Olga Tokarczuková strana 2 z 5

Září roku 1913, lázně Görbersdorf. Právě do této horské ozdravovny přijíždí Mieczysław Wojnicz, student ze Lvova, v naději, že novátorské metody a křišťálově čistý vzduch zastaví průběh jeho nemoci, nebo ji dokonce úplně vyléčí. Avšak diagnóza nedává prostor iluzím — jeho plíce napadly smrtící Kochovy bacily. Tuberkulóza. V penzionu pro pány, kde je ubytován, se postupně seznamuje s ostatními pacienty. Nemocní muži z Vídně, Královce, Breslau a Berlína neúnavně diskutují nad skleničkou Schwärmerei o nejdůležitějších světových problémech. Stojí Evropa na prahu války? Monarchie, nebo demokracie? Existují démoni? Lze poznat, zda text napsal muž, nebo žena? Ovšem nejen tyto otázky zaměstnávají mysl obyvatel penzionu. K Wojniczovi se dostávají děsivá vyprávění o událostech, které se odehrály v horách v okolí sanatoria. A ačkoliv je zaneprázdněn skrýváním pravdy o sobě samém, tyto záhadné a hrůzné příběhy ho čím dál víc fascinují. Netuší však, že už si jej temné síly vzaly na mušku.

Přírodní léčivý horor Září roku 1913, léčebné lázně Görbersdorf. Mieczysław Wojnicz, student ze Lvova, přijíždí do lázní v naději, že nejmodernější metody a křišťálově čistý vzduch zastaví průběh jeho nemoci, nebo ji možná úplně vyléčí. Avšak diagnóza nedává prostor iluzím. Mieczysław totiž trpí tuberkulózou. Ubytuje se v penzionu, kde poznává některé z pacientů. Nad likérem Schwärmerei nemocní muži z Vídně, Královce a Vratislavi neúnavně diskutují o nejpalčivějších světových problémech. Stojí Evropa na prahu války? Je lepší monarchie, nebo demokracie? Existuje zlo? Je možné určit, zda nějaký text psal muž, nebo žena? Mieczysław zároveň naslouchá šokujícím příběhům o tragických událostech, které se odehrály na vrchovině v okolí sanatoria. Ačkoli je zaneprázdněn hledáním pravdy v sobě samém, záhadné hrůzné události ho čím dál tím víc fascinují. Netuší však, že už si ho zlověstné síly vybraly za svůj další terč.

Přírodní léčivý horor Září roku 1913, léčebné lázně Görbersdorf. Mieczysław Wojnicz, student ze Lvova, přijíždí do lázní v naději, že nejmodernější metody a křišťálově čistý vzduch zastaví průběh jeho nemoci, nebo ji možná úplně vyléčí. Avšak diagnóza nedává prostor iluzím. Mieczysław totiž trpí tuberkulózou. Ubytuje se v penzionu, kde poznává některé z pacientů. Nad likérem Schwärmerei nemocní muži z Vídně, Královce a Vratislavi neúnavně diskutují o nejpalčivějších světových problémech. Stojí Evropa na prahu války? Je lepší monarchie, nebo demokracie? Existuje zlo? Je možné určit, zda nějaký text psal muž, nebo žena? Mieczysław zároveň naslouchá šokujícím příběhům o tragických událostech, které se odehrály na vrchovině v okolí sanatoria. Ačkoli je zaneprázdněn hledáním pravdy v sobě samém, záhadné hrůzné události ho čím dál tím víc fascinují. Netuší však, že už si ho zlověstné síly vybraly za svůj další terč.

Najnovší román Olgy Tokarczukovej – jej prvý po získaní Nobelovej ceny za literatúru. September 1913, Görbersdorf v Dolnom Sliezsku. Uprostred hôr stojí už pol storočia prvé sanatórium pre pľúcne choroby. Mieczysław Wojnicz, študent z Ľvova, dúfa, že nový druh liečby a krištáľovo čistý vzduch v kúpeľnom mestečku zastavia, ak nie rovno vyliečia jeho chorobu. Mieczysław sa ubytuje v penzióne pre mužov. Schádzajú sa tam chorí z celej Európy a podobne ako na Čarovnom vrchu Thomasa Manna, aj oni spolu neúnavne diskutujú a filozofujú – s obľubou pri poháriku likéru so zvučným názvom „Schwärmerei“. Pánov zamestnávajú naliehavé otázky: Bude v Európe vojna? Ktorá forma vlády je najlepšia? Ale aj zdanlivo menej naliehavé otázky, napríklad či existujú démoni alebo či možno určiť, kto napísal text – žena alebo muž? A „otázkou žien“ sa táto chlapská družina zaoberá mimoriadne rada. Aj malý görbersdorfský svet im ponúka množstvo tém. Deň po Mieczyslavovom príchode spáchala samovraždu manželka ich domáceho. A vôbec, v okolitých horách vraj často dochádza k záhadným úmrtiam. Mieczyslaw však netuší, kto môže byť ďalšou obeťou temných síl.

