Hľadanie: Reportéri
zobraziť:
Odhalujeme Putinovy lži
Svět tiskové agentury Fejk ňůs se jeví absurdním, bláznivým a leckdy jen stěží uvěřitelným. Většina z vybraných přibližně 100 domácích i zahraničních zpráv, které jsou součástí této knihy, má svůj reálný základ. Autor pouze pozměnil hlavní aktéry a dovedl celou situaci ještě víc ad absurdum.
Nedílnou součástí každé zprávy je osobitý vklad reportérů tiskové agentury Fejk ňůs Jakuba Undy a Anji Al-Shaabatové. Zmiňovaní reportéři svorně bojují za lepší svět, kde nebudou provádět své "špinavé rejdy" euroskeptici, kritici migrace, tvrdošíjní zastánci klasického rodinného uspořádání a v neposlední řadě "agenti Putina", kteří jsou podle dvou výše zmíněných reportérů doslova všude.
Jejich urputnost a snaha čtenáře pobaví nekorektním humorem a snad je i přiměje k zamyšlení.
S předmluvou Ladislava Jakla.
Život na míru
Připadá vám, že nutně potřebujete nové tričko? Než si ho pořídíte, přečtěte si knihu Marka Rabije. Přesčasy, dětská práce, dlouhé směny, továrny v rozpadajících se barácích: cena evropské módy.
Když se v roce 2013 v Dháce zřítila osmiposchoďová textilní továrna Rana Plaza a pohřbila v troskách více než tisíc lidí, vydal se polský reportér do Bangladéše. Mluvil s lidmi, kteří přišli o své blízké. Sledoval práci v dalších podobných továrnách. Zjišťoval, jak se dělají módní ošoupané džíny, kolik za to dostanou lidé zaplaceno a jak se s tím výdělkem žije ve slumech. Zákazníci v západních zemích přistoupili na hru, kterou jim světové značky vnutily. Pokud chceme sledovat trendy, musíme neustále kupovat nové oblečení. Pořád dokola. Možná si jen občas postěžujeme, že výrobní cena přeci musí být mnohem nižší než cena v našem oblíbeném obchodě. Nahradit rychlou módu přístupem "slow" nebude asi snadné, pokud s námi nepohnula ani tak tragická událost, jaká se stala v bangladéšském hlavním městě. Reportážní kniha polského novináře a odborníka na jihovýchodní Asii je šitá na míru všem, kteří nezavírají oči před nepříjemnou pravdou. Vychází v edici Prokletí reportéři v překladu Michaly Benešové.
Marek Rabij (*1974) je polský novinář, cestovatel a reportér, zaměřuje se na problematiku globalizace a jejího vlivu na náš každodenní život. Působil v deníku Gazeta Wyborcza a více než patnáct let také v týdeníku Newsweek Polska, v současné době pracuje pro prestižní Tygodnik Powszechny. Na Jagellonské univerzitě v Krakově vystudoval historii. Miluje hory, starověkou historii a současnou Asii. Za svůj knižní debut, reportáž Život na míru (2016), byl nominován na cenu Grand Press a reportážní ocenění Teresy Torańské. V roce 2019 vydal knihu Nejdůležitější září na světě. Kronika nepovšimnuté genocidy Rohingů, zachycující etnické čistky muslimského obyvatelstva v Myanmaru, bývalé Barmě, kterým věnoval svět jen málo pozornosti.
dostupné aj ako:
Knihkupec z Kábulu (česky)
11. září 2001 – tohle datum změnilo náš pohled na Afghánistán. Krátce po americké vojenské odvetě přijela do Kábulu také válečná reportérka Asne Seierstad. Nenapsala knihu o boji s terorismem, ale o jedné afghánské rodině.
Sultán Chán, knihkupec z Kábulu, ji nechal zblízka pozorovat život v jeho domácnosti. Vztahy mezi první a druhou ženou, dcerami a syny i dalšími příbuznými. Sultán chápe svou práci jako životní misi – chce Afghánce vzdělávat a nechávat svobodně zaznít všechny názory. Doma ale platí jen jeho slovo. Rozhoduje o celé rodině. Kdo si koho může vzít, s kým se smí stýkat, kde a zda vůbec může pracovat. Nemá rád burky, ale ženy s vlastním rozumem také ne. „Čtu Knihkupce z Kábulu a vidím před sebou přesně tu afghánskou domácnost, v jaké jsem žila několik let i já. Se vším, co na ní lze milovat, obdivovat, ale i nesnášet,“ napsala Petra Procházková. Asne Seierstad pronikla do afghánské každodennosti tak hluboko, jak se to nepodařilo snad žádné ženě „ze Západu“.
