Anna Valentová

Mnohovrstevnatý a nikterak jednoduchý příběh románu Konec jedné ságy se odehrává v několika časových i místních rovinách. Část děje prožívá asi desetiletý chlapec žijící v izolaci prominentní čtvrti padesátých let minulého století, odkázaný na společnost prarodičů a přátelství dvou dětí ze sousední vily, které stihl podobný osud. Tato dějová linie se proplétá s dědečkovým vyprávěním o historii rodiny tak, jak ji židovští prapředkové ústní tradicí sdělovali následujícím pokolením. V románu se tedy spojuje strhující vyprávění o postavách z tisícileté židovské minulosti s charakteristickými epizodami, které vystihují tísnivou atmosféru počátku komunistické diktatury, jejímž činitelem a později obětí se stal i hrdinův otec. Se složitou dějovou konstrukcí ladí také prolínání vypravěčských rovin, snu se skutečností, minulosti s románovou přítomností, která vyústí ve smrt obou prarodičů a chlapcovo umístění v ústavu, kam jsou internováni synové vysokých funkcionářů státního aparátu, kteří upadli v nemilost vládnoucí kliky. Román překvapuje sepětím dávných příběhů s plastickým zachycením jak událostí poloviny 20. století ve státech východního bloku, tak nezvykle hlubokým ponorem do psychiky dětského hrdiny.

Memoárový román vykresluje portrét matky (Judit Vajdové, ženy z významného maďarského rodu Csernovicsů a manželky židovského advokáta Ödöna Vajdy) na pomyslném plátně, vypnutém mezi předválečným, komunistickým a současným Maďarskem na jedné straně a Spojenými státy, symbolem svobody a nového začátku na straně druhé. Mimořádný osud ženy, která je po trýznivém a protiprávním věznění donucena opustit vlast, kde zanechává syna, je vykreslený na podkladu opětovných setkání těchto dvou lidí, olemovaný americkou svobodou a podtržený socialistiskou nesvobodou. Odpovídá na otázku, kterou si klade každý z nás - co všechno je třeba obětovat, abychom žili tak, jak opravdu chceme? Tragičnost doby dokresluje zcela nerománová autentická příloha dopisů a dokumentů Drahý dobrý Mátyási Rákosi, týkajících se propuštění autorovy matky na svobodu.

Novela je rozčleněna do tří oddílů. Každý se pokouší nastínit možné pozadí a souvislosti tří odlišných, avšak podobně velmi temných událostí. První část za své východisko bere známou fotografii, na které sup číhá na podvyživené súdánské dítě; druhá část přibližuje okolnosti smrti Paula Celana, který se dobrovolně utopil v pařížské Seině; třetí pak pojednává o příčinách a následcích zatčení německého básníka Hölderlina na základě obvinění ze spiklenectví. Tyto konkrétní momenty jsou brány jen jako orientační body, kolem nichž je vybudován barvitý obraz, který tvoří nenaplněné touhy, nepochopení, marnost a zmar, nemožnost nalézt sílu k roztržení dusivé pavučiny okolního světa. Jakkoli však nakonec kreatura pozře súdánského kojence, přinutí básníka Celana vstoupit s kameny v kapsách do řeky a i když je Hölderlin prohlášen za duševně nemocného a zbytek života stráví vzpomínkou na svou milou ležící v márnici, zanechává nám to doklad jejich boje, a tím možná i malou naději.

Novela je rozčleněna do tří oddílů. Každý se pokouší nastínit možné pozadí a souvislosti tří odlišných, avšak podobně velmi temných událostí. První část za své východisko bere známou fotografii, na které sup číhá na podvyživené súdánské dítě; druhá část přibližuje okolnosti smrti Paula Celana, který se dobrovolně utopil v pařížské Seině; třetí pak pojednává o příčinách a následcích zatčení německého básníka Hölderlina na základě obvinění ze spiklenectví. Tyto konkrétní momenty jsou brány jen jako orientační body, kolem nichž je vybudován barvitý obraz, který tvoří nenaplněné touhy, nepochopení, marnost a zmar, nemožnost nalézt sílu k roztržení dusivé pavučiny okolního světa. Jakkoli však nakonec kreatura pozře súdánského kojence, přinutí básníka Celana vstoupit s kameny v kapsách do řeky a i když je Hölderlin prohlášen za duševně nemocného a zbytek života stráví vzpomínkou na svou milou ležící v márnici, zanechává nám to doklad jejich boje, a tím možná i malou naději.

