Václav Vokolek

Román Hledání ztracených snů je třetím „dílem“ zcela volné románové trilogie (Cesta do pekel Triáda 1999, Krajiny zjevení Argo 2021) odehrávající se od poloviny devatenáctého století do současnosti. Čas v těchto knihách hraje podružnou roli, volné souvislosti řetězení času přesahují, hlavní postavy jsou více symbolické než reálné. Poslední díl, díl o hledání, se odehrává před první světovou válkou v lázeňském městě, v Africe, kde má hlavní postava za úkol objevit ztracené židovské kmeny, v další kruté válce a v covidové Evropě, v čase, ve kterém hraje hlavní roli strach. Tak jako kdykoliv před tím se strach prolíná se ztracenými sny a nadějemi. Všemi knihami se proplétá motiv lásky, kterou nedokáže přerušit ani smrt. Její masku si nasazují podivné bytosti. Láska k biedermeierské slečně, ke zjevení bílé paní, k mámivým přízrakům mládí. Všechny tři knihy spojuje hluboký vztah k přírodě, která v jednotlivých příbězích vytváří podivuhodnou scénu, v níž se člověk bez ustání ztrácí a s rozkoší bloudí. Na samém konci poslední knihy si čtenář uvědomí, že Hledání ztracených snů je knihou o nesmrtelnosti, která možná není pouhým snem.

Symetrická kompozice nového románu Václava Vokolka Krajiny zjevení je inspirována středověkými tabulovými oltáři: střed knihy tvoří hlavní výjev, podstatný střed díla, základní téma odehrávající se v roce 1849. Levá a pravá strana jsou tvořeny dvěma křídly se současnými výjevy. Jednotlivé epizody knihy, které se odehrávají v současnosti, jsou se středem propojeny nesčetnými nitkami nečekaných souvislostí. Aby čtenář onu symetrii nahlédl, musí se vydat na cestu mezi krajinami zázračných zjevení: děj se proto odehrává ve středočeských Celích, v bývalém vojenském prostoru v Milovicích, v italském Bolzanu a v imaginárním americkém městečku Twin Peaks Davida Lynche. Zdánlivě vzdálené krajiny spojuje jediné možnost zázraku uprostřed drtivé reality. Hlavním příběhem, umístěným ve středu pomyslného oltáře, je skutečná událost, která se odehrála roku 1849 v Celích u Nymburka. Třem dívkám se tu opakovaně zjevila Matka Boží, rozmlouvala s nimi, zjevila jim údajně mnohá tajemství. Celou situaci zaznamenal místní kostelník; zázračné zjevení mělo v regionu značnou odezvu, konaly se poutě, byl vydán poutní obrázek; církev se ovšem od zázraku záhy zcela distancovala a úřady rezolutně zakročily. Dívky byly označeny za podvodnice a na zázrak se zapomnělo. Nikomu se nehodil. Za několik let ovšem došlo prakticky se stejnými kulisami a osobami k zázraku v Lourdech Z těchto a dalších historických faktů autor vychází, jeho cílem však není objasnit historickou událost, ta je mu pouze prostředkem k rozehrání nečekaných dějů. Hlavní hrdina románu Jakub Choc chce realizovat televizní dokument o zapomenutém zázraku, získává informace, zaplétá se do děje a stává se jeho součástí. Příběh se stává labyrintem, v jehož středu místo Mínotaura čeká další zjevení. Václav Vokolek se v Krajinách zjevení nesnaží otázky zodpovídat, nýbrž klást, a přitom ukázat, že nic není zapomenuto. Že propojit minulost se současností je v krajině zjevení snadnější, než se zdá. A že vždy prožíváme daleko více, než tušíme.

Kniha Václava Vokolka není konfesijní, ale nadnáboženská, protože se odvážila rozechvívat srdce člověka bez rozdílu jeho vyznání. Intimita, s níž se dotýká svatých tajemství, je v českém literárním prostředí jedinečná. O čem tedy jeho kniha vypovídá? O utrpení Krista o passio Christi? Jistě. O utrpení člověka o passio hominis? Bezpochyby. To, pro co jsou Vokolkovy Pašije vzácné, je, že rozmnožují naději tam, kde naděje visí na kříži a pod ním se modlí člověk.

