Ludmila Vaňková strana 3 z 6

Román navazuje na jarní bestseler Příběh mladšího bratra. Přemysl I., v říši zvaný Otakar, zažil ve Svaté zemi největší křižácké dobrodružství své doby a utvrdil se v odhodlání obnovit otcovo České království. Po čtyřech letech sporů s příbuznými a válčení doma i v říši usedne jako dědičný král na český trůn.

Kosmologická mytologie Ludmily Vaňkové originálním způsobem evokuje biblické mýty a zároveň odpovídá na nejzáhadnější otázky bytí. Konfrontace lidské existence a nekonečna, lásky a povinnosti, sebeobětování i touhy po životě se opakuje v nekonečném prostoru a čase jako v těch nejdávnějších mýtech, jejichž smysl autorka ve své fantazii domyslela a rozluštila. Teď se však lidstvo ocitlo v nebezpečné blízkosti zanikajícího Slunce na odumírající Zemi uprostřed smršťujícího se vesmíru. Člověk už nehledá jen své osobní štěstí, ale i pravdu o smyslu svého poslání, aby nalezl záchranu z osudové smyčky. Cílevědomí hledači a charizmatičtí spasitelé ovládají hluboké emoce i metafyzickou sílu ducha. To jim umožňuje posunout existenci života na jinou Zemi a dokonce zasáhnout i za zdánlivé hranice nekonečného vesmíru.

Slova Ty jsi dědic svého otce jsou určena českému a římskému králi Václavu IV. Sedmnáctiletý Václav zdědil po svém otci Karlu IV. obrovskou říši, jež se rozkládala od moře k moři, ale s ní převzal i všechny rozkoly tehdejšího křesťanského světa. Boj o moc v církvi rozvrácené papežským schizmatem nepřestával ovlivňovat dění na dvou nejdůležitějších evropských královských dvorech -- v Paříži a v Praze. Český král musel mít na zřeteli především Řím, neboť jedině tam mohl být korunován na císaře jako jeho otec, zatímco francouzský panovník měl blíže do Avignonu. Václav však nejednou své povinnosti vladaře bezstarostně odkládá stranou a věnuje se raději lovu, hostinám a ženám. Naopak jeho bratr Zikmund si daleko naléhavěji uvědomuje ožehavé otázky evropské politiky a stává se hlavním Václavovým protihráčem v otázce lucemburského dědictví po velkém císaři Karlovi.

Jsme jedné krve navazuje na román Ty jsi dědic svého otce. Český a římský král Václav IV. zapojuje do evropské politiky i nejmladšího Lucemburka, svého bratra Jana Zhořeleckého, zatímco uherský král Zikmund musí zadržovat Turky na Balkáně. Všichni tři královští bratři -- Václav, Zikmund i Jan -- jsou dědici říše Karla IV., ale ve svých činech bývají často velmi rozdílní. Přesto nikdy nezapomínají, že jsou jedné krve, a když jde o všechno, neváhají si navzájem pomoci. To už nelze říct o jejich moravském bratranci Joštovi, který nahromadil obrovský majetek, ale vskrytu prahne po královské moci. Půjčuje příbuzným peníze na válečná tažení a získává za to nová území. Zikmund si s dluhy u Jošta hlavu neláme. Prožívá právě bouřlivé období, které vrcholí bitvou s Turky u Nikopole. Václav, nejmocnější ze všech žijících Lucemburků, chce mít co nejméně vladařských starostí a místo sebe postrkuje dopředu v říšských záležitostech bratra Jana, kterého měl velmi rád a chtěl mu zajistit nástupnictví na český trůn před Zikmundem. Václavova chybná rozhodnutí a jeho zajetí panskou jednotou donutí Jana, aby na Václavovu obranu vojensky vystoupil, a katastrofálně se tím zadluží. Dluhy jsou také nepřímou příčinou Janova nešťastného osudu, i když ruka travičova, a to ne poprvé, byla spíš vedena snahou odstranit nebezpečného uchazeče o císařský trůn.