Najnovší román Olgy Tokarczukovej – jej prvý po získaní Nobelovej ceny za literatúru. September 1913, Görbersdorf v Dolnom Sliezsku. Uprostred hôr stojí už pol storočia prvé sanatórium pre pľúcne choroby. Mieczysław Wojnicz, študent z Ľvova, dúfa, že nový druh liečby a krištáľovo čistý vzduch v kúpeľnom mestečku zastavia, ak nie rovno vyliečia jeho chorobu. Mieczysław sa ubytuje v penzióne pre mužov. Schádzajú sa tam chorí z celej Európy a podobne ako na Čarovnom vrchu Thomasa Manna, aj oni spolu neúnavne diskutujú a filozofujú – s obľubou pri poháriku likéru so zvučným názvom „Schwärmerei“. Pánov zamestnávajú naliehavé otázky: Bude v Európe vojna? Ktorá forma vlády je najlepšia? Ale aj zdanlivo menej naliehavé otázky, napríklad či existujú démoni alebo či možno určiť, kto napísal text – žena alebo muž? A „otázkou žien“ sa táto chlapská družina zaoberá mimoriadne rada. Aj malý görbersdorfský svet im ponúka množstvo tém. Deň po Mieczyslavovom príchode spáchala samovraždu manželka ich domáceho. A vôbec, v okolitých horách vraj často dochádza k záhadným úmrtiam. Mieczyslaw však netuší, kto môže byť ďalšou obeťou temných síl.

Pozvánka do spisovatelské laboratoře polské prozaičky a nobelistky Olgy Tokarczukové Velká literatura je bezesporu věcí velkého talentu. I zkušení a oceňovaní spisovatelé však musí stále zkoušet, jaký přístup funguje a jaký ne, jakou perspektivu si ten či onen příběh vyžaduje. Hledají metodu. A když ji najdou, stane se často jejich výrobním tajemstvím, které odhalují jen zdráhavě a po kouskách. Oblíbená polská spisovatelka a laureátka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková se už dávno rozhodla udělat opak. Ve svých esejích, fejetonech a přednáškách odhaluje svou zvědavost a přístup vnímavého vypravěče, který nyní čtenářům předkládá i ve stejnojmenné knize. Přiznává, jaké zážitky a myšlenky pro ni byly formativní, čeho si v životě všímá a na co by se nemělo zapomínat. Pozvolna tak před námi vyvstává nejen autorská mysl zpoza známých románů, ale také citlivý a inspirativní přístup ke světu. Koneckonců každý může být občas vnímavým vypravěčem.

Pozvánka do spisovatelské laboratoře polské prozaičky a nobelistky Olgy Tokarczukové. Velká literatura je bezesporu věcí velkého talentu. I zkušení a oceňovaní spisovatelé však musí stále zkoušet, jaký přístup funguje a jaký ne, jakou perspektivu si ten či onen příběh vyžaduje. Hledají metodu. A když ji najdou, stane se často jejich výrobním tajemstvím, které odhalují jen zdráhavě a po kouskách. Oblíbená polská spisovatelka a laureátka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková se už dávno rozhodla udělat opak. Ve svých esejích, fejetonech a přednáškách odhaluje svou zvědavost a přístup vnímavého vypravěče, který nyní čtenářům předkládá i ve stejnojmenné knize. Přiznává, jaké zážitky a myšlenky pro ni byly formativní, čeho si v životě všímá a na co by se nemělo zapomínat. Pozvolna tak před námi vyvstává nejen autorská mysl zpoza známých románů, ale také citlivý a inspirativní přístup ke světu. Koneckonců každý může být občas vnímavým vypravěčem.

Pravek – dedina uprostred Poľska, kde sa všednosť preplieta s nezvyčajnosťou, prítomnosť s mýtom a každodenný život je dôležitejší ako veľké udalosti. V búrlivom dvadsiatom storočí bojuje v Praveku niekoľko pokolení niekoľkých rodín o šťastie i budúcnosť. Ich osudy vytvárajú univerzálny príbeh o čase, pominuteľnosti a ľudskom osude. Jeden z najvýraznejších súčasných poľských románov, ktorý bol preložený do vyše dvadsiatich jazykov, už roky nachádza čitateľov na celom svete. Jeho autorka získala Nobelovu cenu za literatúru.

