Ludmila Vaňková strana 4 z 6

LIMITOVANÁ EDICE Šestidílná historická sága je nejznámější a také nejobsáhlejší román o Karlu IV. Vychází v jedné knize s bohatým barevným obrazovým doprovodem a v exkluzivní grafické úpravě. Výjimečná románová kronika Ludmily Vaňkové dala Otci vlasti podobu člověka, který je nám blízký i dnes, kdy je podle mínění národa Karel IV. největší Čech. Nejslavnější český panovník Karel IV. učinil Prahu navždy srdcem Evropy a už jeho současníci ho nazvali Otcem vlasti. Historická sága Ludmily Vaňkové poutavě vypráví o jeho životě od mládí a až do posledních dnů na císařském trůnu. Byla to doba velkého rozkvětu Čech, který se přenesl na celou římskou říši. Gotická Praha rostla přímo před očima. Katedrála na Pražském hradě, Pražská univerzita, Kamenný most, Nové Město s největším náměstím a nedaleko nové metropole vznikal velkolepý Karlštejn, osobní rezidence císaře. Na všechno, co se odehrávalo v Evropě, měl Karel IV. nemalý vliv. Byla to hlavně stoletá válka mezi Francií a Anglií a úsilí o navrácení papeže z Avignonu do Říma. Neméně zajímavý byl Karlův osobní život. Měl čtyři manželky, každá byla jiná a ke každé si vytvořil zvláštní vztah. Jeho životem procházejí stovky historických osobností, králové, papežové, vojevůdci, umělci, vzdělanci a jejich osudy nezůstaly u Karla bez odezvy. Díky vynikajícím vladařským schopnostem dokázal uskutečnit nejen sny svého otce Jana, ale i vlastní, vpravdě ušlechtilé královské záměry. Smrt ho v dvaašedesáti letech nepotkala sešlého věkem, ale nešťastnou náhodou na samém vrcholu úspěšného života.

Zrození království se odehrává v době bojů mezi přemyslovskými knížaty o český trůn. I když byl Přemysl až čtvrtý syn krále Vladislava, nezůstal stranou a po boku svého bratra Bedřicha se nejvíc zasloužil o získání ztraceného otcova trůnu, který načas obsadil s pomocí Fridricha Barbarossy kníže Soběslav. Ale ani po smrti vévody Bedřicha nebyl Přemysl první v nástupnictví. Připojil se s nejmladším Vladislavem ke křížové výpravě do Svaté země a právě tam mezi nejpřednějšími vladaři Evropy si získal věhlas a respekt, které ho předurčily k dráze panovníka. Historická kronika PŘEMYSLOVCI pokračuje druhou knihou Cestou krále.

Nová řada královských ság Ludmily Vaňkové PŘEMYSLOVCI pokračuje třetí knihou TRŮN PATŘÍ RYTÍŘŮM (1231-1271) a spojuje romány Zapomenutý král a Král železný, král zlatý. Třetí díl historické ságy Přemyslovci zachycuje velké půlstoletí českého království, které nepoznalo žádné porážky a vzkvétalo, i když bylo často v ohrožení a sousední země stíhala pohroma za pohromou. Václav I. převzal dědičné království po svém otci už jako velmoc a jeho syn Přemysl II. vytvořil přemyslovskou říši sahající od moře k moři a mohl pomýšlet na císařskou korunu. Oba byli opravdoví rytíři své doby, ctili spravedlnost, ochraňovali poddané a rozmnožovali bohatství své země. Vzniklo mnoho nových staveb, rozrůstala se města a jiná byla založena, kvetl obchod i řemesla a vojsko dokázalo zemi vždy ubránit. Vyprávění Ludmily Vaňkové je neobyčejně poutavé a mimořádně objevné. Poskládala do souvislostí útržkovité zprávy kronikářů z celé Evropy, a tak se o historických postavách, které vytvořila díky své fantazii a vypravěčskému umění, čtenář dozví mnohem víc než pouhé útržky a prožije s rytířskými hrdiny jejich dobrodružství téměř naživo.

Čtvrtý díl historické ságy PŘEMYSLOVCI spojuje romány Zlá léta a Dědici zlatého krále. Na začátek svazku autorka připsala několik obsáhlých kapitol o tom, co se dělo od narození Václava II. 1271 do nešťastné bitvy na Moravském poli 1278. Tento úsek jí v ságách českých králů jako jediný chyběl a ke čtenářům se nyní dostává poprvé. V celém čtvrtém dílu silné osobní vášně dokreslují obraz urputného boje o moc, z něhož vychází královský lev navzdory smrti Přemysla II. na bitevním poli jako konečný vítěz nad pětilistou růží.