V barvitém ději desítky výjimečných historických postav, autorkou objevených a oživených v předchozích knihách, dospějí k naplnění své cesty. Nejvýrazněji český král Přemysl I. V letech 1198-1213, kdy se román odehrává, uzavřel druhé manželství s vášnivou uherskou princeznou Konstancií a diplomatickým úsilím a statečností v čele svých rytířů pozvedl České království mezi nejmocnější země Evropy. To stvrdil i papež Zlatou bulou sicilskou.

V novém historicko-fantastickém románu se poslové vyspělé lidské civilizace snaží zabydlet mezi pozemšťany 16. století. Jsou to hrdinové z knihy Mosty přes propast času a už jednou se o to pokusili ve Španělsku, kde se seznámili s mladým Rudolfem II., a nyní se znovu setkávají na císařském dvoře v Praze. V románu vystupují i další historické postavy - Vilém a Petr Vok z Rožmberka, císařova družka Kateřina de Strada, mořeplavec Francis Drake. Byl to čas čarodějů, v Praze působili mágové a alchymisté a stala se tu řada fantastických zázraků a záhadných událostí, které autorka díky svým hrdinům z technicky vyspělé civilizace dokáže vysvětlit. Ale oni sami hledají odpovědi na otázky směřující do budoucnosti. Byli při objevitelských plavbách kolem světa, na buddhistické Srí Lance poznali jiný způsob života a Maé, jedna z hlavních hrdinek, nahlédla hluboko do duše Petra Voka. Byli také svědky nesmyslných válek ve jménu Boha, a přesto si po všech protichůdných zkušenostech utvořili představu lepšího života pro člověka, který může být nadějí budoucnosti.

Za významného přispění Přemysla I. byl v Římě korunován císařem Fridrich II., nazývaný Dítě z Apulie. Ve dvou křížových výpravách se mu podařilo obnovit Jeruzalémské království, vybudoval neporazitelné loďstvo, ovládl Itálii a Středomoří mohl považovat za svou druhou říši. Dítě z Apulie mělo kdysi za poručníky církevní hodnostáře a nyní bylo mocnější než papež. Fridrich si dokonce dovolil mít v Palermu harém. Ale i církev se v názorech na správný život rozdělila. Nový řád svatého Františka učil rozumět slabostem těla, nežádal pro lidi tresty ani utrpení a snažil se jim pomáhat. Těmto myšlenkám byla nakloněna česká princezna Anežka, zasnoubená nejprve s Fridrichovým synem. Jejich sňatek měl spojit rody Štaufů a Přemyslovců a potvrdit, co mnoho let platilo: nejdůležitějším spojencem a císařovou oporou za Alpami je český král Přemysl a jeho syn Václav. Intriky Leopolda Rakouského, kolínského arcibiskupa Engelberta a durynského vévody však sňatek zmařili. Fridrich se nevzdával. Po předčasné smrti jeruzalémské královny ovdověl a sám požádal Anežku Českou o ruku se slibem, že bude korunovanou císařovnou a jejich děti budou dědici nové říše. Zrušení prvního sňatku možná Anežku ponížilo a určitě urazilo jejího otce a bratra, kteří vtrhli do Rakouska. Druhé zasnoubení odmítla. Měla jinou představu o svém životě - chtěla zakládat kláštery, špitály, školy a přiblížit se k duchovní kráse a čistotě jako svatý František. Dějově bohatý román, v němž jsou vylíčeny desítky jiných zajímavých postav, pozoruhodných osudů a událostí, končí korunovací Václava I. Než převezme vládu po svém otci úplně, narodí se mu druhý syn Přemysl - budoucí slavný král železný a zlatý

