Urban Miloš strana 3 z 4

Miloš Urban (1967) s třetí beletristickou knihou, myšlenkově a fabulačně zatím nejodvážnější. I Hastrman je velkoryse vyprávěný příběh psaný na dvojí téma – tentokrát se zde konfrontuje problém ekologie s fenoménem oběti. Rozkročen mezi dvě staletí, několik pohádek a desítky mýtů, vede si autor za ruku divného mužíka, aby vyčistil zdejší vody od nánosu bahna. Z románu stříká mrva, krev a špatné svědomí, ale tomu se u Miloše Urbana nikdo nediví. Pozoruhodné je, že próza, jež by se bez nadsázky dala označit za černou knihu ekoterorismu, je především knihou zelenou. Kniha obdržela cenu Litera za nejlepší knihu roku 2001 v kategorii próza.

Pátý román spisovatele oceněného cenou Magnesia Litera. "Vstupujeme-li do katedrály, vstupujeme do jiné reality – platí zde vyšší zákony a také nároky na naši morálku jsou vyšší. Málokdo dnes cítí v kostele posvátnou bázeň. Ale pod klenbou katedrály i nevěřící smekají čapku a ztišují hlas v očekávání, že se přihodí něco mimořádného." Citát nás uvádí do dějiště strašlivých událostí, jež postihnou nejznámější pražský chrám na podzim nejmenovaného roku: na zdech se objevují znamení s rohy, v zamrzlých kropenkách se zrcadlí budoucnost a v relikviářích přibývají čerstvé ostatky neznámého původu. Je jen otázkou času, kdy v chrámu zazní střelba a před Zlatou bránou poprvé zastaví pohřební vůz. Na tuto knihu volně navazuje román "Santiniho jazyk"

Román Miloše Urbana je nebezpečným pátráním po tajemství univerzální věty. Existuje vůbec? Nebo je to chiméra? A proč někdo neváhá prolít krev, jen aby zůstala utajena? Martin Urann je zaměstnancem reklamky, kterému docházejí nápady, a tak mu hrozí propuštění. Dostane však ještě jednu šanci, úkol, do něhož se nikomu jinému nechce a nikdo nevěří v jeho splnitelnost. Martin Urann musí vymyslet slogan, který by platil pro všechny lidi a všechny situace a mohl by prodat jakékoli zboží. Ve svém zoufalství se hrdina chytne toho, co mu jako první přijde do cesty. Je to dívka, jež čte v metru knihu o světcích, hvězdách a kostelech. Odpověď je možná právě v této knize a inkoustem může být krev. První Urbanův román od dob Poslední tečky za Rukopisy, který není tak úplně černý. Lze jej rovněž číst jako volné pokračování románu Stín katedrály.

Sbírka deseti povídek z let 2002 až 2006, obsahující vedle klasické Smrtečky nebo Bělorusky i méně známé a novější drobné texty Miloše Urbana. Knihy vychází také ve v ilustrované verzi s ilustracemi Pavla Růta.

Klášter plný krásných jeptišek, kde jedné větrné noci zabuší na vrata hledaný zločinec… Nové vydání novely, pod kterou se autor Miloš Urban váhal před lety podepsat, a proto ji vydal pod pseudonymem Max Unterwasser. Jedná se o záměrně drastické, místy dokonce pornografické podobenství o střetu těch, které Bůh zanechal na tomto světě a odešel vytvářet světy jiné. Miloš Urban považuje Michaelu za svůj nejtemnější, ale i nejvíce náboženský text. Lze ho číst jako erotický horor i jako ironickou alegorii o vítězství lásky a dobra nad zlem a nenávistí