Zimu většina lidí pokládá za zcela nevhodnou pro putování. Zimní krajinu ovládají zimní sporty, to je zřejmé. Ale není tomu tak docela. I když se to v krajině v nejmenším nezdá, je to čas zlomu. Síla slunce, a tedy světla, se začne pomalu, nenápadně vracet. Právě tento návrat životních sil by poutník neměl propást a kde jinde než v krajině. Pro poutníka jsou měsíce zimního času dobou zajímavých cest se spoustou odlišných, zimních zážitků, které se výrazně liší od těch z ostatních ročních období. Krajina je totiž úplně jiná, jedinečná, a to skutečné poutníky přitahuje. Působí klidně, je vyčkávající, spící, a možná i snící. Vše v krajině zdánlivě spí, ale vše nabírá sílu ke znovuzrození. Čeká se na slunce a to se po slunovratu do krajiny začíná vracet. To poutník musí zažít...

Čas podzimu je na jedné straně naprosto fantastický, jeho barevnost se mění jako v kaleidoskopu, je to také čas naplnění, kdy sbíráme plody, které nám Země nabízí, ale také doba usínání a příchodu temnot. Žádné období nemá tolik tváří a poutník je chce poznat všechny. Podzimu, jako závěru roku, sluší ohlížení, a tedy návraty do historie. Naše putování bude sledovat cestu kříže, první kroky nové víry, která později ovládla celou Evropu. Tedy od Levého Hradce do Budče. Navštívíme Tolštejn, resp. Kavčí hrad, který se tyčí v údolí Labe a byl v období romantismu modelem mnoha obrazů. Zajímat nás bude také nejtajemnější slovanské hradiště nad Kokořínským dolem, kde nám neznámí předci porazili vojsko Karla Velikého. Poznáme i místo zázračného zjevené Panny Marie a další a další místa, která nejsou příliš známá.

Kniha rozložená do čtyř svazků podle ročních dob je knihou pro poutníky a cestovatele. Je jakýmsi návodem, jak se pohybovat v krajině, abychom nebyli pouze bezduchými turisty. Lidé se dnes vydávají na cesty, ať již na kole, pěšky, letadle či lodí, a jako dávní poutníci si opět skládají velkolepost krajiny, paměť památek, souvislosti času a vzdáleností, do nezapomenutelného obrazu. Rámem k němu může být tato kniha. První část knihy se zabývá časem otisklým do krajiny. Časem dávných tradic, svátků, rituálů, duchovních tradic. Chceme ukázat, co vše se v létě v krajině dělo a co všechno bylo zapomenuto, protože jen tak můžeme krajině porozumět. Rozlehlejší část knihy se zabývá návody na letní cesty a možnostmi uvažování nad nimi. Součástí knihy je i rozhovor s cestovatelem diplomatem, jenž poznal svět daleko za běžnými horizonty a rád o tom vypráví.

Vokolkův Dominový efekt můžeme vnímat jako rozmáchlé románové plátno, jako barevný karneval, jako bohatou hostinu o mnoha chodech. Můžeme se opájet chutěmi a vůněmi různých žánrových, tematických, jazykových a stylových poloh. Můžeme si užívat čirou radost z opulentního čtení, z pouti příběhem rozprostřeným mezi několika časovými pásmy a lidskými osudy. Ve světě tohoto Vokolkova románu jsou všechny hranice otevřené, všechny barvy, chutě a vůně vstupují do interakcí. Podobně jako v autorově téměř dvě desítky let staré próze Cesta do pekel na niž Dominový efekt volně navazuje se významový rozměr díla netříští na takzvaný obraz reality a na takzvaný sen. Minulost, přítomnost a budoucnost zde tvoří jeden celek, ve kterém se starým křivdám a zločinům nedá utéct a ve kterém je ďábel (lhostejno zda v masce klauna nebo fízla) přítomen napořád; bláznivá burleska je zde z podstaty totéž co nejvážnější tragédie. V tom je Vokolkova umělecká výpověď nejsilnější, nejpůsobivější a nejpravdivější.

Proč Skryté Čechy? Velký český básník Otokar Březina kdysi překvapivě nazval jeden ze svých esejů Skryté dějiny. Jako by tím chtěl naznačit a dokázat, že mimo populárně obecné dějiny, plné dat, jmen, dějů a jejich nutných deformací, existují i dějiny jiné. Skryté. Dějiny člověka, skryté i zjevné, se odehrávají v čase a prostoru. Tedy v krajině. A právě pohled do krajiny skrytých a často zapomenutých dějů nabízí tato kniha. Vychází ze sedmidílného knižního projektu Neznámé Čechy nakladatelství Mladá fronta a soustřeďuje se na místa, která její autor pokládá za nejpřitažlivější a na která čtenáře zve.

