Václav Vokolek

Audiokniha Aby se holky nebály, kterou napsal Václav Vokolek. Autor napsal své vyprávění nejprve pro svou dceru Sofii, která se stále něčeho bála. Měla strach z hadů, pavouků, bouřky, čertů, vodníků, draků, duchů, pirátů, a dokonce i z konce světa. Časem tatínek Sofie zjistil, že jeho dcera nemá své strachy sama. Dobře je znají její kamarádky, spolužačky, maminky, babičky i tety.

Kniha Svědci se skládá ze dvou k sobě těsně srostlých částí, výtvarné a literární. Takže obrazy a slova. Téma je ovšem jediné: zásadní svědectví. Při pomyslném soudním procesu vypovídají tito zvláštní svědci o nás a o našem světě. Básníci, malíři, filozofové již tisíce let podávají svá závažná poselství a porota jejich slova nechápe, možná je chápat nechce. Proto jsou podoby svědků nejasné a jejich výpovědi pouze symbolické. Listovat touto knihou znamená listovat našimi dějinami.

Kniha Okolím města Luny se snaží neotřelými prostředky dokázat duchovní vzácnost krajiny Českého středohoří, krajiny pravěké, keltské, lučanské, a chce odhalit stopy, které v nich dávní i současní lidé zanechali. Archeologie tu postupně odkrývá stopy dávné posvátnosti, historie jasněji hovoří o dějinných i duchovních událostech, které jsou trvalou součástí krásné krajiny. V půvabné krajině také žili a pracovali významní básníci a malíři, kteří svou tvorbou okolí města luny poznamenali. Čtenář v knize nalezne i zvláštní pověsti, které vznikly jen pro tuto knihu. Nedílnou součástí knihy jsou téměř neznámé ilustrace Jana Konůpka k Bibli kralické. To vše na základě jeho několika duchovních zážitků, které chce kniha přenést na čtenáře: ...bylo to na pokraji Českého středohoří. Andělé poletovali v bledém podzimním slunci a mnohé zjevy jasných démonů, které jsem vymyslil za všechna léta svého snění, mne cestou provázely…

Román Hledání ztracených snů je třetím „dílem“ zcela volné románové trilogie (Cesta do pekel Triáda 1999, Krajiny zjevení Argo 2021) odehrávající se od poloviny devatenáctého století do současnosti. Čas v těchto knihách hraje podružnou roli, volné souvislosti řetězení času přesahují, hlavní postavy jsou více symbolické než reálné. Poslední díl, díl o hledání, se odehrává před první světovou válkou v lázeňském městě, v Africe, kde má hlavní postava za úkol objevit ztracené židovské kmeny, v další kruté válce a v covidové Evropě, v čase, ve kterém hraje hlavní roli strach. Tak jako kdykoliv před tím se strach prolíná se ztracenými sny a nadějemi. Všemi knihami se proplétá motiv lásky, kterou nedokáže přerušit ani smrt. Její masku si nasazují podivné bytosti. Láska k biedermeierské slečně, ke zjevení bílé paní, k mámivým přízrakům mládí. Všechny tři knihy spojuje hluboký vztah k přírodě, která v jednotlivých příbězích vytváří podivuhodnou scénu, v níž se člověk bez ustání ztrácí a s rozkoší bloudí. Na samém konci poslední knihy si čtenář uvědomí, že Hledání ztracených snů je knihou o nesmrtelnosti, která možná není pouhým snem.