In the mid-eighteenth century, as new ideas begin to sweep the continent, a young Jew of mysterious origins arrives in a village in Poland. Before long, he has changed not only his name but his persona; visited by what seem to be ecstatic experiences, Jacob Frank casts a charismatic spell that attracts an increasingly fervent following. In the decade to come, Frank will traverse the Hapsburg and Ottoman empires, throngs of disciples in his thrall as he reinvents himself again and again, converts to Islam and then Catholicism, is pilloried as a heretic and revered as the Messiah, and wreaks havoc on the conventional order, Jewish and Christian alike, with scandalous rumours of his sect's secret rituals and the spread of his increasingly iconoclastic beliefs. In The Books of Jacob, her masterpiece, 2018 Nobel Prize in Literature laureate Olga Tokarczuk writes the story of Frank through the perspectives of his contemporaries, capturing Enlightenment Europe on the cusp of precipitous change, searching for certainty and longing for transcendence.

Az elmúlt évek egyik leghíresebb és legszélesebb körben vitatott és méltatott nagyregénye. Lengyelországban a Nike-díjat, Nagy-Britanniában a "Man Booker International" díjat nyerte el. A szerző 2019-ben megkapta az Irodalmi Nobel-díjat. Olga Tokarczuk könyvének hősei nomádok, örök utazók. Nők, akik tartalék fogkefét hordanak kézitáskájukban arra az esetre, ha sürgősen útra kell kelniük, és férfiak, akik tíz perc alatt képesek utazásra készen összepakolni minden holmijukat. Saját határaikon túllépő figurák, akikkel együtt a Világegyetem végtelenségét élhetjük át, amíg tart az utazás. Ez a regény egyszerre szól az emberi testről, az életről, a halálról, a mozgásról és a vándorlásról. Szereplői között ott találjuk Philip Verheyent, aki a tizenhetedik században saját amputált lábát boncolta fel és rajzolta meg anatómiai pontossággal. De ott van Angelo Soliman is, az Észak-Amerikában született fekete rabszolga, később Kazinczy Ferenc barátja, akinek holttestét császári parancsra kitömték és kiállították a bécsi Természettudományi Múzeumban. De ott van annak a huszonegyedik századi férfinak a szívszaggató története is, akinek felesége és gyermeke egy horvát szigeten tűnik el rejtélyes körülmények között. Olga Tokarczuk fantáziával és provokációval teli történetei korunk felszíne alá vezetik olvasójukat, emberi létezésünk valódi mélységeibe.

Pravek – dedina uprostred Poľska, kde sa všednosť preplieta s nezvyčajnosťou, prítomnosť s mýtom a každodenný život je dôležitejší ako veľké udalosti. V búrlivom dvadsiatom storočí bojuje v Praveku niekoľko pokolení niekoľkých rodín o šťastie i budúcnosť. Ich osudy vytvárajú univerzálny príbeh o čase, pominuteľnosti a ľudskom osude. Jeden z najvýraznejších súčasných poľských románov, ktorý bol preložený do vyše dvadsiatich jazykov, už roky dojíma čitateľov na celom svete.

Detektívny príbeh o tom, kto zabíja miestnych poľovníkov a pytliakov v poľskom mestečku. Alebo rozprava o právach zvierat. Alebo ekologický thriller s feministickým pozadím. Alebo všetko v jednom – tak by sa dal charakterizovať román Cez kosti mŕtvych pluh svoj veď, ktorý je zábavnou a dojemnou zmesou všetkého zmieneného a dôkazom Tokarczukovej všestrannosti a rozhľadu. Hlavnou hrdinkou príbehu je Janina Duszejková, stavebná inžinierka, ktorá si zarába na živobytie ako učiteľka angličtiny a zemepisu na škole v Kladskej kotline na česko-poľských hraniciach. V zime pracuje aj ako správkyňa letných bytov. Jej vášňou je astrológia a nadovšetko miluje zvieratá. Snaží sa im všemožne pomáhať a chrániť ich, bojuje proti ľuďom, ktorí im ubližujú. Varuje pred nerozvážnym ničením prírody, vidí ľudské osudy vpísané do hviezd. Jedného dňa nájdu Janininho suseda mŕtveho. A po ňom ďalšieho. Pytliaci a významní členovia spoločnosti záhadne umierajú. Nemými svedkami sú zvieratá. Janina Duszejková vie o tom svoje, ale polícia ju ignoruje. Filmovú adaptáciu románu pripravila známa poľská režisérka Agnieszka Holland.