Královská sága PŘEMYSLOVCI končí knihou KRÁLOVSTVÍ NEUMÍRÁ (1291-1309) a spojuje romány Žebrák se stříbrnou holí a Královský nach tě neochrání. Přerod věků na začátku 14. století zastihl Čechy na vrcholu rozkvětu a bohatství, ale neslýchané události, k nimž se budou kronikáři po přehnání všech bouří dlouho vracet, změnily náhle smysl života králů i těch nejposlednějších psanců. V posledním desetiletí 13. století se Václav II. stal nejmocnějším evropským panovníkem, vyrovnal se svému legendárnímu otci Přemyslu II. a pro České království dosáhl více než on. K českému trůnu připojil Polské království a dokonce i Uhersko. Čas jeho vlády je dobou politických intrik a nesmírného růstu bohatství Čech po objevení ložisek stříbra v Kutné Hoře, které bývá srovnáváno se zlatou horečkou v Kalifornii. Nebojovnou taktikou uštědřil Václav II. zdrcující porážku římskému králi Albrechtovi a hledal spojence ve Francii. Po jeho předčasné smrti a zavraždění posledního Přemyslovce Václava III. zachvátí království chaos a rukou úkladného vraha jsou zabiti i další hrdinové. O budoucnosti rozhodnou tři české královny — Richenza, Viola a Eliška Přemyslovna, jejichž životy ohrožuje boj o moc i jed osobní nenávisti.

Václav IV. se nikdy nechtěl stát pánem světa a právě proto ho chtějí sesadit z říšského trůnu. Na jeho obranu vystupují tovaryšstva válečníků a vůdcem jedné takové roty je i dosud neznámý Jan Žižka. Zikmund chce Václava přinutit k císařské korunovaci v Římě a drží násilím bratra v Rakousku, ale mladý Jan Žižka s dalšími bojovníky se naštěstí odhodlají osvobodit svého krále z vídeňského zajetí. Do Čech se vrací již moudřejší Václav, který ví, že vězení pro krále je jeho trůn.

Gotická romance Kateřiny z Vartemberka a Petra z Rožmberka se odehrává na počátku bouřlivé vlády Jana Lucemburského. Zamilovali se do sebe velmi romanticky, přestože Rožmberk byl krátce ženatý s královnou Violou, vdovou po Václavu III., a v bojích o moc v království stál proti straně pánů z Lipé a Vartemberka. Snad právě proto pak manželství Kateřiny a Petra zkalilo několik let vzájemného neporozumění, tvrdohlavosti a tragických omylů po narození vytouženého dědice Rožmberků. Souběžně s tím se rozvíjí příběh uhlířského synka Zbyňka, jenž po své babičce kořenářce zdědil dar rozumět přírodě a pronikat do tajných lidských myšlenek a citů Hudební nadání ho přivede s loutnou ke komnatám Kateřiny z Rožmberka a také ke studiu ve vyšebrodském klášteře. Po nástupu Jana Lucemburského na český trůn byla země zpustošena válkami a morem, ale děj románu nakonec přiblíží hlavní hrdiny k šťastnějším dnům.

V barvitém ději desítky výjimečných historických postav, autorkou objevených a oživených v předchozích knihách, dospějí k naplnění své cesty. Nejvýrazněji český král Přemysl I. V letech 1198-1213, kdy se román odehrává, uzavřel druhé manželství s vášnivou uherskou princeznou Konstancií a diplomatickým úsilím a statečností v čele svých rytířů pozvedl České království mezi nejmocnější země Evropy. To stvrdil i papež Zlatou bulou sicilskou.

Kosmologická mytologie Ludmily Vaňkové originálním způsobem evokuje biblické mýty a zároveň odpovídá na nejzáhadnější otázky bytí. Konfrontace lidské existence a nekonečna, lásky a povinnosti, sebeobětování i touhy po životě se opakuje v nekonečném prostoru a čase jako v těch nejdávnějších mýtech, jejichž smysl autorka ve své fantazii domyslela a rozluštila. Teď se však lidstvo ocitlo v nebezpečné blízkosti zanikajícího Slunce na odumírající Zemi uprostřed smršťujícího se vesmíru. Člověk už nehledá jen své osobní štěstí, ale i pravdu o smyslu svého poslání, aby nalezl záchranu z osudové smyčky. Cílevědomí hledači a charizmatičtí spasitelé ovládají hluboké emoce i metafyzickou sílu ducha. To jim umožňuje posunout existenci života na jinou Zemi a dokonce zasáhnout i za zdánlivé hranice nekonečného vesmíru.