Kniha, která byla v českých knihkupectvích dlouhou nedostupná, vychází v revidovaném překladu Daniely Zounkové v edici Prokletí reportéři.
dostupné aj ako:
Biele. Ľadové ostrovy Špicbergy
Biela je farbou tohto kraja. Nemenná, neustála biela. Obloha, zem i voda sú biele. Biely je aj dych, ktorý vám tu stúpa od úst. Špicbergy, najsevernejšie ľudské sídlo na svete, ktoré z človeka dokáže vydestilovať jeho najhlbšiu podstatu.
Predstavte si dlhý, pol roka trvajúci deň. Neustále svetlo. Slnko sa sotva dotkne horizontu, a hneď sa zase ako lopta odrazí na nebo. Alebo presný opak. Nekonečnú polárnu noc. Tma pri rannej káve je rovnaká ako pri večeri. Ako sa tu dá žiť? O tom nám porozpráva poľská spisovateľka Ilona Wiśniewska vo svojej mrazivej reportážnej knihe Biele s podtitulom Ľadové ostrovy Špicbergy.
Ľudia na Špicbergoch sú rovnakí, ako všade inde. No predsa máme pocit, ako keby sme sa ocitli na inej planéte. Na tomto mieste žijú ľudia pochádzajúci z takmer päťdesiatich krajín celého sveta. Prišli sem predovšetkým za prácou - do kraja bez kompromisov a bez zľutovania, kde sú si pred mrazmi všetci rovní. Wiśniewska žije s nimi a s radosťou objaviteľky i dokonalou znalosťou miestnych reálií podáva príbehy pozoruhodných miest nórskych Špicbergov. Uhoľné bane. Opustené osady. Hotely. Medzinárodná banka semien.
Reportážna knižka Biele je výnimočnou kronikou tohto odľahlého miesta i jeho obyvateľov.
Vychádza v edícii Prekliati reportéri v preklade Slavomíra Bachuru.
dostupné aj ako:
Fotbalová válka
Kdyby se Hemingway narodil v Polsku, psal by jako Kapuściński. Reportér stojí uprostřed zuřícího davu, na hlavu mu míří samopal africké hlídky nebo se plazí džunglí - a my s ním.
Ryszard Kapuściński vždycky dokázal být ve správnou chvíli na místech, kde se něco dělo. Fotbalová válka je autorský výbor z jeho afrických a latinskoamerických reportáží ze šedesátých a sedmdesátých let, ale také velmi osobní zpověď válečného korespondenta. "Afrika byla tedy mým soukromým osvobozením, tam někde mezi 37° 21' severní a 34° 52' jižní šířky a mezi 17° 32' a 51° 23' východní délky, to znamená mezi Bílým mysem na severu a mysem Dobré naděje na jihu, mezi Zeleným mysem na západě a Ras Hafunem na východě, tam zůstala část mého já," píše. A přitom na mnoha místech, v Ghaně, v Kongu nebo v Jihoafrické republice mu šlo o život. Dokonce i v té válce mezi Hondurasem a Salvadorem, kterou nazval fotbalovou. Ze všech jeho textů, ať už v nich sleduje důsledky apartheidu nebo dopad francouzské kolonizace na alžírskou společnost, cítíme jeho zájem o konkrétní lidi kolem, nedrží si odstup. Kapuściński vždycky stál na straně těch slabších. Tvrdil, že reportáž bez emocí neexistuje. Vychází v edici Prokletí reportéři v překladu Dušana Provazníka a Martina Veselky.
dostupné aj ako:
Královec. Město pohádka
Make Královec Czech Again! Co ale doopravdy víme o dějinách Kaliningradu? Donedávna to byl jen kus Ruska mezi Polskem a Litvou, dnes možná základna pro útok na Západ. Píše se nová kapitola kaliningradských dějin – stejně jako pruské kořeny překryla sovětizace.