Tetralogii Lev a růže zasadila autorka Ludmila Vaňková do dramatické doby vývoje českého státu ve 13. století, historický děj je lyrizován milostnými příběhy a důrazem na intimní pocity hlavních postav.Děj první knihy Král železný, král zlatý se odeh rává za vlády Přemysla Otakara II. Vše začíná jeho narozením, kdy jeho otec přichází o jedno oko. Hlavní děj začíná po smrti Přemyslova bratra Vladislava, kdy se za dva roky ujímá Otakar vlády. Jeho moc roste, nechává zbořit všechny neohlášené hrady v jeho panství, nastoluje pořádek a mír. Při dobývání hradů v Rakousku nabídne ruku jejich majitelce, šlechtičně v pokročilém věku, která nemůže mít děti, v domnění, že ho odmítne. Markéta Babenberská však přijímá jeho ruku. Přemysl se však zamiluje do dívky z jejího fraucimoru, se kterou má později i děti, které Markéta vychovává jako své vlastní. Římský papež však neuzná dědičné právo jejich nejstaršího syna Mikuláše na český trůn. Přemysl je nucen rozvést se s Markétou a bere si za manželku K unhutu Uherskou, vnučku uherského krále Bély, se kterým neustále bojuje. V této době rozpoutává ve Štýrsku vzpouru Vladislavova manželka, vdova Gertruda. Její snaha o rozpad české koruny se však nezdaří, vzpoura je potlačena. Mezitím u královo orlíků vyrůstá mladý šlechtic Záviš z Falkštejna, jenž zachrání v boji králi dvakrát život a po čase se stává královniným rytířem. Přemysl vyjíždí do boje proti novému uherskému králi Štěpánovi a poráží ho. Měl by být mír. Otakarova moc roste. Jeho dvůr je ohromě bohatý a jeho vojsko takřka neporazitelné, takže dostane přízvisko KRÁL ŽELEZNÝ, KRÁL ZLATÝ! Kvůli Kunhutě se pohádá se svým oblíbencem Závišem z Falkštejna. Do jeho srdce nyní vstupuje nový oblíbenec - Oldřich z Drnoholce. Kniha končí naroze ním Přemyslavova syna Václava II.

Román Lev a Růže Zlá léta napsla Ludmila Vaňková. Po románu Král železný, král zlatý, v němž autorka Ludmila Vaňková zobrazila slavnou epochu Přemysla II., přicházejí po nešťastné bitvě na Moravském poli u Suchých Krut, kde byl úskokem poražen a zabit zrazený český panovník, Zlá léta poručenské vlády Oty Braniborského. České země upadly do neslýchané bídy. Hladomor vyháněl lidi z jejich příbytků a měnil je v divokou zvěř. Na tomto pozadí se rozvíjí příběh vášnivé lásky královské vdovy Kunhuty a Záviše z Falkenštejna, jenž byl jedním ze strůjců pádu jejího manžela. Jejich milostný vztah krutě působí na Závišovu dceru Ulriku, u níž se horoucí láska k otci postupně mění v hořkou nenávist, a také nezletilý král Václav II. v braniborském zajetí trpce nese, že se nikdo nezajímá o jeho neradostný osud. Neporozumění mezi Kunhutou a jejím synem i bouřlivá roztržka mezi Falkenštejnem a jeho dcerou jsou alespoň načas otupeny nástupem mladého krále na přemyslovský trůn. Václavův lev se smířil s Falkenštejnovou růží a Českému království se opět otevřela jasnější budoucnost

Ludmila Vaňková je známá především jako spisovatelka historických románů. V tomto pro ni netradičním díle však zobrazila hlavní hrdinku Jarmilu, jejíž příběh v mnohém připomíná část jejího vlastního života. Vysokoškolačka Jarmila je z politických důvodů propuštěna ze zaměstnání, které odpovídá jejíkvalifikaci a najde si práci jako signalistka u dráhy. Ve venkovské stanici poznává svéráznéželezničářské prostředí, seznamuje se s lidmi, kteří železnicí žijí tělem i duší. Jarmila tady nachází přátelství i lásku.V novém zaměstnání je nucena rezignovat na své vzdělání, ale svou práci na železnici si brzy zamiluje. Touží však, vrátit ke své původní práci v reklamě. Osud hlavní hrdinky Jarmily i dalších obyvatel železničářské vesnice v celém příběhu ovlivňuje nejen láska a přátelství, ale i nevěra a žárlivost, která je hnacím motorem dalších událostí Jarmilina života.

