Pelham Wodehouse strana 2 z 8

Audiokniha Případů se ujímá Jeeves, kterou napsal Pelham Grenville Wodehouse. Když má mladý gentleman rozum, pořídí si komorníka. A když má štěstí, je tím komorníkem Jeeves.

'Does one desire the Yule-tide spirit, sir?' 'Certainly one does. I am all for it.' Aunts, engagements, misunderstandings and hangover cures; this delightful collection from 'the greatest chronicler of a certain kind of Englishness' (Julian Fellowes) brings together a baker's dozen of P. G. Wodehouse's finest short stories. "A comic master". (David Walliams). "A cavalcade of perfect joy". (Caitlin Moran).

Right Ho, Jeeves is a novel by P. G. Wodehouse, the second full-length novel featuring the popular characters Jeeves and Bertie Wooster, after Thank You, Jeeves. It also features a host of other recurring Wodehouse characters, and is mostly set at Brinkley Court, the home of Bertie's Aunt Dahlia. It was first published in the United Kingdom on October 5, 1934 by Herbert Jenkins, London, and in the United States on October 15, 1934 by Little, Brown and Company, Boston, under the title Brinkley Manor. Before being published as a book, it had been sold to the Saturday Evening Post, in which it appeared in serial form from December 23, 1933 to January 27, 1934, and in England in Grand Magazine from April to September 1934. Wodehouse had already started planning this sequel while working on Thank You, Jeeves.(Wikipedia)

My Man Jeeves is a collection of short stories by P. G. Wodehouse, first published in the UK in May 1919 by George Newnes. Of the eight stories in the collection, half feature the popular characters Jeeves and Bertie Wooster, while the others concern Reggie Pepper, an early prototype for Wooster.

Traduje se, že se Zdeněk Jirotka v případě Saturnina nechal inspirovat příběhy sluhy Jeevese, o kterém psal britský humorista Sir Pelham Grenville Wodehouse. Podobnost zde určitě existuje – mladý, bohatý a poněkud floutkovský Bertie Wooster má stejně jako Jiří Oulický distingovaného sluhu, který vyniká neobyčejným intelektem, vysokou mírou vzdělanosti a nečekanými řešeními problémů svého pána. Sluha Jeeves je v Británii velmi oblíbený. P. G. Wodehouse (1881–1975) o něm v průběhu let 1915–1974 napsal 35 povídek a 11 románů, z nichž některé byly zfilmovány, objevily se v rozhlasovém zpracování nebo jako muzikály a v televizním seriálu BBC. Titul obsahuje vždy na dvojstraně anglickou verzi a český překlad. Po každém příběhu se zaměříme na zajímavý gramatický jev či slovní obrat, který následně procvičíme. Naleznete zde i otázky pro porozumění textu. Vzadu se nachází klíč ke cvičením a slovníček. Kniha je doplněna CD namluveným rodilým mluvčím. Titul byl vytvořen týmem internetové jazykové školy www.anglictina.com. Autoři projektu vedeni Petrem Špirkem mají s výukou angličtiny více než desetileté zkušenosti. Své poznatky spojují s moderní technologií – publikovali i připravují českými studenty vyhledávané a ceněné multimediální učebnice.

Az életművész, polgári nevén Stanley Featherstonehaugh Ukridge korán felbukkant P. G. Wodehouse életművében, és már akkor úgy viselkedett, mint egy természeti csapás. Hajmeresztő vállalkozásainak sorában a dorsetshire-i csirkefarm kimagasló helyet foglal el, ugyanis a környék kereskedői több mint száz évvel később is elszörnyednek a neve hallatán. A Révbíró Tamás által fordított, magyar nyelven először megjelenő regényben fontos szerepet kap néhány remek Wodehouse-figura, például egy angol író, egy kék szemű ír leány és apja, a dublini professzor és egy pénzért mindenre kapható csónakos; szerepel továbbá egy rendületlenül higgadt bérenc, annak felesége és kutyája, valamint szerepelni nem szerepel ugyan, de levelet ír egy helybeli leányzó. Bár ne tenné, mert nagy bajt okoz vele...

Végy egy Amerikából Angliába származott sonkakirályt, egy nem-is-olyan gazdag (de annál gőgösebb) szépasszonyt, egy tehetséges (de még annál is pimaszabb) festőművészt, egy bájdús leányát, aki egyeseket kék szemű egérre, másokat ellenben kínai porcelánfigurára emlékeztet, egy kisportolt komornyikot és bronzvörös menyasszonyát, egy tenorista ambíciókat dédelgető, amúgy elég bugyuta arisztokratát, egy lapátfülű amerikai bokszolót, akiből nagyralátó neje angol urat akar faragni - helyezd mindezeket egy ódon angol kastély mohlepte falai közé, és már indulhat is a hamisítatlan Wodehouse-regény, amely ezúttal sem okoz csalódást a híres angol mulattató magyar híveinek.