O Přemyslu Otakarovi II. mluví především Češi, nejslavnějším rodákem z Königsbergu je samozřejmě Immanuel Kant. I jeho pomník se ale setkal – jako připomínka německé minulosti – s vandalismem. Na druhou stranu kaliningradští Rusové neradi vidí, když se do enklávy stěhují lidé z Petrohradu nebo Moskvy. Ještě nedávná prostupnost hranic jim dávala pocit větší sounáležitosti s Evropou a určité výjimečnosti. Dnes však vidíme především taktické rakety Iskander rozmístěné na hranicích NATO. To všechno je Kaliningrad, jeden z klíčů k tomu, jak porozumět další části mozaiky zvané Ruska federace. Reportáž polské rusistky Pauliny Siegień vychází z jejích častých novinářských cest do Kaliningradu v době před covidem a ruskou invazí na Ukrajinu a fascinací komplikovanou historií města.
Kniha vychází v edici Prokletí reportéři v překladu Michaly Benešové.
dostupné aj ako:
Krv a ropa
Čo sa stane, ak sa neobmedzená moc spojí s neobmedzeným kapitálom?
Renomovaní investigatívni reportéri denníka The Wall Street Journal prinášajú nevšedný pohľad na to, ako funguje najmocnejšia kráľovská rodina na svete, a opisujú, ako z boja o nástupníctvo vzišiel charizmatický, no nemilosrdný saudskoarabský korunný princ Muhammad bin Salmán, ktorý ohromil celý svet.
Bradley Hope a Justin Scheck využili svoje spravodajské kontakty a získali množstvo cenných informácií z utajených vládnych dokumentov a finančných spisov o prevažne neúspešných obchodných aktivitách saudskoarabského korunného princa. Prinášajú vám pohľad do zákulisia života Muhammada bin Salmána, ktorý sa chopil moci na Blízkom východe a vytvoril sieť spojencov na Západe vrátane známych amerických bankárov, hollywoodskych osobností a politikov. Keď sa však objavili správy o koncentrácii moci v jeho rukách, ale aj obvinenia z násilia, despotizmu a chamtivosti, vzťah Saudskej Arábie a Spojených štátov, ktorý je už viac než osemdesiat rokov založený na výmene ropy za vojenskú ochranu, sa začal pomaly, ale isto trieštiť.
Kniha Krv a ropa je pútavou reportážou z Blízkeho východu, ktorý stále patrí k nestabilným regiónom. Ak sa na scéne objaví ambiciózny princ s výnimočnými schopnosťami, túžbou po peniazoch, blízkym vzťahom s Bielym domom a so zjavnou ochotou poraziť každého, kto sa mu postaví do cesty, Saudská Arábia by sa onedlho mohla stať ľahkým terčom islamistických extrémistov.
dostupné aj ako:
Nikdy nie dosť
Donald Trump je ikona. Je najznámejším americkým biznismenom. Je tiež jednou z najčastejšie sa súdiacich známych osobností. Počas svojej kariéry sa už toľkým novinárom vyhrážal súdom (a aj sa súdil), že sa až reportéri
začínajú cítiť nepovšimnutí, ak sa im tejto hrozby nedostane.
Aj autorovi knihy spomenul, že ho môže zažalovať. Dodnes sa tak však nestalo, čo svedčí o tom, že tvrdenia publikované v tomto necenzurovanom životopise, na ktorom autor pracoval mnoho rokov, sú podložené faktami. V knihe sa dozviete: na čom skutočne zbohatla Trumpova rodina, aký je skutočný Trumpov recept na úspech, kedy v živote zlyhal a koľkokrát
skrachoval, či je naozaj taký bohatý, ako rád o sebe tvrdí, aká búrlivá bola jeho mladosť a prečo má slabosť pre krásne ženy, ktoré investície sa mu vyplatili najviac a prečo vzbudzuje toľko kontroverznosti a mnoho ďalších informácií a analýz z rôznych zdrojov, ako aj z rozhovorov s jeho bývalými manželkami a deťmi.
Auroville
Život bez peněz a majetku. Bez náboženství a politiky. V komunitě, která všechno sdílí. Katarzyna Boni se rozhodla na vlastní kůži zjistit, jak se v indickém utopickém městě Auroville po padesáti letech od jeho založení žije.