V posledním desetiletí 13. století se Václav II. stal nejmocnějším evropským panovníkem. V Žebrákovi se stříbrnou holí autorka vylíčila jeho rozporuplnou osobnost, která se projevovala opatrností, úzkostlivostí, předvídavostí a zároveň chorobnou ctižádostivostí a obrovskou touhu vyrovnat se svému legendárnímu otci Přemyslu II., kterého na vrcholu své vlády překonal a dosáhl pro České království více než on. Panování Václava II. v letech 1291-1304 patří k nejúspěšnějším údobím českého království. Václav na rozdíl od svého otce Přemysla nebyl nikdy mužem meče, jeho zbraní byla síla ducha a diplomatická obratnost. Bez války a krveprolévání spojil svou zemi s Polskem v mohutnou říši a ke dvěma královským korunám připojil pro svého syna i třetí uherskou. Čas jeho vlády je dobou politických intrik a nesmírného růstu bohatství Čech po objevení ložisek stříbra v Kutné Hoře, které bývá srovnáváno se zlatou horečkou v Kalifornii. Postavu Václava II. vykreslila autorka jako výjimečnou a rozporuplnou osobnost, propadající erotické náruživosti, chorobné ctižádosti a touze vyrovnat se legendárnímu otci, ale také jako rozvážného a předvídavého panovníka, jenž svou nebojovnou taktikou uštědřil zdrcující porážku římskému králi Albrechtovi při obraně Kutné Hory. Historickou látku autorka čerpala i z první česky psané kroniky takřečeného Dalimila, jenž vystupuje mezi hlavními postavami románu a pro čtenáře je rozkryta jeho záhadná anonymita vzdělance a umělce blízkého trůnu.

Román o jedné z nejzajímavějších ženských postav českých dějin na počátku 14. století. Dvakrát usedla Richenza na český trůn a dvakrát jako vdova odmítla odejít do kláštera. Sama pro sebe si vybrala svého třetího krále, který naplnil její hladové srdce láskou. Královna Richenza, podle tradice známá jako Eliška Rejčka, je jednou z nejzajímavějších ženských postav českých dějin na počátku 14. století. V patnácti letech se stala druhou manželkou českého a polského krále Václava II. Jeho náhlá smrt způsobila Richenze nejen hluboký zármutek, ale vystavila ji také otevřenému nepřátelství Přemysloven. Před nepřízní manželovy rodiny se po zavraždění mladého krále Václava III. zachránila dalším sňatkem do královského lože s Rudolfem Habsburským. Ale toto druhé manželství bylo ještě kratší a netrvalo ani rok. Rozpoutal se nový boj o opuštěný přemyslovský trůn a Richenzu mohl spasit jen krkolomný útěk s milencem z habsburského rodu. Zlý osud jí nakonec ukázal vlídnou tvář, když po jejím boku vytrval první muž království, pan Jindřich z Lipé. Mít ke dvěma manželům ještě dva milence nebylo ve zbožném středověku běžné. Navíc se od královské vdovy očekávalo, že se uchýlí do kláštera, troufla si však vzdorovat předsudkům. Kupodivu její vzrušující život zaznamenaly mnohé klášterní kroniky a kronikáři se dodnes přou, zdali byla víc pomlouvána, či milována.

Po románech Král železný, král zlatý (1231-1271), Lev a růže (1278-1290) a Žebrák se stříbrnou holí (1291-1304) uzavírá Královský nach tě neochrání (1305-1309) historickou ságu velkých přemyslovských králů. Historický román o láskách rytířů a budoucích královen, ale také o nenávisti spojené s bojem o moc líčí málo známý úsek českých dějin, kdy se středoevropská říše tří království Václava II. neblahou nepřízní osudu rozpadá. Po zavraždění posledního Přemyslovce Václava III. zachvátí České království chaos a rukou úkladného vraha jsou zabiti i další hrdinové krvavého dramatu na přemyslovském trůně.