Jsme jedné krve navazuje na román Ty jsi dědic svého otce. Český a římský král Václav IV. zapojuje do evropské politiky i nejmladšího Lucemburka, svého bratra Jana Zhořeleckého, zatímco uherský král Zikmund musí zadržovat Turky na Balkáně. Všichni tři královští bratři -- Václav, Zikmund i Jan -- jsou dědici říše Karla IV., ale ve svých činech bývají často velmi rozdílní. Přesto nikdy nezapomínají, že jsou jedné krve, a když jde o všechno, neváhají si navzájem pomoci. To už nelze říct o jejich moravském bratranci Joštovi, který nahromadil obrovský majetek, ale vskrytu prahne po královské moci. Půjčuje příbuzným peníze na válečná tažení a získává za to nová území. Zikmund si s dluhy u Jošta hlavu neláme. Prožívá právě bouřlivé období, které vrcholí bitvou s Turky u Nikopole. Václav, nejmocnější ze všech žijících Lucemburků, chce mít co nejméně vladařských starostí a místo sebe postrkuje dopředu v říšských záležitostech bratra Jana, kterého měl velmi rád a chtěl mu zajistit nástupnictví na český trůn před Zikmundem. Václavova chybná rozhodnutí a jeho zajetí panskou jednotou donutí Jana, aby na Václavovu obranu vojensky vystoupil, a katastrofálně se tím zadluží. Dluhy jsou také nepřímou příčinou Janova nešťastného osudu, i když ruka travičova, a to ne poprvé, byla spíš vedena snahou odstranit nebezpečného uchazeče o císařský trůn.

Roky před úsvitem (1317 - 1325) Jan Lucemburský si už jako pětadvacetiletý vysloužil nevlídnou přezdívku „král cizinec“. České království bylo bez krále, který vyhledával dobrodružství ve vzdálených cizích zemích. V evropské politice se nestalo nic důležitého, pokud na tom neměl podíl český král, a ani v žádné bitvě se nic nerozhodlo, když se jí nezúčastnil král Jan a po jeho boku české rytířstvo. Divoké jízdy po celé Evropě, osobní vztahy ke všem evropským panovníkům i papeži v Avignonu, intriky a boje jsou neodmyslitelně spojené s Janovou krkolomnou vládou. Byl ovšem do jisté míry i líný a mnohé, co získal svými skvělými úspěchy, už nedokázal udržet. Byl také neuvěřitelně lehkovážný, hlavně v otázce peněz. Přesto měl svůj jasný cíl: získat znovu pro Lucemburky císařskou korunu.

Román navazuje na jarní bestseler Příběh mladšího bratra. Přemysl I., v říši zvaný Otakar, zažil ve Svaté zemi největší křižácké dobrodružství své doby a utvrdil se v odhodlání obnovit otcovo České království. Po čtyřech letech sporů s příbuznými a válčení doma i v říši usedne jako dědičný král na český trůn.

Nový historický román z doby křížových výprav a bojů mezi přemyslovskými knížaty o český trůn, ve kterých se pro Přemysla Otakara Prvního otevřela cesta ke královské koruně. Příběh budoucího českého krále Přemysla Otakara I. se odehrává v době častých bojů mezi přemyslovskými knížaty o český trůn. Sám Přemysl měl k němu až jako čtvrtý syn krále Vladislava daleko, ale po boku svého bratra Bedřicha, českého vévody, se podílel na dobývání otcova trůnu, který načas obsadil s pomocí Fridricha Barbarossy kníže Soběslav. Římský císař usiloval o vládu nad celým křesťanským světem a s českými rytíři vítězil v italských válkách namířených proti papeži, a přesto by nejraději rozdělil Čechy a Moravu na říšská knížectví, jež by se snadněji dala ovládat. Nepodařilo se mu to, i když k tomu nejednou zbýval malý krůček. Prozíravý Bedřich dokázal včas císařovým záměrům předejít a jeho mladší bratr na to nikdy nezapomněl. Přemysl se vypravil v čele českých rytířů na křížovou výpravu s císařem do Svaté země, kde se bojovalo o moc a válčilo s nevěřícími zběsileji než v Evropě. Bedřich zemřel ještě doma před začátkem tažení, Barbarossa zahynul o rok později v Anatolii. Křížovou výpravou skončil i příběh mladšího bratra a další osudy Přemysla se začaly ubírat cestou krále.