Ideály šedesátých let se rozpustily velmi rychle. Jen Auroville zůstalo. Město úsvitu založené v roce 1968 Matkou, která o něm řekla: „Auroville bude místem nekonečného vzdělání, neustálého pokroku a nikdy nekončícího mládí.“ První osadníci přišli na neúrodnou půdu a město stavěli z ničeho. Vlastníma rukama a dohromady. Projektované je pro padesát tisíc lidí, žije jich v něm pár tisíc. V ulicích města nejezdí auta, všechno je udržitelné a spravedlivé. Všichni mají stejně. Nikomu nechybí jídlo ani střecha nad hlavou. Peníze ve městě neexistují. Až na to, že bez peněz by město neexistovalo. Od založení ho podporuje UNESCO i indická vláda a soukromí dárci po celém světě. Takže jak je to s tou soběstačností ideálního města? Skutečně jsou si v něm všichni rovni? Nebo ta rovnost platí jen v jeho hranicích, ale chudých obyvatel okolních vesnic, kteří zajišťují řadu služeb, už se netýká? Do Auroville přijíždějí ročně tisíce turistů, včetně těch českých, aby našli sami sebe. A také čisté ideje, z nichž město vyrostlo. Někteří zůstávají jako dobrovolníci, stejně jako reportérka Katarzyna Boni, kterou znáte jako autorku skvělé knihy Ganbare! Workshopy smrti. Co našla ona?
Vychází v překladu Michaela Alexy v edici Prokletí reportéři.
dostupné aj ako:
27 smrtí Tobyho Obeda
Násilí a bezpráví, které zažíváme, vracíme jiným. Tak jednoduché to je. Tak strašné. Kanadské internátní školy, kam byly umisťovány proti vůli rodičů děti původních obyvatel, byly zlo.
Toby zemřel sedmadvacetkrát a Kanada se začíná ptát proč. Poslední ze sítě desítek škol, které měly domorodé děti naučit evropským způsobům, byla zavřena v roce 1996. Ne všechny vypadaly jako peklo na zemi. Mnoho z nich ano. Převýchova. Bití, ponižování, sexuální zneužívání. Za chybu - trest. Za používání rodného jazyka - trest. Za pláč - trest. Za nemoc - trest. Děti, které vyrostly v internátních školách si říkají přeživší. Pravda je ale složitější, jak během dvou let své práce zjistila reportérka Joanna Gierak-Onoszko. Co když byla pečovatelka také obětí násilí? Proč děti z internátu ubližují jiným dětem? Jakou roli odehrála církev a jak se dnes staví k obětem? Kruh násilí, bolesti a pomsty je těžké přerušit. Stejně jako vyléčit rány, mluvit o nich. Připustit si, že příběh vlastní země není křišťálově čistý jako její lesy a jezera. Kniha 27 smrtí Tobyho Obeda vychází v edici Prokletí reportéři v překladu Tadeáše Dohňanského.
dostupné aj ako:
Utopie v Leninově zahradě
Není to žádná fata morgána – před očima se jim skutečně objevují obrysy vysněného ráje. Daleko za sebou nechávají československou bídu a vyrážejí za voláním svého srdce: do Sovětského svazu.
Tři sta Slováků a Čechů nastoupilo 29. března 1925 v Žilině do vlaku, aby se vydali na dlouhou dobrodružnou cestu do střední Asie. Byl mezi nimi i Amerikou zklamaný Štefan Dubček s manželkou a čtyřletým synem Alexandrem. Co je vyhnalo tak daleko? Především víra, že v Sovětském svazu zažijí to, co doma neznali – úctu k dělníkům a dostatek práce. V průběhu příštích sedmi let odešlo do dnešního Biškeku více než tisíc lidí z Československa a stvořili družstvo Interhelpo. Slovenský novinář Lukáš Onderčanin ve své historické reportáži Utopie v Leninově zahradě sleduje příběh československého družstva, které vzniklo v dalekém Kyrgyzstánu, aby pomohlo budovat Sovětský svaz. Ze střípků mnoha lidských osudů skládá poutavou mozaiku celé existence československé komuny pod štíty Ťan-šanu, která mezi lety 1925 a 1945 zažila těžké začátky, období rozkvětu, menší a větší vzpoury a nakonec definitivní rozpad. Je to kniha nejen o síle agitace, ale i skutečné moci nezničitelných snů.