První léta vlády Václava II. ovlivnila silná osobnost Záviše z Falkenštejna, manžela královské vdovy Kunhuty. Václavova manželka Guta spolu s pražským biskupem stojí v čele nepřátel Vítkovců a usiluje o Závišův pád, ale teprve jeho další sňatek s uherskou princeznou Alžbětou, jeptiškou nikdy nezproštěnou řeholního slibu, se nepřímo stane příčinou jeho tragického konce. Silné osobní vášně dokreslují obraz urputného boje o moc, z něhož vychází přemyslovský lev jako konečný vítěz nad pětilistou růží.

Nový román Ludmily Vaňkové zachytil českého krále Václava I. jako schopného panovníka, který nepřipustil zasahování císaře ani papeže do českých záležitostí a ochránil království před vpádem Mongolů. Obraz jeho doby složila autorka z mnoha pozoruhodných lidských osudů a historických událostí do barvitého a poutavého románového vyprávění, které svou šíří a objevností slibuje velký čtenářský zážitek. Zapomenutý král zaplňuje mezeru mezi romány Dítě z Apulie a Král železný, král zlatý a spojuje 23 knih královských ság Přemyslovců a Lucemburků do chronologicky nepřerušené řady, která začíná Příběhem mladšího bratra v roce 1169 a končí Vězením pro krále v roce 1403. Nový román Ludmily Vaňkové otevírá čtenářům pozoruhodné období v dějinách Českého království, kdy se mu vyhýbaly válečné pohromy a bylo ušetřeno krvavých vnitřních rozbrojů. Zásluhu na tom měl král Václav I., který se ale v kronikářských análech mezi svým otcem Přemyslem I. a svým synem Přemyslem II. jeví jako zapomenutý král. Václav I. byl král rytířů, ale nikdy se nepouštěl do zbytečného válčení, i když císař a papež spolu soupeřili o ovládnutí světa a téměř nechávali bez povšimnutí, že se z východu se začaly valit hordy mongolských válečníků. Synové a vnuci Džingischána smetli ruská knížectví, Halič, Polsko a teprve před vojskem českého krále couvli zpět a vyplenili Uhersko, aby pak zmizeli navždy do svých nových říší. Jako skvělá vypravěčka dokázala autorka všechny tyto události skloubit se zřetelem na české prostředí. Václav zbožňoval svou sestru Anežku Českou, potupenou intrikami rakouského vévody a zrazenou před svatbou s císařovým synem. Nakonec vstoupila do kláštera a našla v něm své životní poslání, ale Václav na její ponížení nikdy nezapomněl. Přesto zůstal oporou císaře Fridricha II. a vyhověl papeži i Anežce, když ho žádali o usmíření s věrolomným rakouským vévodou. Václav byl milovník žen, ale také dobrý manžel, neměl jen příliš v lásce svého druhého syna Přemysla, při jehož narození přišel o oko. Ale i jako jednooký král byl schopný panovník, vojenský stratég a výborný diplomat. Sňatkem svého nejstaršího syna Vladislava s rakouskou vévodkyní Gertrudou připravil připojení Rakouska a alpských zemí k Českému království, které se podařilo uskutečnit jeho nástupci Přemyslovi Druhému.

Po uzavření náboženského smíru mezi katolíky a utrakvisty v roce 1485 zažila Kutná Hora stříbrnou horečku. Měla dvacet tisíc obyvatel, byla druhým největším městem v Čechách, důl Osel dosáhl hloubky 600 metrů a byl nejhlubší na světě. Stříbrná řeka odtékala do mincovny Vlašského dvora a z ní pohádkově bohatli kutnohorští měšťané i královští úředníci, zatímco havíři se ocitali ve stále větší bídě a vedlo to i ke známým krvavým vzpourám. Kutnohorští patricijové půjčovali závratné sumy králům a knížatům, zvali do města umělce a chtěli mít větší kostel, než je v Praze nebo v Budíně, ale nechtěli na něj vynaložit tolik peněz. Chrám sv. Barbory zůstal po léta staveništěm. Michal z Vrchovišť, pán stříbrného jednorožce a královský hofmistr, měl od jinošských let sen o dostavěné Svaté Barboře a obětoval své jmění i úřad, aby ho naplnil. Pozval kamenického mistra Matěje Rejska a získal tím nejlepšího přítele. Chrám od těch dob je stavitelský skvost města.