Symetrická kompozice nového románu Václava Vokolka Krajiny zjevení je inspirována středověkými tabulovými oltáři: střed knihy tvoří hlavní výjev, podstatný střed díla, základní téma odehrávající se v roce 1849. Levá a pravá strana jsou tvořeny dvěma křídly se současnými výjevy. Jednotlivé epizody knihy, které se odehrávají v současnosti, jsou se středem propojeny nesčetnými nitkami nečekaných souvislostí. Aby čtenář onu symetrii nahlédl, musí se vydat na cestu mezi krajinami zázračných zjevení: děj se proto odehrává ve středočeských Celích, v bývalém vojenském prostoru v Milovicích, v italském Bolzanu a v imaginárním americkém městečku Twin Peaks Davida Lynche. Zdánlivě vzdálené krajiny spojuje jediné – možnost zázraku uprostřed drtivé reality. Hlavním příběhem, umístěným ve středu pomyslného oltáře, je skutečná událost, která se odehrála roku 1849 v Celích u Nymburka. Třem dívkám se tu opakovaně zjevila Matka Boží, rozmlouvala s nimi, zjevila jim údajně mnohá tajemství. Celou situaci zaznamenal místní kostelník; zázračné zjevení mělo v regionu značnou odezvu, konaly se poutě, byl vydán poutní obrázek; církev se ovšem od zázraku záhy zcela distancovala a úřady rezolutně zakročily. Dívky byly označeny za podvodnice a na zázrak se zapomnělo. Nikomu se nehodil. Za několik let ovšem došlo prakticky se stejnými kulisami a osobami k zázraku v Lourdech… Z těchto a dalších historických faktů autor vychází, jeho cílem však není objasnit historickou událost, ta je mu pouze prostředkem k rozehrání nečekaných dějů. Hlavní hrdina románu Jakub Choc chce realizovat televizní dokument o zapomenutém zázraku, získává informace, zaplétá se do děje a stává se jeho součástí. Příběh se stává labyrintem, v jehož středu místo Mínotaura čeká další zjevení. Václav Vokolek se v Krajinách zjevení nesnaží otázky zodpovídat, nýbrž klást, a přitom ukázat, že nic není zapomenuto. Že propojit minulost se současností je v krajině zjevení snadnější, než se zdá. A že vždy prožíváme daleko více, než tušíme. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Symetrická kompozice nového románu Václava Vokolka Krajiny zjevení je inspirována středověkými tabulovými oltáři: střed knihy tvoří hlavní výjev, podstatný střed díla, základní téma odehrávající se v roce 1849. Levá a pravá strana jsou tvořeny dvěma křídly se současnými výjevy. Jednotlivé epizody knihy, které se odehrávají v současnosti, jsou se středem propojeny nesčetnými nitkami nečekaných souvislostí. Aby čtenář onu symetrii nahlédl, musí se vydat na cestu mezi krajinami zázračných zjevení: děj se proto odehrává ve středočeských Celích, v bývalém vojenském prostoru v Milovicích, v italském Bolzanu a v imaginárním americkém městečku Twin Peaks Davida Lynche. Zdánlivě vzdálené krajiny spojuje jediné možnost zázraku uprostřed drtivé reality. Hlavním příběhem, umístěným ve středu pomyslného oltáře, je skutečná událost, která se odehrála roku 1849 v Celích u Nymburka. Třem dívkám se tu opakovaně zjevila Matka Boží, rozmlouvala s nimi, zjevila jim údajně mnohá tajemství. Celou situaci zaznamenal místní kostelník; zázračné zjevení mělo v regionu značnou odezvu, konaly se poutě, byl vydán poutní obrázek; církev se ovšem od zázraku záhy zcela distancovala a úřady rezolutně zakročily. Dívky byly označeny za podvodnice a na zázrak se zapomnělo. Nikomu se nehodil. Za několik let ovšem došlo prakticky se stejnými kulisami a osobami k zázraku v Lourdech Z těchto a dalších historických faktů autor vychází, jeho cílem však není objasnit historickou událost, ta je mu pouze prostředkem k rozehrání nečekaných dějů. Hlavní hrdina románu Jakub Choc chce realizovat televizní dokument o zapomenutém zázraku, získává informace, zaplétá se do děje a stává se jeho součástí. Příběh se stává labyrintem, v jehož středu místo Mínotaura čeká další zjevení. Václav Vokolek se v Krajinách zjevení nesnaží otázky zodpovídat, nýbrž klást, a přitom ukázat, že nic není zapomenuto. Že propojit minulost se současností je v krajině zjevení snadnější, než se zdá. A že vždy prožíváme daleko více, než tušíme.

Kniha Václava Vokolka není konfesijní, ale nadnáboženská, protože se odvážila rozechvívat srdce člověka bez rozdílu jeho vyznání. Intimita, s níž se dotýká svatých tajemství, je v českém literárním prostředí jedinečná. O čem tedy jeho kniha vypovídá? O utrpení Krista o passio Christi? Jistě. O utrpení člověka o passio hominis? Bezpochyby. To, pro co jsou Vokolkovy Pašije vzácné, je, že rozmnožují naději tam, kde naděje visí na kříži a pod ním se modlí člověk.

Vokolkův Dominový efekt můžeme vnímat jako rozmáchlé románové plátno, jako barevný karneval, jako bohatou hostinu o mnoha chodech. Můžeme se opájet chutěmi a vůněmi různých žánrových, tematických, jazykových a stylových poloh. Můžeme si užívat čirou radost z opulentního čtení, z pouti příběhem rozprostřeným mezi několika časovými pásmy a lidskými osudy. Ve světě tohoto Vokolkova románu jsou všechny hranice otevřené, všechny barvy, chutě a vůně vstupují do interakcí. Podobně jako v autorově téměř dvě desítky let staré próze Cesta do pekel na niž Dominový efekt volně navazuje se významový rozměr díla netříští na takzvaný obraz reality a na takzvaný sen. Minulost, přítomnost a budoucnost zde tvoří jeden celek, ve kterém se starým křivdám a zločinům nedá utéct a ve kterém je ďábel (lhostejno zda v masce klauna nebo fízla) přítomen napořád; bláznivá burleska je zde z podstaty totéž co nejvážnější tragédie. V tom je Vokolkova umělecká výpověď nejsilnější, nejpůsobivější a nejpravdivější.