Kniha Utopie v Leninově zahradě vychází v edici Prokletí reportéři v překladu Miroslava Zelinského.
dostupné aj ako:
Lacná kniha Stříbro s chutí zlata
Ohlédnutí za právě skončeným MS v basketbalu žen, které se po 43 letech podruhé konalo v ČR (nejlepší hráčky planety hostilo Brno, Ostrava a Karlovy Vary). Tomuto mistrovství dal svou záštitu prezident ČR Václav Klaus. Kniha ovšem nepřináší jen líčení bojů na samotném MS. Čtenář se seznámí s historií všech 15 dosavadních MS, s naší výpravou, největšími postavami historie ženského basketbalu, a to jak českými, tak i světovými. Nejdůležitější část knihy však tvoří kronika aktuálního šampionátu včetně vynikajících fotografií a detailních výsledků. Autoři, převážně zkušení reportéři České televize, nám přinášejí svědectví z MS ne jako reportáž, ale vybrali osudy hvězd i poražených, a díky těmto příběhům je čtenář vtažen do atmosféry a často i dojat emocemi, které s našimi basketbalistkami bezmála celý národ prožíval.
Na sklade 3Ks
0,82 €
16,40 €
dostupné aj ako:
A riporter 1: Shufongfong-küldetés
Miután nemrégiben megörökölte a nagyapja által alapított médiavállalatot, Geronimo Stilton Rágcsália legnépszerűbb napilapjának és hírblogjának, a Rágcsáló Híreknek a főszerkesztője, valamint a Stilton médiavállalat vezetője. Noha végtelenül kíváncsi és találékony, Geronimo soha nem keresi a kalandokat, azok mégis rátalálnak. Különös képességgel vonzza az izgalmakat, amelyekbe általában lelkes unokaöccse, Benjamin rángatja bele. Vajon mi történik, amikor a shufongfong gyíkok utolsó két élő példányát ellopják a városi múzeumból - méghozzá közvetlenül Geronimo orra elől?
Vypredané
3,03 €
3,19 €
Fakta musí zatančit
Proč bez detailu nelze nazřít celek? Čím se liší fakt od faktu prezentovaného čtenářům? Je skutečně Chladnokrevně Trumana Capoteho prvním románem non-fiction? K čemu může reportérovi posloužit hodně dlouhá šála? Proč je Hanna Krallová Mondrianem reportáže, a nikoli Chagallem? Jak Ryszard Kapuściński využíval své spisovatelské svobody? Je reportáž gonzo jen Amerika na drogách? „Slovo plní v reportáži úlohu svědka. Svědkové se však bohužel čas od času míjejí s pravdou, i když předtím přísahali, že nebudou lhát,“ říká Szczygieł. „My, reportéři a reportérky, se ocitáme v trojitém klinči (ve sportu nic takového nejspíš neexistuje, ale chci tím zdůraznit komplikovanost situace). Na jedné straně je svět, jehož setrvačníkem bývá lež, a máme tu i zpovídané osoby, jejichž paměť není vždy stoprocentní. Na druhé straně jsme tu pouze my sami: naše oči, naše uši a naše mozky, a tedy jen dost omezený percepční aparát. Na třetí straně pak stojí neobjektivní, poněkud svévolný jazyk, který nedokáže být věrohodným svědkem.“ Nová kniha Mariusze Szczygieła je vyznáním lásky k reportáži a současně četbou pro milovníky tohoto žánru i pro všechny ostatní, kdo mají určité pochybnosti o jeho věrohodnosti. Zároveň však může posloužit jako příručka těm, kteří se sami chystají psát.
dostupné aj ako:
Lajla znamená noc
Bosí lidé vyskakují z lodí na španělské pláži a rychle prchají mezi překvapenými turisty. Afričtí migranti toužící dostat se do „naší“ Evropy. Gibraltarská úžina měří v nejužším místě asi patnáct kilometrů. Vzdálenost mezi dvěma kontinenty, islámem a křesťanstvím. Most, nebo zeď?