V posledním desetiletí 13. století se Václav II. stal nejmocnějším evropským panovníkem. V Žebrákovi se stříbrnou holí autorka vylíčila jeho rozporuplnou osobnost, která se projevovala opatrností, úzkostlivostí, předvídavostí a zároveň chorobnou ctižádostivostí a obrovskou touhu vyrovnat se svému legendárnímu otci Přemyslu II., kterého na vrcholu své vlády překonal a dosáhl pro České království více než on. Panování Václava II. v letech 1291-1304 patří k nejúspěšnějším údobím českého království. Václav na rozdíl od svého otce Přemysla nebyl nikdy mužem meče, jeho zbraní byla síla ducha a diplomatická obratnost. Bez války a krveprolévání spojil svou zemi s Polskem v mohutnou říši a ke dvěma královským korunám připojil pro svého syna i třetí uherskou. Čas jeho vlády je dobou politických intrik a nesmírného růstu bohatství Čech po objevení ložisek stříbra v Kutné Hoře, které bývá srovnáváno se zlatou horečkou v Kalifornii. Postavu Václava II. vykreslila autorka jako výjimečnou a rozporuplnou osobnost, propadající erotické náruživosti, chorobné ctižádosti a touze vyrovnat se legendárnímu otci, ale také jako rozvážného a předvídavého panovníka, jenž svou nebojovnou taktikou uštědřil zdrcující porážku římskému králi Albrechtovi při obraně Kutné Hory. Historickou látku autorka čerpala i z první česky psané kroniky takřečeného Dalimila, jenž vystupuje mezi hlavními postavami románu a pro čtenáře je rozkryta jeho záhadná anonymita vzdělance a umělce blízkého trůnu.

Vlastní životopis Ludmily Vaňkové začíná jako román o dětském ráji. Její otec byl ředitel několika finančních ústavů a později člen nejužšího vedení České národní banky. V jeho bohaté knihovně se záhy seznamovala s literaturou a historií a v jejích dětských snech nechybělo přání zachytit literárně celou českou historii. Rodina žila v harmonii, taťka pracovně vytížený si vždycky udělal čas na své dcery Blanku a Ludmilu. Mamka se starala o taťku, o rodinu, angažovala se v ženském hnutí, dobře se znala s Miladou Horákovou a její osobní zálibou byla hudba, hra na klavír. Obě dcery po ní zdědily hudební nadání, Blanka se profesionálně věnovala zpěvu a Ludmila, s matematickým talentem po otci, tíhla k divadlu a literatuře. Pak ale přišel pád do propasti, inferno, taťka byl za heydrichiády popraven, rodina zůstala bez živitele, matka s dcerami se musela vystěhovat z Prahy do Řevnic. Hodně jim tehdy pomáhal Oldřich Pecl, který byl v odboji stejně jako taťka a krutý osud na něj dopadl až v padesátých letech, kdy byl popraven v procesu s Miladou Horákovou. Po válce studovala Ludmila Vaňková na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, opět se setkala se zmizelou přítelkyní Hanou Proškovou, mezi studenty měla řadu zahraničních přátel, ale mohla se s nimi znovu vidět až po čtyřiceti letech. Rok 1948 pro ni znamenal vyloučení z vysoké školy a svůj doktorát dostala až po listopadu 89.

Za významného přispění Přemysla I. byl v Římě korunován císařem Fridrich II., nazývaný Dítě z Apulie. Ve dvou křížových výpravách se mu podařilo obnovit Jeruzalémské království, vybudoval neporazitelné loďstvo, ovládl Itálii a Středomoří mohl považovat za svou druhou říši. Dítě z Apulie mělo kdysi za poručníky církevní hodnostáře a nyní bylo mocnější než papež. Fridrich si dokonce dovolil mít v Palermu harém. Ale i církev se v názorech na správný život rozdělila. Nový řád svatého Františka učil rozumět slabostem těla, nežádal pro lidi tresty ani utrpení a snažil se jim pomáhat. Těmto myšlenkám byla nakloněna česká princezna Anežka, zasnoubená nejprve s Fridrichovým synem. Jejich sňatek měl spojit rody Štaufů a Přemyslovců a potvrdit, co mnoho let platilo: nejdůležitějším spojencem a císařovou oporou za Alpami je český král Přemysl a jeho syn Václav. Intriky Leopolda Rakouského, kolínského arcibiskupa Engelberta a durynského vévody však sňatek zmařili. Fridrich se nevzdával. Po předčasné smrti jeruzalémské královny ovdověl a sám požádal Anežku Českou o ruku se slibem, že bude korunovanou císařovnou a jejich děti budou dědici nové říše. Zrušení prvního sňatku možná Anežku ponížilo a určitě urazilo jejího otce a bratra, kteří vtrhli do Rakouska. Druhé zasnoubení odmítla. Měla jinou představu o svém životě - chtěla zakládat kláštery, špitály, školy a přiblížit se k duchovní kráse a čistotě jako svatý František. Dějově bohatý román, v němž jsou vylíčeny desítky jiných zajímavých postav, pozoruhodných osudů a událostí, končí korunovací Václava I. Než převezme vládu po svém otci úplně, narodí se mu druhý syn Přemysl - budoucí slavný král železný a zlatý