Audiokniha Lovci záhad - Tajemství hradů a zřícenin, kterou napsal Václav Vokolek. Kniha Lovci záhad je knihou o dětské partě, která prožívá neuvěřitelná dobrodružství, poslouchá divoké příběhy a osobně se setkává nadpřirozenými postavami ve svém přirozeném světě. Děti dobře vědí, že v jejich světě se může stát úplně všechno!

Tragikomický román odehrávající se na sklonku éry romantismu v kulisách maloměsta na severu Čech.

Kniha básníka Václava Vokolka je jedinečným svědectvím o zanikajícím světě pražských zahrádkářských kolonií a zároveň brilantní literární evokací tohoto specifického mikrosvěta. Knihu provází evokativní a vtahující fotografie Richarda Čermáka.

Dlouho očekávaný díl z legendární řady podrobně mapuje oblasti Mělnicka, Máchova kraje a Prahy sever. Prvenstvím této výpravné knihy je uvedení mnoha neznámých lokalit a také spirituální interpretace děl, jako jsou například mělnický proboštský chrám, liběchovské skalní skulptury v oblasti Harfenice nebo fenomén zvaný poltergeist na mystickém košáteckém zámku.

Nejnovější román Václava Vokolka Zástavy srdce splétá osudy několika hrdinů v různých časových rovinách. Brilantně napsaný příběh, kde se prolínají příběhy kapitána Klosse s osudy mladíka Martina Klose, ale také životní osudy pěti žen, které hledají lásku v dnešním světě.

Esoterický znamená skrytý, vnitřní, tajný. Esoterický pohled se vyznačuje nekonvečním obsahem, a proto se řada průvodců o esoterických Čechách liší od obvyklých turistických publikací. V sedmém díle putuje čtenář krajinou Keltů, kteří se usadili podél Jizery. Říkali jí Isara a pravděpodobně ji považovali za posvátnou řeku. Keltské osídlení po sobě zanechalo řadu archeologických památek, ale skutečným překvapením je jeskyně v Plakánku, která byla jakousi »sluneční svatyní«; keltské stopy však najdeme i v místních pověstech.

Pátý díl ojedinělé řady průvodců mapuje kraj ležící severozápadně od Prahy, dále Velvarsko, Slánsko, Kralupsko a jižní část soutoku Vltavy a Labe. Vedle známých míst - například tajuplné Budče, Levého Hradce nebo Velvar - přináší tato kniha několik nových objevů. Patří mezi ně především unikátní řada menhirů nedaleko Ledců a nově odkrytý menhir na Budečsku. Prvenstvím tohoto dílu je také vysvětlení souvislostí legendárních Kounovských řad (viz díl 4) a menhirů Zkamenělý pastýř u Klobuk resp. Zakletý mnich u Drahomyšle. Mimořádně zajímavé jsou také kapitoly věnované královskému městu Slanému s jeho pohnutou chiliastickou historií nebo Zlonicím s úžasnou barokní minulostí.

Čtvrtý svazek Esoterických Čech se zabývá turisty nepříliš vyhledávanou krajinou, která však v sobě tají památky na závratně staré kultury. Průmyslová krajina severozápadně od Prahy patří paradoxně k nejzajímavějším místům v Čechách, v nichž se ukrývá tajemná minulost naší země. Dnes průmyslem značně zdevastované Kladensko a Rakovnicko bylo v průběhu uplynulých věků centrem pravěké moci a zejména střediskem nám neznámých rituálů. Posvátná místa doby kamenné se tu překrývají s náboženskými centry Keltů. Středisko tajemné knovízské kultury není daleko od keltské svatyně v Mšeckých Žehrovicích či Vinařické hory, která mohla být pravěkou posvátnou horou. V této krajině se setkáme s většinou českých megalitů, včetně nevysvětlitelných kamenných řad v Kounově a v Ledcích. Ale čas se tu nezastavil. V těchto místech probíhalo i prastaré slovanské osídlení, včetně sídla věštkyně a kněžny Libuše. Dávné duchovní tradice najdeme i v dílech umělců našeho věku. Vše se tu prolíná se vším. Náznaky pravěkých symbolů, keltské magické rituály, stará víra našich předků, křesťanské tradice a tradice židovské vytvářejí esoterickou krajinu této části středních Čech.