Reportérka Aleksandra Lipczak s jazykovou bravurou prochází staletími španělských dějin tam a zpátky, potkává přitom středověké rytíře reconquisty, dnešní uprchlíky i arabské učence. Cesta po Andalusii nejspíš zpochybní vaše vnímání pravých evropských tradic a kořenů, silně ovlivněných islámskou kulturou. Pokud si správné Španělsko spojíte třeba s rýžovou paellou, pomeranči nebo sladkými churros, ani jedno byste tam před rokem 711 nenašli. Ale nejde jen o jídlo, islámská civilizace byla v době střetu s různými barbarskými kmeny, které vtrhly do Evropy, ta intelektuálně i umělecky vyspělejší. V turbulentní době dokázala uchovat antickou vzdělanost – její objevy v matematice, astronomii nebo lékařství, hloubku filozofie. Aby ji potom křesťanská království mohla znovu objevit. Vyvíjela by se bez tohoto „mostu“ evropská společnost stejně? Andalusie byla mnoho století malou laboratoří soužití různých náboženství a tradic, mezi nimiž se hranice občas rozplývaly a někdy zase bránily ohněm a mečem. Lajla znamená noc je reportáž, která pomáhá pochopit jednu ze zásadních otázek současnosti, vztah Evropy s muslimským a arabským světem. I když je často spletitý jako ornamenty córdobské mešity-katedrály.
Kniha Lajla znamená noc vychází v edici Prokletí reportéři v překladu Martina Veselky.
dostupné aj ako:
Fakta musí zatančit
Proč bez detailu nelze nazřít celek? Čím se liší fakt od faktu prezentovaného čtenářům? Je skutečně Chladnokrevně Trumana Capoteho prvním románem non-fiction? K čemu může reportérovi posloužit hodně dlouhá šála? Proč je Hanna Krallová Mondrianem reportáže, a nikoli Chagallem? Jak Ryszard Kapuściński využíval své spisovatelské svobody? Je reportáž gonzo jen Amerika na drogách? ""Slovo plní v reportáži úlohu svědka. Svědkové se však bohužel čas od času míjejí s pravdou, i když předtím přísahali, že nebudou lhát,"" říká Szczygieł. ""My, reportéři a reportérky, se ocitáme v trojitém klinči (ve sportu nic takového nejspíš neexistuje, ale chci tím zdůraznit komplikovanost situace). Na jedné straně je svět, jehož setrvačníkem bývá lež, a máme tu i zpovídané osoby, jejichž paměť není vždy stoprocentní. Na druhé straně jsme tu pouze my sami: naše oči, naše uši a naše mozky, a tedy jen dost omezený percepční aparát. Na třetí straně pak stojí neobjektivní, poněkud svévolný jazyk, který nedokáže být věrohodným svědkem."" Nová kniha Mariusze Szczygieła je vyznáním lásky k reportáži a současně četbou pro milovníky tohoto žánru i pro všechny ostatní, kdo mají určité pochybnosti o jeho věrohodnosti. Zároveň však může posloužit jako příručka těm, kteří se sami chystají psát.
Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Jaroslava Jiskrová - Máj.
Na stiahnutie
12,29 €
dostupné aj ako:
Střelba v Kodani. Reportáž o Larsi Vilksovi, extrémismu a hranicích svobody projevu
Jsou karikatury proroka Muhameda zbytečná provokace, nebo důkaz svobody slova a uměleckého projevu v západním světě?
Lars Vilks nejspíš nečekal, že se po zveřejnění jednoho obrázku stane terčem výhrůžek, Al-Kajdá vyzve k jeho likvidaci a stráví zbytek života s policejní ochranou v utajení. Vilks svou uměleckou kariéru založil na provokaci a hře s hranicemi. Švédské úřady třeba rozčílil proslulou instalací Nimis v přírodní rezervaci. Zašel u kresby proroka Muhammada se psím tělem moc daleko? Niklas Orrenius se také ptá, jestli současná švédská společnost není pokrytecká a kdo nese vinu za mrtvé při teroristických útocích. Švédsko se mění z homogenní společnosti v zemi obyvatel různého původu a mnoha vyznání. Politici i běžní občasné stojí před novými problémy. Situace, kterou ve své knize z roku 2016 popsal Orrenius se znovu proměňuje, Švédsko je laboratoř budoucnosti - a to i pro střední Evropu, kde prozatím uprchlíci zůstávají především strašákem předvolebních kampaní. Vychází v edici Prokletí reportéři v překladu Marie Voslářové.
dostupné aj ako:
Země nomádů
Tvrdé probuzení z amerického snu. Novodobí kočovníci bydlí ve svých karavanech a šancí na přežití je život na cestě od jedné sezónní práce k druhé. Knižní předloha stejnojmenného filmu režisérky Chloe Zhao ověnčená Oscary za nejlepší film, režii a ženský herecký výkon.