Román se odehrává v 19. století a sleduje osudy lehkomyslného, zhýralého a zchudlého hraběte Arca, jemuž příchod moderní doby sebral jeho nejmilejší hračky - ženy, a nabídl zábavu novou: heroin. Praha před koncem 19. století. Asanační násilí páchané na městě se odráží ve vyvražďování prostitutek v židovském ghettu. Souvislost mezi úmrtími je však třeba teprve hledat, po stopě zločinců jde jednak policie, jednak Karel Adam, hrabě Arco, jejž se smrt dívek dotýká osobně a který je sám stravován těžkou nemocí dýchacích cest. Do neklidného období protivládních demonstrací a konfidentských provokací přijíždí z jedné strany, z Tyrol, Adamův bratránek Mani, a ze strany druhé, z Moravy, neznámý stařec doprovázející neskutečně krásnou dívku, o níž se v Praze začíná šeptat jako o židovské princezně, ale kterou Adam při prvním setkání nepozná. Navíc se ve městě objeví Felix Hofman, lékař a chemik z Bayerových závodů, který s sebou přivezl zázračný lék proti černému kašli a souchotinám, prášek plný heroické síly a smrtelného nebezpečí. Hrabě Arco se k němu snaží dostat, zároveň se pokouší zachránit alespoň jeden barokní dům na rozhraní Starého Města a Josefova, k tomu soupeří s policií v tom, kdo dříve odhalí vraha prostitutek a jeho motivy. Mezi tím se pod nátlakem moderních bouracích strojů poroučí jeden dům za druhým a v ruinách Židovského Města se po nocích zjevuje legendární fantom z dětských báchorek, Masíčko, před jehož dlouhým nožem je lépe co nejdál uprchnout.

O úkladných vraždách, spáchaných v sebeobraně, o detektivním pátrání, jež vedlo zpátky, o morálním pádu, který byl krásný, a o zvrácené lásce, jež byla čistá - tento příběh vypráví Sedmikostelí, existenciální gotický horror o městě ve městě nad Vltavou.

Nová, ryze autorská verze pověsti o Libuši si z klasických předloh písemných i výtvarných, především z řeckých mýtů, vybírá ty prvky a motivy, jež slouží moderně vyprávěnému příběhu. Urban látku neironizuje a nedělá si z ní legraci, přesto ji zbavuje vlasteneckého patosu a modeluje z ní portrét silné, cílevědomé ženy, která dokáže nastoupit cestu k moci a dokonce vládnout, a pak se svých výsad důvtipně vzdá, aby dosáhla pocitu svobody a štěstí. Příběh je českým příspěvkem do mezinárodního projektu Mýty iniciovaného britským nakladatelstvím Canongate, do něhož se již zapojilo 35 zemí světa a v němž vycházejí moderně převypravované mýty od autorů z celého světa.

O úkladných vraždách, spáchaných v sebeobraně, o detektivním pátrání, jež vedlo zpátky, o morálním pádu, který byl krásný, a o zvrácené lásce, jež byla čistá - tento příběh vypráví Sedmikostelí, existenciální gotický horror o městě ve městě nad Vltavou.

Praga Piccola je dalším grafickým skvostem z dílny Pavla Růta. Bylo na ni použito tzv. vrapování, technika, díky níž nejsou stránky stejnoměrně oříznuté a díky které připomíná prvorepublikové tituly, jejichž archy si musel čtenář sám rozřezat. Historie jedné rodiny, jednoho města a jedné továrny z doby konce Rakouska-Uherska a ve slavném dvacetiletí Československé republiky tak, jak ji ve svých zápiscích zachytil libeňský rodák ing. Bertold Neuman a do románové podoby převedl Miloš Urban.

O Vánocích se říká, že jsou to svátky klidu a řekněme tichého a neokázalého štěstí. Možná je někteří lidé prožívají právě takhle. Autoři dalšího souboru edice Česká povídka to většinou vidí jinak, ale dějí se i zázraky. A věci, které by člověk nečekal.

O úkladných vraždách, spáchaných v sebeobraně, o detektivním pátrání, jež vedlo zpátky, o morálním pádu, který byl krásný, a o zvrácené lásce, jež byla čistá - tento příběh vypráví Sedmikostelí, existenciální gotický horror o městě ve městě nad Vltavou.