Detektívny príbeh o tom, kto zabíja miestnych poľovníkov a pytliakov v poľskom mestečku. Alebo rozprava o právach zvierat. Alebo ekologický thriller s feministickým pozadím. Alebo všetko v jednom - tak by sa dal charakterizovať román Cez kosti mŕtvych pluh svoj veď, ktorý je zábavnou a dojemnou zmesou všetkého zmieneného a dôkazom Tokarczukovej všestrannosti a rozhľadu. Hlavnou hrdinkou príbehu je Janina Duszejková, stavebná inžinierka, ktorá si zarába na živobytie ako učiteľka angličtiny a zemepisu na škole v Kladskej kotline na česko-poľských hraniciach. V zime pracuje aj ako správkyňa letných bytov. Jej vášňou je astrológia a nadovšetko miluje zvieratá. Snaží sa im všemožne pomáhať a chrániť ich, bojuje proti ľuďom, ktorí im ubližujú. Varuje pred nerozvážnym ničením prírody, vidí ľudské osudy vpísané do hviezd. Jedného dňa nájdu Janininho suseda mŕtveho. A po ňom ďalšieho. Pytliaci a významní členovia spoločnosti záhadne umierajú. Nemými svedkami sú zvieratá. Janina Duszejková vie o tom svoje, ale polícia ju ignoruje. Filmovú adaptáciu románu pripravila známa poľská režisérka Agnieszka Holland.

Kdyby se na nás někdo podíval z výšky, spatřil by svět plný uspěchaných, zpocených a unavených lidí a jejich zpožděných, ztracených duší Byl jednou jeden člověk, který příliš často a příliš rychle pracoval a svou duši nechal už dávno někde daleko za sebou. Bez duše se mu nežilo špatně spal, jedl, chodil do práce, řídil auto, a dokonce hrál tenis. Časem však nabyl dojmu, že se svět kolem něj jaksi zploštil. Připadalo mu, jako by se pohyboval po hladkém listu papíru v sešitě na matematiku, po papíru pokrytém hustou mřížkou malých čtverečků. První kniha nositelky Nobelovy ceny Olgy Tokarczukové vyprávěná nejen slovy, ale především obrazem. Dojemnému příběhu o trpělivosti, vnímavosti a návratu k sobě samému vdechla duši výtvarnice Joanna Concejová. Její něžné, melancholické ilustrace dávají čtenáři ohromný prostor, aby se zastavil a navázal rozhovor s vlastním nitrem. Je to pohádka pro dítě, které dřímá v dospělém člověku. Pro toho, kdo už má něco odžito a začínají na něj doléhat otázky pomíjivosti. Olga Tokarczuková, Wyborcza.pl

Svět je čím dál bizarnější. Překvapivé a nepředvídatelné povídky od držitelky Nobelovy ceny za literaturu. Odkud se bere pocit podivnosti? Je podivnost vlastností světa, nebo se skrývá spíše v nás samých? Slovo „bizarní“ pochází z francouzského bizarre, které znamená „divný“, „zvláštní“, ale také „překvapivý“. A právě taková — udivující a mimo všechny kategorie — je nejnovější kniha Olgy Tokarczukové. Deset povídek, každá se odehrává v jiném prostoru: ve Volyni během vpádu švédských vojsk, v současném Švýcarsku, ve vzdálené Asii, na imaginárních místech. Proměnlivý rytmus povídek udržuje čtenáře v napětí, takže si ani na chvíli není jistý, co se stane na další stránce. Autorka jej vyvádí z rovnováhy, vystrkuje z komfortní zóny a ukazuje, že svět je čím dál méně srozumitelný. Prvky grotesky, černého humoru, fantastiky a hororu odhalují, že v realitě nic není takové, jak to na první pohled vypadá

Odkud se bere pocit podivnosti? Je podivnost vlastností světa, nebo se skrývá spíše v nás samých? Slovo „bizarní“ pochází z francouzského bizarre, které znamená „divný“, „zvláštní“, ale také „překvapivý“. A právě taková — udivující a mimo všechny kategorie — je nejnovější kniha Olgy Tokarczukové. Deset povídek, každá se odehrává v jiném prostoru: ve Volyni během vpádu švédských vojsk, v současném Švýcarsku, ve vzdálené Asii, na imaginárních místech. Proměnlivý rytmus povídek udržuje čtenáře v napětí, takže si ani na chvíli není jistý, co se stane na další stránce. Autorka jej vyvádí z rovnováhy, vystrkuje z komfortní zóny a ukazuje, že svět je čím dál méně srozumitelný. Prvky grotesky, černého humoru, fantastiky a hororu odhalují, že v realitě nic není takové, jak to na první pohled vypadá .