"Amennyiben a figyelmes olvasó összehasonlítja ezt a könyvemet a "Golfőrültek"-kel, észreveheti, hogy a mostani kötetet úgy járják át a mély érzések, mint a koszos cipők szaga az öltözőt. Meglehet, arra a következtetésre jut majd, hogy oly sok angol íróhoz hasonlóan én is a nagy oroszok hatása alá kerültem. Erről szó sincs. Tagadhatatlan, hogy stílusom sokat köszönhet Dosztojevszkíjnek. De az olyan történeteim, mint a "Rollo Podmarsh eszmélése" és a "Ha Vosper úgy akarja" szívmelengető mélysége annak a ténynek tudható be, hogy az utóbii időben igen sokat játszottam Southamtonban és az USA-ban, a Long Islanden lévő Nemzeti Pályákon. Ezeket a pályákat egy száműzött skót építette, aki arra a rémes ötletre ragadtatta magát, hogy egyetlen pályán egyesíti Nagy Britannia legnehezebb lyukait. Mindez megvisel egy olyan embert, aki Sandwich-ben átkelt a Szaharán, Prestwickben megmászta az Alpokat, és St Andrews-ban az Állomásfőnök Kertje lyukhoz érve azt hitte, karnyújtásnyira áll az Édentől. Ha két egymást követő nap a száznyolc ütéssel adod be az eredménylapodat, megtudsz egy s mást az életről." (P.G. Wodehouse)

Ha Bertie Wooster csávába kerül (márpedig mindig belekerül, hiszen csávák lesnek rá minden kilométerkőnél), ki máshoz fordulhatna, mint a csodálatos inashoz, Jeeveshez? Ha a pajkos Bobbie Wickham könnyelműen elajándékozza Agatha néni kutyáját; ha Ber tie eláztatja magát Sir Roderick Glossopnál a szó szoros és átvitt értelmében egyaránt; ha az alávaló Tuppy belehabarodik egy tetemes operaénekesnőbe; ha a kis Clementinát éjnek évadján kell visszacsempészni a leányneveldébe, Bertie mindig számíthat Jeevesre - feltéve, hogy ellenkezés nélkül végrehajtja az inas utasításait. Csak egyetlen válasz lehetséges: - Igenis, Jeeves!

Jistý kritik -- neboť takoví lidé, říkám to s lítostí, existují – utrousil ohavnou poznámku o mém posledním románu, že obsahuje všechny staré wodehousovské postavy pod jinými jmény. Teď už ho pravděpodobně sežrali medvědi, jako děti, které se vysmívaly proroku Eliášovi. Ale jestli je stále ještě naživu, nebude moci vznést podobné obvinění proti Letní bouřce. Svou nadměrnou inteligencí převezl jsem tentokrát tohoto pána tím, že jsem uvedl všechny staré wodehousovské postavy pod stejnými jmény. Dovedu si představit, jak teď bude připadat sám sobě dokonale pošetilý.“ Těmito slovy uvádí autor svůj další román s krásným názvem Letní bouřka. Setkáme se zde s mnoha známými a oblíbenými postavami z dalších románů, dokonce i s Císařovnou z Blandingasu. Ale to čtenářům, kteří si oblíbili jemný wodehousovský humor vůbec nevadí, naopak je to pro ně zárukou kvality

Hlavní postava, mladík Sam Marlowe, je sice chlapík se srdcem na pravém místě, zároveň je však neuvěřitelný smolař a stejně tak neuvěřitelné jsou situace, do nichž se dostává. Při cestě na lodi do Evropy se zamiluje do dívky Billie a nakonec přes všechny nástrahy osudu, v nichž jiskří Wodehousův slovní a situační humor, vše dobře dopadne i pro Sama. Ilustrace na obálce je opět dílem Adolfa Borna, s jehož jménem jsou všechny Wodehouseovy knížky vydané ve Vyšehradu nerozlučně spjaty.

Opět jeden ze slunných příběhů P. G. Wodehouse, který se odehrává na zámku Blandings. Jeho majitel, lord Emsworth, sice není ve finanční tísni jako většina Wodehouseových šlechtických hrdinů, ale zato ho šikanují čtyři sestry. Navíc mu po mnohaletém šťastném vdovectví hrozí sňatek s ředitelkou dívčí školy, jeho vlastní pořádek v pracovně mu narušuje zrzavá sekretářka, kterou tam rozhodně nechce, a k tomu mu záhadně onemocní jeho milovaná výstavní prasnice, jež je jedinou živou bytostí, na níž mu skutečně záleží. Rád by žil na svém zámku jako prostý chalupník, to mu ale není přáno. Kromě příbuzných jej obtěžují turisté, které provádí nesympatický komorník Beach. Naštěstí žije na zámku i Galahad Threepwood, mladší bratr lorda Emsworthe. Galahad je pro jeho lordstvo přímo požehnáním, neboť vyřeší všechny jeho problémy, usmíří rozvaděné snoubence, čímž zbaví zámek Blandings přítomnosti zrzavé sekretářky, a jako protřelý bonviván a milovník veselého života zkušeně zasáhne tam, kde je to zapotřebí.