúr. Príbeh je rekonštrukciou sumerského mýtu o Inanne od prvej autorky svetového písomníctva, kňažky boha Nanmu Ennuduanny. Najstaršia literárna pamiatka je známa iba z niekoľkých fragmentov v klinovom písme – nová magická rozprávačka poľská spisovateľka Olga Tokarczuk sa pokúsila o nemožné: úžasnou silou svojej fantázie nielenže dotvorila jednoduchý príbeh o sile ľudskosti, o víťazstve dobra nad zlom, ale zrozumiteľným, jednoduchým jazykom ho transponovala do bližšie neurčenej budúcnosti.

Poľskú autorku O. Tokarczuk už Európa stihla objaviť. Jej svet a štýl, ktorým ho zachytáva, je fascinujúco bohatý, a zároveň kryštálovo priezračný. Silné témy, pretavené prostriedkami magického realizmu, siahajú hlboko do nepokojného bytia kraja, ktorý je aj nám blízky – ibaže sme ho predtým nikdy takto nevideli. Ukážka: Zaplavilo ho zúfalstvo, že si s tým všetkým neporadí, že sa ocitol v tej zriedkavej situácii, z ktorej naozaj niet východiska. Pritúlil sa k drobným dievčenským prsiam a plakal. „Chcel by som, aby zomrela,“ povedal zrazu nahlas a zľakol sa svojho hlasu. Agni mu odstrčila hlavu tak, aby mu videla do tváre. Jej čisté, mladé oči mu teraz pripadali ako oči dravca. Ten pohľad odkiaľsi poznal. „Čo si to povedal? Zopakuj to.“ „Chcel by som, aby zomrela,“ zopakoval poslušne.

Poľskú autorku O. Tokarczuk už Európa stihla objaviť. Jej svet a štýl, ktorým ho zachytáva, je fascinujúco bohatý, a zároveň kryštálovo priezračný. Silné témy, pretavené prostriedkami magického realizmu, siahajú hlboko do nepokojného bytia kraja, ktorý je aj nám blízky – ibaže sme ho predtým nikdy takto nevideli. Ukážka: Zaplavilo ho zúfalstvo, že si s tým všetkým neporadí, že sa ocitol v tej zriedkavej situácii, z ktorej naozaj niet východiska. Pritúlil sa k drobným dievčenským prsiam a plakal. „Chcel by som, aby zomrela,“ povedal zrazu nahlas a zľakol sa svojho hlasu. Agni mu odstrčila hlavu tak, aby mu videla do tváre. Jej čisté, mladé oči mu teraz pripadali ako oči dravca. Ten pohľad odkiaľsi poznal. „Čo si to povedal? Zopakuj to.“ „Chcel by som, aby zomrela,“ zopakoval poslušne.