Vydrží všechno, protože jim nic jiného nezbývá. Radují se z mála, protože víc nemají. Rádi by si užívali zaslouženého důchodu, místo toho češou ovoce, hlídají a uklízejí kempy nebo pracují ve skladech Amazonu - a potom jedou zase o kus dál. Žijí mimo společnost, která jim moc nenabízí a dívá se na ně podezřívavě. V Americe, kde úspěch znamená všechno a ztělesňuje ho velký dům a dobrá práce, možná dvojnásob. Sami se ale nevnímají jako bezdomovci. Rozhodnutí vyrazit ve svém pick-upu s přívěsem hledat náhodný přivýdělek pro ně představuje často jedinou možnost, jak neživořit na ulici. Zbavili se skoro všeho a získali svobodu, kterou ani nečekali. Novinářka Jessica Bruder nomády neromantizuje, obdivuje spíše jejich schopnost vydržet i ve svém věku těžkou fyzickou práci, přizpůsobit se, nestěžovat si. A uchovat si sny. Hlavní hrdinka Linda May by si ráda koupila kousek země, postavila tam nízkoenergetický domek z lahví a plechovek - zůstal by pak dcerám a vnoučatům. I když nic nemáme, chceme, aby po nás něco zbylo.
Americký bestseller vychází v edici Prokletí reportéři v překladu Romana Jakubčíka a Aleny Snelling.
dostupné aj ako:
Akoby si kameň jedla
Nezabudnuteľné reportáže o krajine po občianskej vojne!
V rámci edície Prekliati reportéri prinášame knihu reportáží z Bosny W. L. Tochmana Akoby si kameň jedla. Autor bol za knihu zaradený medzi finalistov literárnej ceny Nike a taktiež na ocenenie Prix Témoin du Monde, ktoré udeľuje Radio France International. Tento prvý preklad Tochmanovho diela do slovenčiny rozširuje počet jazykov, do ktorých bol preložený na dvanásť.
Bosna, roky deväťdesiate. Vojna, etnická nenávisť, smrť, masové exekúcie, koncentračné tábory. Desiatky reportérov a televíznych štábov z celého sveta vyrážajú na Balkán, aby mohli podať svedectvo o zverstvách páchaných v rozpadajúcej sa Juhoslávií. Z médií presakujú znepokojujúce obrazy, zaznievajú hlasy katov i obetí, slová expertov i politikov. Každá vojna sa však jedného dňa končí. Novinári odchádzajú, experti miznú v informačnom šume, pozornosť médií sa obracia k iným vojnám, k iným nešťastiam.
Čo sa deje v krajine, ktorou štyri roky zmietala vojna?
Ako sa so stratou blízkych vyrovnávajú tí, čo prežili?
Čo cítia a o čom premýšľajú?
Kde hľadajú svojich mŕtvych? A ako ich nachádzajú?
To sú otázky, na ktoré sa pokúša priniesť odpoveď kniha poľského reportéra Wojciecha Tochmana, ktorý sa o osudy ľudí žijúcich v Bosne zaujímal nielen počas vojny, ale aj po nej. V roku 1999 sa vracia na miesto činu, pozoruje pri práci antropologičku Ewu Klonowskú, ktorá zbiera a skladá pozostatky ľudských tiel vykopaných z masovch hrobov a na základe DNA identifikuje obete. Rozpráva sa s tými, čo prežili a z rozprávania o kostiach, ktoré patria ich blízkym, rekonštruuje vojnové osudy jednotlivcov i celých rodín, živých aj mŕtvych. Prostým jazykom rozpráva o veciach tragických, neskutočných, strašných. Jeho svedectvo núti zamyslieť sa nad hrôzami vojny, dvojznačnosťou ľudskej prirodzenosti a hlbokou ľudskou potrebou pochovať a oplakať svojich mŕtvych.
Na stiahnutie
7,00 €