Dokumentární román maďarské spisovatelky Alaine Polczové (1922 - 2007), věcně nazvaný Žena na frontě, líčí přirozeným, bezprostředním jazykem otřesné osobní zážitky z posledních dvou let druhé světové války. Autorka se bez známek sentimentu po padesáti letech vrací k nejtěžšímu období svého života, kdy se v raném mládí ocitla v nelidských podmínkách válečného běsnění přímo na frontě a tváří v tvář čelila smrti v jejích rozličných, absurdně extrémních podobách. Ať už jde o jednotlivé popisy z fronty, intimní portrét jednoho nevydařeného manželství anebo autentický příběh mimořádné ženy, kterou cyklicky zažívané hraniční situace nezlomily, ale naopak zocelily její humánně založenou povahu, pokaždé se jedná o zobrazení lidské síly a současně naivity víry či naděje, která nás znovu a znovu sráží na kolena a zároveň pomáhá opět vstát. Silně autobiograficky laděný román vyšel v Maďarsku v roce 1991, získal titul Knihu roku a stal se rázem bestsellerem.

Dokumentární román maďarské spisovatelky Alaine Polczové (1922 - 2007), věcně nazvaný Žena na frontě, líčí přirozeným, bezprostředním jazykem otřesné osobní zážitky z posledních dvou let druhé světové války. Autorka se bez známek sentimentu po padesáti letech vrací k nejtěžšímu období svého života, kdy se v raném mládí ocitla v nelidských podmínkách válečného běsnění přímo na frontě a tváří v tvář čelila smrti v jejích rozličných, absurdně extrémních podobách. Ať už jde o jednotlivé popisy z fronty, intimní portrét jednoho nevydařeného manželství anebo autentický příběh mimořádné ženy, kterou cyklicky zažívané hraniční situace nezlomily, ale naopak zocelily její humánně založenou povahu, pokaždé se jedná o zobrazení lidské síly a současně naivity víry či naděje, která nás znovu a znovu sráží na kolena a zároveň pomáhá opět vstát. Silně autobiograficky laděný román vyšel v Maďarsku v roce 1991, získal titul Knihu roku a stal se rázem bestsellerem.

Novela Osm minut líčí scény ze života starého manželského páru, bezejmenné dvojice označované pouze jako stařec a stařena, kteří u konce svých sil očekávají příchod smrti. Parametry tohoto vztahu určují pouze hranice jejich bytu a osoba toho druhého. Podstatnou roli zde nehraje vyprávění, ale především všemožné způsoby budování atmosféry zabarvené společným stárnutím. U tohoto výrazově mimořádně čistého a pregnantního textu, který zároveň disponuje i velkou dávkou nedořečenosti, závisí jedině na nás, jestli jej budeme číst jako zprávu o posledních věcech člověka opouštějícího svůj dosavadní časoprostor, nebo zda přistoupíme na způsob komunikace hlavních hrdinů a ocitneme se na chvíli ve skulině času ohraničené např. nekonečným sněžením. Anebo pro nás Osm minut může být příběh o lásce.

Novela Osm minut líčí scény ze života starého manželského páru, bezejmenné dvojice označované pouze jako stařec a stařena, kteří u konce svých sil očekávají příchod smrti. Parametry tohoto vztahu určují pouze hranice jejich bytu a osoba toho druhého. Podstatnou roli zde nehraje vyprávění, ale především všemožné způsoby budování atmosféry zabarvené společným stárnutím. U tohoto výrazově mimořádně čistého a pregnantního textu, který zároveň disponuje i velkou dávkou nedořečenosti, závisí jedině na nás, jestli jej budeme číst jako zprávu o posledních věcech člověka opouštějícího svůj dosavadní časoprostor, nebo zda přistoupíme na způsob komunikace hlavních hrdinů a ocitneme se na chvíli ve skulině času ohraničené např. nekonečným sněžením. Anebo pro nás Osm minut může být příběh o lásce.