Proč Skryté Čechy? Velký český básník Otokar Březina kdysi překvapivě nazval jeden ze svých esejů Skryté dějiny. Jako by tím chtěl naznačit a dokázat, že mimo populárně obecné dějiny, plné dat, jmen, dějů a jejich nutných deformací, existují i dějiny jiné. Skryté. Dějiny člověka, skryté i zjevné, se odehrávají v čase a prostoru. Tedy v krajině. A právě pohled do krajiny skrytých a často zapomenutých dějů nabízí tato kniha. Vychází ze sedmidílného knižního projektu Neznámé Čechy nakladatelství Mladá fronta a soustřeďuje se na místa, která její autor pokládá za nejpřitažlivější a na která čtenáře zve.

Audiokniha Lovci záhad - Tajemství hradů a zřícenin, kterou napsal Václav Vokolek. Kniha Lovci záhad je knihou o dětské partě, která prožívá neuvěřitelná dobrodružství, poslouchá divoké příběhy a osobně se setkává nadpřirozenými postavami ve svém přirozeném světě. Děti dobře vědí, že v jejich světě se může stát úplně všechno!

Tragikomický román odehrávající se na sklonku éry romantismu v kulisách maloměsta na severu Čech.

Kniha básníka Václava Vokolka je jedinečným svědectvím o zanikajícím světě pražských zahrádkářských kolonií a zároveň brilantní literární evokací tohoto specifického mikrosvěta. Knihu provází evokativní a vtahující fotografie Richarda Čermáka.

Nejnovější román Václava Vokolka Zástavy srdce splétá osudy několika hrdinů v různých časových rovinách. Brilantně napsaný příběh, kde se prolínají příběhy kapitána Klosse s osudy mladíka Martina Klose, ale také životní osudy pěti žen, které hledají lásku v dnešním světě.

Esoterický znamená skrytý, vnitřní, tajný. Esoterický pohled se vyznačuje nekonvečním obsahem, a proto se řada průvodců o esoterických Čechách liší od obvyklých turistických publikací. V sedmém díle putuje čtenář krajinou Keltů, kteří se usadili podél Jizery. Říkali jí Isara a pravděpodobně ji považovali za posvátnou řeku. Keltské osídlení po sobě zanechalo řadu archeologických památek, ale skutečným překvapením je jeskyně v Plakánku, která byla jakousi »sluneční svatyní«; keltské stopy však najdeme i v místních pověstech.

Dvoudílná kniha Svět posvátných kamenů je ojedinělým dílem, které nabízí procházku dlouhou celé statisíce let, směřující k pochopení posvátnosti jako důležitého principu lidské existence. Zatímco kapitoly prvního dílu byly věnovány megalitickým hrobkám, menhirům, dolmenům a kamenným kruhům. Přiblížily rozsáhlost a bohatost megalitického světa, který zřejmě spojovalo jednotné celoplanetární náboženství. Druhý díl se podrobně zabývá posvátností kamenů v Čechách a na Moravě. Součástí tohoto světa byly i kameny, které považujeme za přírodní útvary, ovšem jenž mohly být objekty neznámých kultů. Stejně jako v mnoha částech světa existují i na našem území vztyčené kamenné stély, menhiry, dolmeny, kamenné řady a kruhy. V České kotlině však narazíme na mnoha místech i na záhadné kamenné struktury, které geologie vysvětluje příliš mechanicky a málo věrohodně. Můžeme se domnívat, a patrně právem, že právě tato místa, kterých je na planetě celá řada, souvisela s posvátností a nám utajenými kultovními praktikami. V této knize se poprvé setkáme s doposud nevyjasněným problémem pokřesťanšťování megalitů a s problematikou tak zvaných smírčích křížů. Úctu ke kamenům převzali i Slované a kapitola o této problematice, o významu kamenů ve slovanském pohanství a předložení možných důkazů její existence budou jistým překvapením. Neméně objevná je také interpretace skalních plastik v Liběchově, stejně jako principy posvátnosti kamene přenesené do současného umění.

Třetí díl esoterických průvodců mapuje kraj Vltavské podkovy, Dobříšsko, Příbramsko, Hořovicko, Březnicko a Rožmitálsko. Pradávné duchovní tradice této rozlehlé oblasti, jejíž spirituálním centrem byla odnepaměti Svatá Hora, se promítají nejen do místních pověstí, ale najdeme je i v dílech umělců našeho věku, jejichž život byl s tímto koutem Čech spojen. Kromě jiných to byli například J. J. Ryba, A. Dvořák, K. Čapek, F. Drtikol, O. Zachar nebo R. R. Hofmeister.